Ano, zase jednou jsme na MovieZone zabrousili k takzvaným „filmům s mrtvými lidmi“. Předem se omlouváme všem, co sem klikli omylem a teď se snaží najít cestu ven. Určitě vezměte nohy na ramena, jelikož se bude řešit hollywoodská legenda, jejíž jméno leckomu vůbec nic neříká.

Cary Grant se na stříbrném plátně proháněl mezi od 30. do 60. let, a pokud vám vrtá hlavou, proč se jím zabýváme zrovna teď, tak jde o kulaté výročí. Narodil se totiž před 120 lety (18. ledna 1904), což je nenápadná výmluva k tomu, abychom mu věnovali malou topku plnou fenomenálních filmů.

Fenomenálních samozřejmě jen pro lidi, kteří unesou pohled na černou, bílou a různé odstíny šedé, v nichž Cary dokázal zářit výrazněji než většina hereckých hvězd v barvě. V kostce potřebujete vědět hlavně to, že uměl stejnou měrou thrillery i komedie, a že mu padaly k nohám ty nejúchvatnější hollywoodské krásky.

Není proto náhodou, že byl nepopiratelným předobrazem Jamese Bonda. Elegánem s nekonečným šarmem, který sype hlášky jako na běžícím páse a nikdy mu nedojde elán, ať už se ocitne v jakékoliv šlamastyce. Jeho filmy je dnes samozřejmě těžké sehnat – na SkyShowtime najdete Šarádu a Chyťte zloděje, a to je na českých streamech víceméně všechno. Každá překážka se však dá překonat, tak si snad (v případě lehkého zaujetí) najdete ke Carymu cestu jinde a jinak.

10) Jen andělé mají křídla (1939)

Začínáme u prakticky neznámého kousku od Howarda Hawkse, jednoho z největších hollywoodských klasiků. Jen andělé mají křídla je drama z malého jihoamerického letiště, kde Cary Grant není jen okouzlující svůdníkem. Zároveň tu šéfuje malému letišti a prakticky denně rozhoduje o životě a smrti odvážných pilotů. Tenhle ignorovaný klenot je díky tomu nečekaně intenzivní podívanou, která se chlubí i skvělými vedlejšími postavami a jen tak mimochodem přihazuje Ritu Hayworth v její první výraznější roli. Zkrátka po všech stránkách trefa, Caryho filmografie je však plná ještě lepších zářezů. (KarelR)

9) Jeho dívka Pátek (1941)

Vítejte u nejrychlejšího filmu všech dob. Scénář Jeho dívky Pátek měl 191 stránek a výsledný celovečerák se vešel do 92 minut. Jak je to možné? Howard Hawks (ano, znovu) to zařídil velmi jednoduše – nechal Caryho Granta a Rosalind Russell mluvit tím nejkulometnějším možným způsobem. Žádný jiný film nemá takovou kadenci brilantně vypointovaných vtipů a romantického popichování, a to prosím Cary na druhý akt milosrdně vyklidí pole, aby divák mohl alespoň na chvíli dýchat. Tady i Aaron Sorkin jen uznale kývá hlavou. Ani víc než 80 let po premiéře tuhle dialogovou kanonádu nic nepokořilo. (KarelR)

8) Indiskrétní příběh (1958)

Romancí o ženatých pánech, kteří balamutí roztoužené dámy, vznikl v Hollywoodu nespočet. Stanley Dohen ale natočil jednu výjimečnou o ženatém pánovi, který balamutí roztouženou dámu... tím, že ve skutečnosti není ženatý. Výsledkem je ohromně zábavná, chytrá a pohlcující dialogovka o tom, jak povznášející i svazující mohou být romantické vztahy, v níž Carymu víc než zdatně sekunduje Ingrid Bergman. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč je Nezapomenutelná láska slavnější. Já bych doporučil spíš tuhle britskou odbočku než americké melodrama, na kterém stojí Samotář v Seattlu. (KarelR)

7) Jezinky a bezinky (1944)

Adaptace úspěšné divadelní hry do bláznivých screwballů byly v Hollywoodu 30. a 40. let na denním pořádku. Na Jezinkách jsou prkna, co znamenají svět, trochu patrnější, ať už omezeným počtem figur nebo kulis. Ale skromnější poměry a přímočarý příběh jen přidávají na Grantově vyčerpávajícím (doslova) výkonu. Kdykoliv je na place, plavete za stoprocentním hodnocením s odhodláním Iana Thorpea (to je dobová reference z mého komentáře na ČSFD z roku 2007), jenže když si někam odběhne, začne vaše snaha připomínat spíš srážku Titanicu s ledovcem. Tetičky jsou super, bratr Frankenstein a neustále narážky na Borise Karloffa taktéž, ale filmu příliš dlouho trvá, než se překlopí do klasické screwball komedie. Bezmála dvouhodinová stopáž je trochu přepálená (divadelní hra je kratší, rozhlasová adaptace má cca půl hodiny), ale jakmile se objeví Cary, strhává na sebe pozornost nejen divaček. (imf)

6) Šaráda (1963)

Cary Grant a Audrey Hepburn by klidně mohli jen dvě hodiny číst telefonní seznam a byl by z toho parádní biják. V Šarádě ale naštěstí nic takového nedělají – místo toho se zaplétají do nebezpečné hry kolem zpronevěřených peněz, což jim dovoluje buď objevovat nejromantičtější zákoutí Paříže, anebo těsně unikat před nebezpečnými zabijáky. Ano, Šaráda je v podstatě Hitchcock bez Hitchcocka, naštěstí však jde o vypilovaný skvost, který je napínavý od začátku až do konce. Pokud tedy hledáte opravdu „schůdného“ Caryho Granta, právě jste ho našli. (KarelR)

5) Příběh z Filadelfie (1940)

Miluju tuhle story na divadle, protože je pozvánkou pro ty nejlepší herce. Kdo by se nechtěl handrkovat o hezkou holku s nejprořízlejší pusou na světě? Grant vs. Stewart je soubojem v ultimátní váhové kategorii o srdce Katharine Hepburn. Cukorova "převleková" komedie možná není tak šílená jako jiné Grantovy pecky, ale Cary tu zas musí čelit solidní konkurenci, protože Stewart je neodolatelný s kloboukem i bez něj a Katharine Hepburn je zkrátka bohyně, takže celkem rychle pochopíte, proč jí všichni padají k nohám. Tempo je zběsilé, dialogy by se měly tesat a celé to směřuje k očekávatelné, leč přesto dojemné pointě. Že je to příliš jednoduché? No právě... jak může podobně elementární zápletka rozhýbat bránici i srdeční chlopně a ještě ve vás zažehne touhu psát. Ideálně podobně neprůstřelné slovní výměny, ale někteří z nás se holt spokojí i s články o dávno mrtvých hercích. (imf)

4) Leopardí žena (1938)

Jedna z nejbláznivějších komedii ze 30. let (a že tam je opravdu velká konkurence) je učebnicovým příkladem toho, jak Cary Grant uměl zahodit šarmantního elegána a stát se potrhlým strojem na hlášky a fyzický humor. V Leopardí ženě poprvé došlo na jeho chirurgicky přesné spárování s Katharine Hepburn, která tu hraje bohatou dědičku se ztraceným leopardem. Cary s ní drží krok jako neurotický paleontolog, jehož život se postupně rozbíjí na milion kousíčků, a vy jen bezbranně sledujete, do jak absurdních otáček se tenhle příběh umí roztočit. Kéž by si v Hollywoodu vzpomněli na to, že romantické komedie potřebují obrovskou dávku energie. Tady je jí totiž i po mnoha a mnoha letech pořád na rozdávání! (KarelR)

3) Pochybná žena (1946)

Když tam chceš užvaněnýho týpka z lidu, mrskni tam Jamese Stewarta. A když chceš elegána s drsnější frizúrou, práskni tam Caryho Granta. Jako by Alfred Hitchcock během své mohutné kariéry ve svých thrillerech často kmital mezi těmito definičními volbami – a v Pochybné ženě, resp. Pověstném muži (je vidět, že překladatel ctí patriarchát a jeho hierarchie), resp. ve famózním thrilleru Notorious, samozřejmě sáhl po Grantovi a parádně užil jeho katalogovou tvář a výrazivo stoického playboye. Rafinovaná podívaná s nádhernou kamerou k němu přihazuje ztepilou Ingrid Bergman a hlavně spoustu nástrah, jimž Grant čelí s jiskrou v oku a s maximálním odhodláním k happy-endu. Borec i v defenzivě. (Cival)

2) Holiday (1938)

Třetí snímek z plodné spolupráce tandemu Cary Grant – Katharine Hepburn vypráví o muži jménem Johnny Case, který se zasnoubí s bohatou dědičkou, aniž by měl ponětí o jejím snovém bohatství. I když pro Johnnyho představuje spíše noční můru. Majetkové rozdíly se vyjeví až při návštěvě rodinného sídla, kde se setkává s její sestrou Lindou, černou ovcí rodiny, jíž ztvárňuje právě Hepburn. Ta má daleko větší pochopení pro Johnnyho plán přestat pracovat, jakmile mu vyjde jeden velký obchod, a mládí si raději užívat. Jeho nastávající by ho však raději viděla šplhat po korporátním žebříčku v bance svého otce. Kterou ze sester si Grant nakonec vybere? Přestože se díky postavě Lindy do filmu o bankéřích dostává étos New Dealu, diváctvo mělo problém se s Johnnyho problémy (tedy zda zbohatnout a odejít do předčasného důchodu ve třiceti, nebo bohatnout dál), ztotožnit v době, kdy mnoho lidí zoufale shánělo jakoukoliv práci. I z toho důvodu nebyl film tak finančně úspěšný (Katherine Hepburn měla za sebou několik kasovně podprůměrných filmů, což dokonce vedlo k jejímu cejchu „box office poison“). Dnes se však jedná o okouzlující klasiku v rámci hollywoodské komedie a o snímek, který navždy bude nefalšovaným romantickým svátkem. (krauset)

1) Na sever Severozápadní linkou (1959) (V.I.M.)

Bondovka Minus One! Cary Grant v téhle klasice řádí nejen jako jeden ze zdrojových materiálů série s agentem 007, ale i jako praotec-zakladatel soběstačného akčního žánru. Probíhá Amerikou v nejvelkorysejším fláku Alfreda Hitchcocka, který propojuje několik ikonických akčních atrakcí – včetně té rozumu se vzpírající s útočícím dvojplošníkem – s cool paranoidním thrillerem, kde jeden sarkastický elegán po nemilé záměně identit čelí řadě nešťastných příhod. Hitchock je tady na absolutním vrcholu a rozmáchle redefinuje možnosti dravého vyprávění, do toho mu burácí hudba kongeniálního Bernarda Herrmanna a po Carym mrká další z hitchcockovských fatálních blondýn Eva Marie Saint, která se těší, až vlak konečně vjede do tunelu (mrk mrk). A Cary Grant to až k Mount Rushmore dotáhne s naprostou suverenitou, dokonalým citem pro ironické frky (i v nouzi největší) a s charismatem, které z něj prýští, i když se objeví se zakrváceným nožem v ruce nebo zpocený ve škarpě u pole. (Cival)

Které filmy s Carym Grantem máte nejradši vy? Dejte vědět v diskuzi!