Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Kdo si loni vydělal nejvíc?

Hodnocení prvních kvartálů jde ruku v ruce s výplatními balíčky hollywoodských CEO. V přeměřování pindíků jsme se tentokrát dostali hodně vysoko, protože jak už bylo zmíněno dřív, řada studií má plat CEO závislý na generovaném cashflow. A volných peněz bylo loni díky stávkám opravdu hodně. Není bez zajímavosti, že David Zaslav si tuhle podmínku do své výplatní pásky vpašoval skoro na poslední chvíli a jeho brutální škrty mohly být částečně inspirované i výší potenciálního osobního ohodnocení.

Tahle taktika se každopádně vyplatila. Zaslavovi kompenzace vyskočila k padesáti milionům dolarů, což je někde na úrovni Teda Sarandose, o jehož výplatě jsem psal minule. Ted si to zcela jistě může dovolit, jakkoliv trochu torpédoval cenu akcií Netflixu oznámením, že už firma nebude čtvrtletně oznamovat počty odběratelů. Mírná panika na Wall Streetu i mezi investory ustává a vypadá to, že hodnota bude opět stoupat. Bob Iger za Disney a Bob Bakish za Paramount se spokojili s cca třiceti miliony dolarů. U Igera relativně konzervativní suma, u Bakishe nebývale velkorysá, ale v obou případech je nutný kontext. Iger téměř celý rok bojoval s aktivistickými akcionáři a musel se tvářit skromně, sesekávat náklad a slibovat nemožné. Bakish na potápějící lodi jménem Paramount víceméně dosluhoval (viz níže), takže lze jeho kompenzaci brát nejen jako ozvěnu dávných úspěchů, ale také jako zlatý padák. 

A kdo ono přeměřování vyhrál? Šéf Endeavoru a TKO, slavný Ari Emanuel. Bývalý agent hvězd a dnes CEO důležitých firem dostal čtyřnásobek gáže za rok 2022. Celková výše jeho kompenzace činila 83.9 milionu dolarů, z toho cca čtyři miliony platu, 34.6 miliony finančního bonusu, 43.5 milionu v akciích a zbylé drobné (cca 600 tisíc dolarů) jsou proplacené náklady na reprezentativní lety v soukromém tryskáči firmy.

Sluší se připomenout, že před dvěma lety měl Emanuel kompenzaci ve výši 301 milionů dolarů, v čemž byly hlavně akciové balíčky, vybrané zpětně za několik let. Je to obrcifra, která převyšuje výplaty těch největších CEO. Pro srovnání, šéf Blackstone, obřího investičního fondu, o němž jsme mluvili v souvislosti s akcionářskou bitvou u Disneyho, si přišel na 253 milionů dolarů. V závěsu za ním je CEO Alphabet (Google) s 226 miliony. Tim Cook za Apple s 99 miliony vedle nich vypadá jako chudý příbuzný.

Modlitba za Paramount a starý (dobrý) Hollywood

Před týdnem se řada lidí v zákulisí divila, že si Bob Bakish u krachujícího Paramountu přišel na 30 milionů dolarů. V pondělí to pochopili, když byl Bob odvolán a nahrazen trojicí dosavadních šéfů. Tento krok přišel zároveň se čtvrtletními výsledky, z nichž vyplynulo, že si studio připsalo dva hity (nové Protivné sprosté holky a Boba Marleyho), díky Super Bowlu získalo dost peněz na reklamách a Paramount+ získal dalších cca 6 milionů předplatitelů (celkem už má 71 milionů). Stejně jako u ostatních se podařilo snížit ztráty streamovací divize, splatit kus dluhu díky volným penězům ze stávkových měsíců. Ale celkový obrázek není optimistický. Celkově Paramount vykázal ztrátu v hodnotě několika stovek milionů, jeho streamovací platforma je kvůli spolupráci s Universal (SkyShowtime) globálně rozdrobená a neperspektivní a jeho produkce je maličká oproti ostatním velkým studiím.

Nutno dodat, že nic z toho není přímo Bakishova vina. Paramount je dlouhodobě veden ode zdi ke zdi a Shari Redstone s ním z pozice hlavní akcionářky zachází jako s ošoupanou peněženkou. Na Bakishe byla naštvaná už delší dobu, protože ztrátový Paramount nevyplácí dividendy a Shari tak nemá na umoření svých nemalých účtů. To je důvod, proč momentálně probíhají námluvy se Skydance Davida Ellisona. Bakish měl loni štěstí, že se všichni Paramountu klaněli za předloňský Top Gun: Maverick, ale jedna stíhací vlaštovka holt jaro nedělá.

Paramount navíc primárně vydělává na své síti televizí a kabelovek. Bezhlavě se vrhnul do streamingu, ale vlastně jen tak napůl, protože na větší ambice nebyly prostředky. Kabelovky postupně divácky odumírají (Showtime, BET) a Paramount se jich už nezvládne úspěšně zbavit. Filmová divize je malá, takže přeprodávat obsah jako Sony pro ni není spásná alternativa. 

Co s tím? Rozebrat na součástky a prodat to lepší - jako to udělal Rupert Murdoch s 20th Century Fox, to byla teoretická možnost před pár lety, ale teď už je na všechno pozdě. Sjízdnou alternativou je, že Skydance koupí filmové studio a zachová slavnou značku (jakkoliv skutečně rozebere a rozprodá všechno, co se mu nehodí). Nebo se k tomu skrz investiční fond Apollo dostane Sony, jedno studio pohltí druhé a Paramount jako značka definitivně skončí.

První varianta znamená žaloby ze strany ostatních akcionářů, druhá zas nesouhlas ze strany státu a velký řev v Hollywoodu, který se z pěti velkých studií smrskne na čtyři. Tak či onak je konec Paramountu jak ho známe, definitivně na spadnutí. A pro Hollywood to bude znamenat méně pracovních příležitostí i partnerů. Proč jsem o tom ještě nenapsal samostatné téma? Protože existuje i třetí varianta - že se nestane nic, Shari se nepovede Paramount prodat a studio postupně odumře a stane se předmětem tzv. násilného převzetí. Takoví nájezdníci pak postupují podle již naznačeného scénáře - ještě živé a perspektivní části firmy prodají, zbytek zavřou a je definitivně po legraci.

Se Skydance je tak možná jediná šance, že Paramount jako značka přežije a nám tu zůstane pět tradičních studií. U Sony mimochodem nelze tu roli úspěšného překupníka bůhvíjak přeceňovat. Japonci mohou kdykoliv sbalit krám a prostě z filmového světa odejít. Nákup Paramountu by je možná naopak víc zaháčkoval. V opačném případě hrozí, že po odchodu Sony a krachu Paramountu skutečně přežijí jen Disney, Warneři a Universal, doplnění Netflixem… možná Amazonem a Applem, pokud ty pohyblivé obrázky budou Big Tech dál bavit. Tři staří a tři noví. Studiová šestka jakou svět neviděl.

Pětiletka po Endgame

Zní ten předchozí odstavec jako konec starých časů? Věřte, že bych rád šířil pozitivní energii, ale momentální hollywoodská kocovina není médii nafukovaná kvůli laciným clickbaitům. Důvodů pro momentální útlum každý nachází milion, ostatně týden co týden tu jeden vytáhnu z klobouku. U příležitosti pátého výročí premiéry Avengers: Endgame se mimochodem nabízí jeden docela neokoukaný. Přeskočím proto, že Chris Hemsworth lituje čtyřky Thora a chtěl by se ke kladivu ještě vrátit. Přeskočím, že bratři Russoové hodnotí aktuální stav MCU a chtěli by se do něj ještě vrátit. Přeskočím i to, že Rober Downey Jr. vzpomíná na Iron Manovo brnění a chtěl by se do něj… však to znáte.

Ve zpětném zrcátku ale skutečně Endgame se svými mamutími tržbami a obřím zásahem působí jako jeden z posledních velkých trumfů monokultury, tj. jako fenomén, který zasáhnul úplně všechny. Byla to událost, o které mluvil každý. Kolos, jenž vás svým významem nutil, abyste ho zhlédnuli co nejdřív.

To není ta stejná monokultura jako když v devadesátkách všichni koukali na Přátele, Odpadlíka a Hvězdnou bránu, aby si o tom mohli ve firemní kuchyňce nebo školních lavicích do bezvědomí vyprávět a všichni věděli, o čem mluví, protože předešlý den koukali na stejnou epizodu. Tahle éra už je pryč minimálně dekádu, dost možná i dvě. Jde o postupný proces, s nímž tu a tam zabojují jen největší hity od Netflixu, Hra o trůny nebo… to bude vlastně všechno. 

Co brání stmelování onlinové kulturní obce? Přemíra obsahu, nedostatek času a paradoxně i algoritmy sociálních sítí. Ty se snaží hledat virální hity, střílet je do čela a vyrábět “hity”. Vzniká však rozkol mezi tím, co se populárně tváří a co populární skutečně je. Kolega Cífka se nedávno rozčiloval, že na ČSFd se týden co týden objeví seriál, který je podle hodnocení a komentářů uživatelů “nejlepší v historii”, naposledy se to dělo s adaptací Falloutu. Nejlepší vynález od krájeného chleba, nejlepší videoherní adaptace, nejlepší seriál roku. A víte co? Za dva týdny se bude totéž vyprávět o něčem úplně jiném. A za půl roku si nikdo nevzpomene, protože se nám bude tlačit něco dalšího.

Vyrábět si trvalé vzpomínky na dnešní rychloobrátkový obsah je těžší než kdykoliv dřív. Zubu času odolá máloco a výjimek jako je Top Gun: Maverick obrovsky ubývá. Bylo by to na velké zamyšlení, pokud by se někdo pokusil redefinovat aktuální mainstream jako proud, co vás popadne, omlátí o zem a vyplivne se spokojeným pocitem po těle, ale bourneovskou amnézií. Ano, ano. Dneska to není příliš sluníčkové. Jdu si udělat kakao do puntíkovaného hrnečku a pustit si na projektoru, jak Thanos dostává čočku.

Jednou větou…

Ryan Reynolds and Rob McElhenney už zase něco koupili. Zatímco Wrexham dál postupuje ligou směrem vzhůru, investovali sportovní podnikatelé také do mexického fotbalového klubu Necaxa. Sto let stará značka už nějaké investory má, je mezi nimi dokonce i Eva Longoria, která McElhenneyho k nápadu přivedla. Očekávejte televizní show do roka a do dne! Reynolds a McElhenney mimochodem v roce 2020, když kupovali Wrexham, slíbili místním pět věcí - jejich klub postoupí do vyšší ligy, jejich klub se nepřestěhuje a naopak podpoří tamní komunitu, jejich klub získá tréninkové zázemí srovnatelné s mnohem většími týmy, jejich klub bude v plusu a pomůže renovovat širší okolí a do pětice - jejich klub se stane slavným po celém světě. Všechno splnili do puntíku, šašci počmáraní!

Jeden z velkých VFX housů, DNEG (druhá Duna, Oppenheimer, Last of Us) masivně propouští, protože hollywoodské kontrakce už dopadají i do jindy tradičně přepracovaného sektoru. Dostatek práce není ani v televizním sektoru nebo marketingu, takže se dočasně zeštíhluje, což je ve VFX poměrně obvyklé. Kvůli aktuální situaci a strachu z nástupu A.I. nástrojů se ale mnozí zaměstnanci bojí, že už se zpátky do “svých” kanceláří nepodívají. 

A ještě bych chtěl nakousnout potenciálně šťavnaté téma, které si necháme na jindy. Na TheWrap se objevil velkolepý text o zákulisí natáčení dlouhodobě problematické vánoční komedie Red One od Amazonu/MGM. Všichni jsme tak nějak tušili, že půjde o předražený a nepříliš dobrý film, který studio už několik měsíců úzkostlivě schovává v šuplíku (na Cinema Conu promítalo ukázku jen vybranému kruhu “příznivců”), ale tenhle hit-piece o Dwaynu Johnsonovi, co přichází na natáčení s několikahodinovým zpožděním, neustále všude močí do pet flašek a všechny štve, to je dynamit, na nějž bude muset někdo brzy reagovat. Já si mezitím udělám popcorn a pak si o tom všem povyprávíme do detailu (až se psi poštěkají navzájem už to nebude “jedna paní povídala”).