V neděli jste v našem milovaném kině Aero mohli v exkluzivní MZ předpremiéře vidět šílenost Boy Kills World, z níž vám teď přinášíme první dojmy. Produkující Sam Raimi v ní nechal debutanta Moritze Mohra, aby nám předvedl, co to znamená správně ujetá parodická akční řežba, která bezuzdně naplňuje sny mnohých fandů tohoto žánru. Sebeparodie a přepálenost ale často mohou spadnout do trapnosti či patosu. Vzhledem k jednohlasnému palci nahoru, který naše redakce dává, to ale tady naštěstí nenastalo. Takže jezevce nechte doma a vyražte se vypnout do kin.

Jak to vidí kOCOUR:

Já mám fakt radost. Přiznaná akční blbina si nehraje na víc než se skrývá za jejím názvem, ale dělá to skutečně dobře a vtipně, i když ten humor není často úplně oduševnělý. Potěší fantastická akce, jakž takž funkční svět, dobře dohrané running jokes, a je až s podivem, jak konzistentně dokáže film servírovat nové a nové nápady a odkazy, aniž by se koncept nějak výrazně opotřebovával. Tvůrci měli naprosto jasnou vizi, věděli, co chtějí natočit a naštěstí dali dohromady dost šikovný tým, který je řemeslně dokázal podržet.

Z těch objektivních uměleckých neduhů tu vyčuhuje pouze příliš rychlý střih, který nedá dostatečně vyniknout špičkové choreografii a ty líbivé akční dopaminy utíná o vteřinu dvě rychleji než bych si představoval. A vzhledem k tónu a tempu filmu, který jen vrší gagy a akční scény, tu samozřejmě vůbec nefunguje psychologie postav, proto je trochu s podivem, že se tvůrci vůbec o snaží o nějaké dramatické oblouky. Přes těch pár drobných klopýtnutí jde ale o upřímný fan servis pro všechny akční (hlavně) gamery, který tu nebyl už dlouho. Vážně si nepamatuju, kdy bych u filmu tak upřímně vypnul a královsky se bavil. Občasné nevyrovnané tempo zamrzí, ale jinak všichni chápou, proč tu jsou a co se od nich chce, a na konci dokonce přitvrdí do roviny, která (ne náhodou) dá vzpomenout na legendární finále z Raidu 2. Pokud na Boye nepůjdete sbírat intelektuální podněty, je velká šance, že budete z kina odcházet s příjemně přiblblým úsměvem na rtech.

Jak to vidí crom: 

V poměrně rychlém sledu několika málo týdnů po sobě dostali fanoušci akčního žánru nadílku hned tří filmů o pomstě – Silent Night od legendárního Johna Woo, autorský debut Opičí muž od Dava Patela a nyní Boy Kills World z produkce Sama Raimiho. Všechny tři něco spojuje, a přece jsou každý trochu jiný, protože každý sází na jinou kartu. Pomyslným vítězem se nakonec stává Boy Kills World. Nabízí totiž něco jiného. To, co ostatní berou smrtelně vážně, přetavil debutující Moritz Mohr do nadsázky, ironie a bláznivého humoru.

Že vám to do akčního příběhu s klasickou zápletkou o klukovi, který hodlá pomstít smrt své rodiny, úplně nesedí? Potom vítejte ve videoherním světě Boy Kills World! Představte si krvavý balet Johna Woo s osudovou zápletkou Monkey Mana v režii Mikea Cheslika, autora bláznivé komedie Stovky bobrů. Takový John Wick na tripu. Nedovedete si představit, jak by to mohlo fungovat? Naprosto rozumím, tohle se totiž musí zažít. Ačkoli film neudrží tempo po celou dobu a místy sklouzne k tomu, čemu se tak pracně vyhýbá – totiž k vážnému tónu, výsledkem je překvapivě svěží a originální přístup k důvěrně známému žánru, kde se protivníci likvidují nejrůznějšími způsoby. Třeba i struhadlem.  

Jak to vidí Spooner:

Film, u kterého se budete během sledování buď nepokrytě bavit, nebo vás začne čím dál víc štvát. Jiná možnost u této akční přepálenosti v podstatě neexistuje. Boy Kills World je klasickou prací nadšeného debutanta, co chce za každou cenu ukázat, že na to má a totálně se utrhne ze řetězu. A s tím přichází i tradiční klady i zápory. Cesta pomsty Billa Skarsgårda si opravdu nebere servítky a je přestylizovanou, přepálenou a nekompromisní jízdou, která si bere to nejlepší z osmdesátkových akčňáků i starých videoher a proměňuje to v mišmaš, jenž točil někdo se silným ADHD. A je jen na vás, jestli tento styl po pár minutách přijmete, nebo vás naprosto mine a vy budete už v půlce skřípat zuby. Obě varianty jsou v tomto případě zcela pochopitelné.

Já naštěstí patřím do prvního tábora a po většinu stopáže jsem si tuhle přiznanou blbinu nepokrytě užíval. Ano, Moritz Mohr má problémy s vyprávěním a jedná se vlastně o dosti roztříštěnou podívanou. Jenže zároveň jde o podívanou, která si ze sebe dělá nepokrytě srandu, v humorných pasážích baví víc, než jsem čekal, má správně jednoduše i efektně napsané postavy a v akci předvádí opravdu krvavá jatka s nápaditou choreografií a parádními kamerovými přelety, jež kazí jen bohužel příliš častý a zmatený střih. Škoda, že v poslední třetině se Mohr snažil přijít s emocemi a soustředěním na postavy. Což je disciplína, v níž vzhledem k tomu, že do té doby byly charaktery spíše karikaturami či mašinami na zabíjení, musel logicky prohrát. Na druhou stranu tato část aspoň vyvrcholí lahůdkovou bitkou, která vypadá jak druhý Raid na koksu. Zkrátka hodně zběsilá a neukotvená podívaná, svou bezelstností a upřímným srdíčkem by si však fandy žánru měla snadno získat.

Jak to vidí Davies182:

Sam Raimi se jako producent fištrónsky podepisuje pod další bez debat absurdní filmovou jízdu. Zpětně jen těžko vzpomenout na podobnou ultimátní řezničinu ve spojení s leckdy až nepříjemně vlezlým cringem. Subjektivním handicapem by v tomto případě patrně bylo ignorování traileru a nástup do světa Boy Kills World bez jakéhokoliv předchozího nastudování alespoň hrubé narační složky filmu. Budiž tak tento odstavec takovou menší radou. Na tuhle šlehu se nelze adekvátně připravit, pokud se jeden rozhodne slepě zajít na čistokrevnou akci lomeno thriller. Tak se totiž snímek zdánlivě jeví například z plakátu. To důležité slovíčko zde ale potom zní: sebeparodie.

A není pochyb o tom, že Boy Kills World parodií skutečně je, a to nikoliv jen střídmou, naopak vlastně po celou dobu stopáže. Občas jsou odkazy, hlášky, a přemrštěné situační gagy legrační, často ale dokážou solidně rozhodit tempo mňamózních headcountů. Anebo vyšponovanou scénu ještě eskalovat do netušené úrovně trapnosti. Komediální prvky jsou víceméně osvěžující a vítané, tvůrci se s nimi nicméně mohli krotit. V závěru pak jdou naštěstí všechny vyčerpávající fóry a hravý soundtrack stranou, a démonický Bill Skarsgård přepne do nekompromisně seriózního módu „John Wick meets Zátah meets Kick-Ass". A příjemně šokovaný divák najednou sbírá bulvy z krví postříkané podlahy kinosálu. Podtrženo, sečteno, takhle výbušná směs brutální akce a bláznivého humoru tu dlouho nebyla. Schválně se zkuste dopočítat vzduchem zpomaleně létajících končetin.

Recenzi čekejte brzy. 

O dalších přepálených bijácích Stovky bobrů nebo Opičí muž jsme mluvili v posledním Liveku.