15. Dannyho parťáci (2001), r. Steven Soderbergh

Nejzásadnější týmovka před Avengers? I tak by se dali popsat Dannyho parťáci, stylová zlodějská komedie, v níž se sešli především George Clooney, Brad Pitt a Matt Damon. Jejich snaha vykrást casino Andyho Garcii, jenž Clooneymu odloudil Julii Roberts, se stala víceméně klasikou, která skvěle naplňuje škatulku zábavné oddechovky. V Pittově kariéře vlastně nejde o extra zásadní počin (proto až poslední místo v tomhle žebříčku). Jeho frajírek Rusty nicméně krásně ukazuje, s jakou lehkostí umí pomrkávat na diváky a... konzumovat všechno, co mu přijde pod ruku. Přesně tak, žádným jiným filmem se Pitt neprojedl tak důkladně!

14. Sázka na nejistotu (2015), r. Adam McKay

Nebýt Moneyballu, dost možná jsme se téhle kratičké, ale výrazné roličky „investorského anděla" v Sázce na nejistotu nedočkali. Bradu Pittovi se totiž líbila i další kniha autora Moneyballu, což byla právě Sázka na nejistotu. A když produkujete a slíbíte, že v tom budete hrát, shánějí se další peníze snáz. Pitt si vybral vděčnou roli podivínského Bena Rickerta, úspěšného investora, co z Wall Street utekl, ale svými radami a kontakty dává šanci dvojici mládežníků, aby udělali totéž (vydělali si a zdrhli). Jeho hraní se zataženou brzdou je parádním kontrastem ke dvojici nadšených a naivních yuppíků a i pod neupravenou vizáží a zádumčivým projevem lze Pitta bezpečně identifikovat. Rickert je inspirován skutečným investorem Benem Hockettem, který ten útěk vzal doslova. Za nemalé peníze si postavil dům, jež je přístupný pouze helikoptérou nebo člunem. Žije o samotě jako prepper a čeká na apokalypsu, co jistě přijde každým dnem. (Imf)

13. Moneyball (2011), r. Bennett Miller

A když se řekne Sázka na nejistotu, musí se říct již i zmiňovaný Moneyball. I ten totiž patří do škatulky řemeslně precizních dramat o tématu, kterým většina diváků nerozumí a vlastně je ani příliš nezajímají. Zákulisí baseballu a rýpání se v nejrůznějších statistikách pak působí na první pohled ještě nudněji než ekonomické machinace na Wall Street, jako vždy ukecaný scénář Aarona Sorkina a Stevena Zailliana, sebejistá Millerova režie a suverénní obsazení ovšem dělají ze zdánlivě nudného materiálu dosti strhující a napínavou jízdu, která diváka dokáže značně pohltit. Velký podíl na tom má právě i Pitt v jedné ze svých civilnějších a umírněných rolí. Při zarputilosti a odvaze jeho postavy jít proti zavedeným baseballovým pravidlům mu budete držet palce od začátku do konce. (Spooner)

12. Strom života (2011), r. Terrence Malick

Brad Pitt se vyprofiloval jako velmi úspěšný producent náročnějších filmů – ostatně těší se z Oscara za 12 let v řetězech – a i jako herec nadále vyhledává zásadní osobnosti uměleckého filmu. A přiznejme si, že moc zásadnějších než Terrence Malick jich po světě nechodí. Malickův velkolepý návrat na stříbrná plátna, dlouhých šest let po premiéře Nového světa, na jednu stranu spojuje transcendentální s intimním, vesmírné s civilně pozemským, kde Brad Pitt ztvárňuje přísného, autoritářského otce s věčně nasupenou bradou. Film ale i rozděluje – a to zejména diváky, kteří v přijetí kolísají mezi filozofickým opusem a táhlou úvahou jaksi utopenou v nádherných obrazech. Souzním spíš s tou první částí příjemců a rozumím tomu, proč zástupci filmových klubů a kritiky Strom života ohodnotili jako vůbec nejlepší film desátých let tohoto století! Ostatně minimálně po audiovizuální stránce jde o kus naprosto zásadní a ne nadarmo z jeho výraziva hojně čerpaly desítky filmařů, od Villeneuva po Snydera. (Cival)

11. Spáči (1996), Barry Levinson

Monumentální drama Barryho Levinsona sice nenaplnilo veškerá očekávání, ale hvězdné obsazení zahrnující Roberta De Nira, Dustina Hoffmana, Kevina Bacona či Billyho Crudupa rozhodně posunulo poněkud předvídatelný scénář o několik úrovní výš. To platí i pro Pitta, jenž zde ztvárnil mladého obhájce snažícího se zachránit své dva kamarády z dětství, kteří zastřelili svého sadistického bachaře z pasťáku. Přestože byl Pitt v polovině 90. let stále v rané fázi kariéry, za zkušenějšími kolegy nijak nezaostal a postavě Michaela Sullivana vštípil mladickou naivitu, víru v ideály i sympatickou zarputilost. (Rimsy)