SCÉNA, KTEROU BYCHOM CHTĚLI ZAŽÍT

Redakční tip – Úvodní párty v Babylonu

Babylon uměl udělat zatraceně dobrý první dojem. Vlastně ten nejlepší, protože úvodní čtvrtina na opulentní hollywoodské párty byla něco, co jsme na plátně snad nikdy předtím neviděli. Gigantický chaos, který je chaos jen zdánlivě, protože Chazelle jako režisér musel mít všechno dokonale pod kontrolou. A nemluvíme tu teď o desítkách herců, perfektně vypadajících kostýmů a o slonovi, ale především atmosféru. Bylo potřeba, aby tahle akce dokázala diváka strhnout a donutit ho, aby zatoužil po tom být alespoň na chvíli součástí hollywoodské jízdy. Bez ohledu na to, jak moc může být ve skutečnosti falešná a bolestivá. Na tuhle akci bychom zašli. (Mr. Hlad) 

Osobní tip Civala: Lov na Godzillu – Godzilla Minus One byla nádherně napsaná a její finále, kdyse dunkerkovsky zapojí i civilní plavidla, pomohlo k silnému emocionálnímu vyvrcholení. Zvlášť když stíhačka udeřila přesně tak, jak podle scenáristických pouček měla.

Osobní tip KarlaR: Finále Indiany Jonese 5 – Následují spoilery… aneb klidně bych se proletěl do minulosti a prohlédl si z bezpečné vzdálenosti nějakou zásadní historickou události. Jen bych se samozřejmě chtěl vrátit zpátky v lepším stavu než Indy.

Osobní tip Mr. Hlada: Test atomové bomby v Oppenheimerovi – Netvrdím, že by to byl zážitek, o kterém bych vyprávěl kamarádům s nadšením, ale vidět v akci tu sílu a moc, to člověka prostě musí změnit a zanechat v něm stopy navždycky.

Osobní tip Rimsyho: Jít na kino maraton Bressona a Jarmusche – Proč si klást přehnaně vysoké cíle? Aki Kaurismäki v Karaoke blues představil krystalicky průzračnou romanci, jejíž bezelstnost stvrzuje i to, že pár jde na rande do kina promítajícího staré fláky od Roberta Bressona a Jima Jarmusche – tedy Kaurismäkiho velkých oblíbenců. Během láteření nad nabídkou kin určitě každého z nás nejednou napadlo, jak nádherný program bychom udělali, kdybychom směli v kině hrát pecky podle vlastního výběru. Já bych byl ještě nenáročnější a bez problémů bych se spokojil i s Kaurismäkiho dramaturgií.

Osobní tip do_Oda: Jízda v Mini Cooperu v Římě – Upřímně, asi bych chtěl zažít cokoli z těch šílených kaskadérských kousků, co Tom Cruise ve svých filmech provádí, ostatně rok předtím jsem myslím vybral létání v kokpitu v Maverickovi. Letos je to tedy zběsilá jízda ve vytuněném Mini Cooperovi uličkami Říma, avšak dodávám, že mít vedle sebe místo Toma Cruise Hayley Atwell, byl bych asi ještě radši.

Osobní tip TedaGeorge: Wonka je na závěr spokojený s životem – Chalamet je král a jeho závěrečné posezení na schodech, spojené se sdílením exkluzivní čokolády a šťastným pohledem na mlsouny okolo, mi udělalo dobře. Stejně jako celý Wonka. Jednou bych se také chtěl takhle zastavit, rozhlédnout a rozdávat.

Osobní tip Croma: Bitva u Slavkova z Napoleona – Pokud jste fanda oživlé historie, potom jste určitě navštívili rekonstrukci bitvy u Slavkova, opakující se každý rok na původním bojišti. Jenže zpracování Ridleye Scotta je úplně jiná káva. A vůbec nevadí, že je historicky zcela záměrně nepřesné. Útok francouzského dělostřelectva na zamrzlé rybníky pod ustupujícími ruskými a rakouskými jednotkami je sice legenda, ale její zpracování byste chtěli zažít.

Osobní tip Jokola: Muzikanti v hospodě ve Vílách z Inisherinu – Prsty bych si nechal, ale smyčcová kapela v kamenné hospodě na kraji pitoreskního útesu je situace, o níž si dovedu představit, že bych ji rád prožíval každý večer.

Osobní tip krauseta: Hodokvas v Umění jíst a milovat – Ač by se vás kolegové snažili přesvědčit, že by chtěli zažít hon na nestvůru či napoleonské bojiště, já zvolím materiálnější a bezpečnější požitek. Dovolte mi účast na hostině z nádherně procítěného kulinářského historického snímku Umění jíst a milovat.