Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Herci na pokraji… ale čeho?

SAG-AFTRA už je zase u jednacího stolu s AMPTP, ale nikdo vlastně neví, jak to dopadne. Co je naopak jisté? Nedostatek trpělivosti v rámci statisícové herecké obce. SAG-AFTRA rozjela další kolo vyhrožování videoherním gigantům a mj. vzkázala hercům, že zákaz propagace platí i pro filmové kostýmy na Halloween (ale jen pro dospělé!), čímž si vysloužila vlnu mediálního posměchu. Ale hlavně se pár áčkových hvězd, v čele s Georgem Clooneym, Benem Affleckem, Emmou Stone, nebo Scarlett Johansson rozhodlo, že nabídne SAG-AFTRA ze svých kapes 150 milionů dolarů v následujících třech letech, čímž by se vyřešila poslední sporná kapitola vyjednávání.

Tou je podíl na zisku úspěšných filmů a seriálů, jehož řešení v rámci streamovacích platforem se zatím nesetkalo s pochopením. Clooney nabízí, že áčková elita by byla ochotná přispívat vysoko nad rámec členských příspěvků a tím „dorovnat” požadované navýšení, které studia odmítají připustit. Ročně by to dělalo cca 50 milionů dolarů. To jsou prý pro stovku nejlépe placených herců drobné. A co víc, Clooney navrhnul, že residuals/tantiémy by největší hvězdy dostávaly mezi posledními, nejdřív by šli do fronty ti nejméně placení. 

SAG-AFTRA tenhle nápad rozstřílela hned první den, což dává smysl, protože legislativně je to plné děr a jde spíš o snahu konkrétních celebrit nahnat „politické body”, ale především to podkopává samotné vyjednávání, protože problém je systémový a Clooneyho řešení by ho jen odložilo o tři roky do dalšího vyjednávání. Navíc není úplně jasné, jak by se tyto štědré příspěvky, co jdou na účet organizace, dál férově distribuovaly mezi samotné herce. Jistě, všichni se chtějí vrátit zpátky do práce, a na ušlých platech členové odborů přišli ne o 50, ne o 500, ale spíš o půl druhé miliardy dolarů, když dáme dohromady všechna studia, streamery a produkční labely. 

Na trhliny v SAG-AFTRA, kde spolu u jednoho stolu sedí miliardáři a zelenáči s jednou vyřčenou větou v dnes už zapomenutém seriálu, už se upozorňuje dlouho, teď to však vypadá, že pokud stávka neskončí v řádu týdnů, začne téct do bot nejen AMPTP, ale i vyjednávacímu týmu čím dál tím nervóznějších herců. Šance, že v jednáních dojde k tolik očekávanému průlomu, se tedy nepatrně zvyšují.

Netflix začíná utrácet 

V následujících měsících bude u streamerů hodně veselo, protože se začíná lámat chleba. Netflix je na koni a s gustem utíká před všemi ostatními – navíc s kapsami plnými peněz. Ke konci roku bude mít volný cashflow v objemu šesti miliard dolarů. A už ví, co s ním bude dělat. Zatímco Disney+ otevřeně mluví o reorganizaci produkce a zpomalení v kinoreleasech i obsahu pro VOD, Max nebo Paramount+ ohlašují masivní reorganizaci a přepisování globálních distribučních modelů, starý dobrý Netflix oznámil, že chce znovu a lépe rozjet divizi animovaných filmů.

Čtete dobře, tu samou divizi, kterou ještě před půl rokem proškrtal a vyhodil z ní půlku lidí. Jenže teď má spoustu peněz a neví co s nimi. U animáků navíc nehrozí vrtkavé odbory, lze u nich masivně využívat nejnovější technologie (čti umělou inteligenci) a především se tu při letošním zaváhání pixarovek přeci jenom otvírá skulina na trhu. A nemusí jít nutně o drahé áčkové projekty pro kina. Netflix potřebuje svou platformu zabydlet vlastními animáky, po kterých budou děti toužit. Má sice CocoMelon, ale to je stále dražší licence. Chybí mu hity jako je Bluey, Peppa apod. Cílem tedy bude stvořit nějaký vlastní bestseller, který by se následně ujal i v merchi nebo v chystané síti zábavních parků House of Netflix. 

Děti jsou věrným a obnovitelným zdrojem peněz, takže se nelze divit, že to Netflix zkusí znovu. Dokonce i Disney pochopil, že je mnohem rozumnější v rámci Disneylandů otevřít pixarovské atrakce a nikoliv jen ty s logem Star Wars nebo Marvelu. Pamatujete si předražený hotel ve Star Wars stylu? Teď to Disney zkusí s pixarovským bydlením. A vsadil bych měsíční plat, že bude mít mnohem větší úspěch.

Disney se zbavuje Indie

Nad Bobem Igerem v Disneym pořád visí Damoklův meč v podobě přislíbeného odkupu třetinového podílu v Hulu. Ten už má dávno vyšší hodnotu než původně reportovaných 9 miliard dolarů, takže musí Disney někde sehnat peníze. Testovací balónky vypouštěné v souvislosti s lineárními televizními stanicemi zatím nezabraly, čas se krátí, a tak Disney po neslavném hledání partnera v Indii, začíná uvažovat o prodejich všech tamních statků největšímu konkurentovi, Reliance Industries. 

Sluší se připomenout, že Disney si v Indii nahonil obrovské miliony předplatitelů v době, kdy se streamovací války hrály hlavně na to, kolik má kdo zákazníků. Jenže v Indii se za Disney+, resp. Hotstar (to byla/je Disneyho tamní značka pro stream) platily směšné dumpingové sumy a studio defakto na provozu prodělávalo. Duše je ale duše a na čtvrtletních reportech vypadá hezky, když jako že doháníte Netflix. Celá strategie vybuchla ve chvíli, kdy Wall Street začal klást větší důraz na provozní obrat a zisk (tak jako u každé jiné firmy!). Indové navíc při obnovování vysílacích práv na kriket zatlačili Disneyho do kouta a chtěli po něm astronomickou sumu. 

Ve chvíli, kdy Iger odmítnul zaplatit a posvátný sport zmizel z nabídky Hotstaru, začali se indičtí zákazníci odhlašovat skutečně ve velkém. Natolik, že to Disney+ globálně ve statistikách uživatelské nevěry (tzv. churn) vystřelilo na první místo, jakkoliv především doma v USA má naopak tento ukazatel nízký, protože rodiče službu drží stůj co stůj kvůli svým dětem, nebo kvůli sportovním přenosům v rámci balíčku Disney+Hulu+ESPN.

Disney by se mohl indických aktiv zbavit za cca 7 až 10 miliard dolarů. To už je slušná sumička, která by – v kombinaci s ušetřenými pěti miliardami, které Iger vykouzlil „díky” stávce scenáristů a herců, nebo kvůli masivnímu propouštění – už na nákup zbytkového podílu v Hulu stačit mohla. Disney Hulu potřebuje, jakkoliv se snaží tvářit lhostejně. Kdyby se totiž v Evropě nabídka Disney+ očesala právě o seriály a filmy z produkce Hulu, rázem by byla platforma chudým příbuzným nejen v konkurenci Netflixu nebo HBO Max, ale třeba i SkyShowtime a dalších.

Evropa na MAX

Veletrh MIPCOM v Cannes využil David Zaslav jako ideální marketingovou platformu pro start Max v Evropě. Jak asi víte, Max je nejen rebrandem HBO Max, ale zároveň přináší obsah z Discovery+, a v Evropě nově i sportovní přenosy v režii Eurosportu, který WarnerMedia Discovery taktéž vlastní. Je to důležitý bonus, protože s takovou výbavou bude Max klíčovým hráčem v evropských domácnostech.

Warneři zrychlují tempo expanze, protože slíbili jaro 2024 jako start platformy Max ve dvaadvaceti evropských zemích, mezi nimiž by nemělo chybět ani Česko. Pokud jste si doposud předpláceli stream Eurosportu, počkejte si ještě na detaily, abyste zjistili, zda se vám vyplatí ho odhlásit. Zaslav každopádně slibuje, že skrz nový Max budete moci plnohodnotně sledovat např. olympiádu v Paříži. 

Dokonce i v Paříži, navzdory tomu, že Francie nebo Belgie jsou dosud kvůli dřívějším dohodám se třetími stranami (HBO např. ve Francii distribuují kabelovky nebo Amazon, platit to mělo minimálně do konce roku 2024) mimo hru. Prý to do té olympiády stihnou, což znamená, že Zaslav musel nějakou úlitbou (nejlépe v dolarech) dosáhnout zkrácení původních smluvních závazků. 

Stále však zbývá dost velkých trhů, kam se zatím Max nepodívá. Patří k nim i Velká Británie, kde pro změnu celý příští rok ještě platí exkluzivní dohoda s tamním gigantem Sky. Podobně „výhodné” smlouvy má HBO ve spoustě dalších států, přičemž často vyprší až v letech 2025-2026, což bude nadále brzdit expanzi platformy Max. Pokud jste tedy přemýšleli nad tím, proč (HBO) Max na Netflix a Disneyho tolik ztrácí, tak právě tohle je ten důvod. 

U nás se každopádně dočkáme už na jaře, což je někdy mezi březnem a červnem 2024 (olympiáda začíná v půlce července). Eurosport bude vítaným doplňkem, obsah z Discovery+ plný reality shows a bydlenkových pořadů z HGTV, si jistě také diváky najde, ale už teď se hrozím odfláknuté lokalizace, která s tím obrovským objemem obsahu zákonitě musí přijít. 

Zlato v hrdle i v peněžence

Zatímco v Hollywoodu se kvůli umělé inteligenci bouří odbory, ve Francii se naopak nestávkuje, ale čile tvoří. Agentura Newen se ve svém poslední zprávě chlubí, že A.I. osedlaly produkce francouzských telenovel nejprve pro rovnání údajů v excelových tabulkách a organizaci scénářů (pozor, nikoliv psaní), ale jedním dechem dodává, že v rámci pitchů nových projektů už se skrz umělou inteligenci generují fiktivní marketingové materiály nebo rovnou celé trailery. A že se prý běžně používají deepfakes, když je herec nemocný, protože „show must go on”. A že při překladech či přepisování dialogů na poslední chvíli se tu a tam sáhne po generovaném syntetickém hlasu, jež je k nerozeznání s těmi opravdovými. Herci prý o všem vědí, podepisují smlouvy dobrovolně a jsou za práci svých náhražek placení. This. Is. Fine.

Na druhé straně oceánu mezitím YouTube plánuje pilotní projekt, v němž si budete moci generovat vlastní songy a využívat syntetických hlasů oblíbených zpěváků a zpěvaček. Jenže zatím není vyřešeno, zda s tím budou ony hvězdy souhlasit a případně jak budou kompenzovány. Na druhou stranu si hudební byznys nechce naštvat YouTube, skrz jehož videoklipy denně protečou stamiliony zhlédnutí a desítky milionů dolarů. 

Nikdo zatím netuší, jak věrohodně budou ty syntetické písničky znít. Podobné samo-domo emulátory jsou zatím spíše k smíchu, ale pak tu máme případ písničky generované skrz A.I., která se málem ucházela o Grammy, než zakročila samotná organizace a vyautovala ji na základě sporných autorských práv. K tréninku modelů logicky dochází v pozadí, takže až se generativní algoritmy nakrmí, budou sypat jednu písničku za druhou. Všechno to bude znít povědomě, ale ani ten nejlepší forenzní sluchodetektiv přesnou shodu nenajde. 

Tihle specialisté mimochodem opravdu existují a velké labely si je pravidelně před releasem velkých hitů najímají, aby předem odhalili, zda si interpret nenapůjčoval inspiraci od legend časů dávno minulých, nebo třeba od obskurní islandské kapely z devadesátek. Rozklíčovat lidskou mysl a její sklon nasávat inspirace a nápady odjinud, je oproti souboji s A.I. vysloveně brnkačka. Ale to je téma do trochu jiného newsletteru. Podobných případů nicméně bude přibývat, stejně jako dalších a dalších A.I. experimentů velkých korporací, které se přece pouze snaží nabídnout uživatelům další dimenzi kreativity. 

Mike Banning má další zásah

Gerard Butler je král béčkových akčňáků, které vyloženě neurazí. Má na ně čuch a platí to už od jeho série s Mikem Banningem, v níž se objevil už třikrát. Pád bílého domu (Olympus Has Fallen) zaznamenal úspěch i v kinech, porazil na hlavu přímou konkurenci od Rolanda Emmericha (White House Down) a poslal Butlera na velmi lukrativní šňůru rutinních akčních fláků, kdy měl herec štěstí na režiséra. Na co neměl štěstí? Na účetní produkčního labelu Nu Image. 

Osm let po premiéře prvního filmu série, uprostřed vyjednávání o čtyřce (Night Has Fallen) a možná dokonce i seriálu (Paris Has Fallen), kde by si měl Butler zahrát cameo, však akční hvězdě někdo poradil, že čísla nesedí. Za řádově menší filmy dostává z prodejů práv a fyzických nosičů stejné, nebo dokonce větší peníze než za Banninga. Nezávislý audit ukázal, že producenti Butlerovi dluží přes 10 milionů dolarů. Zástupci Nu Image se před dvěma roky samozřejmě kasali, že je vše v pořádku a žaloba nemá žádnou oporu v účetních knihách, ale dopadlo to jako vždycky. Než jít k soudu a prát špinavé prádlo a vlastní čísla, raději se obě strany na poslední chvíli dohodly a Butler prý odchází velmi spokojen, což znamená střední až vyšší jednotky milionů dolarů.