Řecký tvůrce Yorgos Lanthimos nejen pronikl do Hollywoodu, ale učinil tak způsobem natolik přesvědčivým, že si dnes do svých projektů může vybírat ta nejzvučnější herecká jména. Už podruhé si užil spolupráci s Emmou Stone, která si za svou nesmírně fyzicky náročnou roli Belly ve filmu Chudáčci odnesla před pár dny Zlatý glóbus. Jak se pak chválená novinka líbila nám? 

Jak to vidí Rimsy:  

Film za filmem postupuje Lanthimos směrem k mainstreamu, činí tak ale naštěstí jen velmi pomalými a obezřetnými krůčky. Chudáčci jsou jeho rozhodně nejpřístupnější a nejdiváčtější film, i když tomu první čtvrthodina nenasvědčuje. Po bizarním úvodu se však rozjede poměrně čitelný a předvídatelný coming of age příběh, který pracuje s tématem ženské emancipace v převážně mužském světě bezesporu svěžím, zábavným a vrcholně filmařským způsobem. 

Emma Stone jako muži obletovaná, zneužívaná i sexualizovaná Bella zde předvádí výkon na hranici fyzických možností a v superlativech lze hovořit i o kameře Robbieho Ryana, často využívající rybího oka k významotvorné deformaci obrazu. Dospívání Belly a její procházení životními obdobími se nevyhne občasnému přešlapování na místě, závěrečnému aktu trochu spadne tempo a zmíněná přístupnost se odráží i na doslovnosti, s níž jsou chytré myšlenky podány. To jsou však jen relativně drobné problémy u skvělého a černohumorně zábavného snímku, jemuž se velmi působivě daří vybalancovat lákavé atrakce s artovými přesahy. 

Jak to vidí krauset: 

Filmy Yorgose Lanthimose vyhlížím s nejvyšším očekáváním a zájmem, a dosud vždy oprávněně. Nejenže se pravidelně vyskytují na prvních místech mých žebříčků filmů roku, v případě Favoritky se jedná dokonce o jeden z mých nejoblíbenějších historických filmů vůbec. Podobně pozoruhodná je i jeho novinka. Chudáčci jsou extatická plavba za poznáním (nikoliv nejméně poznáním toho, jaká potěšení nabízí lidské tělo), a s ním souvisejícím sebepoznáním. Lanthimos přichází s mírně odlišnou vizuální stylizací, a přece zůstává jeho rukopis jasně čitelný. Emma Stone zde předvádí dosavadní kariérní vrchol a dokládá, že je vůdčí herečkou své generace. 

Film na americké poměry netradičně perverzní v mnoha významech toho slova (na toto téma více v recenzi) a odvážný nejen v tom, co zobrazuje, ale také v tom, co říká o sexualitě, tělesnosti a zrání. Tato společenská satira o tělesné autonomii, zároveň subtilní i křiklavá, je empiricky jedním z nejlepších filmů minulého roku a odhadem jeden z nejlepších roku 2024 v rámci české distribuce.   

Recenzi čekejte příští týden.  

O filmu jsme mluvili i v MZ Live: