Remake osmdesátkového akčňáku s Patrickem Swayzem si našel svou cestu na Prime Video. Setkávají se v něm vyrýsovaný Jake Gyllenhaal a vyrýsovanější Conor McGregor, pro nějž jde zároveň o první velkou filmovou roli. A za kamerou sedí Doug Liman, který umí jak akční pecky, tak brakové srágory. Takže je jasné, že miska vah kvalit filmu se mohla přehoupnout na jakoukoliv stranu. Osmdesátkový vibe však byl již z trailerů jasně patrný, takže očekávání u bijáku Road House aka Hrozba smrti nebo každopádně byla nemalá. A jak se McGregor s Gyllenhaalem mydlí ve filmu, tak se v rámci prvních dojmů lehce mydlí i naše redakce. Ostatně, posuďte sami:

Jak to vidí Cival:

Přání otcem myšlenky... a sympatie k tomuhle projektu není třeba schovávat. Ale ne, fakt to tam není. Skoro vůbec. Nadupaný trailer a hypeující první reakce udělaly filmu medvědí službu, stejně jako stesky, že se film nedostal do kin. Ale co by tam dělal? Mezi fajn bitkami není nic, jen unavené bloumání po barech a po přímořských silničkách.

Jake Gyllenhaal má sice sexy břišáky a fajn kukuč, ale v téhle utlumené roli i nulové charisma a i Statham by ho zastínil. Dvouhodinová stopáž je úmorná, a když se to skrze flashbacky a civění do dáli ještě bere takhle vážně, je výsledek spíš bolavý než radostný. Film ve výsledku nefunguje ani jako béčková mlátička, ani jako ambiciózní update akčního béčka - koncepčně se úplně rozpadá mezi osvalenou srandou a drsným thrillerem, kde se tvrdě zabíjí, navíc s výjimečně nepovedenými trikovými výlevy a cringe pokusy o hlášky.

Jak to vidí imf:

Takhle se to dělá, dámy a pánové. Žánrovka, jak vystřelená z devadesátek, s mírným nadhledem, ale také patřičnou mírou neředěné psychopatie, protože je jiná doba, nemůžeš jen tak k němu přijít a praštit ho surfovým prknem. Musíš k tomu něco chytrýho říct. Třeba "Bacha kámo, jde vlna". Liman si tuhle žánrovou jednohubku hezky povodil. Věci se ději přesně podle šablony, ale přesto o fous jinak než v originále.

McGregorův Knox nastoupí do hry v půlce, chová se jako blázen, má několik velmi povedených pomrknutí na Terminátora, ale hvězdou je přirozeně Gyllenhaal, který je suverénní, ale i tak schytá dost ran. Naštěstí ho Liman v závěru přehodí víc do zabijáka, a tak se nemusíte rozhodovat, jestli je větší krasoň než Swayze. Liman velmi zkušeně předhodil tátům, co koukaj na Prime, celovečerní sezónu Reachera, s typicky westernovým hrdinou, co jde uklidit další pajzl v ospalý (tentokrát plážový) díře, přijíždí a odjíždí autobusem, s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou. Tenhle "divoký západ" si nechám líbít.

Jak to vidí do_Od:

První půlka skvělá, old schoolovej feeling, tradičně cool Gyllenhaal a exotická Florida, kde se to každou noc rube, to všechno mě fest bavilo. Co ale nepochopím je, proč se to jen v tomhle duchu akorát s čím dál větší intenzitou a možná nějakými vážnějšími momenty nemohlo takhle nést až do konce. Přitom bitky měly šmrnc, Liman si vyhrál s kamerou a ta akce není vůbec špatná, jenom ten zbytek je prostě...meh.

S příchodem Mr. Notoriouse (McGregor) přesně v půlce tomu totiž spadne řetěz, vyloženě to narazí na scenáristickou zeď, a celá druhá polovina je pak neskutečně uondaná snaha načtrtnutou zápletku dovést do nějakého bombastické finiše. Z Daltona se navíc kromě řízka s temnou minulostí stane rovnou chladnokrevný vrah co si mrtvoly chladí ve vaně naložené ledem, do toho se zbytečně vrství záporáci, představují se tam furt něčí tatínci a hrozně tomu chybí nějaký větší tah na branku, špinavost, emoce a možná i silnější romance, aby to chytlo nějaký grády. Určitě to není průšvih a ten závan osmdesátek je fajn, zvlášť takhle na streamu, ale jako film do kin ani omylem a žádnou větší chválu si to bohužel nezaslouží.

Jak to vidí TedGeorge: 

Původní Road House se Swayzem jsem dodnes neviděl, MMA a UFC jsou pro mě španělské vesnice, Gyllenhaala ani Limana zrovna neuctívám, ale nakonec u mě dobrý. Hlavně první reacherovská půlka mi dokonce sedla natolik, že jsem kolegy v redakci vyloženě otravoval výkřiky, jaká to je pecka. No, to bylo při pohledu na tu druhou (navzdory vděčné psychopatické roli Conora McGregora slabší) polovinu trochu předčasné, ale stejně jsem si Road House užil vrchovatě. Nevím, jestli jsem se nechal opít slunečnou Floridou, ale celou dobu jsem měl na obličeji takový ten debilní úsměv a čekal jsem, až se vyklidněný Jake na*ere a ukáže svoje nejlepší pohyby.

Jasně, kritizovat se dá všelicos. Počínaje mizerným CGI (naštěstí ho není tolik), konče další z řady lobotomických zápletek, kde by všechny problémy vyřešila jedna bambitka v rukou průměrného gangstera. Přímočarý akční výplach ale odškrtává všechny vděčné žánrové propriety, kterými nás v devadesátkách zásobovali zasloužilí dělníci akčňáků a prostě se mi ty nedostatky ani moc nechtěli hledat. Dalšího Warriora vážně nečekejte, ale na fajn jednohubku s vyrýsovaným Jakem, sympatickou doktorkou (Daniela Melchior) a "big dick energy" se podívejte.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Osmdesátková klasika, Gyllenhaal ve formě a ve stoprocentním nasazení, Doug Liman za kamerou, Prime Video jako streamovací služba, která jde těmhle chlapským výplachům naproti… výsledek? No řekněme, že zůstal za očekáváním. Nový Road House je film, jehož tvůrci jakoby nepochopili, v čem tkví kouzlo přímočarých akčňáků z osmdesátých let a sami si podrážejí nohy. Přepálenou délkou, nefunkčním hrdinou, jenž se celou dobu usmívá a tváří jako nejhodnější člověk minimálně na Floridě, ale my víme, že tam někde to trauma je… jenže když to víme, není nutné čekat sto minut, než se to vyřeší. A mezi tím trávit čas s nudnými vedlejšími postavami, které jsou stejně pitomé jako v originálu, jen tu bůhvíproč dostávají mnohem víc prostoru a vypráví o svých životních bolístkách. A hraje k tomu sakra moc muziky a zasněně se čumí do blba. 

Zdržuje to od bitek. I když to možná není zase až tak velký problém. Gyllenhaal se namakal, McGregor si svého šílence užívá a zbytek chlapského osazenstva je tu jen proto, aby dostal přes držku a Daniela Melchior kvůli tomu, aby hlavního bouchače nepokrytě balila. To je v pořádku. Ale to, jak Liman akční scény pojímá, co za kraviny vymýšlí s kamerou a jak moc vehementně se pokouší být jiný a novátorský, jen aby mu to obvykle vybouchlo do ksichtu (fakt se na to nekouká moc hezky), je poslední hřebík do rakve zklamání. Nový Road House vlastně nedělá vyloženě dobře prakticky nic. Něco dělá průměrně, něco málo lehce nadprůměrně, ovšem většinu času je prostě úplně mimo. A u toho nudí. 

Jak to vidí Shushika: 

Člověk si takhle po vytuněném traileru přijde pro trochu nenáročné držkované, osmdesátkového feelingu, jižanského buranství a dvě hodiny sluníčka v tropickém ráji. A dostane... další nepodarek z dílny Douga Limana. Jeho Agent bez minulosti nebo Na hraně zítřka se tak zdají být spíš náhodným úspěchem a osamělými útesy v jinak mělké písečné zátoce. Liman remakuje klasiku, ale nepřináší to, na co vábí. S postavami, napětím, tonalitou i humorem pracuje hůře než originál. Ještě první třetina je celkem slibná: Jake Gyllenhaal je pohodář, rubačky působí uvěřitelně, backstory navnadí, a doktorka, u které všichni pochroumaní končí, je jako z růže květ.  Čím víc ingrediencí ale přistává na grillu, tím častěji kroutíte hlavou... až dojde k zablokování krční páteře.

Road House mě paradoxně přestal bavit v okamžiku, kdy mě měl naopak chytnout pod krkem - s nástupem největšího magnetu, ve filmu debutujícího UFC šampiona Conora McGregora, jehož chůze připomínající otok koulí a tuhé neherectví, je asi to nejvíc meh, co jsem za poslední rok viděl. A pak už je jen hůř, protože Liman si plete nenáročnou zábavu s debilitou (Billy Magnussen je jako kápo fakt k politování) a gradaci s vršením přepálených situací (CGI honička na moři), ve kterých už není prostor dotáhnout motivy, které ze začátku (často úplně zbytečně) nahodil. Upřímně, těch dvou hodin jsem na konci dost litoval.

Recenzi čekejte velmi brzy.  

O originálním Road House se Swayzem kecali imf a Hlad v našem Speciálu!