Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Kolik filmů máš, tolikrát si člověkem

Už si taky doma budujete sbírku? Koupili jste si pár Blu-rayů během Black Friday a nadělili jste si je k Ježíškovi, protože co když váš oblíbený film jednoho dne z nabídky streamovacích platforem zmizí? Rozhodně nejste sami. V dobách předinternetových byly soukromé sbírky chloubou jejich majitelů. Dodnes vzpomínám na dobrého kamaráda, Petra Č., k němuž jsem domů chodil jako do videopůjčovny. Nekonečné police plné disků, nejen s filmy, ale dokonce i se seriály. Kompletní (počítáno dosavadní sezóny) 24 hodin nebo Alias jsem viděl právě díky němu. A kdyby přes noc vypnuli všechny VOD, půjdu ho zas navštívit. Sice nevím, kde bydlí, ale vím, že čte můj newsletter. Šťastné a veselé, Petře!

Streamovací platformy logicky také měří svou atraktivitu pro uživatele počtem titulů. Víc filmů, víc zábavy. Nebo to tak není? Netflix se vždy chlubil obrovským katalogem filmů a seriálů, přičemž já jsem nejednou opakoval, že česká mutace streamovací jedničky je na tom skoro nejlépe. Je to dáno tím, že k nám jdou všechny tituly, co jsou společné pro všechny trhy, ale zároveň u nás Netflix ochotně vysype i francouzské či německé filmy, protože má podle průzkumů spočítáno, že máme příspěvky z těchto kinematografií rádi. A naučil se nakupovat i lokální tituly, protože dělají solidní čísla. I díky tomu máme v nabídce (pokud máte přepnuto na anglické rozhraní, v tom českém se zobrazují pouze tituly s českým zněním) cca 7000 filmů a seriálů, což je moc hezké číslo. Jak jsou na tom ostatní?

Streamovací agregátor ReelGood se jal hloubku katalogů u jednotlivých SVOD prozkoumat a došel k zajímavým číslům. Průměrný regionální katalog Netflixu v roce 2023 má cca 6400 titulů (v roce 2021 to bylo 5800). Peacock a Hulu překvapivě nejsou o moc pozadu s 5000+ tituly. Zvlášť u Peacocku jde o obrovské zlepšení (před dvěma lety cca 1300, Hulu cca 2600), kdy streamovací platforma NBCUniversal nechává daleko za sebou šíří knihovny i Max (3500) a Disney+ (2000). Paramount+ letos osekal nabídku téměř na půlku, z loňských 3000 titulů na 1500, což naznačuje zeštíhlení za účelem prodeje. Ale o tom až na jiném místě v dnešním newsletteru.

Vítězem, co do velikosti katalogů, však Netflix není. Amazon Prime Video nabízí svým uživatelům (na americkém trhu) víc než 14 tisíc titulů. Podle dostupných dat však celá půlka titulů nikdy nebyla spuštěna. Mají doslova nula odsledovaných hodin, tj. uživatelé o nich nevědí. Kdyby zítra tyto kousky zmizely, nikdo si toho nevšimne. Nahrává to logicky pochybám, jestli vůbec někdo na Prime Video kouká, ale protože popularita jejich seriálů i filmů není malá, lze to hlavně přičíst trendu, jež minule potvrdil zveřejněný dataset Netflixu. Top 100 titulů má na svědomí převážnou část sledovanosti a ostatní paběrkují, nebo jsou rovnou zapomenuti. 

Není to tedy o velikosti katalogu (u Prime Video jsem několikrát procházel žánrové záložky a už na páté, šesté straně se objevují vyloženě bízáry a béčka/céčka do počtu, na něž kliknou jen ti nejodvážnější), ale také o kvalitě a možnostech monetizace. Hezky se to ukazuje na rychlém zpeněžení hitovek z (HBO) Max, které Zaslav prodal hladovému Netflixu. A prodává se dál, protože televizní hit Warrior skončí na Max třetí sezónou a dál se pokračovat nebude. Zaslav však prodal neexkluzivní práva Netflixu a s nimi dost možná i opci na případné pokračování. Nebylo by to poprvé, Netflix už veleúspěšně přivedl zpět k životu např. seriál Cobra Kai. Jenže právě tohle přelévání od jednoho k druhému a kupčení s právy nás pak nutí budovat ty soukromé sbírky. Ještě není pozdě si k Vánocům něco pořídit. Nebo si dát novoroční předsevzetí.

Okénko plné soudniček

V hollywoodských i českých médiích se píše jen o jednom přelíčení, ale já mám pro vás hned tři. Ale začneme logicky Jonathanem Majorsem. Běhal jsem kolem něj v posledních dvou newsletterech jako kolem horké kaše, ačkoliv jiná americká média z jeho soudu jela div ne přímý přenos. Šlo o hodně, herec obviněný z fyzického napadení tehdejší přítelkyně čelil až jednomu roku za mřížemi. Disney měl s Majorsem v roli Kanga velké plány, ale od březnového napadení až do vynesení verdiktu moudře mlčel. Po zkušenosti s Johnnym Deppem se nechtěl znovu spálit a trpělivě ctil presumpci neviny. Zatímco Depp maximálně „zazdil” Piráty z Karibiku (větší škody se staly Warnerům, kde se přestřelka dotkla jak Fantastických zvířat, tak Aquamana), u Majorse šlo o teprve se rozjíždějící úlohu hlavního záporáka v probíhající fázi marvelovských dobrodružství.

Jakmile soudní kladivko dopadlo v neprospěch herce, Disney ho okamžitě „propustil”. Kdo viděl poměrně okatě přetočenou koncovku třetího Ant-Mana nebo finále druhé sezóny seriálového Lokiho, ten už tušil, že má Kevin Feige záložní plán. V posledních minutách Lokiho je to krásně řečeno – „Problémové Kangy máme pod kontrolou”. Stačila jedna věta a otevřela se cesta k tomu definitivně se množícího postrachu multiverza zbavit. A u Disneyho si dost možná oddechnou, protože celá ta linie s Kangem na publikum příliš nefungovala. Teď stačí přejmenovat nadcházející Avengers z Kang Dynasty na něco lákavějšího a z archivů vytáhnout nějakou další hrozbu. Fantastická čtyřka nabízí hned dva mocipány, Victora von Dooma nebo požírače planet Galactuse. 

Teď jen jestli jim Marvel stihne umést cestičku do nejbližší týmovky. To poslední, co by chtěl Feige po letošní sezóně dopustit, je nějaká unáhlená výhybka. Nikdo teď asi Marvelu jeho pozici nezávidí, ale cestiček z aktuální pozice zbývá ještě pořád dost.

Definitivní verdikt nad Majorsem padne na začátku února, ale pro PR mašiny bylo rozhodující předběžné soudní rozhodnutí. Celá řada hollywoodských entit přitom herce hodila přes palubu už během léta, jen Disney opatrně vyčkával. Historie nabízí nemálo srovnání, z nedávné doby třeba s Ezrou Millerem (další osten v boku Fantastických zvířat), ale paralely tu trochu kulhají. Ezra hrál hlavní roli v chystaném filmu, jež byl zároveň konečnou stanicí ztvárněné postavy. Warneři si nemohli dovolit film jen tak hodit do koše. A Disney/Marvel měl při svém mlčení mnohem víc manévrovacího prostoru a možností, jak postavu „nenápadně” vyautovat.

Ještě jsem chtěl dnes věnovat celou sekci druhému Aquamanovi a PR neštěstí kolem celé transformace z DCEU na DCU (ne nepodobnému transformaci z HBO Max na Max), ale moji kolegové před pár minutami přišli ze slavnostní premiéry a vše zjevně dopadlo podle očekávání. Film je průměrný, přetáčky a zdlouhavá produkce jsou na něm bohužel vidět a první tracking dokládá nezájem o poslední výstřel v komiksové opeře od DC. Opakování miliardových globálních tržeb se konat nebude, naopak bude mít sequel co dělat, aby nechal ve zpětném zrcátku Black Adama (400 milionů) a Flashe (270 milionů). Tracking čtyřdenního vánočního otvíráku je zatím kolem 40 milionů dolarů, což je ve srovnání s 67 miliony u Black Adama (nebo 68 u prvního Aquamana) vyloženě varující.

Slíbil jsem ještě dva soudní spory. Ten jeden vyšuměl už před týdnem bez zájmu médií, což je překvapivé, protože jde o poměrně zásadní spor Ditko vs. Marvel. Nejedná se o celoživotní souboj ega mezi Stanem Lee a Stevem Ditkem, ale o vypršení částí licencí na postavy Spideyho, Doctora Strange nebo Iron Mana, které si nárokuje pozůstalost slavné marvelovské legendy.  Nemám tu prostor vše vysvětlit do detailů, ale spor se týká děl z doby před platností nového copyrightového zákona z roku 1976. Na ty se vztahovala dřívější úprava z roku 1909, která tvůrcům umožňovala po určité době (35 let) vyjednat nové podmínky stávajících smluv.

Termínově to pro zmíněné postavy vycházelo na letošní léto a Ditkové junioři poslali do ringu slavného copyrightového právníka Marca Toberoffa. A Disney, studio proslulé kvalitními týmy právníků, co si mažou na chleba konkurenci, politiky i celé státy, kontrovalo Danielem Petrocellim. Ten před devíti lety vyhrál podobný spor pro Warnery (týkal se Supermana) a ušetřil studiu spoustu peněz. V případě prohry by Marvel o postavy nepřišel, ale musel by za každé jejich použití platit nemalé částky. Stejně jako v případě podobného požadavku ze strany pozůstalosti Jacka Kirbyho se však obě strany dohodly mimosoudně, což znamená, že Ditkově pozůstalosti přistála na kontě tučná sumička a na pár dekád bude zase klid. 

A třetí soudný den? Ten teprve přijde, ale Bob Iger z něj má špatné spaní už teď. Z nedávno odtajněných dokumentů totiž vyplývá, že hromadná žaloba více než 9000 žen zaměstnaných v nejrůznějších pozicích studia Disney, má své opodstatnění. Soud se rozjede v říjnu 2024 a pravděpodobně potrvá hodně, hodně dlouho. A proslulí Disneyho právníci se tentokrát hodně zapotí, protože boj za rovné příležitosti a platy se vede na různých frontách už hodně dlouho a studio neuspělo ani s námitkou, že pozice mužů a žen v zaměstnaneckých poměrech nejsou srovnatelné v tak širokém měřítku, a proto nelze případ projednávat jako hromadnou žalobu. Soudce to vidí jinak a vše směřuje k velké bitvě. Třeba o tom někdy konkurence natočí film.

Paramount dnes, Warneři zítra?

Vím, vím. Tohle zní jako další právnická hatmatilka a vy jste se při tom těšili na zprávy o tom, jestli Dwayne Johnson peče vanilkové rohlíčky nebo zdobí perníčky krví svých nepřátel. Jenže byznys je byznys. Kolem Paramountu krouží supi a všichni mají pocit, že do dalších velkých svátků (rozuměj Velikonoc) bude hotovo. Jenže takhle to v USA nefunguje. I kdybyste přišli s astronomickou částkou a druhá strana souhlasila, všeho se chytne antimonopolní úřad a musí to v případě velkých hráčů projít přes americké politiky. A v roce prezidentských voleb se vám může stát, že v rozmezí několika měsíců budou o stejné věci rozhodovat zcela odlišní lidé.

A to se bavíme jenom o politice, teď do toho ještě zamícháme ekonomiku a daňovou optimalizaci. Slyšeli jste už někdy o Reverse Morris Trust? Přesně takhle nakoupila Discovery filmové studio Warner Bros. Pokusím se to s pomocí citace a strojového překladu vysvětlit tak, aby se ani mně, ani vám nezatočila hlava.

Reverzní fúze je vytvoření nové společnosti, která vznikne tak, že nabývající společnost vytvoří dceřinou společnost. Dceřiná společnost odkoupí cílovou společnost a dceřiná společnost je poté cílovou společností absorbována. Reverzní fúze je snadnější než přímá fúze, protože dceřiná společnost má pouze jednoho akcionáře – nabývající společnost. Reverzní fúze může být kvalifikována jako reorganizace osvobozená od daně, pokud je předmětem koupě alespoň 80 % akcií prodávajícího v hodnotě nad jednu miliardu dolarů.

A ve zkratce a česky jde o daňovou optimalizaci největších ryb v rybníce. Aby nedocházelo ke zneužití, nemůžete podobné subjekty nakupovat a prodávat jako by se nechumelilo. I proto je v případě Warner Bros. Discovery nastavená plomba na odkupy akcií na standardní dva roky. A protože spojení obou subjektů nabylo právní moci v roce 2022, nemůže se Discovery oficiálně Warnerů zbavit nebo jejich prostřednictvím cokoliv kupovat – ani kdyby se na hlavu stavěla – dřív než v příštím roce. Proč o tom mluvím teď a tady? Hlavy Warnerů a Paramountu se před pár hodinami sešly, aby jednaly o možnostech vzájemné… teď už máte k dispozici všechny indicie, milí a drazí. Warneři ale nemohou dělat cokoliv minimálně do dubna, prezidentské volby jsou na spadnutí a na cestě je celá řada dalších překážek, včetně vyhodnocení dluhů obou společností, kompatibility vzájemného portfolia, dosahu jejich televizních statků atd. atd.

Podobných háků a háčků je v hollywoodském showbusinessu mnoho, protože vzájemné vlastnické struktury konglomerátů hrají na schovávanou nejen s berňákem, ale také s nejrůznějšími fondy, investory a dalšími subjekty. Rozkrývat to je legrace, ale když o tom někdo nenatočí film s Margot Robbie ve vaně, která umí všechno tak hezky vysvětlit, je to dlouhé a poměrně nudné čtení. Tentokrát tedy jen pro ilustraci toho, že v Hollywoodu nejde jen tak něco koupit a prodat. I proto se o podobných transakcích často mluví dlouhé roky, než se vše zveřejní - po dlouhých zákulisních přípravách půdy z obou stran, vypouštění falešných informací, co pohnou s cenou akcií apod.

Pořád se něco děje, takže se rozhodně nebudeme nudit ani napřesrok. Ale abych to neuzavřel těžkopádnou ekonomickou lekcí, pojďme si na závěr rozbalit nějaký ten dárek. 

Kdo byl letos nejhodnější?

Dwayne Johnson rohlíčky nepeče. Ale dostane perníčky z vyhlášené hollywoodské pekárny Flamingo House v rámci balíčku od svého agenta. Všechny talentové agentury si klienty rozmazlují. Letos se proslýchá, že jsou dárkové taštičky trochu chudší, ale nechybí značková kosmetika, kašmírové šály, nějaký ten prsten s diamantem nebo stylové náušnice. Snad jen exkluzivní zájezdy do VIP rezortů pro slavné a slavnější střídají designové ponožky od manželky Robbieho Williamse nebo svíčka s vůní čerstvých rajčat od Carrière Frères.

Mohl bych na základě nejrůznějších press releasů popsat vouchery na pobyt v nejrůznějších odvykacích klinikách, mexických lázních s all-inclusive procedurami, ročním předplatným prémiových vín a pálenek, nebo hrsti plné kartiček, co vedou ke službám, o nichž se ve slušné společnosti mlčí. Ale připadá mi, že i Variety pravidelným popisem hollywoodské vánoční nadílky tak trochu sklouzává do bulváru. Pro vyvážení dnešního právnického „speciálu” se to hodí, ale nebojte se, tenhle druh zpráv v newsletteru uvidíte jen zřídka. Tak ať pod svým stromečkem najdete to, co jste si tajně i netajně přáli. A sami uděláte někomu velkou radost dárkem či pouhou pozorností. Třeba takovou, jakou každý týden věnujete mým řádkům.