Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

V Sundance je letos horko

Měl jsem už před týdnem políčeno na podotek o blížícím se Sundance, ale raději jsem si ho nechal na dobu, kdy už festival pojede naplno. Proč, když statistiky za loňský a předloňský rok ukazují citelný pokles hitů a vypadá to, že si studia a streameři kupují festivalové hity spíš jako imagovky a nikoliv ve snaze vydělat? Protože letošek se od jiných sezón přece jenom liší.

Argument s klesající úspěšností indie hitů je ale pádný, protože loni z nezávislé tvorby pořádně vydělal jen Sound of Freedom a koncertní snímek od Taylor Swift. To jsou obojí tak specifické případy, že je snad ani nelze do téhle kategorie zařadit. A zbytek? Na hodnotu akvizic si některé tituly vydělaly, jiné slavily velké peníze při odchodu ze aukčních síní, aby byly následně zahrabány a zapomenuty v nabídkách streamerů.

Když už je někdo hledá, tak právě tam. Publikum se odnaučilo na menší filmy chodit do velkého kina a raději zůstává v obýváku, kam přece tenhle typ filmů dorazí dřív a spolehlivěji než hollywoodské blockbustery, u nichž hype velí, abyste ne viděli co nejdřív. Pohádkových sum se přitom dočká jen zlomek festivalových premiér. Na ty ostatní producenti shánějí peníze horko těžko, protože Sundance, TIFF a SXSW mají sice širokou náruč, ale v posledních letech lákají především indie věci se zavedenými herci a herečkami. A proti těm se bojuje z čistě nezávislých pozic těžko.

Proč se to snad časem zlepší? Protože v letech 2018 a 2019 kina a streamovací platformy uvedly do oběhu zhruba stejný počet titulů (cca 150 z každé strany, bavíme se o širším uvedení do kin, tj. 2000+ sálů). Loni a předloni streamy předběhly kinaře pětinásobně! V čele tohoto trendu samozřejmě peláší Netflix, ale jak o pár odstavců později uvidíte, tady se chystají velké změny a pět set celovečerních premiér za rok (!!!) napříč streamy klesne minimálně na polovinu.

Logicky to přivede větší pozornost streamovacích platforem k nabídce festivalů, kde mohou nakupovat už hotové filmy podle ohlasů a následně je vydávat za své. Netflix, Hulu a další si tu už svá políčka obdělávají řadu let, částečně i proto, že velká studia nerozumně rušila své vlastní indie labely, případně jim škrtila rozpočty natolik, že nemohly s bezednými kapsami streamerů soupeřit.

Letos se síly vyrovnávají. Studia jsou po stávkách vyhladovělá a zoufale hledají, čím zalepit prázdné distribuční sloty. Některé z nich mají “předplacené” několik let dopředu a budou tratit miliony, když je nezaplní. Řešit to lze znovuuvedením nedávného hitu, nebo nějaké uleželé klasiky, ale tam nikdy nehrozí, že by vám pod rukama vyrostl nečekaný kasovní trhák. A tak se bude nakupovat na festivalech. Fox Searchlight, jež Disney udržel naživo oproti předpokladům, už vyplatil na dřevo deset milionů dolarů za komediální drama A Real Pain s Kieranem Culkinem a Jessem Eisenbergem. Netflix se nenechal zahanbit a utratil sedmnáct milionů za hororové It’s What’s Inside. Horory mají obecně na Sundance tendenci trhat rekordy. Tady se strhla celonoční bitva, kdy se studia a streameři tahaly o každý dolar, přesně podle očekávání. Všichni potřebují obsah, jakkoliv se navenek tváří statečně, v zákulisí se za všechno přeplácí - licence, rezervace ateliérů, čas postprodukčních firem nebo trikových oddělení. Všichni chtějí smazat šest měsíců stávek za každou cenu. Za jakoukoliv cenu.

Předposlední odstavec si schovávám na středeční odpoledne, kdy newsletter vyjde, protože pár festivalových želízek v ohni přece jenom zůstává. UPDATE: Prodal se ještě Soderberghův nový film Presence za blíže neupřesněnou sumu (ale producenti jsou spokojení, aukce se zúčastnilo deset subjektů, takže cena letěla vysoko).

V posledním se loučím výpisem aukčních milníků, abyste si připomenuli, za co všechno jsme těm festivalovým platformám vděční. Zrovna Soderbergh na Sundance před pětatřiceti lety prodal Sex, lži a video za fantastický jeden milion dolarů. Snímek tu získal cenu diváků, následně dostal i Zlatou palmu v Cannes, utržil v kinech 40 milionů a vynesl Soderberghovi i oscarovou nominaci za nejlepší scénář. Právě tenhle film spustil zájem o Sundance a vedl spolu s nástupem “Tarantinovy generace” k renesanci nezávislých produkčních labelů. Malá Miss Sunshine (2006) koupil Fox Searchlight za 9.5 milionu, podobnou sumu si odneslo Místo u moře z kapsy Jeffa Bezose o deset let později. Oba snímky jsou často citovaným příkladem, protože utržily peníze v kinech a braly Oscary. O tom sní každý kupec. Ne vždycky se to povede, viz. Zrození národa od Natea Parkera. S cenovkou 17.5 milionů dolarů patří k největším prodejům na Sundance, ale v kinech prošuměl.

Loni se na Sundance za dvacet milionů prodalo chválené drama Flora a syn za 20 milionů dolarů. To je magická suma, k níž se občas podívají i markety na TIFF nebo v Cannes (viz např. akvizice Linklaterova Hit Mana). I letos je šance, že podobná částka padne. Festival končí za pět dní, takže je možné, že budeme bouchat šampaňské i příště.

Vyhazov u Netflixu

Scott Stuber končí. V kartách už to bylo několik měsíců a Stuber se celkem hlasitě pokoušel “zachránit” dobré vztahy a kontakty, aby mohl nastartovat sólový produkční label. Kdo že, co že? Nikdo menší než šéf filmové tvorby Netflixu. Předlouhá léta tu Scott odklepával obrovské rozpočty, navazoval exkluzivní spolupráci s oscarovými režiséry, tříáčkovými hvězdami, a snažil se dát největší uživatelské základně tolik zábavy, aby “nepřepnula jinam”.

Můžete ho vinit za ledacos - nezvládnutý producentský dozor, pár mizerných sandlerovek (výměnou za ty slušné, co plavou proti proudu), miliony nemastných neslaných filmů, ale taky pár desítek vyloženě povedených. Ano, řeknete si, podobně bych taky uměl pálit miliardy. Ale Stuber se na koni udržel skoro sedm let a odchází až ve chvíli, kdy Netflix razantně otáčí kormidlem. Už žádné drahé blockbustery, ani exkluzivní podmínky pro slavné režiséry a herce. Všechno se poctivě seškrtalo a nový šéf celé sekce - nepochybujte, že se na tuhle roli v Hollywoodu stojí dlouhá fronta - bude muset investovat s rozmyslem a podle jasně daných tabulek.

Se Stuberem tedy končí jedna velkolepá éra, kdy se skutečně rozhazovalo plnými hrstmi. Fincherův Mank nebo Killer, Scorseseho Irčan, Del Torův Pinocchio, nebo Russoovic Gray Man, to jsou všechno velmi drahé projekty s minimální návratností. Netflix letos bude produkovat méně Originals a bude víc spoléhat na katalog.

Imagovky se mu nevyplatí, ostatně z aktuálních oscarových nominací vyšel sice už počtvrté v řadě jako nejsilnější, ale o jeho filmech se v hlavních kategoriích moc nemluví (velkou šanci má v cizojazyčných filmech se Sněžným bratrstvem, což je přesně ten typ filmu, na který se chce v budoucnu soustředit), takže očekávejme spíše klouzání po povrchu s levnými high-concepty, romantickými komediemi jak podle vánočního vykrajovátka, nebo nakoupenými festivalovkami. Viz předchozí téma. Netflix ale indie scénu nespasí, na festivalech hledá líbivé divácké hity s hvězdami. I proto koupil Linklaterova Hit Mana s Powellem za kulatých dvacet milionů. To bude stravitelná a zábavná jednohubka pro širší publikum, přičemž za podobné peníze by ji Netflix nikdy nezvládnul zprodukovat.

Jméno nového šéfa celovečerní tvorby mnohé napoví, ale tipuji, že se bude muset držet nových a přisnějších pravidel o poznání pevněji než Stuber. Na druhou stranu za krásný plat a možnost podepsat se částečně pod budoucí netflixovské hity, to rozhodně stojí.

Nezastavitelný vlak jede dál

Netflix také oznámil výsledky za poslední čtvrtletí a celý loňský rok. Za říjen, listopad a prosinec přidal neuvěřitelných 13 milionů předplatitelů, meziročně se jedná o nárůst o 30 milionů duší. Prý jde primárně o levná předplatné s reklamami, často vyškemraná z lidí, co přišli o přístup k Netflixu díky snaze potírat sdílení účtů. Od toho si Netflix do budoucna slibuje další růst. A bude i zdražovat, protože tím zase tlačí lidi k levnějším variantám s reklamami, na nichž může v důsledku vydělat víc peněz díky lukrativním smlouvám s inzerenty.

Netflix předplatitelé ve všech koutech světa:

• USCAN (USA a Kanada) … 80.1 milionů (+2.8)
• EMEA (Evropa, Střední východ, Afrika) … 88.1 milionů (+5.1)
• LATAM (Latinská Amerika) … 46 milionů (+2.4)
• APAC (Asie a Pacifik) … 45.3 milionů (+2.9)

Celosvětově má Netflix už 260 milionů předplatitelů a volný cash flow dosáhnul hodnoty téměř sedmi miliard dolarů. Wall Street je spokojený (povedlo se dokonce dosáhnout i odhadované hodnoty růstu tržeb), akcionáři jsou spokojení, ale pro uživatele to znamená, že si do budoucna připlatí.

Get ready to ruuuumble

A za co tedy Netflix ty miliardy utratí, když bude točit méně a navíc ještě levnějších filmů. Na tuhle otázku hned po oznámení Stuberova odchodu dostali zvědavci pádnou odpověď. Ted Sarandos investoval PĚT MILIARD DOLARŮ do desetileté smlouvy s wrestlingovou asociací WWE. Ano, wrestling a NASCAR, dva americké “sporty”, kterým v Evropě nerozumíme, ale v nichž se točí obrovské peníze. Už jsem zmiňoval, že sportovní akvizice budou hrát v roce 2024 prim, ale jestli jste od Netflixu čekali tuhý boj pod basketbalovými koši o práva na NBA, zjevně jste se přepočítali stejně jako já.

Wrestlingová velmoc WWE změnila majitele teprve nedávno, když do ní vstoupil Endeavor, gigant stojící také za UFC (dohromady s WWE sdruženou pod novou značku TKO), talentovou agenturou WME (William Morris Endeavor), ale reprezentující i zájmy NFL a NHL. Kdo dokázal za pouhých patnáct let existence nastřádat takovou moc? Nikdo jiný než Ari Emanuel, zřejmě nejslavnější hollywoodský agent, jehož manýry byly předobrazem pro Ariho Golda z Vincentova světa, kterého nezaměnitelným způsobem ztvárnil Jeremy Piven.

Už pár týdnů se proslýchalo, že Ari opět něco chystá. Jeho nákup WWE vyústil v téměř okamžitou smlouvu s NBCUniversal, která za páteční show na USA Network zaplatila cca 1.4 miliardy dolarů. Pětileté okno ji tedy vyjde na cca 280 milionů dolarů ročně. Netflix si kupuje pondělní show za půl miliardy ročně, ale v ceně má i vysílací práva mimo USA, kde může wrestling šířit do domácností skrz záznamy, dokumenty, rozhovory a další formáty. Živáky má zajištěné pro USA a Kanadu. Kdo mohl tušit, že ty experimenty s živými přenosy nakonec vyústí v pravidelný wrestlingový cirkus.

Na druhou stranu to dává smysl, protože Netflix už se díky příklonu k nejrůznějším reality shows a true crime dokumentům zapsal u diváků jako spolehlivý producent lidové zábavy. A sem wrestling dokonale pasuje. WWE Raw poběží až do října 2024 na NBCUniversal, protože tak velí stávající smlouva. Pak se přestěhuje na Netflix. Wrestling má oproti jiným sportům tu výhodu, že nemá sezónní pauzu. Borci se tedy budou mlátit židlemi i svalnatými pažemi KAŽDÉ pondělí. Dohoda zahrnuje i speciálky jako WrestleMania, SummerSlam a Royal Rumble, takže o zábavu zjevně nebude nouze.

Akcie Endeavoru po oznámení vyletěly nahoru, ale zbývá ještě vyřešit, kdo tuhle novinu na podzim lidem náležitě prodá. I tady se odpověď nabízí, protože do dozorčí rady TKO byl jmenován nový šerif. Jmenuje se Dwayne Johnson a dřív si nechával říkat The Rock. Práva na tuhle přezdívku částečně vlastnila právě wrestlingová asociace, ale v rámci dobrých vztahů a budoucí spolupráce je teď získal Dwayne jen a jen pro sebe.

Navíc obdrží 30 milionů dolarů v akciích TKO, bude mít nárok na tantiémy nejen z dřivějších vystoupení ve WWE (to dělá cca 500 tisíc dolarů ročně), ale také z prodeje merchandisingu. Další položkou jeho honoráře bude role maskota TKO/WWE. Říkal někdo, že se jeho hollywoodská kariéra nezadržitelně blíží ke konci? Dwayne se tímhle tahem pojistil na deset let dopředu a jestli bude moct dál propagovat svůj alkoholový brand, nemusí se děti dětí jeho dětí bát, že by nemohly v krbu topit stodolarovkami.

Těžké časy v L.A. Times

Ale abychom nekončili úplně optimisticky, je potřeba se podívat do tváře neúprosné realitě. Miliardář Patrick Soon-Shiong si v roce 2018 řekl okřídlené “zítra asi něco koupím” a nakráčel do redakce L.A. Times, kde vysázel na stůl 500 milionů dolarů. A bylo vymalováno. Jeho slib, že chce podpořit novinařinu v místě, kde žije, stejně jako nemalé finanční rezervy, zjevně tehdy stačily. Hollywoodské stávky se bohužel odrazily i na tvrdém chlebíčku místních redakcí. Méně témat, méně čtenářů, méně peněz.

Soon-Shiong prý od začátku Covidu prodělal stovky milionů dolarů a tak se rozhodl propustit zhruba pětinu redakce (cca 115 zaměstnanců). Tento krok ohlásil poté, co už před několika měsíci propustil několik desítek redaktorů a editorů. Jen za loňský rok L.A. Times prodělalo 40 milionů dolarů (Washington Post dokonce 50 a jeho osud také visí na vlásku). Několik senátorů Soon-Shingovi napsalo, aby si krok ještě rozmyslel, ale hra na city u byznysmena je většinou jen ztrátou času. Žurnalistika dostává na zadek globálně, L.A. Times jsou jen dalším padlým vojákem v poli, který tedy ještě bude pár měsíců až let kulhat, pokud ho Soon-Shiong nerozprodá na součástky. Tyhle miliardářské koníčky většinou končí podobně. Kup si noviny, říkali. Bude to legrace, říkali. Budeš mít co číst u snídaně, říkali. A vy pak místo článků oblíbených redaktorů zděšeně pozorujete červený inkoust na bankovních výpisech.

Nechci se tu pouštět do srdceryvných rozborů o tom, že většinu filmového tisku dnes vlastní buď společnosti podnikající v showbusinessu (a jde tedy o více či méně maskované hlásné trouby), nebo pár nadšenců, závislých na hrstce bohatých sponzorů. Jde o velmi vrtkavou branži, v níž peníze několika lidí pomáhají zpomalovat odliv talentů. Happy end na závěr? Patříte k nim i vy, když sponzorujete tenhle newsletter. Snad to s tou vděčností nepřeháním, protože bych se nerad proměnil v hallmarkovskou romantiku, ale ten rok nahlížení za byznysovou oponu Hollywoodu mě naučil vážit si každého dolarů. Tak na viděnou zase za týden, s některými z vás i o něco dřív.