NEJLEPŠÍ SOUNDTRACK

Redakční tip – Spider-Man: Napříč paralelními světy

Daniel Pemberton není nejzvučnějším jménem mezi filmovými hudebními skladateli, ale vaši pozornost si určitě zaslouží – už jenom kvůli hudbě, co složil ke Králi Artuši Guye Ritchieho (2017). A byl to právě Daniel Pemberton, jehož velký hudební rozhled a chuť zkoušet nové věci dal vzniknout něčemu tak výjimečnému, jako je hudba ke dvojce animovaného Spider-Mana: Napříč paralelními světy. A nemluvím tady jenom o pecce „Across the Spider-Verse (Start a Band)“. Každá jeho skladba vás něčím překvapí, osloví nebo vyloženě rozpálí. Mix hudebních žánrů vytvořil originální koktejl, jehož celkové vyznění daleko přesahuje vše, co na poli elektroniky v posledních letech složil například Hans Zimmer. Spider-Man: Napříč paralelními světy je svěží a neotřelý soundtrack, od kterého se už nikdy neodtrhnete. (Crom)

Osobní tip Civala: Babylon – Chazellovy filmy mají vždycky parádní soundtracky a Babylon nebyl výjimkou. Silná melodická linka a návykový rytmus tentokrát dotlačili geniálního Justina Hurwitze „jen“ k oscarové nominaci (sošku má tedy jen za La La Land). To ale nemění nic na skutečnosti, že tomuhle hudebnímu doprovodu podlehnete nejen snadno, ale v podstatě okamžitě.

Osobní tip KarlaR: Mission: Impossible – Odplata – Každý soundtrack Mission: Impossible je pro mě malým svátkem, protože mě vždycky zajímá, jak se další díl série popral se zakomponováním ikonické melodie. A výsledek je i tentokrát moc hezkým pracovním podkresem, už se těším na osmičku!

Osobní tip Mr. Hlada: Asi před měsícem jsem do redakční diskuse psal, že nevím, protože soundtracky poslouchám samostatně, ale ve filmu hudbu nevnímám jinak než jako součást celku. No a nezměnilo se na tom vůbec nic. Ale kolegové mají dobré tipy, to zas jo.

Osobní tip Rimsyho: Zabijáci rozkvetlého měsíce – A ještě jednou si dovolím Scorseseho opus připomenout. Trestuhodně neproměněná nominace na Oscara pro zesnulého Robbieho Robertsona totiž nijak neumenšuje zdařilost tohoto soundtracku, jehož kvality dalece přesahují rovinu podkresové hudby k některým scénám. Kombinace motivů původních amerických obyvatel a temného tlukotu srdečního tepu pomáhá rytmizovat vyprávění celého tří a půl hodinového kolosu, udržuje diváka ve střehu a důstojně připomíná jak odkaz domorodé kultury, tak i zvěrstva, jichž se na ní bílý muž dopustil.

Osobní tip do_Oda: Sněžné bratrstvo – Podvádím, protože u nás na Netflixu měl film premiéru až po Novém roce, nicméně ne zase tolik, jelikož soundtrack k němu přistál na internetu ve skutečnosti několik týdnů předtím. No a protože ho dělal můj oblíbenec Michael Giacchino a protože je to de facto upgrade jeho nejlepší práce na Ztracených, těžko bych mohl za loňský rok zvolit cokoli jiného. Skladbu Found točím pořád minimálně dvakrát do týdne.

Osobní tip TedaGeorge: Zimní prázdniny – Alexander Payne nás okouzlil retrem, které vypadalo, jako kdyby ho natočil Hal Ashby na začátku sedmdesátých let, a tomu samozřejmě musel odpovídat i hudební podkres. Nejenom The Wind od Cat Stevense si dopřeji snad každý den. Pro jistotu dodávám, že Holdovers alias Zimní prázdniny sice zamířily do tuzemské distribuce až letos v únoru, ale soundtrack vyšel už na podzim minulého roku.

Osobní tip Croma: Creed III – Pro svůj režijní debut ve třetím Creedovi si Michael B. Jordan vybral relativně neznámého Josepha Shirleye a byla to šťastná volba. Shirley pro souboj Adonise s Jonathanem Majorsem v roli podvratného Damiana složil adrenalinový mix zcela oproštěný od vlivu Rockyho a tepající hiphopovými a latinskoamerickými rytmy, stejně jako těmi absolutně heroickými melodiemi. Povinnost pro každého fanouška filmové hudby.

Osobní tip Jokola: Godzilla Minus One – Japonská staromilská pocta kaiju filmům nás loni v redakci solidně odrovnala. Ve výborném fláku se krásně snoubil tradiční přístup s inovativními prvky moderních blockbusterů. A právě na hudbě je to náramně vidět. Původní godzillí znělka burácející ve chvílích katastrofické destrukce polaská ucho diváka. Ještě více mě ale potěšila hudba nová, která výborně podtrhávala probíhající děj na plátně. Zejména závěrečný akt honu na Godzillu, když se společně s burácejícími motory válečných lodí spustí i těžkotonážní soundtrack, způsobuje příjemné šimrání, které u diváka vyvolá právě onen dojem „This is cinema“.

Osobní tip krauseta: Oppenheimer – Švédský skladatel Ludwig Göransson opatřil hudbou i Nolanův předešlý snímek Tenet, jeho soundtrack k Oppenheimerovi je však o řád lepší. S velkým důrazem na housle, jejichž schopnost přejít z líbezného tónu do zvuků okamžitě nepříjemných a zneklidňujích vystihuje i Oppenheimerův osud samotný, jako kdyby Göransson skládal svou vlastní teorii strun.