O předminulém víkendu se předávaly Taurus Stunt Awards. V době psaní tohoto textu o tom neexistuje na internetu skoro žádná novinka, na Wiki jsou výsledky jen z loňska a na oficiálních stránkách Taurusu je videozáznam předávání, ale nikoliv textové výsledky. To jen k tomu, jak málo jdou kaskadéři PRku naproti. Koho zajímá, jestli příští rok všechny ceny pobere The Fall Guy, ten musí mít svatou trpělivost. My si povyprávíme o letošku, protože předávání stojí za vidění. Má pouhých sedmdesát minut, ale zas tu nikdo s ničím nezdržuje a celý večer otvírá báječný showreel nejlepších kousků loňského roku, kterým by to celé šlo krásně propagovat na sociálních sítích! Tak snad příště…

 

Mezi loňské favority patřilo Vyproštění 2, John Wick 4 a Rychle a zběsile 10. Překvapivě se ale často v nominacích objevoval dechberoucí skydivingový kousek z Rachel Stoneová: Sázka na srdce. Důkaz, že i v průměrných filmech se může odehrávat kaskadérská extraliga.

A propo, loni se vyhlašování kvůli stávkám v Hollywoodu nekonalo, ale ocenění i nominovaní byli zmínění alespoň v úvodu večera. Patřil mezi ně i elitní český tým Filmka, jehož členové Pavel Boušek, Josef Jelínek, Jan Loukota, Kamil Sghaier a Marek Svitek dostali Tauruse za netflixovku Na západní frontě klid v kategorii Nejlepší kaskadérský kousek na míru (takový, co se nevejde do ostatních kategorií).

Jednu z kategorií mimochodem vyhlašoval i Marek Svitek, již zmíněný loňský vítěz a můj starý dobrý kamarád, protože jsme spolu natáčeli pár krátkých filmů, když byl ještě teenager a pokládal první stavební základy českých freestylových forem. Dnes hraje v hollywoodských bijácích, tyká si na place Duny s Joshem Brolinem a určitě už se těší, až spolu uděláme rozhovor, který mu slibuju půl roku. A nebyla to poslední česká stopa na letošních Taurus Awards.

Kategorie bitek byla velmi výživná, logicky nemohlo chybět Vyproštění (2x) a John Wick, ale dokonce i Dungeons & Dragons nebo Rychle a zběsile. Vyhrála nakonec bitka ve vlaku ve Vyproštění 2 (Jordan Le Goeuff, Matt La Borde a Rachel McDermott). Nejlepší holčičí kousek byl již zmíněný skydiving z Rachel Stoneové (ano Heart of Stone) v podání Hannah Betts a Karen Lewis. Ten byl mimochodem nominován v dalších několika kategoriích a zaslouženě vyhrál i kaskadéřinu ve vysokých výškách.

Cenu za celoživotní dílo získal Rick Seaman, jeden z nejlepších řidičů-kaskadérů v branži. Pak už přišel Marek a uvedl kategorii, kterou loni vyhrál. Best Specialty Stunt získala honička na koni z posledního Indyho v podání Jacoba Coxe, Martina Ivanova a Allistaira Whittona. Nejlepší úvazy byly v Peter Pan & Wendy, kde se padá z pirátské lodi plující vzduchem a z ukázky to vypadalo skutečně úchvatně. Zasloužené sošky pro Perryho Beckhama, Lukea Cormiera, Corbina Coxe, Dara Hickse a Jasona Kruka.

 

Nejlepší automobilový kousek vyhrála honička v lese, která je součástí oné slavné jednozáběrovky ve Vyproštění 2. A podílela se na ní Filmka, takže další ceny do české stáje pro Eleho Bardhu, Jindru Klause, Tylera Witteho, Ivo Vuchkova a Martina Semeráda. To poslední jméno by vám mělo být povědomé. Bývalý rallyový jezdec, jehož sportovní kariéru přerušila tragická nehoda, se rozhodl skočit po hlavě do kaskadérských kousků, kde je vše (v rámci možností) pod kontrolou. A při řízeném rozbíjení plechů si vykoledoval nejvyšší možné kaskadérské ocenění. Gratulujeme!

Největší ránu si odnesl Vincent Bouillon za Johna Wicka 4. Nerozbitný kaskadér, nominovaný za podobné rány hned několikrát, se tu obtočil kolem lampy a spadnul z těch slavných nekonečných schodů. A nejlepší koordinátor/pomocný režisér? Tady Taurus putoval do rukou Noona Orsattiho, Shanea Habberstada, Thayra Harrise, Nathaniela Perryho a Stanimira Stamatova za Vyproštění 2.

Zlomte vaz se tu na konci nesluší. Takže se budeme těšit zase příště a hlavně aby si pro sošky všichni došli po svých.

Každoročně se v Cannes koná filmový festival. Každoročně se tam při slavnostních premiérách tleská. A každoročně se najde někdo, komu to vadí a chce, aby se zakázalo jakékoliv měření potlesku vestoje, protože absolutně nekoreluje s kvalitami filmu. Chceme udělat tvůrcům radost, možná i sami sobě, protože sedíme “tam, kde se vše důležité odehrává”, je to způsob, jak vypustit všechny ty emoce a udělat za představením tlustou čáru. Tleská se pět, sedm, deset minut, někdo to vždy změří, média o tom napíší a řada čtenářů je… rozhořčená.

 

 

Přitom se úplně stejně měřilo a dokonce následně v textech i nadsazovalo už v osmdesátých letech. Spielberg vzpomíná na premiéru E.T. v Cannes, kdy publikum tleskalo šest minut v kuse. Americké deníky však psaly rovnou o dvacetiminutovém potlesku. Titulky o bouřlivých několikaminutových potlescích lze dohledat až do padesátých let, takže rozčilování nad aktuálním trendem je spíše úsměvné.

Komu se tleskalo nejdéle? Jedním z rekordmanů je Guillermo del Toro s Faunovým labyrintem (22 minut), ale dnes je skutečně závěrečná ovace koloritem těchto premiér a nezbytným číslem na závěr. Nelze si tedy vyvodit, že film je mizerný, protože se u něj netleskalo. Tleská se vždy a délka je často souběhem několika faktorů. Někdo měří od prvního tlesknutí, někdo od rozsvícení v sále. Konec může být vyvolán únavou končetin, nebo předáním mikrofonu tvůrci, což je pro publikum znamení, že má v sále nastat ticho.

Mezi diváky je také spousta sponzorů, investorů, členů štábu daného filmu, kteří jsou ochotni ho vytleskat na kýženou metu. A když jde o menší film? Australské drama The Surfer urvalo šestiminutový potlesk i díky Nicolasi Cageovi, který z pódia diváky povzbuzoval, aby tleskali a křičeli “Surfer! Surfer! Surfer!”. V lásce, válce a hollywoodské marketingu je vše povoleno.

Takže příště se už nedivit a poslušně tleskat. Dostanete se díky tomu do novin, protože z hlediska marketingu neexistuje prázdnější a zároveň efektivnější nástroj, než si z Cannes přivést dlouhý potlesk.

Natočit si tak ještě jednou velký americký western, pomyslel si Kevin Costner. Jeden by měl pocit, že právě tím seriálový Yellowstone je, ale Kevin by s vámi nesouhlasil. A ačkoliv ho kvůli průtahům kolem poslední sezóny zmíněného seriálu někteří považují za sobce a nerovného chlapa, jiní mu naopak fandí, aby si to ještě jednou natočil podle sebe. Zkusil to už minimálně dvakrát - v Tanci s vlky a v Krajině střelců. Do třetice všeho dobrého to však má být epické, protože Horizont: Americká sága má mít celkem čtyři díly! A jen ten první, co měl premiéru v Cannes, leze přes tři hodiny a je plný zdlouhavého vysvětlování.

Costner k tomu řekl, že sice točí filmy pro lidi, ale zároveň nejsou moc divácké a s mizivým komerčním potenciálem. Nepoužil zrovna slovo umění, ale postavil sám sebe do role auteura, co musí v dnešním povrchním Hollywoodu vsadit farmu (nebo čtyři), aby mohl točit podle svého gusta.

 

Jistě, Kevin Costner není Zack Snyder, abychom se mu za ty mučednické nálady posmívali. Sehnat dnes peníze na autorský film je extrémně náročné. Costner má to štěstí, že se oklepal po podobných vizionářských průšvizích jako Vodní svět nebo Pošťák a ušetřil dost peněz, aby je mohl investovat do něčeho, čemu věří. Do tří ze čtyř filmů už prý nalil 98 milionů dolarů. Do amerických kin je distribuuje Warner Bros., ale podle všeho s finanční stránkou pomáhá jen minimálně a zatím to nevypadá, že by se studio vyloženě přetrhlo s marketingem. 

I proto jel Costner do Cannes, kde podle svých vlastních slov klepal na okna každé jachty, aby sehnal peníze na závěrečný čtvrtý film. Jeho děti možná nebudou mít kde bydlet, protože se mu peníze na nákup další farmy z tržeb nesejdou, ale on je s tím smířený, protože točit kvalitní filmy je prý důležitější než hromadit miliony.

V tklivém zákulisí filmové série, která je už téměř jistě odsouzena ke kasovnímu neúspěchu, zbývá rozlousknout poslední oříšek. Kolik to nakonec celé stálo. Některé zdroje mluví o sto milionech za první film, jinde o sto milionech za první dvě kapitoly čtyřdílné ságy. Costner investoval do tří filmů celkem 98 milionů dolarů, což vychází na cca 33 milionů na díl. Podle ukázek a jejich měřítka bych si tipnul spíš těch sto milionů za kus, takže by Costner měl být sice klíčovým a dost možná hlavním, ale nikoliv jediným investorem.

Teď si musí držet palce, aby vůbec dotočil rozdělaný třetí film, protože pokud dopadne červnová premiéra neslavně (druhá část přijde v srpnu), pak z něj budou pravděpodobně nešťastné nejen jeho vlastní děti. Je to obrovská sázka na nejistotu, ale vysvětlujte to věčnému kovbojovi, jehož s tímhle nápadem studia odmítala pětatřicet let.

Bez velkého poprasku (resp. možná za až moc velkého ticha) se včera na českém trhu zjevila platforma Max, navazující na HBO Max. Ačkoliv jsem měl HBO už několik měsíců zrušené, nechal jsem se přemluvit a za 219 Kč si službu předplatil (Full HD verze, 4K s více zařízeními a downloady stojí 299 Kč). Proč? Protože jsem blázen, už takhle nestíhám nic ukoukat, ale Disney+ zrušit nemůžu kvůli dítěti, Netflix je ve Švýcarsku pořád ještě katalogový poklad plný starších pecek a u Prime Video mi nejvíc vyhovuje skladba nových seriálů a pořadů. 

Jak do toho zapadá v naší domácnosti Max? Lépe než předtím, protože kromě kvalitních seriálů z produkce HBO a sice chaoticky poslepovaného, ale přeci jenom nějakého katalogu Warnerů, nyní přibyly i dokumenty od Discovery, návykový obsah z HGTV (hledání, prodávání, předělávání, bourání a vymýšlení domů, bytů, chat a čehokoliv mezi tím), který jsem si s manželkou bizarně oblíbil během svého pobytu v USA… a samozřejmě také bizárek z TLC, kde můžete sledovat ty nejdivnější reality-shows na světě. Bridezilly obrážející svatební salóny nebo nejrůznější náhledy do obskurních řemesel jsou slabým čajíčkem proti doktorce, co se specializuje na vymačkávání beďarů, příběhy lidí, co si odněkud vytáhli něco, co tam rozhodně nepatřilo, nebo show, v níž lidé požírají cihly, houbičky na nádobí nebo nemrznoucí směs do ostřikovačů.

 

Mohl bych pokračovat nesmlouvavými soutěžemi krásy batolat, každodenním životem půltunových sester, romantickými eskapádami trojčat, co randí s jinými trojčaty, ale už jste si možná udělali obrázek. Sami můžete do téhle králičí nory skočit šipku, a pak o tom něco napsat. Já sám zatím jen opatrně namáčím nohu, protože vím, jak vypadaly podobné pořady před deseti lety, když jsem na ně během channel-surfingu narážel. Ty dnešní už musí být úplně utržené ze řetězu.

Tak to je tedy nový Max. Znovu připomínám vyčerpávající článek Tomáše Vyskočila, který vám poradí, jaké služby si předplatit a jakým možná udělat pápá. Můj balíček čtyř VOD vychází cca na 800 Kč měsíčně. Tady ve Švýcarsku je to shodou okolností plus mínus cena jedné vstupenky do IMAXu (standardní lístek stojí cca 550 Kč). V Česku byste za měsíční předplatné 4K verze Maxu mohli zajít do kina jen jednou. Což mi připomíná, že sporťáci mezi vámi si mohou za 70 Kč navíc přihodit i sportovní balíček Eurosportu s živáky z cyklistiky, tenisu a dalších tutovek.

Zaváděcí sleva se nekoná (ale teď kdo měli doživotně zlevněné HBO Max se procentuálně přepočítává sleva i na Max), ale ve Full HD základu se sportovním balíčkem vyjde Max na 289 Kč, což je konkurenceschopná nabídka. A na oslazení celého dealu zákazníkům Warneři v souběhu se startem služby nabízejí možnost zhlédnout druhou Dunu. To chceš.

Zhruba před osmi měsíci MCU představil label Marvel Spotlight (měl pod ním premiéru seriál Echo), který měl označovat uzavřené příběhové linie, k jejichž konzumaci nepotřebujete znát širší souvislosti rozšířeného komiksového vesmíru. Nyní přichází se značkou Marvel Television, která má plnit obdobnou funkci uzavřených příběhů, které samy o sobě poskytují všechen důležitý kontext. Tak snad to tentokrát klapne.

Přípravy poslední sezóny Stranger Things se protáhly natolik, že se v postprodukci budou herci digitálně omlazovat, aby působili když už ne jako děti, tak alespoň jako teenageři. I když všichni víme, že v osmdesátkách a devadesátkách běžně hráli středoškoláky pohlední třicátníci. První sezóna Stranger Things měla mimochodem premiéru v červenci 2016.

 

Strýček Iger na rovinu řekl, že proti úbytku diváků lineárních televizních stanic bude bojovat nižšími rozpočty a poklesem produkovaného obsahu. Podobný osud čeká i prémiové sekce, ostatně u Pixaru ani nečekají na případný (ne)úspěch V hlavě 2 a propouštějí cca 15 % pracovníků. Au. Je to prý reakce na plnohodnotný návrat k celovečerákům a omezení produkce “televizních” věcí pro Disney+.

Scarlett Johansson zažalovala OpenAI za to, že v rámci updatu ChatGPT utekl mezi lidi i nový virtuální hlas jménem Sky, který se velmi, velmi podobal hlasu Scarlett z filmu Ona, kde hraje virtuální hlas umělé inteligence. Johansson prohlásila, že Sam Altman, šéf OpenAI, jí opakovaně nabízel, ať se stane oficiálním hlasem ChatGPT a přiláká k projektu ještě víc lidí. Scarlett odmítla, ale OpenAI se zjevně zařídila jinak a pustila se tak do křížku s herečkou, pro níž jsou podobné žaloby denním chlebem. Dokonce donutila couvnout i právníky od Disneyho, takže pokud se tenhle případ dostane k soudu, určitě o něm budu informovat do hloubky.