Matthew Vaughn posílá do kin další špiónský kousek a my už měli tu možnost si na něj s předstihem zajít. A to dokonce i v poměrně hojném počtu. Zatímco dřív by ale u věcí jako Kick-Ass nebo X-Men: První třída nejspíš v redakci převládalo univerzální nadšení, tentokrát jsme podobně jako u prequelu Kingsman: První mise názorově docela rozejití. Po rozpačitých dojmech z trailerů to však možná není až tak překvapivé. Komu se spojení Vaughn + Cavill líbilo nejvíc, a kdo se naopak chtěl v kině maličko zabít, to se teď můžete dočíst níže.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Matthew Vaughn si točí přesně takové filmy, jaké chce. A je otázka, kdy narazí. U mě se to stalo s posledními Kingsmany, kteří na mě byli až příliš divocí a úplně jsem neocenil přepisování historie, ale bojím se, že pro spoustu diváků to nastane právě u jeho novinky Argylle: Tajný agent. Já jsem si ji navzdory tomu, že jde nakonec o trošku jiný film, než jsem čekal, dost užil. To, že je celý film plný výrazných barev a skvělé akce (ve které bohužel chybí krev), se dalo čekat. Příběhově jde však o divočinu tak trošku za hranou. Trailery prozradily jen málo z celkového filmu a Vaughn netočí úplně špionážní akci, ale spíš kombinaci špionážní akce, její pocty a trhlé komedie. Přičemž prakticky ve všech směrech cíleně tlačí na pilu víc, než člověk čeká. A někdy to přežene.

Na druhou stranu pokud byli první Kingsmani svéráznou poctou bondovkám, je Argylle svéráznou poctou špionážnímu dobrodružství dotlačenou do extrému. Filmem, kde se často dějí věci, jaké člověk v žánru čeká, ale dějí se rychleji, intenzivněji a dost často si u nich nejspíš řeknete „ty vole to už je moc“. Ale na mě to fungovalo. Díky nadprůměrnému řemeslu, ale hlavně proto, že jsem se naladil na Vaughnovu snahu vrátit se k žánru oklikou a pracovat s ním jiným, i když možná až příliš šíleným způsobem, který neuhýbá před absurdními zvraty a ještě absurdnějšími řešeními. A podobně jako před lety třeba Poslední akční hrdina nebo Pravdivé lži nemusí být snadné výsledek skousnout.

Jak to vidí do_Od:

Docela jsem s tím filmem bojoval. I když k tomu člověk přistoupí s tím, že ví, co za hru s ním bude Vaughn zhruba hrát, ten záměrně stupidní úvod je přesto extrémně dlouhý, kupodivu dost ošklivý, a ne moc vtipný. Celé se to v podstatě rozjede až po nějakých dvaceti minutách s nástupem Sama Rockwella, kdy už je člověk tak nějak smířený s tím, že tady se teda další pecka z ranku Kick-Ass nebo prvních Kingsmanů fakt nezrodí.

Dál je to rozhodně zábavnější a víc vtahující jak První mise (a ani zdaleka tak dětinské, díkybohu), pořád jsem se však nemohl zbavit dojmu, že Vaughn jen recykluje již dříve viděné, zatímco to prokládá pár zajímavými vizuálními nápady. A jasně, pustit tam nějakou vypalovačku a nechat Rockwella, aby dělal to svoje (což většinou zahrnuje buď tančení nebo suché hláškování), bude do nějaké míry fungovat vždycky, ale to mi přijde vzhledem k obsazení, premise a hlavně rozpočtu trochu málo. Navíc nejsem fanda herectví Bryce Dallas Howard, což je poměrně problém v momentě, kdy se všechno točí kolem ní. Dere se mi na jazyk slovo miscast. Jako oddechovka bez ambicí to jakž takž ujde, ale znova to na rozdíl od třeba takového Bullet Trainu nikdy vidět nepotřebuju. Na filmu tak zůstává nejzajímavější ta skutečná záhada v pozadí jeho vzniku, a to otázka, kdo je vlastně spisovatelka Elly Conway.

Jak to vidí Jokolo:

Matthew Vaughn je hračička. V tomto případě se rozhodl, že si zkusí vyhrát s počtem zvratů a odhalení, které lze nařachat do jednoho filmu tak, aby byl co nejzábavnější. A těžce selhal. Trailery u Argyllea klamaly tělem, pokud jste se tedy těšily na prolínání špionážního světa v knize a reality, dočkáte se ho v požehnané míře pouze v první části filmu. Pak se ale objeví první zvrat. A pak další. A ještě jeden. Už ani nevím, kolik jich bylo, postupně jsem to totiž přestal sledovat a jen se vykuleně doprošoval, ať je to aspoň zábavné, když už je to blbé.

Jenže i tady špionážní komedie selhává, přestože sází na klasické vaughnovské bitky s chytlavou hudbou. Celé to totiž vypadá strašně hnusně. Dlouho jsem neviděl film, který by v naprosto každé scéně působil takhle uměle. Některé akční scény mi evokovaly příchod Krále Škorpióna ve druhé Mumii, jak byly otřesné a směšné. Jde navíc o jeden z těch filmů, u nějž si říkáte, že teď už určitě skončí, jen aby rozjel další nesmyslnou linku a přidal další vyumělkovaný zvrat. 138 minut na uvolněnou akční špionážní komedii není úplně vhodná cifra. Ani ten Sam Rockwell to nezachrání, byť se hodně snaží. Tohle se těžce nepovedlo. Aspoň hudbu to má ale pěknou.

Jak to vidí krauset:

Sam Rockwell se hlavní hrdinky s tváří Bryce Dallas Howard opakovaně ptá, jestli tančí twist. Vaughn ho ovšem rozhodně tančí s diváky, nabízí totiž tolik twistů a překrutů a zvratů, že by to vystačilo na několik špiónských filmů. Chápu, o co se snaží, ale toto rozebrání a následná rekonstrukce špionážního žánru a s ním spojené brakové literatury střílí hodně vedle. Téměř všechno, co Vaughna v minulosti zdobilo, zde absentuje: dynamika, schopnost měnit rychlost akce, nápaditá choreografie, humor (!).

Postavy nejsou zajímavé ani cool (s výjimkou Sofie Boutelly). Jako někdo, kdo má vícero režisérových filmů za pět hvězdiček, to říkám nerad, ale Argylle je v mých očích ohyzdný, úmorný, dlouhý a nevtipný. A já se po celou dobu sledování nemohl zbavit otázky: pokud sledujete film, který vypráví vedle svého příběhu i příběh románu psaného hlavní postavou, a oba iritují, je to pak film iritující dvojnásobně, nebo polovičatě? Vaughnův zdaleka nejhorší počin.

Jak to vidí Rimsy:

Úvodní „fikční“ desetiminutovka je plná až příliš viditelných green screenů a cheesy hlášek, nad jejichž otřepaností se nelze než pousmát. S přibývající stopáží se ukazuje, že záměrná přepjatost se netýká jen scén s Henrym Cavillem, nýbrž celého filmu – i když v podstatně menší míře. Navzdory očividně limitujícímu ratingu PG-13 (vybuchující hlavy velmi chybí) se Vaughn opět snažil celkem vyřádit, ačkoli na své poměry poněkud krotce. Nechybí brainwashing, hrátky s technologiemi, cestování, důmyslně choreografovaná akce či pomrkávání na špionské zápletky.

Vaughn zůstává Vaughnem, což je sympatické, nelze se však zbavit dojmu, že Argylle působí jako druhý nálev jeho trademarků. Dvě vizuálně působivé bitky se objeví až před koncem a příliš rychle za sebou, do té doby se však dočkáme jen jednoho skutečně zásadního zvratu a musíme se spokojit se záměrně zaměnitelnou ušmudlaností Sama Rockwella a usedlostí Bryce Dallas Howard. Vytýkat lze skutečně leccos, na druhou stranu se ale pořád jedná o jeden z nejzábavnějších způsobů, jak momentálně strávit dvě a čtvrt hodiny v kině.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.