Oscarové nominace bývají na internetu často diskutovanější než samotné udílení cen. Dává to smysl, sezóna vrcholí, s prestižními cenami Akademie filmového umění a věd se pojí velká očekávání a před samotným vyhlášením se na filmových webech hojně diskutuje a spekuluje, kdo všechno by mohl nominaci v daném roce získat. A pak se samozřejmě vehementně řeší, jestli to opravdu dostali ti správní lidé a nejlepší filmy, přičemž jak se to nakonec rozdá, není zase až tak podstatné (jakoby je, ale většina si vystačí s pouhou nominací), případně se to dá docela dobře odhadnout.

My se teď každopádně můžeme podívat na to, co vlastně v nominacích chybí nám, případně co nebo kdo tam naopak přebývá. A začneme stylově u Spider-Man: Napříč paralelními světy. Ten totiž získal jenom jednu nominaci za nejlepší animovaný film, ale už ne za nejlepší hudbu, song (a že bylo z čeho vybírat), a hlavně ne za nejlepší film. Přehlíží Akademie animáky? Nejspíš trochu jo (stejně jako řadu dalších žánrů), hlavní překážkou letošního Spideyho ale byl fakt, že už zkrátka dvojka nebyla takovou revolucí, a že ji krátce po premiéře zastihla nepříjemná kauza s přetěžováním VFX umělců. Na Critics Choice Awards si tu sošku za nejlepší animovaný snímek sice Spidey odnesl, na Oscarech to ale proti Chlapci a volavce bude mít zjevně těžší.

A co chválená Godzilla Minus One? Jasně, nominace za nejlepší efekty vzhledem k těm pár šupům, za něž to šikovný japonský tým dokázal pořídit, je pochopitelné a neurážející uznání. Ještě raději bychom ale snímek viděli v nejlepších zahraničních filmech. Proč ne? Stejně už tou jednou nominací Godzilla zbourala historii, protože je prvním filmem o slavném monstru, který byl Akademií vzpomenut, vzhledem k tržbám a reakcím kritiků i lidí z branže ale klidně mohli hlasující posunout snímek ještě dál.

Co naopak příliš smysl (aspoň na první pohled) nedává, je absence francouzského dramatu Anatomie pádu v zahraničních filmech, když je zároveň nominovaná na nejlepší film vůbec. Kupodivu pro to však existuje jak důvod, tak precedens. Začneme tím druhým. Umělec si totiž v roce 2012 taktéž vysloužil nominaci za nejlepší film, ale už ne nejlepší zahraniční film. Nakonec získal kromě jiných také hlavní cenu i nejlepší režii. V jiném roce by pak takový úspěch mohla Anatomie pádu spolu s režisérkou Justine Triet klidně zopakovat, letos musí stačit, že se vůbec do těchto kategorií probojovaly. Nicméně zpátky k tomu důvodu, za vším je jako vždy politika. Triet totiž není doma kvůli svým názorům moc populární, a tak její snímek zkrátka nebyl za Francii vybrán jako ten nejlepší.

Dál nám trochu chybí čtvrtý John Wick v kameře, protože říkejte si o tom scénáři a délce filmu co chcete, ale ikonická přestřelka v bytu z ptačího pohledu, akce na schodech, nebo třeba honička kolem Vítězného oblouku, to bylo prostě „pure cinema“.

V případě Zabijáků rozkvetlého měsíce pak sice rozhodně nemůžeme mluvit o tom, že by se jednalo o Scorseseho vrcholový snímek, zároveň mu ale nelze upřít velké tvůrčí hodnoty. Hodnoty, které se proměnily v několik zasloužených nominací (Lily Gladstone tam patří, ale kdyby šla do kategorie hereček ve vedlejší roli, naštvala by míň lidí a měla vítězství v kapse, takhle to bude mít podstatně těžší, obávám se) a jednu překvapivou absenci. Ulízaný šmejd v podání Leonarda DiCapria zjevně jeho kolegy tentokrát tolik neoslovil, a možná právě proto dostal přednost jinak trochu vysmívaný Bradley Cooper, který nejspíš Oscara nedostane, ale za nominaci bude jistě rád. 

Kdo naopak v kategoriích přebývá (a na čem se možná internet výjimečně univerzálně shoduje) jsou Annette Bening a Jodie Foster za životopisný Nyad. Cival s Mr. Hladem už to v mini-live nakousli, Netflix lobby je mocná a při absenci lepších kousků zjevně dotlačila k nominacím alespoň tyto dvě zasloužilé herečky. Obě ale mají ve svých kariérách daleko silnější role a řadu lepších filmů a teď víceméně akorát zabraly místo jiným.

Komu, ptáte se? No tak třeba Margot Robbie. Jo, musíme si promluvit o Barbie. Ne, nevadí mi, že je Barbie nominovaná na nejlepší film a už vůbec nemám problém s písničkami nebo Ryanem Goslingem. Vzhledem k tomu, jaký fenomenální úspěch snímek zaznamenal, mi tam vlastně celkem sedí, i když bych mu rozhodně cenu za nejlepší film nedal. Je ale otázka, proč tam tím pádem zároveň není Margot Robbie, bez jejíž Barbie by pravděpodobně nic z toho nebylo? Podivuje se nad tím nejen Ryan Gosling, ale víceméně celý filmový Twitter.

To samé platí i o režisérce Gretě Gerwig, která měla ten těžký úděl tohle všechno splácat dohromady a poslat do kin v podobě, která bude populární a najde zalíbení. Což se jí rozhodně povedlo, proč tedy není mezi nominovanými režiséry i ona? No nejspíš proto, že zkrátka a dobře bylo pět dalších tvůrců, kteří si to letos zasloužili víc než ona. Tak jednoduché to je, už tak nesmírně nabitá kategorie byla letos ještě nabitější a byť musela být Gerwig jednoznačně v užším výběru, do finální pětky se holt nevešla. Pro někoho to může být smutné, na patriarchát bych to ale tentokrát nesvaloval.

Ve vedlejších ženských rolích se pak klidně mohla objevit ještě Rachel McAdams za drama To jsem já, Margaret!, ten film měl ale doslova nulovou kampaň, takže bohužel bez šance. Podobně na tom je i Penélope Cruz za Ferrari. Moc dalších snubů už nás nicméně nenapadá, překvapivě to totiž Akademie letos viděla dost podobně jako my, a vzhledem k tomu, jak silný ročník za sebou máme, je prostě normální, že se na některé nedostalo. Tak dejte vědět v diskuzi, jak to vidíte vy.

Oscary řešili Cival a Mr. Hlad v MZ Mini Live: