Fandové romantických komedií jsou na tom dnes podobně jako fandové výpravných historických filmů. Hollywood se těmhle žánrům vyhýbá, minimálně tedy v kinech. Zamilované příběhy se přestěhovaly spíš na stream a doby, kdy kinům vládly Julia Roberts nebo Meg Ryan, jsou dávno pryč. S tebou nikdy se pokouší žánr romantických komedií oživit a jsou u toho Sydney Sweeney z Euforie a Glen Powell z dvojky Top Gunu. Jak se jim to povedlo? 

Jak to vidí do_od:
Ihned po zhlédnutí jsem kolegům do našeho redakčního chatu napsal a teď cituji: "typi*o, romcoms are so back", načež jsem se dozvěděl, že ostatní mají tradičně o něco chladnější dojmy. Já si každopádně budu stát za svým, že S tebou nikdy je jedna z nejpříjemnějších a nejvtipnějších romantických komedií za posledních X let, a že by byla velká škoda nechat si ujít příležitost ji vidět s vaší drahou polovičkou v kině.

Vedle neuvěřitelně charismatického Glena Powella a překvapivě dobře hrající Sydney Sweeney (ačkoliv jsem jí zpočátku ten female lead moc nevěřil, po pár vteřinách kdy si fénuje rozkrok na záchodech se jí podařilo mě přesvědčit...) totiž oplývá především naprosto sebejistou a energickou režií Willa Glucka, který poctivě odškrtává všechny ty boxíky, co by správný romcom měl mít, ale přitom to dělá s takovou vervou a srdíčkem a humorem, že to prostě jako celek výborně funguje. Vedlejší postavy jsou zábavné, prostředí Austrálie líbivé a fresh, soundtrack je vynikající (v souvislosti s tím má film jeden z nejlepších epilogů ever, nepřeháním) a na konci díky skvělé práci s gradací a emocemi může člověk bez ostychu uronit klidně i pár slz. Nestydím se za to, naopak - za mě tedy obří palec nahoru a kéž by podobně kvalitní filmy v tomhle žánru chodily do kina každý měsíc. 

Jak to vidí Krauset:
Nová romantická komedie S tebou nikdy poměrně zdařile umisťuje klasické romcomové nedorozumění na samotný začátek a pak staví na tom, že mezi láskou a nenávistí existuje jen tenká linie a mezi dvojicí vyměňující si uštěpačné poznámky panuje pozoruhodnější napětí než mezi bezproblémovými tokajícími páry. Toto slovní tření pak vede nevyhnutelně k tření tělesnému. Jako u každého podobného filmu se úspěch odvíjí od chemie mezi ústřední dvojicí, která do jisté míry funguje, ale sám mám pochybnosti o tom, nakolik jsou Sydney Sweeney, která v Euforii i Bílém lotosu ukázala, že umí hrát, a Glen Powell charismatickými tahouny. Snímek S tebou nikdy nabízí několik velmi dobrých gagů (sušenka v letadle, Titanic na jachtě), působí moderně a splní svůj účel pobavit, ale že by u mě vyvolal chuť po návratu éry romantických komedií, to tvrdit nemohu.

Jak to vidí Rimsy:
Sympatická kampaň stojící na charismatu a vzájemné chemii mezi Sydney Sweeney a Glenem Powellem mě trochu namlsala, a tak jsem naivně čekal, že i výsledný film bude o něco originálnější a odbržděnější. Ale až na několik hraničních frků není. V jádru jde o zcela předvídatelnou, rutinně napsanou i realizovanou romantickou komedii, jejíž hlavní výhodou je její průměrnost. Díky tomu uspokojí jak publikum středního věku, možná trochu otrávené, že poctivých romcomů teď v kinech moc nebývá, tak i mladší generaci. Tu totiž může zaujmout přece jen aktivnější a psychologicky komplexnější hrdinka, než jaké jsme před dvěma či třemi dekádami v romantikách vídali.

Potěšit může i feel good atmosféra plynoucí hlavně z toho, že tu vlastně nikdo není vyloženě zlý a hnusný na své okolí. V duchu (dokonce explicitně citované) Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic totiž problémy dnes už trochu přežitě stojí na záměnách a nedorozuměních a hlavně na tom, že ústřední pár si hodinu stopáže odmítá vyjasnit něco, co se mělo říct v prvních pěti minutách. O průšvih tedy nejde, ale o dílo, které by posouvalo žánr romantické komedie někam dál, rozhodně také ne. Z pásma neurážejícího průměru to nevytrhne ani surfařský Erling Haaland, resuscitace zapadlého hitu Natashy Bedingfield a dokonce ani zcela nevyprovokovaný rimming.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Když to není rozbité, tak to neopravujte. S tebou nikdy stojí na tradičních romcomových základech a jen málokdy se pokouší od nich utíkat někam pryč. Will Gluck sice nabídne pár eRkovějších dialogů a trošku ostřejších vtipů, nikdy ovšem nejde za hranu a jeho novinka tak není nijak zvlášť odvážná nebo divoká. A vlastně to vůbec nevadí, protože celkově jde o víceméně standardní žánrovou podívanou, která nabízí fandům přesně to, co od romantických komedií chtějí. Od začátku je jasné, jak to dopadne i jaké trable musí hrdinové překonat. Jenže ty žánrové postupy má Gluck nakoukané a absence originality a minimum nových nápadů nevadí, protože celek funguje. A vzhledem k tomu, že tenhle žánr vídáme v kinech dnes už jen minimálně, jsou ty necelé dvě hodiny docela příjemná podívaná. Sweeney i Powell mezi sebou mají dostatečnou chemii, prostředí Austrálie je atraktivní a naplňování žánrových vzorců bez přešlapů a novot nakonec bez problémů stačí k tomu, aby to celé fungovalo. Hezky se na to kouká, v době popularity romantických komedií by to celé možná trochu zapadlo, ale v roce 2024 mi tahle sázka na jistotu vlastně udělala radost. 

Recenzi čekejte velmi brzy.