10. Romper Stomper, 1992, r. Geoffrey Wright
V samotných počátcích své herecké kariéry si mladý Russell Crowe mohl dovolit ledacos. Třeba si zahrát psychopatického skinheada v brutálním a nekompromisním snímku Romper Stomper režiséra Geoffreye Wrighta. Pro oba začínající Australany to byl zásadní milník v jejich filmografii, od kterého se především Crowe odrazil ke kariéře hollywoodské stálice a oscarového herce. V roce 1992 to ale byla pouze hudba daleké budoucnosti a Wright s Crowem byli pro většinu filmového světa neznámá jména. Snad právě proto se Crowe mohl s tak přesvědčivým výkonem ujmout role neonacistického magora, jehož spirála sebedestrukce postupně pohltí úplně všechny. 

Film, jehož cesta do distribuce se v mnoha zemích světa potýkala se zákazy opírající se o nebezpečí šíření myšlenek směřujících k potlačení práv a svobod občanů, si v žádném ohledu nebere servítky. Bez větších uměleckých ambicí servíruje tristní stav problémové mládeže na předměstí australského Melbourne a naturalisticky ukazuje, jak zhoubné mohou být pošahané ideologie opírající se o čistotu rasy a předurčenosti k velkým věcem. To, co se Wright rozhodl v Romper Stomper předložit divákům, je skutečně temná a depresivní sonda hluboko do nitra vyšinutých jedinců, jejichž zaslepenost je vtahuje hluboko do podhoubí čirého lidského zla. A Russell Crowe je v roli maniakálního vůdce skinheadů tak přirozený, až to nahání hrůzu. (Crom)

9. Čistá duše, 2001, r. Ron Howard
Životní příběh geniálního matematika, držitele Nobelovy ceny za ekonomii a těžkého schizofrenika Johna Forbese Nashe si vyloženě říkal o zfilmování. A rovněž o pozornost americké Akademie filmového umění a věd. Nakonec k tomu došlo v roce 2001 a snímek Čistá duše přinesl Oscara jak režiséru Ronu Howardovi (za režii i nejlepší film), tak herečce Jennifer Connelly za roli Nashovy oddané manželky a scénáristovi Akivu Goldsmanovi za nejlepší adaptovaný scénář. A co Russell Crowe, ptáte se?  Ten sice svou nominaci na nejlepšího herce v hlavní roli neproměnil, ale i tak se mohl těšit výjimečné popularitě, kterou si v letech 1999 až 2001 vybudoval díky trojnásobné nominaci za filmy Insider, Gladiátor a Čistá duše. 

Role matematika stiženého nejtěžší formou duševního onemocnění je sice poplatná klasickému hollywoodskému manýrismu té doby a byť se Ron Howard i Crowe snažili, víc jak působivé melodrama se šťastným koncem se jim do filmu promítnout nepodařilo. Jenže ono to divácky funguje na výbornou! Crowe předvádí svůj fascinující herecký přednes geniálního podivína, kterého musíte milovat navzdory tomu, že většina jeho nejbližších jsou imaginární výplody choré mysli. Nashovo srdcervoucí zápolení se skutečným světem, snaha žít normální rodinný život a navzdory hroznému hendikepu vyučovat milovanou matematiku jsou hnacím motorem filmu i neutuchající divácké přízně. (Crom)

8. Těžká váha, 2005, r. Ron Howard
I druhá spolupráce s Ronem Howardem dopadla výborně. Další Oscar z toho sice nebyl – jak pro Crowea, tak ani pro režiséra a ani pro tři neúspěšné nominanty, včetně Paula Giamattiho – ale alespoň vznikl film, který taky přežije. A celkem bez problémů bude fungovat i o několik dekád později. Jde totiž o velmi poctivě odvyprávěné retro z dob velké krize, s perfektní výpravou, jemným nasnímáním a klasicky atmosférickou hudbou Thomase Newmana. A s Crowem jako dobráckým boxerem Jamesem Braddockem, který musí jít zase jednou riskovat svoje zdraví do ringu, aby zabezpečil svoji rodinu a potěšil trpělivou manželku v podání Renée Zellwegger. 

Záliba v hezky napsaných látkách, které vás nepřekvapí strukturou, ale možná o to víc pohladí svými nadčasovými hodnotami, se tady Croweovi znovu vyplatila. A i když je film možná až příliš tklivou a bezpečnou dobovkou, bez problémů zaujme diváky všech generací. (Cival)

7. Tři dny ke svobodě, 2010, r. Paul Haggis
Na nečekaného oscarového triumfátora s Crash Paula Haggise se docela rychle zapomnělo, u Tří dnů ke svobodě ale zažil dnes už sedmdesátiletý filmař ještě jednou svou vrcholnou hodinu. A Russell Crowe k ní zásadním způsobem přispěl! Protože jako odhodlaný manža, který sice trochu kyne, ale pro uvězněnou manželku by se klidně vrhl i do životu nebezpečné akce, znovu parádně funguje. 

Tři dny jsou skvěle šlapajícím a díky své civilní usedlosti bez nadsázky nadčasovým thrillerem, jenž bude výborně zabírat i za padesát let. A Crowe jako charismatický hrdina z jihu tady nefunguje o nic hůř než Harrison Ford v tomhle typu thrillerů na přelomu 80. a 90. let. (Cival)

6. Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, 1999, r. Michael Mann
Leah Stevenson Kertu Aubrey Belle Russell Crowe jako Jeffrey Wigand a Al Pacino coby Lowell Bergman pocházejí ze dvou různých světů, alespoň se tak zpočátku zdá. Jeffrey je „obyčejný muž pod neobyčejným tlakem“, jak o něm prohlásí Pacino, pracující pro tabákovou společnost, zatímco druhý zmíněný je ostřílený novinář produkující investigativní zpravodajský pořad 60 minut, který se těší vynikající pověsti. 

Crowe hraje vydíraného whistleblowera, který může dosvědčit, že principem tabákových společností není poskytnout kuřákovi tabák, ale pomocí různých chemikálií ho učinit závislým na nikotinu („nicotine delivery business”). 

Je lehce s podivem, že něco takového mohlo být radikálním odhalením poměrně nedávno, v 90. letech (kdo vzpomene na Mad Men, ví, že škodlivostí cigaret se zabývala už první epizoda a Donův slogan „It´s toasted!”). Croweův hrdina je zprvu váhavý, nechce přijít o zdravotní pojištění pro dceru s astmatem, které jeho bývalá firma hradí (ach, ta ironie), a neví, zda vyjít s detaily interních firemních postupů na světlo. Nakonec však nalezne pevné odhodlání, tak typické pro postavy, které Crowe ztvárnil v průběhu dekád. Režisér Michael Mann snímá již tradičně velkou část Insidera v noci a dává si záležet na světelných kontrastech. A nakonec ukazuje, že se světy obou hrdinů podobají, protože pravidla korporací jsou zbabělá a nekompromisní, ať už jde o tabák nebo o zpravodajství. (Krauset)