Je jistě podnětné sledovat to, jak rozličně umění působí na rozdílné povahy. Odlišnost názorů je zábavná, neboť to přiživuje debatu, zejména v naší redakci. Čas od času se ale objeví film, na němž se všichni ve svém hodnocení prakticky jednomyslně shodneme. A právě to se stalo u nového dramatu od autora Bokovky Alexandera Paynea Zimnní prázdniny. Ty sbírají nominace na velké ceny jako na běžícím pásu, zároveň si už i pro nějaké ty Zlaté glóby či ceny BAFTA stihly dojít. A my bychom jim přáli dokonce i ty Oscary. 

Jak to vidí Cival:
Sousloví "instantní klasika" by bylo snad až příliš velkolepé, je ale jasné, že Zimní prázdniny se budou pouštět i za spoustu let. A že se stanou stálicí televizních i streamovacích programů během lecjakých vánočních svátků. Feel-good naturel mají totiž nezpochybnitený, vánoční náladu okouzlující, a to i bez ulepenosti, plus sněhu tolik, kolik už u nás možná nikdy neuvidíte... a do toho podmanivé pozitivní hodnoty.

Tandem z Bokovky Payne - Giamatti se znovu trefil na výbornou, s dialogově vyšperkovaným a herecky naprosto suverénním projektem, který sice působí jako přízemní echo sedmdesátek, ale šlape od první do poslední minuty jako skvěle natočené retro od srdíčka. S těmi správnými hodnotami, přesným formálním uchopením i nezměrnou sympatičností postav - a s kvalitami, které budou nejen díky oldschoolovému uchopení nadčasové. Ty dva Oscary filmu budu přát! 

Jak to vidí do_Od:
Poutavé, dojemné a po všech stránkách sympatické feel-good drama s pár herci v pár kulisách o tom, jak může jedna nečekaná událost sblížit na první pohled i ty nejméně pravděpodobné typy lidí. Je to samozřejmě jen zástěrka, protože v reálu jsou Zimní prázdniny příběhem outsiderů, kterým jednoduše nejde nefandit, a kteří toho mají v srdci daleko víc společného, než si na první dobrou uvědomují.

Navíc je to celé natočené tak, jako by to vzniklo někdy pět dekád zpátky, což tomu paradoxně přidává i v té audiovizuální rovině, kdy díky tomu nemá člověk problém se filmem a jeho atmosférou nechat zcela očarovat. Nevšední dílo, které vás rozhodně vytrhne z té současné filmové letargie a vtáhne vás někam, kde jste už dlouho nebyli. Teda pokud nevěnujete všechen svůj čas sjíždění filmových archivů, jinak totiž hádám, že budete jako doma. 

Jak to vidí KarelR:
Vypsal jsem se v recenzi, která logicky teprve vyjde, takže… no… je to pecka. Herecký koncert Paula Giamattiho a hrstky neznámých hereckých tváří funguje jako parádní výlet do roku 1970. Ideálně si o tomhle filmu nic nezjišťujte a prostě si ho dejte, jelikož Alexander Payne i v rámci prověřeného tématu umí překvapovat a vyvolávat celou škálu emocí. Zimní prázdniny jsou mnohem důslednější, než je u většiny podobných indíček zvykem, a opravdu vás na dvě hodiny zavřou do světa, z něhož si odnese spoustu zážitků i dobře prodaných životních mouder. Nebýt letos tak silný oscarový ročník, klidně bych sem nasázel kupu pozlacených sošek.

Jak to vidí Jokolo:
Zimní prázdniny ve mně vyvolaly dojem podobný tomu, který zažívám u filmů Petera Weira nebo Richarda Linklatera, a to dojem opravdovosti. Bez patosu či násilného ždímání emocí se parádně vypadajícímu retru daří postupně budovat neskutečně vřelý vztah ke zdánlivě nesympatickým postavám, které se skrze brilantní scénář postupně poznávají a lehce z donucení sbližují. Je to přesně ten typ filmu, který by si člověk nejvíc užil zachumlaný do deky u praskajícího krbu, zatímco venku hustě chumelí, protože právě takovou atmosféru zažívají i filmové postavy, které mohou směle soutěžit o nejsympatičtější trio poslední dekády. 

Každá z nich má nějaký svůj boj, který není vychtěný, ale bolestně pravdivý. Významně tomu napomáhají herci, kteří v rámci velmi civilních a trefných výkonů vdechli charakterům duši, se kterou se bude těžko loučit. Přesto film nikdy nesklouzne k lacinosti a neopírá se pouze o žal jako jiná indie dramata. Jde vlastně o parádní vánoční film se vším, co k tomu náleží, takže se tu sází zejména na pohodovou atmosféru, která ale nechává prostor i pro vážná témata. Těch je hned několik, každé dostává svůj potřebný prostor a je na divákovi, aby si vybral, které v něm nejvíc zarezonuje. A nebo si nemusí vybírat nic a jen si užít nádherný čas, který stráví na škole uzavřené sněhem se třemi opravdovými postavami. 

Jak to vidí Rimsy:
Škoda českého povánočního distribučního data, jelikož tohle je ta pravá adventní pohodovka, která dovede vytvořit hřejivou atmosféru – přitom však ale upřímně a nebanálně. Už od úvodních titulků se zdá, jako bychom se přenesli do 70. let, a to nejen retro patinou a dobovými kostýmy, ale i kamerovými či střihovými ozvláštněními, které upomínají na tehdejší filmařské konvence. A hlavně čistým a úsporným vyprávěním, jež efektivně, bez kudrlinek či moderních digresí scénu za scénou poctivě představuje postavy, buduje jejich vztahy a přirozeně směřuje ke katarzním momentům.

Alexander Payne se scenáristou Davidem Hemingsonem dokázali umíchat extrémně koukatelnou, přitom však nevlezlou kombinaci dramatu a komedie, z níž občas vystrčí růžky i společenské přesahy týkající se rozdílných privilegií jednotlivých společenských vrstev či naopak všemi postavami podobně prožívanou osamělostí. Je radost trávit více než dvě hodiny s komplexními postavami, jež mají své klady i nedostatky, všechny jsou však sžírané vlastními traumaty. Ty se může dařit umenšit díky sdílení s druhými, a tak skvělí Paul Giamatti, Dominic Sessa a Da'Vine Joy Randolph aspoň na ploše několika dnů vytvářejí pomyslnou rodinu, jež jejich postavám tak schází. Krásný, promyšlený a procítěný snímek má potenciál k tomu, abychom si jej právě hlavně během adventu chtěli pravidelně připomínat.

Jak to vidí krauset:
Vánoční svátky jsou časem zvláštního průniku smutku, usebrání a vřelosti. A přesně takové emoce vyvolává i dramedie The Holdovers, v češtině nazvaná Zimní prázdniny. Sarkastický profesor klasických studií Paul Hunham (Paul Giamatti) si užívá, když může své zhýčkané studenty zmučit překladem Cicerona nebo výkladem o válce s Galy. Nicméně ve chvíli, kdy je vybrán, aby zase jednou sloužil jako správce univerzitní budovy Barton Academy v Nové Anglii v době zimních prázdnin, musí sáhnout po jiné antické filosofii a zachovat stoický klid. Je na něm, aby ohlídal několik studentů, pro něž nepřijedou jejich zámožní rodiče. Jenže pokud chcete po Paulovi udržovat domácí krb, počítejte, že do něj bude přikládat sudy whiskey. 

Až když se počet studentů sníží a ve škole zůstane jen jakýsi neslavný triumvirát odmítnutých, který tvoří Giamatti, Dominic Sessa a Da'Vine Joy Randolph, afroamerická kuchařka, která právě pochovala syna zesnulého ve válce, ukáže se, že privilegium v podobě bohatých rodičů nerovná se privilegium lásky a péče. A všeobecná školní docházka negarantuje rovnost příležitostí na dobré vzdělání, jak vidno z osudu kuchařčina syna, který tráví svátky pochován v zemi, zatímco Sessovi spolužáci si užívají zimní prázdniny na čerstvě napadaném prašanu. Film si těchto rozdílů, které nespočívají v akademické zdatnosti a intelektu, ale pouze na bohatství rodičů, ostře všímá. Snímek je to v něčem staromilský, zejména v tom, jaký důraz klade na minimalistické, civilní herectví a budování vztahů mezi postavami, a zároveň moderní v zobrazení stavovských rozdílů ve školství. Tato kombinace dělá ze Zimních prázdnin jak hřejivý, tak přemýšlivý kus.  

Jak to vidí Mr. Hlad: 
Alexander Payne umí točit dramata, která jsou jednu chvíli lidsky hřejivá a o pár chvil později nepříjemně štiplavá. Málokdo je v tom tak dobrý jako on a jsem rád, že to se Zimními prázdninami připomněl. Paul Giamatti je tu výtečný, stejně tak oba jeho méně slavní kolegové, o nichž snad v budoucnosti ještě uslyšíme. Výborně se tu pracuje s postupným odhalováním charakterů a tím, že každý si nese svou minulost, trauma a nejistoty v sobě a chce to hodně práce o nich začít mluvit, nebo se jim dokonce postavit.

Rozhodně cením, že Payne v tomhle směru netlačil na pilu a je spíš zdrženlivý v práci s emocemi, nezkouší za každou cenu rozesmávat, dojímat nebo obnažovat nitro hrdinů. Jen sleduje tři ztracené existence, které na sebe na Vánoce zbyly. Sedmdesáktový feeling (nejen zasazením) taky potěší a celkově se na to moc pěkně kouká. Ať už to berete jako hořkosladkou podívanou, nebo drsné drama o tom, že s jistými věcmi se každý zkrátka musí porvat sám, ale i tak není od věci mít někoho po boku.

Karlovu recenzi čekejte velmi brzy. 

Zimní prázdniny jsme probírali i v MZ Live: