Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Disney kopíruje Netflix

Tržní matematika je neúprosná a vy její důsledky najdete už brzy ve svých e-mailech, pokud si předplácíte Disney+. Bob Iger přiznává, že Netflix šel před lety správným směrem navyšování ceny předplatného, zavedením reklam (tam měl Myšák zpoždění jen pár týdnů), ale především tažením proti sdílení hesel. Disney+ ho od léta zavádí také, takže někomu půjčujete svůj profil, nebo jste naopak černým pasažérem, budete si muset za neustálý přísun marvelovek a pixarovek připlatit.

Vzpomínáte na ty nářky před rokem, když Netflix začal rozesílat varovné e-maily? Poslední kapky, teatrální odchody a hromadné rušení platebních příkazů. A přesto Netflix meziročně stoupnul o desítky milionů uživatelů, v posledním kvartále dokonce o rekordních 13 milionů. Navíc se mu povedlo úspěšně rozjet předplatné s reklamami, protože na něj dosavadní sdíleče hromadně přehazoval za zvýhodněnou cenu.

Iger na tiskovce k výsledkům posledního kvartálu (tam Disney+ naopak milion duší ztratil) otevřeně přiznal, že se Netflixem nechal inspirovat, takže v létě můžeme očekávat identický scénář. Varovné e-maily ostatně už dostávají předplatitelé amerického Hulu, kde se zavádí podobná praxe. Disney věří, že obě služby nabídnou potenciál k růstu, který se nebude příliš lišit od konkurence (rozuměj Netflixu).

Wall Streetu se to líbí, spolu s dalšími Igerovými sliby to zařídilo růst akcií o 20 % nahoru v řádu několika dnů, což jednak posiluje Igerovu pozici před jarním sletem akcionářů a jednak vzkazuje i dalším streamovacím gigantům, že toto je správná cesta. Pokud tedy demonstrativně máváte na rozloučenou a stěhujete se na Max, Prime Video nebo SkyShowtime, nezapomeňte za sebou zavřít dveře a hlavně vyhlížet podobné e-maily i od nich. Kdo na trhu neskončí, ten podobnou praxi zavede do roka, maximálně dvou. Netflix všem vyšlapal cestičku a ukázal, že si lidé ochotně připlatí. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Když dva dělají totéž…

Netflix utratil obrovské peníze, aby zfilmoval zdánlivě nezfilmovatelnou čínskou knižní sérii 3 Body Problem (Problém tří těles). První sezóna seriálu od producentů Hry o trůny (David Benioff a Dan Weiss) má premiéru v půlce března, ale kdo nechce čekat, ten si může předplatit Peacock a podívat se 3 Body Problem už teď. Čínský Tencent totiž Comcastu za rozumné peníze licencoval loňský seriál z vlastní produkce, který je od 10. února dostupný na streamovací platformě v celé své délce.

Z historie známe celou řadu tzv. filmových dvojčat, kdy se o přízeň diváků popraly dva velmi podobné projekty. Je to strategie “kdo dřív uhne”, jdoucí až sto let zpátky do historie, kdy v roce 1913 soupeřily dvě adaptace románu Ivanhoe, ale mnohem slavnější jsou duely jako Sopka vs. Rozpoutané peklo, Top Gun vs. Železný orel, Tombstone vs. Wyatt Earp, Armageddon vs. Drtivý dopad, MravenecZ vs. Život brouka a mnohé další. Seriálový střet Netflixu a Peacocku má ale ještě jiný rozměr.

Čína licencovala Netflixu knižní předlohu ještě před tím než se pustila do vlastní adaptace (původně producenti chystali film, ale včas pochopili, že je to nerealistické). A jak to tak bývá, během Covidu u Netflixu ladili scénář, zatímco v Číně pak rychle točili a nakonec proběhli cílovou rovinkou o poznání dřív. Protože správně tušili, že netflixovská verze bude víc kosmopolitní a nebude si brát servítky, co se týče vyobrazení flashbacků z Maovy kulturní revoluce, natočili svou verzi, prohlásili ji za první, jedinou a zcela autentickou, aby si okolíkovali políčko pro domácí publikum. A teď pro jistotu zkouší přivést na víru i to americké za pár babek od Peacocku.

Americkou verzi na Netflixu nejen ve světě, ale i v USA uvidí řádově víc lidí, nicméně Číně se tenhle politicko-kulturní export vyplatí, i kdyby měl dosáhnout jen na početnou tamní diasporu (cca 5 milionů obyvatel).

Peak TV po deseti letech konečně za zenitem

John Landgraf, kápo televizní stanice FX (z jejíž produkční dílny pochází to lepší, co najdete na Disney+) už dvě dekády monitoruje počet nových televizních seriálů např. televizními stanicemi a streamovacími platformami. O Peak TV se začalo poprvé mluvit v souvislosti se zlatou érou HBO, tituly jako Bratrstvo neohrožených, Sopránovi nebo Odpočívej v pokoji. Už v roce 2012 však Landgraf varoval před tím, že jsme dosáhli vrcholu, přičemž teď už to půjde jen a jen z kopce. A ono ne. Naopak, každoročně se rostlo dvouciferným tempem, takže se na Landgrafovu falešnou předpověď rok co rok všichni těšili, ovšem s vědomím toho, že “i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas”.

V roce 2012 mělo premiéru zhruba 300 nových seriálových projektů, o tři roky později už jsme byli na 422 kouscích a hranici pěti set se povedlo zdolat v roce 2019, těsně před nástupem Covidu. Pak jsme předloni doklouzali setrvačností k rovným šesti stovkám, ale už loňské číslo je o 14 % nižší a letos se v souvislosti se stávkami a škrty očekává strmý pád někam ke čtyřem stovkám. Insideři v nadcházející pětiletce straší úrovní zmíněného roku 2012, tj. skokem z vrcholových šesti stovek na pouhou polovinu.

Jistě, já mám také ve watchlistech napříč platformami desítky nenakoukaných restů, ale podobně prudké smrštění celého byznysu, spolu se snižováním nebo stagnací rozpočtů, bude znamenat velké ochlazení pracovního trhu nejen v USA, ale po celém světě. John Landgraf měl tedy konečně pravdu, ale radost z toho nemá vůbec nikdo.

Blame Canada!

Hollywood se snaží momentálně na všem ušetřit, což ho přivádí opět k sousedům na severu. V Kanadě se dlouhodobě natáčí nejen kvůli daňovým vratkám, ale také je to odtud kousek do L.A., pracuje tu řada šikovných lidí a kurzovní lístek momentálně hraje ve prospěch USA. Ne nadarmo se Vancouveru a Torontu přezdívá Hollywood North.

Kromě hrané tvorby teď vystupuje do popředí i produkce animáků. Outsourcovat animaci do Asie není vždy bez rizika, Francii už má zabranou Chris Meledandri (je to důvod, proč série Já, padouch, Mimoni nebo Zpívej drží své rozpočty na uzdě, dokonce i Super Mario stál jen 100 milionů a pod stovku se vešel i progresivní sequel Kocour v botách), takže je Kanada logickou volbou. Tamní vláda nabízí daňové vratky na animační/VFX tvorbu ve výši 25 %, ale Hollywood zatím jen nakukuje. Televizní animák ve studiu Cinesité už ale zadal i Disney, což je vůbec poprvé, co Myšák něco zadal nezávislé dílně. Seriál Iwájú se odehrává v Nigérii a premiéru na Disney+ bude mít už za dva týdny.

Zaměstnanci Pixaru ale zatím kufry nebalí, protože v Kanadě existuje hrst spíše menších studií a žádné z nich by si nemohlo troufnout na kompletní animovaný celovečerák. Netflix tu práci na chystaném filmu se SpongeBobem, Saving Bikini Bottom: The Sandy Cheeks, musel zadat třem různým studiím, pracujícím pohromadě, aby se vše stihlo včas. Není však pochyb o tom, že množství zakázek v posledních letech přispívá k rozvoji infrastruktury a růstu tamního trhu.

Rekordní televizní touchdown

Nebyl by to newsletter, abych se neotřel o Super Bowl. Letošní sledovanost byla rekordní (Taylor Swift zaúřadovala, podobný efekt jistě uvidíme i na sledovanosti Oscarů, kterým pomůže Barbenheimer), se 123.4 miliony diváků - ve špičkách dokonce až 200 miliony - je sportovní přenos historicky druhou nejsledovanější událostí v amerických televizích. První je přistání na Měsíci, které však přenášelo hned několik stanic, takže technicky vzato je letošní Super Bowl rekordmanem, s téměř šestiprocentním růstem oproti loňsku.

CBS může sama sebe poplácat po zádech, protože napřesrok může opět zvednout ceník reklamních bloků. Třicet sekund letos vyšlo na sedm milionů dolarů. Viděli jsme několik epických trailerů, ale také řadu prémiových reklamních spotů. Do nich značky investují obrovské peníze a často do nich obsadí ty největší celebrity, které si řeknou o bonus, když už se mají takhle zaprodat. Za kratičký štěk si tak přijdou na 10 až 15 milionů dolarů, přičemž rozpočty kompletních spotů se pohybují od 30 do 50 milionů.

Přičtěte k tomu těch sedm, v případě minutových dokonce 14 milionů dolarů za odvysílání a už jste na bláznivých číslech. Velkým brandům se to přesto vyplatí a investují podobné sumy opakovaně.

Jednou větou…

Paramount během tohoto týdne oznámil vyhazov 800 pracovníků, aby zeštíhlil společnost před plánovaným prodejem.

Vydavatelství Warner Music propouští 10 % všech zaměstnanců, což je cca 600 lidí. U Sony Music se naopak utrácelo, za 600 milionů dolarů koupilo poloviční podíl na kompletním hudebním katalogu Michaela Jacksona. Jde o největší podobnou transakci v historii, která Michaelovi opět zajistí pohodlné prvenství v žebříčku nejlépe vydělávajících zesnulých celebrit (loni vydělal 115 milionů dolarů, mj. díky tržbám z muzikálu na Broadwayi nebo jím inspirované show Cirque du Soleil v Las Vegas).

Disney zaplatil za exkluzivní práva na koncertní film Taylor Swift, který bude mít na platformě premiéru v půlce března, krásných 75 milionů dolarů. Většina peněz jde do kapsy Taylor Swift a jejího týmu.

Televize v amerických domácnostech odpromítají denně víc YouTube obsahu než pořadů jakékoliv jiné streamovací platformy. Pokud do statistik zahrneme i mimoamerické konzumenty a čas strávený na sekundárních displejích (mobily, tablety), je YouTube absolutně nedostižnou jedničkou, co se týče utraceného času i peněz.

Barbie udělala Warnerům radost, takže udělali radost Margot Robbie a podepsali s její produkční společností LuckyChap exkluzivní first look smlouvu na několik let. Vytáhne jim to z kapsy pár (desítek) milionů dolarů za vývoj možná-někdy-realizovaných scénářů, ale oproti ziskům z Barbie jsou to drobné.