Básnici 3 a dál dojíždějí na to, na co dojíždějí všechna pokračování. (Dokonce i sága Before sunrise řekl bych má sestupnou kvalitu a třetí díl už prostě není tak dobrý). Už jenom variujete, přidáváte hrdinům nové krásky. Klein s Pecháčkem kritizovali tak, jak je jen mohli - "v mezích zákona". Mimochodem, každý umělec má trable s režimem. Kapitalistickou obdobou ságy je Vorel a jeho Gympl a Vejška. Oba Vorelovy filmy jsou zábavné, ale trochu plytké, není to žádný Kouř a Kamenný most. Prostě doba si žádá jednoduché historky a souložících sprejerech, Vorel je dodal. Stejně jako si předchozí doba žádala jednoduché historky o nadějném mladíkovi v dobách socialismu. Je vždy těžké jít režimu proti srsti.

Jakkoli mám nejraději třetí díl Jak básníkům chutná život (prostě ta nahořklost života, kdy si hlavní hrdina rozbíjí ústa o realitu a celé to geniálně sumíruje [url=https://www.youtube.com/watch?v=fzBJsXhGrvo]závěrečná píseň[/url], mi s blížící se čtyřicítkou logicky konvenuje nejvíce), tak jednička je samozřejmě legendární, i díky nádherným ilustracím Stanislava Holého, na jehož kresbách ve Studiu Kamarád vyrostla nejedna generace. Kleinovi s Pecháčkem se podařilo zachytit rozjitřené mládí a skvělou chemii Kříže s Matáskem. Je to nádherné zachycení prchavých okamžiků pubertálních let, kdy jsme chtěli dokázat, že taky něco umíme. Mám tam rád spoustu scének (včetně [url=https://www.youtube.com/watch?v=zD8JpfxbwhM]titulní písničky[/url]) a samozřejmě mě potěšil na tu dobu odvážný odkaz na Lásky jedné plavovlásky, který bdělá cenzura buď přeslechla nebo to cenzorům bylo jedno. Jak svět přichází o básníky je skvělý snímek a pokaždé mě příjemně pobaví. Možná i proto, že mám stále mladého ducha a pochopení pro mladé lidi, protože ani my jsme nebyli lepší nebo horší. Byli jsme to prostě my. Jinak trocha dějinných souvislostí: Dušan Klein měl v 70. letech velmi omezené tvůrčí možnosti a hodně mu kromě normalizačního dusna život zatápěl tehdejší ústřední dramaturg Barrandova Ludvík Toman. Klein tehdy proto mohl točit pouze dobově poplatné kriminálky. Teprve po Tomanově pádu v roce 1982 a jeho odstavení přišlo jisté uvolnění a do kin se dostaly rovnou dvě teenagerovské komedie, které by na tu dobusvou odvahou přes Tomana stoprocentně neprošly -  Kleinovi Básníci a Sněženky a machři od Karla Smyczka. Vzniklo poté pět dalších částí "básnické" série, které mapují prakticky celých 30 let života jednoho naivního idealisty, ale pro mě osobně mají kouzlo jenom ty první tři předrevoluční kousky, protože máloco dokáže perfektně vystihnout šedivé osmdesátky jako první tři filmoví Básníci. 

Trosku generacni zalezitost, ktere strasne pomaha, ze se v tech jednotlivych etapach muzete snadno najit (teda prvni tri filmy, existenci oststnich dilu ignoruju). Nejradeji mam dvojku, vysoka skola, koleje, nedostatek spanku a penez skvele napsana vec. 

Šubyduby Amerika *8)*