Netflix pokračuje ve své sezóně ambiciózních snímků a po Zabijákovi Davida Finchera nám v pátek naservíroval další nadějný kalibr. Novinka Nech svět světem se totiž mohla pochlubit nejen zatraceně silným obsazením v čele s Julií Roberts, Ethanem Hawkem a Mahershalou Alim, ale také hezky tajuplnou zápletkou a sympatickými trailery. Příběh lidí, jejichž cesty se střetnou v luxusním domě, zatímco ve světě probíhá série ničivých kybernetických útoků, má navíc na starosti uznávaný televizní tvůrce Sam Esmail (Mr. Robot), jehož počiny jsou často dosti osobité a netradiční. Není se proto čemu divit, že jeho netflixovka budí v naší redakci značně rozporuplné dojmy.

Jak to vidí imf:

Skoro mi připadá, že Netflix každé Vánoce servíruje nějakou tu filozofii pro masy, ať už šlo o K zemi hleď nebo Bílý šum. Nech svět světem je třetí do party, ale paradoxně mi tohle plkání na luxusní samotě u lesa sedlo nejvíc, protože se tu nikdo nesnaží předstírat snahu o záchranu světa nebo pointy. To jen scenárista tváří v tvář neurčitému konci světa jak ho známe, rozplétá, jak málo si jsou hrdinové jistí svým okolí, sami sebou, nebo vlastně čímkoliv. Co z naší identity zbude, když vypnete všechny displeje a zpřetrháte digitální pojítka? 

Nech svět světem je pomalu plynoucí dvou a půl hodinkou, v níž nikdo nic zásadního neřekne ani nevyřeší. Je studenou sprchou a detoxem americké společnosti. Nedává odpovědi, jen pokládá – občas těžkopádně, ale snaživě – důležité otázky. Pro někoho bude mít hloubku bydlenkového moudra zavěšeného nad kuchyňskou linkou, pro jiného bude probuzením z každodenní letargie uspěchaného světa. Záměrně zjednodušující a neukončený boj s vlastním egem je pro Netflix jako dělaný. Nenáročné publikum ho pochopí (pokud se ho rozhodne dokoukat), ostatní mohou mezi řádky zkoumat, jak moc si režisér a scenárista Esmail dělá legraci z nich nebo ze sebe samého. Jsem tým „poloplná sklenice" a jdu si znovu přečíst prepperskou bibli od Jamese Wesleyho Rawlese.

Jak to vidí Cival:

Poznej „film Netflixu“ ve třech krocích. Přetažená stopáž? Ano. Dramaturgická rozklíženost? Check. Parádní obsazení a slibný námět v nedotaženém výsledku? Dokonale sedí. Sam Esmail si asi neuvědomil, že tentokrát netočí seriál, kde může tahat konzumenty na nudli takřka donekonečna a vystřihl mysteriózní kousek ve tvaru přetaženého pilotu.

Je to řemeslně suverénní, technicky špičkové, herecky místy velmi zábavné a má to tři moc hezké scény, výsledek je ale bohužel nedomrlá vyhoněnina, která spíš než mistry hrůzy a děsu připomíná pozdní tvorbu M. Nighta Shyamalana. Jeden z těch lepších Netflix originálů, ale furt spíš promarněná příležitost. A ano, k tomu zubaři se už opravdu v pondělí objednám!

Jak to vidí do_Od:

Víc antisociální nirvána než důkladné pojednání o konci světa/nejmenované apokalypse. Navíc s vyloženě špičkovou formální stránkou, kdy jsem si u kamery liboval podobným způsobem jako u raného Finchera. Budu hodně srovnávat, ale myslel jsem u toho například i na Cloverfield, kde se taky příčina chaosu dlouhou dobu neukáže, a zároveň na Hitchcocka v tom smyslu, jak Esmail mistrovsky šponuje napětí, klade stále nové a nové otázky, a umně si přitom hraje s divákovými pocity, zatímco ho mírně straší. V tomhle to vlastně nemá daleko ani k Peelově tvorbě, naopak je ta na hony vzdálené Shyamalanovi a jeho stupidním scénářům.

Nech svět světem má sice těžce slow-burn zápletku, zároveň je ten film tak narvaný stylovými a taky nečekaně spektakulárními momenty, že se u něj člověk libující si v masáži obou mozkových hemisfér nedokáže nudit. V době takového společenského rozkladu, jaký zažíváme, se tenhle snímek drží dvou jednoduchých pravd. Lidi stojí za ho*no a Přátelé jsou poslední baštou bezpečí a dobré nálady. Kdo to vidí jinak, nedokáže si tuto lehce satirickou, místy depresivní, rozhodně velmi znepokojivou, ale taky krásně absurdní a vtipnou jízdu zdaleka tak užít. Já jdu naopak na poslední chvíli ještě přepsat letošní topku.

Jak to vidí TedGeorge:

Julia Roberts nenávidí lidi a režisér Esmail mám pocit nemá rád diváky. Nebo aspoň mě. Celou dobu jsem měl pocit, že sleduji v jednotlivostech silné, ale celkově útrpně dlouhé cvičení v tom, kolik motivů se povede otevřít a kolik se jich nepovede dovézt ke zdárnému konci. Pomrkávání na diváka v kulisách postapa byl samozřejmě účel, ale dalo se to proboha natočit mnohem záživněji, rychleji a bez toho zbytečného dodatku, který v knížce není, a já měl po více než dvou hodinách pocit, že jsem na závěr dostal facku. Jasně, vidím docela hodně spokojených uživatelů Netflixu kolem a moje zklamání možná pramení z toho, že jsem bláhově očekával strhující thriller (po skončení jsem dostal chuť na opáčko Greenlandu), nikoliv obrázky z konce Ameriky, při kterých si tvůrci vzali na paškál dnešní prohnilou společnost.

Jak to vidí k0C0UR:

Takový potenciál, taková herecká smetánka, takových motivů k zamyšlení! Tušený pád společnosti, rodinné drama a ropný tanker nekontrolovatelně rozrážející digitální písek na pláži působí jako předzvěst věcí obrovských, jemné náznaky atmosféry z ranku Trojúhelníku smutku (tušená sociální satira) navnadí. Jenže kdo by čekal, že velkoryse rozmáchlá stopáž dovolí ambiciózní multižánrovce něco pečlivě rozkreslit, natož doříct, je na omylu. Motivy se načínají a vyhasínají jako na běžícím páse, emoce nesmyslně eskalují bez hlubších kontextů (Kevin Bacon wtf), minutu jste jako na trní a říkáte si „tak teď už” a pak vám Julia Roberts zase začne vykládat něco o zákeřnosti a strastiplnosti lidských vztahů a začne objímat svého hereckého kolegu, protože si to scénář zrovna přál.

Film se snaží o legrační mezigenerační střety („vapování je něco jako marihuana”), čistě hororové výjevy a bohužel i (do scénáře poněkud násilně vepsané) srazy spanilých srnek a jelenů, které mají mezi řádky šeptat, že i zvířata toho momentálně vědí víc než lidi (rozuměj diváci, haha). Jenže je toho moc a zároveň tu není nic pořádně a pokud se mě zeptáte, jak to dopadlo, budu jen váhavě krčit rameny. Chápu, že se režisér Esmail snaží předejít diváckým očekáváním a dělat si věci po svém, ale když si to celé ani pořádně nevypointuje, máte pocit ze ztráty času prakticky spolehlivě; a společnost Julie Roberts a Ethana Hawka na tom bohužel nic nezmění. Obrať list a nech svět světem!