Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Čas na reklamu

Se začátkem roku přichází předsevzetí a pohledy do peněženky. Někdo nemusí řešit pravidelná navýšení cen vstupného do kina nebo streamovacích služeb, jsou i tací, kteří si dokonce něco předplácí a vlastně na to zapomněli (podobných mrtvých duší má každá VOD miliony a spoléhá na to, že nikdy inventuru neudělají… odcházejí až s koncem platnosti svých platebních karet). Ostatní se ale možná zhrozí při pohledu na měsíční útratu za kulturu. Nedávno jsem řešil v placeném příspěvku situaci kin a kinařů před nadcházející sezónou, částečně i v souvislosti s navýšením cen u řetězce Cinema City. Tomáš Vyskočil na Kinomaniakovi se teď ohlížel za rokem 2023 a vylezla mu z toho nepříjemná stagnace (-1 % cca na divácích a představeních, +8 % na ceně vstupného a tedy i tržbách). Jinými slovy - nebýt inflace, pravděpodobně bychom zažili sešup. Návštěvnost českých kin za rok 2023 byla o 200 tisíc lidí nižší než předloni a při srovnání s rokem 2019 mluvíme o poklesu o pět milionů lidí (skoro 30 %).

Další důvod, proč někteří do nejistého roku 2024 vstupují s nadstřelenými cenami, protože jim jde o přežití. Průměrná cena lístku v českých kinech byla mimochodem 171 Kč. Pražáci se téhle hodnotě smějí, protože sami platí o stovku víc. Občas zmiňuji, že za těch 250 až 275 Kč (bez manipulačního poplatku) lze pořídit měsíční předplatné všech VOD s výjimkou nejvyšší nabídky Netflixu. O kolik rostly předplatné VOD a ceny vstupného do kin v posledních pěti letech v pulku světa, tj. USA?

S průměrnou cenou vstupného do kina je to podobné jako u nás. Průměr v roce 2019 byl 9.16 dolarů (dnes 208 Kč), na sklonku loňského roku cena vyskočila na 10.81 (246 Kč). Pražská hodnota, chtělo by se říct, ale pokud půjdete do kina na Manhattanu v tradičním podvečerním slotu, připravte si spíš dvacet dolarů (560 Kč). To jsou shodou okolností zhruba ceny nejdražších VOD na americkém trhu právě teď.

Pojďme ale o pět let zpátky. To byla doba, kdy Netflix nekompromisně vládnul a všichni ostatní teprve startovali. A když se snažíte nalákat nové zákazníky a počet předplatitelů je hlavní metrikou úspěchu, jste ochotní jít s cenou dolů. Pro srovnání uvádím primárně služby, které se postupně nasazovaly i mimo USA (proto chybí Hulu).

Předplatné streamovacích služeb v USA v roce 2019:

• Disney+: $6.99
• HBO Max: $14.99
• Netflix: $12.99/$15.99
• Amazon Prime Video: $12.99
• Apple TV+: $4.99
• Peacock: $9.99

O pět let později už jde primárně o peníze. Netflix, Disney+ a Apple TV+ jsou přeborníky ve zvyšování cen. Zároveň ale Netflix už nabízí dostupnější předplatné s reklamami (ale také řadou dalších omezení), Disney+ si americké zákazníky umí naklonit výhodnými balíčky (s Hulu a ESPN+). A Apple? Tomu nejde primárně o růst uživatelské základny, prostě jen upravil image a bude se stejně jako zbytek porftolia značky prezentovat jako prémiové zboží.

Předplatné streamovacích služeb v USA v roce 2024:

• Disney+: $13.99
• Max: $19.99
• Netflix: $15.49/22.99
• Amazon Prime Video: $14.99
• Apple TV+: $9.99
• Peacock: $11.99

Streamovací platformy se tedy dál mohou pyšnit tím, že měsíční předplatné katalogu tisícovek titulů vás vyjde na jeden lístek do kina, ale pokud si předplácíte tři, čtyři, už to začne lézt do peněz. Disney+ prý bude opět zdražovat, Max a Netflix jsou na hraně dvaceti dolarů, Prime k ní míří, protože za vypnutí reklam si od konce ledna tři dolary připlatíte. To je osmdesát dolarů za tohle kvarteto (nebo tisícovka na českém trhu).

Jistě, když jdete do kina ve dvou a koupíte si k tomu popcorn a colu, zaplatíte stejnou tisícovku za jednu jedinou návštěvu. A musíte vytrpět dvacet minut reklam před spuštěním filmu. Tuhle “rovnováhu” budou VOD udržovat i nadále, ale pokud jste ještě k tomu fanoušek sportů, možná vás během letoška čeká vystřízlivění. Šušká se totiž o tom, že za sportovní přenosy si budou jednotlivé platformy žádat nemalé příplatky. V USA už se minimálně fotbal pomalu stěhuje na streamy, zatím v rámci měsíčního předplatného. Po úhradě miliardových licencí však hlavouni jistě přijdou na spolehlivý způsob, jak dostat z fanoušků další peníze. A stačí se podívat, jak to funguje se sportovními přenosy prestižních soutěží u nás, aby vám došlo, že tuhle strategii si oblíbili i domácí hráči.

Schválně se v komentářích pochlubte, co všechno předplácíte vy, a jestli v tom hodláte během letoška něco měnit.

Prokletí sedmých sezón

Důsledky loňských stávek jsem řešil v předchozích odstavcích a jen tak nepřestanu. Je s podivem, že televizní stanice tváří v tvář anemické sezóně ruší své bestsellery. Sedmými sezónami končí Malý Sheldon a Dobrý doktor, tj. seriály se skvělou sledovaností. Sheldon je v seriálech čtvrtý absolutně (za NCIS, FBI a Blue Bloods) s průměrnou sledovaností skoro deset milionů, Dobrý doktor uzavírá druhou desítku s průměrnými 6,3 miliony.

Proč je utínat právě teď? Producenti Sheldona se ohánějí tím, že už není kam růst. Dějově se přibližují původnímu seriálu (Teorie velkého třesku) a raději nabídnou spinoff spinoffu, který se bude věnovat postavám Georgieho a Mandy. Ve skutečnosti jde ale hlavně o peníze. Smlouvy s hlavním ansámblem se v televizích většinou podepisují na šest sezón, s případným prodloužením o jednu sezónu v průběhu prvních dvou až čtyř sezón. Jakmile se váš seriál sledovaností utrhne, vážně hrozí, že do osmé sezóny vstoupíte s mnohem vyšším rozpočtem, protože hvězdy - které jste si sami vyrobily - si řeknou o obrovský balík a vy navíc musíte diváky rozmazlovat vyššími rozpočty a zajímavějšími zápletkami.

Stačí si vzpomenout s jakými náklady doklouzaly do konce seriály jako Přátelé, Jak jsem potkal vaši matku, nebo právě Teorie velkého třesku. Dřív se televize zahojily na přeprodeji vysílacích práv, ale jak sledovanost lineárních TV klesá, jsou nižší i sumy, které můžete požadovat. Tím spíš, že seriál je mnohem dřív dostupný na lokálních streamovacích platformách. Tenčící se marže a nejrůznější poplatky (seriál často produkuje na klíč někdo jiný, občas dokonce přímo konkurence!), vedou k nečekaným “sekerám”, kdy seriál končí na vrcholu či předčasně.

Je to zajímavý paradox, protože právě po nekonečných seriálech se mohou VOD a nově i FAST platformy doslova utlouct. Samy (mluvím hlavně o Netflixu) totiž nejsou schopné podobně návykové a splachovací seriály s mnoha sezónami zprodukovat, a tak jsou ochotné za ně platit astronomické částky. Každý producent si ale musí spočítat, zda se mu vyplatí dávat hercům po milionu dolarů za epizodu, aby se následně mooožná zahojil na hladovém Netflixu a jemu podobných.

Dvourychlostní Hollywood

Původně jsem se ani k Emmy nechtěl vyjadřovat, ale je fér podotknout dvě věci. Tragická sledovanost (4,3 milionu diváků, půlka toho co dřív) je dána i tím, že celá Amerika napjatě upínala zraky ke startovnímu výstřelu primárek v Iowě. Navíc se Emmy kvůli zpoždění (Covid, stávky) tak trochu vracely v čase. Zatímco na Zlatých glóbech skórovala druhá sezóna Medvěda, na Emmy sbírala ceny ta první. Ocenění se dostalo i dalším již notně uleželým seriálům a spolu s reuniony devadesátkových legend na pokračování měl člověk u televize občas pocit, že opravdu sedí v DeLoreanu.

Medvěd získal šest sošek, mj. i za nejlepší komediální seriál. Co ho kvalifikovalo? Jeho půlhodinová stopáž! Je zažito, že třicet minut mají sitcomy a televizní hodinku (bez reklam 45 až 50 minut) dramata. A pokud se vám povede porotu přesvědčit, že se u vašeho seriálu tu a tam lidí zasmějí, můžete klidně soutěžit se seriálovou verzí Schindlerova seznamu. Tolik ke zmateným Emmy, které se příští rok konečně časově “srovnají”. Otázkou je, kolik lidí je bude v televizním programu nedočkavě vyhlížet.

Protivnej sprostej Statham

V amerických kinech vyhrál “remakosequel” Protivných sprostých holek, který se u nás - zatím - jmenuje kvůli přehlednosti “jen” Mean Girls. Domácí komentátoři mluví o tom, že muzikály jsou zas v kurzu (skutečně se loni v kinech zpívalo až až), ale globální start zaznamenal o pár milionů vyšší Jason Statham! Jistě je to dáno i odlišnou strategií nasazení, Stathamův Beekeeper byl pilný jako včelka a šel na většině trhů “all in” (českou premiéru ale překvapivě ještě stanovenu nemá). Statham akčním béčkem za 34 milionů dolarů překvapil, protože otevřel v USA za 16 milionů a globálně za 39, což vůbec nejsou špatná čísla (stamilionoví Postradatelní 4 doma otvírali za půlku).

Vzpruha přichází ve správnou chvíli, protože Statham už mohl spoléhat jen na Ritchieho a dohasínající Rychle a zběsile, kde navíc hraje druhé housle. Po Včelařovi by mu mohla na stole zas přistát nějaká zajímavá nabídka.

Úspěch Mean Girls zase navýšil akcie Tiny Fey, která stojí za originálem i remakem. A znamenal slušné přilepšení pro Lindsay Lohan. Ta za malé cameo a půl dne na place inkasovala 500 tisíc dolarů, což je při celkovém rozpočtu filmu (36 milionů) možná víc, než dostaly herečky v hlavních rolích.

Tina Fey, nová královna americké zábavy

A když už mluvíme o Tině, už asi deset let se spekuluje, že by mohla převzít otěže Saturday Night Live po Lornu Michaelsovi, který etalonu americké televizní zábavy v roce 1975 pomáhal na svět. A řídí ho dodnes! Velkolepé výročí se chystá na únor 2025 a Lorne u toho chce být. Na červeném koberci cen Emmy ale překvapivě odpověděl na otázku týkající se jeho nástupce. A potvrdil, že by si dokázal představit, že předá žezlo právě Tině Fey.

Tina debutovala v Saturday Night Live v roce 1997 jako jedna ze scenáristek. O dva roky později už byla hlavní autorkou a následujících šest let se objevovala i před kamerou. Odešla v roce 2006 a Lorne produkoval její první úspěšný seriál Studio 30 Rock o fiktivní televizní show. 30 Rock odkazuje k adrese 30 Rockefeller Plaza, kde se mj. natáčí Saturday Night Live.

Fool Me Once na Netflixu největší debut od Wednesday

V anketě řada z vás napsala, že žebříčky na konci newsletteru nečte, ale stejně lidí z té hlasité menšiny napsalo, že jim nevadí, nebo do nich občas nahlédnou. A že by chtěli původní názvy místo českých. Tentokrát jsem to ještě ze setrvačnosti přeložil, ale příště už budou jen originály, slibuju. To se týká hlavně sledovanosti na Netflixu, kde je od změn metriky před pár měsíci těžší odhadovat hity. Minulý týden to ale zas tak složité nebylo, protože Sněžné bratrstvo se v cizojazyčných filmech utrhlo jako lavina a už ve druhém týdnu si klestí cestu žebříčkem historicky nejsledovanějších cizojazyčných celovečeráků.

Ještě zajímavější byl však debut seriálové kriminálky Fool Me One (Dvakrát mě neoklameš). Podle původní metriky 238 milionů hodin předminulý týden a 153 milionů hodin ten minulý. To jsou největší čísla od Wednesday a troufalé našlápnutí do historického žebříčku (momentálně končí spinoffem Bridgertonových, královnou Šarlotou). Wow. Britská minisérie podle amerického románu Harlana Cobena je prý jednou z těch, co neodložíte, dokud ji nedočtete/nedokoukáte. Je tedy otázkou, jak to bude s její výdrží v následujících týdnech, ale třeba zafunguje šeptanda. Každopádně jde o jeden z největších debutů platformy vůbec.

Quo Vadis, Paramount?

Loni jsme se pravidelně vraceli k tomu, co bude s Hulu. Teď už to víme, takže novým evergreenem se brzy stane otázka, co bude s Paramountem. A abychom to nějak hezky uchopili, mohou se předplatitelé těšit na historické okénko tohoto studia, v němž bude víc zvratů než v seriálovém Boji o moc. A protože o historická ohlédnutí jste si také psali, čeká vás v bonusovém obsahu pro podporovatele letos celá řada příjemných překvapení. Zůstaňte (pozitivně) naladěni.