Vzhledem k nadšeným komentářům na csfd budu asi trochu za škarohlída.
Za mě byl Ve jménu cti rozhodně dobrý film, ale zároveň nemůžu říct, že by mě nějak extra zasáhnul nebo ve mě něco zanechal. Všechny postavy zábavné, choreografie perfektní, potěšilo že kromě šermu došlo i na jinou volbu zbraní. Zároveň mi trochu chybělo napětí, hlavně v první polovině, protože se dalo celkem jednoduše odhadnout, které postavy ještě mají mít nějakou roli a jaký oblouk je asi čeká. První půle ale zase podle mě měla navrch v atmosféře, hlavně před prvním soubojem, kdy byla cítit ta nepříjemná úzkost a nerozumnost, do které se pouští (a to i přes to, že výsledek se dal čekat).
Poslední cca třetina filmu se ocitla v takovém podivném kruhu, kdy působila vlastně zbytečně, ale ta zbytečnost byla zároveň pointa, už další souboj být nemusel a nikdo “nenarušený” ho nechtěl.
Asi by mi to víc sedělo, kdyby byl prostor na pocit satisfakce, který nabízí spíš sportovní dramata, ale tady asi nejuspokojivější výsledek souboje ukončí rychlý odchod kvůli příjezdu četníků - je to historie a asi i střízlivý pohled způsobem “takhle se to dělo”, není prostor na oslavy a epickou hudbu - ale bohužel právě i kvůli tomu jsem od filmu odcházel s pocitem, že mi v něm něco chybělo.
It’s not you, it’s me.
7/10
Ve jménu cti (2023)
reagovat
|