10. Legenda o vášni (1994), r. Edward Zwick

Řekněte mi lepší červenou knihovnu? Ne, snad neznám. Předvoj vrcholného tvůrčího období epika Edwarda Zwicka konstruuje příběh tří rozdílných bratrů a jejich pohnutých osudů v čase válek, lásek, prohibice i nešťastných událostí, které s sebou chtě nechtě nese život v každé rozvětvené famílii. Brad Pitt pochopitelně hraje nejen toho nejkrásnějšího bráchu, před nímž zjihne i čerstvě zasnoubená Julia Ormond, ale i toho „pevného jako skála, o níž se všechno ostatní roztříští“. Jako Tristan svým charismatem i dokonalou tělesnou stránkou perfektně dotváří tenhle romanticko-dobrodružný flák, jenž se nebojí být starosvětsky melodramatickou rodinnou freskou s nádhernými obrazy a hudbou i drásavě emocionálními vyprávěcími vrcholy. (Cival)

9. Thelma a Louise (1991), r. Ridley Scott

Dost možná první role, ve které si Pitta svět všiml. Kultovní road movie Ridleyho Scotta o dvou kamarádkách, které se rozhodnou nenechat se semlít světem, je samozřejmě hereckou přehlídkou talentu Geeny Davis a Susan Sarandon. Pitt se tu mihne v roli mladého sexy tuláka, který oběma dámám zamotá trochu hlavu a po vášnivé noci jim zkomplikuje život ještě víc. Ale i když tu nemá moc prostoru a má být hlavně mladý, pohledný a vyzývající k porušování pravidel, předvedl tu dost zajímavý herecký výkon, aby si ho Hollywood všiml a začal sledovat, co předvede dál. Nikdo si tehdy nejspíš nedovedl ani představit, co z tohohle charismatického mladíka za pár let bude. (Mr. Hlad)

8. Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007), r. Andrew Dominik

Když se řekne western, většina lidí si představí maximálně dvouhodinový akčňák, v němž chrabrý hrdina střílí po indiánech, lupičích nebo banditech. Režisér Andrew Dominik si ale představil 153 minut dlouhou meditativní epopej, v níž se vytrvale čeká na zvrat, který je doslova v názvu filmu. Někteří diváci tak u Zabití Jesseho Jamese vyloženě trpěli a strašně se nudili. Jiní se však naladili na vlnu tohohle bijáku a dostali atmosférický skvost, jenž bohužel neproměnil nominaci na Oscara pro Rogera Deakinse. Ať už ale patříte od první skupiny lidí, nebo do té druhé, jedno je neoddiskutovatelné. Pitt je to jako vždy famózní a je moc dobře, že se téhle netradiční látky nezalekl.

7. Hanební pancharti (2009), r. Quentin Tarantino

Esence Tarantina se vším všudy. Pro některé diváky jsou Hanební pancharti možná až příliš velkou režijní onanií, v níž se slavný tvůrce utrhl stylisticky i dialogově již naprosto ze řetězu. Pro mě se však i po letech jedná o jednu z nejzábavnějších tarantinovek se skvěle gradujícími a bravurně vypointovanými scénami, v nichž si režisér hraje s každým detailem i slovíčkem. Brad Pitt si tu navíc svého lovce nácků naprosto užívá, i když záměrně balancuje na hraně karikatury. Scény, v kterých se snaží mluvit italsky či v nich vyřezává nacistům na čelo hákáče, ovšem člověk z hlavy jen tak nedostane. Pitt a Tarantino si tady očividně hodně sedli. A naštěstí to nezůstalo jen u jednoho filmu. (Spooner)

6. Pravdivá romance (1993), r. Tony Scott

Tahle role rozhodně nepatří mezi Pittovy typické kreace, přesto se mu i na malém prostoru podařilo zaujmout. Nedlouho po průlomové štaci v Thelmě a Louise a krátce před strhujícím výkonem v Sedm, který Pitta katapultoval mezi první hollywoodskou ligu, totiž tehdy třicetiletý herec ztvárnil lehkovážného huliče Floyda, jehož ani přítomnost gangsterů v bytě nedonutí zvednout se od televize. Pittovo improvizování během mimózních dialogů dokonce inspirovala Judda Apatowa k natočení Travičky zelené, který chtěl právě podobnou postavu přinutit k regulérnímu útěku před zlosyny. (Rimsy)