Takhle zkraje roku to většinou v kinech zeje prázdnotou, zejména, když se ještě neplní obvyklým pozdním sběrem festivalovek, co útočí na všechny možné ceny, a my na ně pak musíme v topkách myslet vždycky až o 11 měsíců později. Drsná dánská žánrovka Bastard režiséra Temné věže nebo Královské aféry, tohle ale zdá se chce trochu nabourat. Vypadá to totiž na překvapivě silný kousek, který už stihl nadchnout i nemalou část naší redakce. Koneckonců, přesvědčit se o tom můžete teď i vy sami.

Jak to vidí k0C0UR:

O tom, že si Mads Mikkelsen umí vybírat skvělé projekty (a skvělé projekty si zároveň vybírají jeho), určitě není s ohledem na poslední dvě dekády pochyb. A Bastard tenhle trend nádherně podtrhuje. Bravurní scénář na tělo (od dvorního Madsova kámoše Anderse Thomase Jensena) vystřeluje Mikkelsena do horních sfér hereckého snažení, kde jeden z nejtalentovanějších herců současnosti předvádí, že historický velkofilm v hlavní roli utáhne levou zadní. Ludvig von Kahlen je zamlklým zásadovým hrdinou navzdory všem nástrahám osudu a s všudypřítomnou lidskou zlobou se pere stejně umně jako s nevyzpytatelnými přírodními vlivy. V Mikkelsenově zobrazení von Kahlena převládá minimalnismus, o to drsněji působí všechny přesně mířené direkty, když se rozpoutá jeho zloba vůči nespravedlnosti a samozvanému elitářství.

Je to ideální hrdina pro dnešní filmovou dobu v poctivém bijáku, který ctí příjemně staromilské hodnoty a káže o tom, že některé věci je prostě potřeba udělat, ať to stojí, co to stojí (a je tam i láska!). Jestli mi něco trochu vadilo, je to jistá nevhodná teatrálnost hlavního záporáka, která nabourává jinak vážný tón příběhu. Jinak je ale vše na svém místě a suverénní režie Nikolaje Arcela (Královská aféra), famózní hudební podkres i barvitá kamera už jsou jen třešničkou na dortu hlasitého doporučení, že tohle malé historické kopnutí do rozkroku áčkové hollywodské produkci byste si určitě neměli nechat v kinech ujít. Mňam.

Jak to vidí Rimsy:

Šikovná dvojice tvůrců Nikolaj Arcel a Anders Thomas Jensen je podepsaná pod řadou dánských hitů, nyní spojila síly kvůli zpracování důležité historické látky. Málokdy lze film o zemědělských procesech, vypalování vřesovišť a pěstování plodin považovat za skutečně strhující, Arcelovi s Jensenem se to však podařilo. V případě Bastarda je totiž rurální historický kontext jen pozadím pro osudové drama ze staré školy.

V něm se střetává pozitivismus s nihilismem, píle a obětavost s malichernou touhou po moci. Sošný kapitán v podání Madse Mikkelsena totiž musí čelit nevoli provinčního šlechtice, který se bojí ztráty absolutní moci nad poddanými. Do příběhu o střetu dvou mužů vstupuje i několik silných ženských postav, historickými limity odsouzenými k hraní pouze vedlejších partů. Škoda některých momentů v úvodu a především samotném závěru, které prozrazují literární původ látky a ve filmu působí poněkud uměle a zkratkovitě. I tak ale jde o jeden z nejzajímavějších evropských filmů poslední doby, jenž může zaujmout nejen artového diváka, ale i širokou veřejnost.

Jak to vidí Cival:

Tak nám ten nový filmový rok moc pěkně začíná. Bastard je náser! Vlastně mě fascinuje, jak moc suverénně může dopadnout další projekt Madse Mikkelsena s jeho oblíbenými dánskými spolupracovníky. A že i v dalším žánru severští filmaři vystřihnou kousek, který jde zase jednou nálepkovat jako „instant classic“.

Drsné historické drama přitom vrací do hry poučku, že film je tak silný, jak působivý je jeho záporák: A tady je padouch opravdu famózně nechutnou kreaturou, jejíž nástup na scénu okamžitě rozvíří vody tuhého kostýmního dramatu a otočí film směrem, kdy budete tak strašně fandit hlavní postavě, že to utáhne celé dvě hodiny bez zaváhání. Navíc jde o hodiny moc pěkně propsané, s originálním vedením postav i několika efektními i emocionálními highlighty. Bastard je špičková, drsná i drásavá podívaná s velmi hutným vyprávěním, která atakuje i maximální hodnocení. 

Jak to vidí TedGeorge:

Ludwig Kahlen (Mikkelsen) se pokusil ovládnout chaos, jal se jménem dánského krále rekultivovat vřesoviště v zemi nikoho a režisér Nikolaj Arcel se po zklamavší Temné věži více než vykoupil. Neviděl jsem trailer, o existenci Bastarda jsem ještě před týdnem neměl nejmenší tušení a teď v myšlenkách neustále odbíhám zpět na nehostinné pláně za hrdým kapitánem. Pomalu budované historické drama o paličatém válečném veteránovi, jenž se po letech vrací do domoviny s možná až příliš ambiciózním snem, který se nesetkává s pochopením krutého feudálního světa okolo něj, vám každopádně nedá nic zadarmo. A je to dobře. Ona pověstná severská drsnost a neúprosnost v kombinaci s nám neznámou látkou zaručuje, že od začátku nebudete tušit, jestli jde válečný veterán s buldočí povahou po té správné cestě.

Není to poprvé ani naposledy, kdy snímek stojí a padá na Madsi Mikkelsenovi. Zapomeňte teď na mdlého záporáka v Indiana Jonesovi. Mads je herecký démon, který sice nehne ani brvou, ale vy budete přesto cítit, jak to v něm vře. Především ve chvílích, kdy je nucený stoicky „oponovat“ mimořádně proradnému Frederiku de Schinkelovi, nebudete napětím ani dýchat a v duchu také Madsovi doporučíte nějaký kreativní způsob, jak šlechtici ublížit. No a tady možná trochu pozor. Ne že byste se nějaké té krvavé pomsty nedočkali, ale ve snímku se místo velkých činů spíše spoléhá na malá pragmatická rozhodnutí, která rozhodují o životě a smrti. Takže jenom pro jistotu, nečekejte proboha akční nářez, během něhož bude charismatický herec řvát „Friheeeeed!“ (Svobodáááá!). Nic to nemění na tom, že jsem zase jednou měl velkou radost z vtahující (byť pro někoho možná trochu pomalé) filmařiny.

Recenzi čekejte už brzy.