Síla se probouzí Michaela Arndta

V roce 2012 byl scenárista Michael Arndt najat, aby napsal zhruba padesátistránkový treatment scénáře k sedmé epizodě Star Wars. Autor scénářů k Malé miss Sunshine a Hunger Games se tak dal rázem do práce, jenom aby po roce zase odešel, protože jeho představy vůbec nekorespondovaly s tím, co chtělo studio. V čem byl hlavní problém? V Luku Skywalkerovi.

Arndt později prohlásil, že mu zapojení Luka přišlo nemožné, protože pokaždé, když přišel na scénu, najednou bylo všechno ostatní fuk a nikoho nezajímala hlavní postava, vše se začalo točit jenom kolem této posvátné postavy. Snažil se tak vyhnout všem možným odkazům na předchozí filmy, aby dal prostor něčemu novému. Jak to nakonec dopadlo už víme, nicméně právě tady dost možná začaly všechny současné problémy studia v jeho postoji k filmovým Star Wars. Proč přicházet s něčím novým, když pořád dokola můžeme omílat to staré, že? 

Solo od Lorda s Millerem (a sequel)

Něco mi říká, že kdybych se dnes podíval podruhé na Sola (pořád jsem nenašel odvahu ani čas), přijal bych to výrazně lépe než tehdá v kině. Já vím, že většina lidí odmítala pouhou myšlenku originu Hana Sola, stejně jako nového představitele. Ale když ten blockbuster srovnám s tím, co chodí do kin dnes, nebo dokonce ještě s devátou epizodou, vychází v mé hlavě Solo furt líp. A co teprve kdyby ho mohli dotočit Lord s Millerem.

Bohužel se ale dvojice režisérů a scenáristů až příliš bavila vlastní kreativitou a nedbala na přísnou pracovní morálku Lucasfilmu, takže je po čase Kennedy odlifrovala pryč a zavolala kámošovi Ronu Howardovi, který to po nich dodělal. Vyšel z toho neurážející, ale zároveň ne moc strhující film, který měl tu smůlu, že dorazil půl roku po Posledním z Jediů. Verze od producentů animovaných Spider-Manů by pak nejspíš byla dost jiná, uvolněnější, zábavnější, divočejší, těžko ale říct, jestli vyloženě lepší nebo univerzálně oblíbenější. Přece jen jsou to furt Star Wars a obavy Kennedy, že se tvůrci až příliš odklání od toho, co Hvězdné války dělá Hvězdnými válkami, klidně mohly být na místě. Stejně bych ten experiment ale rád viděl.

Stejně jako sequel s Maulem, na který se tak intenzivně na konci filmu lákalo. Tam pro mě totiž Solo opravdu začal být zajímavý a nesmírně mě mrzí, že se nikdy nedozvím, jak na tohle chtěli tvůrci navázat, a co všechno za dobrodružství před sebou ještě mladý Han Solo se svou partou pašeráků a zlodějíčků měl.

Duel of the Fates 

Stejně jako v případě předchozích filmů, i tenhle byl pevně svázán s jedním režisérem. Duel of the Fates totiž měl být původně devátým filmem v sáze Skywalkerů v režii Colina Trevorrowa, který se v roce 2015 přidal s Jurským světem do klubu miliardářů (resp. strůjců miliardových hitů). O dva roky později ale v kinech brutálně shořel jeho snímek Henryho deník a shodou náhod zrovna v tu dobu Disney oznámilo, že Trevorrow končí. Údajně to způsobily „creative differences“, ale bůhví. Jeho scénář a námět se každopádně hodily z velké části do koše a zůstala jen kostra. O čem měl film být?

Kylo Ren v něm hledal starého sithského mistra, kterého našel a následně pod ním trénoval. Ten samý mistr vyučil i Palpatina. Spousta akce se pak odehrávala na Coruscantu, jenž byl pod kontrolou Prvního řádu, finální bitva se měla konat nad planetou, čili zrcadlový opak Pomsty Sithů. Scénář navíc vznikl před smrtí Carrie Fisher, takže Leia události snímku přežila. Co se Rey týče, ta se stále pokoušela vypořádat se svým osudem, více se u ní však lavírovalo mezi tím, jestli skončí dobrá, nebo špatná. Ona a Ren si to pak měli rozdat v duelu se světelnými meči v posmrtné říši Mortis, která se objevila v animovaných Klonových válkách i letošní Ahsoce. Těžko říct, jestli by to dopadlo líp než verze od Abramse, minimálně na papíře to ale zní v ledasčem logičtěji.

Boba Fett: Star Wars Story

Film o Boba Fettovi měl tolik verzí a tolik možných kombinací tvůrců, že je snad nemožné zmínit všechny, aniž bychom přitom na nějakou zapomněli. Primární byly dvě. Verze Joshe Tranka a verze Jamese Mangolda. Ani jedna se nedočkala světla světa (duh...), s trochou nadsázky si ale troufám říct, že by obě byly lepší než to peklo, co vzniklo po nich.

Seriál Boba Fett: Zákon podsvětí byl dost možná ten nejhorší způsob, jak ikonickou postavu vrátit na obrazovky. Z Fetta se tu stal senilní děda neschopný vlastních rozhodnutí, který spoléhal na Strážce vesmíru jako osobní ochranku, veškerý děj kolem něj šel pak smrsknout do jedné epizody. Zbytek tvořily nezajímavé vedlejší postavy, nudná zápletka kolem ochrany města, parodie na gangsterky, lol akce a jedna epizoda Mandaloriana. Beze srandy. Upřímně furt odmítám věřit, že to byl reálný projekt ze světa Star Wars, ale své fanoušky si to zjevně našlo (zdravím Dura), mně tak nezbývá než fantazírovat o tom, jaké by to bylo, kdyby si Mangold před lety mohl natočit svoji špinavou westernovou verzi, ve které by třeba Boba i něco dělal.