Roky jsme na to čekali, nejdřív se dokonce musel Miller s Warnery střetnout u soudu, nakonec to ale všechno dobře dopadlo a režijní veterán z Austrálie se vrátil zpět k látce, která mu naprosto očividně sedí nejvíc. A je to opět strašný hukot. V hlavních rolích snímku Furiosa: Sága Šíleného Maxe se tentokrát objevují Anya Taylor-Joy, Chris Hemsworth a Tom Burke, hudbu má na svědomí opět Junkie XL a vy už si níže můžete přečíst, jak na nás tenhle prequelový film zapůsobil.

Jak to vidí Mr. Hlad:

George Miller to zase dokázal, protože ať už od Furiosy očekáváte cokoliv, nejspíš to bude něco úplně jiného, než dostanete. Miller celkem nekompromisně změnil divokou akční podívanou v drama rozdělené do pěti kapitol, které se mnohem víc než na akci zaměřuje na Furiosu a Dementa, ale především na svět. Jak funguje, proč funguje a co že se to vlastně v pustině zrodilo. Na první opravdu velkou akční scénu se čeká skoro až do půlky filmu, ale Miller v ní předvede, že má pořád dost nápadů na to, aby vás donutil hledat v kině čelist spadlou na podlahu. A pak to předvede ještě několikrát.

Celková umírněnost nakonec nahrává samotným hrdinům, kteří jsou zajímaví, i když zrovna nedemolují na silnici auta, ale jen si povídají. Přičemž finálový střet dvou ústředních postav nakonec vypadá úplně jinak, než byste asi čekali a ukazuje, že Chris Hemsworth má herecky na víc, než zatím dostal šanci předvést. Anya Taylor-Joy je pak skvělou hrdinkou, která se ve světě drsných mužů učí být ještě drsnější. Celkové umírnění agresivity vizuálu dělá z Furiosy na první pohled možná trochu méně atraktivní podívanou, než jakou byl předchozí film, ale Miller tu zkrátka zkouší vyprávět něco jiného a jinak. A jde mu to, ale přijde mi fér upozornit na fakt, že pokud si do kina půjdete jen pro nášup akčního inferna, možná můžete odcházet malinko zklamaní.

Jak to vidí do_Od:

Tak jestliže se o Millerovi v souvislosti se Zběsilou cestou psalo jako o jedinečném vizionáři, tak dneska bych ho označil rovnou za filmového titána, který se narodil pro jednu jedinou věc: vyprávění o nelítostném světě Pustiny a postavách jako jsou Max nebo Furiosa. 

Sám pak nejspíš dobře věděl, že tak spektakulární a jedinečné dílo, jako byl jeho předchozí počin z tohoto světa, zřejmě už nikdy nikdo nenapodobí, a tak se rozhodl prequel o Furiose pojmout naprosto odlišným způsobem, jako několikakapitolovou revenge story, kde se hlavní herečka neobjeví až někdy do poloviny filmu, kde Chris Hemsworth hraje psychopatického a řádně slizkého padoucha, kde Citadela a vůbec celá mytologie okolo Immortana Joe, Pustiny a fungování této specifické části pozůstatku civilizace, dostává nebývalé rozměry a hloubku, a kde přesto zbylo místo na silně osobitý příběh o přežívání, bojování, ale především hledání naděje v jinak naprosto beznadějném světě.

Jimými slovy George Miller tady servíruje opět neskutečné audiovizuální orgie, které (a tady to čtete první) musí dostat Oscara za nejlepší kameru, a jež vás od prvních sekund pohltí a po dobu celých cca dvou a půl hodin nepustí, kterak budete naprosto fascinováni děním na plátně. Skvostná akce, prvotřídně nadesignované lokace, využívání prostoru (to, jak různé vehikly nebo postavy zaplňují plátno je taková mňamina!), vyjadřování emocí skrze zvuk, hudbu a rychlost, celou dobu jsem z toho prostě vnímal, jak moc práce a hlavně myšlení šlo do tvorby tohohle filmu, a na tom výsledku je to strašně znát. Nemám rád takový to nadužívání nějakých frází, ale jestli to někdy platilo, tak rozhodně tady. This is fucking cinema.

Jak to vidí Rimsy: 

Je to jiné, ale ne špatné. Redefinice toho, jak by měl vypadat našlapaný akčňák 21. století se nekoná, Furiosa se Zběsilé cestě z hlediska adrenalinové živočišnosti a chaotičnosti rovnat nemůže. Nabízí však smysluplný a poutavý charakterový oblouk titulní postavy, jež je nepřekvapivě mnohem aktivnější figurou než Max v předchozím snímku. Osudový souboj okaté Anyy Taylor-Joy (na kterou si ale musíte dobrou třičtvrtě hodinu počkat) s tradičně trochu směšným a mytologizovaným padouchem Chrise Hemswortha má náboj, přesto je snad ještě zajímavější sledovat sociopatické šachy, které spolu hrají vyšinutí muži v čele tří městských osad.

Novinka zábavně rozšiřuje svět, z něhož Zběsilá cesta ukázala jen drobounkou výseč, a zase jednou připomíná, že od uspořádání dystopické společnosti opravdu nelze čekat nic pěkného. Kamera, střih ani hudba nedrtí smysly tak intenzivně jako Zběsilá cesta, což leckoho jistě rozhodí, jako komplexní film o motivovaných postavách ve specifickém prostředí však snímek funguje vlastně lépe než předchozí Millerův hit. Není to tedy zcela bez výtek či zdvižených obočí, Furiosa ale za vidění na velkém plátně rozhodně stojí.

Recenzi si budete moci přečíst už brzy.