Velmi rád bych napsal, že poslední dny se zvedla vlna zájmu především mladších diváků, předprodeje Napoleona konečně vypadají hezky a nezdolný 85letý režisér Ridley Scott se po Marťanovi z roku 2015 dočká dalšího  hitu (ne, jakž takž rentabilní Klan Gucci nepočítám) v kinech. Bohužel nemohu, ale neklesejte na mysli. Ano, epické drama je obtěžkané prý až 200milionovým rozpočtem. Jasně, první odhady amerických tržeb se zastavily někde u nedostatečných 20 melounů za klasický třídenní a 25–30 míčů za prodloužený víkend, kdy Amíci porcují krocany. Nejslavnějšímu evropskému vojevůdci všech dob ve velkofilmu však přece jenom něco hraje do karet.

Nechci Ridleymu až moc pochlebovat, ale má můj respekt. Navzdory faktu, že těch kasovních propadáků za posledních dvacet let bylo vážně mnoho, pořád točí. Ono by úplně stačilo mít za opaskem jedno Království nebeské, které před osmnácti lety strhali kritici a diváci si následně do kina bohužel také cestu nenašli. Hollywood je holt neúprosný a pro každého druhého nádeníka v továrně na sny by to znamenalo stopku, případně točení levných „straight- to-video“ nebo později „straight-to-Netflix“ romantik. Scott si však za poslední dekády vybudoval natolik silnou pozici, že se ho v Hollywoodu jen tak nezbaví.

Scott Free Productions připravuje najednou hned několik projektů (příští zastávkou bude Gladiátor 2) a jak ukázaly uplynulé roky – nějaký propadák je nezastaví. Cestička se vždycky najde. A to i v případě dalšího ultradrahého historického spektáklu s tématem, které je pořád ještě nejdůležitějším a nejsolventnějším zámořským divákům blízké asi tak, jako by nám ve středu Evropy byl příběh o dramatickém vítězství George Washingtona, jenž na konci osmnáctého století stál v čele třinácti amerických kolonií. Tedy skoro vůbec.

Neříkám vám žádnou novinku – ta zmiňované cestička je Apple. Zatímco největšími hollywoodskými studiovými hráči vlastněné streamy Disney+ nebo warnerovský MAX šetří, kde mohou, jablíčko nemusí. S čistým ziskem 100 miliard dolarů ročně si technologický gigant se svou Apple TV+ hračkou klidně může dovolit investovat 200 mega do Scorseseho a jeho více než tři hodiny dlouhého tragického příběhu genocidy amerických indiánů nebo do dvou a půl hodinového tažení a vztahových pletich jednoho evropského diktátora se Scottem za režijním kormidlem.

Vedení Appleu není plné latentních cinefiů a nerozhazuje stovky milionů doláčů z okna jenom kvůli tomu, aby měli náročnější diváci radost. I oni jsou samozřejmě na burze a potřebují, aby cena akcií jejich molochu nadále rostla. Vsadili na těžce vyčíslitelnou prestiž, spojenou se skoro jistými oscarovými nominacemi (v případě kritiky zatím nijak zvlášť velebeného Napoleona minimálně v technických kategoriích). I dnes sice ještě něco podobného předvede Netflix, ale v případě nedávného Fincherova Zabijáka s obřím rozpočtem (některé zdroje uvádějí těžko uvěřitelných 175 mega) mluvíme o kinoreleasu v mnohem menším měřítku.

Apple to dělá chytře. Scorsese ani Scott sice v minulosti nebyli stejně kategoričtí jako Spielberg, jenž dal již mnohokrát jasně najevo, že pro stream točit prostě nebude, ale… Z jejich rozhovorů v minulosti (především v případě Martyho) jde jasně vyčíst, že kina jsou i pro ně „svatá“. Tím pádem by je Apple asi těžko přesvědčil s aktuální netflixovskou taktikou, kdy nejdražší filmy pošle do kin v půlce světa (u Zábijáka se na Česko nedostalo) o nějaký týden dříve, než je premiéra na streamu.

Kdepak, Apple jde all in. Stejně jako v případě Zabijáků rozkvetlého měsíce, tak i u Napoleona bude trvat měsíce, než se hrstka předplatitelů Apple TV+ dočká „exkluzivní“ streamovací premiéry. S uvedením v kinech po celém světě pomáhají protřelí distributoři Paramount, respektive Sony Pictures. No a a toho stejného vyhazování z kopýtka se v souvislosti s bohatým jablíčkem dočkáme za pár měsíců v případě Vaughnova špionážního Argylle: Tajný agent. Tam s globální distribucí pomůže pro změnu ten třetí v řadě – Universal.

Je to relativně nová taktika, kterou v trochu menší míře už na jaře zkusil také nekonečně bohatý Amazon s životopisným basketbalovým dramatem Air: Zrození legendy. Nám tak letos vyvstává docela zásadní problém: Jak v těchto napůl streamovacích případech počítat tržby z kin, vzhledem k pokaždé maximálně vysokým rozpočtům? A má to vlastně cenu, když jsou podměrečná čísla z kin Appleu (a Amazonu) očividně víte kde, a podle vícero zdrojů je uspokojí, když se v kinech podaří zaplatit alespoň drahou reklamní kampaň, provázející uvedení do desítek tisíc sálů po celém světě?

Podle mého názoru má. Můžeme se stokrát ujišťovat o tom, že místodržícím technologického gigantu jsou tržby v kinech fuk, protože jim všechny (skoro jisté) ztráty z filmů zaplatí prodeje „ajfounů" v Asii za 24 hodin, ale nenechte se mýlit. Promo je hezká věc, ale i oni jistě každý víkend napjatě sledují páteční odhady tržeb v kinech. Pojďme si tedy rozebrat tržební vyhlídky podrobněji.

V Americe s největší pravděpodobností celkově nepadne ani kilo. To už je jasné a je úplně jedno, jestli prozatím poslední Scottův film otevře za 15, 20 nebo snad 30 milionů. Napoleon bude hodně spoléhat na Evropu. Nejenom čeští žáci velmi dobře vědí, jak se to před dvě stě lety semlelo na poli u Slavkova a trailery + klipy na to samozřejmě sázejí a cílí ve velké míře právě na nás. Klidně bych si teď tipnul, že evropské státy v čele s těmi nejdůležitějšími – tedy Velkou Británií, Německem, Itálií, Španělskem a v neposlední řadě Francií – přisypou do Apple/Sony pokladničky dobře dvojnásobek toho, co USA. Klidně i 150 melounů jenom z Evropy je podle mého v dosahu.

Zastavím se na vteřinku právě u té Francie. Herecká stávka skončila a v Paříží se díky tomu před pár dny chodilo po červeném koberci. Na celosvětovou premiéru byli samozřejmě pozvaní i francouzští novináři a na rozdíl od svých spokojenějších kolegů ze zbytku světa (na Rottenech nyní svítí pouze mírně nadprůměrné hodnocení 6,7/10) nadávali. Stejně jako u podle mého skvělé Marie Antoinetty od Sofie Coppoly hořekovali nad anglosaským przněním jejich svatých dějin a Ridley Scott si při té příležitosti jistě vzpomenul na zdrcující francouzské přijetí jeho pohodové vinařské romantiky Dobrý ročník.

Ridley stesky tamní kritické obce vážně neřeší a na první pohled viditelné historické nepřesnosti u Napoleona přechází se svými splachovacím: „Byli jste tam tenkrát? Tak buďte ticho“. Možná trochu arogantní přístup, ale zrovna Scott si ho myslím v pětaosmdesáti může dovolit. Nemluvě o tom, že stejně jako v minulosti nám ani tentokrát režisér netvrdí, že natočil přesný popis zásadních dějinných událostí.

Je možné, že s čtvrtmiliardovým odhadem globálních tržeb (60 USA, 120–150 Evropa, zbytek Asie a Jižní Amerika) jsem u spektáklu příliš opatrný a Napoleon půjde ještě výše. Na jedné věci však trvám – nebude to kvůli Joaquinu Phoenixovi. Ten sice již mnohokrát v minulosti ukázal, že má čuch na zajímavé projekty, ale hvězda to není. Jokerova miliarda je sice pořád relativně čerstvá, ale tenkrát vážně nikdo nešel do kina na nového Phoenixe. Všichni šli na tu nejzajímavější postavu z DC Universa.

Napíšu to ještě jinak – poslední měsíce slyšíme z každé strany stesky, že tržby kinofilmů padaly dolů právě kvůli herecké stávce a nulovému množství instagramových fotek z premiér atd. Promo citelně chybělo, říkají. U Napoleona je úplně jedno, že Joaquin a Vanessa zapózovali v Paříži a vyzpovídá je v následujících dnech nějaký Fallon nebo Colbert. Tržby by podle mě byly skoro totožné, kdyby stávka doposud neskončila. Tady vážně nemluvíme o další Duně, protože v Napoleonovi nehraje Zendaya, kterou na sociálních sítích sleduje každý druhý puberťák.

Přiznám se, že když Ridleyho stomilionový Poslední souboj předloni v kinech krutě propadnul a díky naprosto zpackanému uvedení globálně utržilo historické drama vyprávěné z více perspektiv strašidelně nízkých 31 mega, byl jsem smutný. Průměrné hodnocení 7,3 na Rottenech sice také nebyl žádný majstrštyk, ale nejenom pro mě se jednalo o jeden z filmů roku. Štvalo mě, že trojciferný rozpočet už podobně masivní a ambiciózní výlety do historie znovu jen tak nedostanou. Naštěstí jsem se mýlil.

Můžeme nadávat na ustrašená hollywoodská studia, která marně cpou stovky milionů dolarů pouze do čím dál marnějších komiksovek a návratů postav z našeho mládí, o jejichž comeback vlastně nikdo nestál. Navzdory všem škarohlídům se však mnohem zajímavější a podobně drahé filmy pořád točí. Jenom je holt nefinancují Warneři nebo Disney.

V minulosti jsme snad pokaždé po nějakém velkém propadáku slyšeli, že tohle je konec a další žánrové epiky od oblíbeného režiséra se dekády nedočkáme. No a vidíte. Co se nepodařilo Stanleymu Kubrickovi, to se nakonec povedlo Scottovi. Napoleon je tady, v kinech pravděpodobně prodělá stovky milionů, ale přesto přese všechno máme opatrný důvod k optimismu. Byť tentokrát nevychází z jednoduchých tržebních pouček a zástupu teenagerů v multiplexech, ale spíše z toho, že lidé nakupují na Applu, ale i na Amazonu mobily s jablíčkem na zádech. Filmy si najdou cestu.