Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Beyoncé vrací úder

Přesně podle předpokladů si budete moci na koncertní film Taylor Swift zajít od 13. října i v českých kinech (děkujeme Cinema City) a já jsem moc zvědavý, kolik se tady bude sčítat dolarů. Kdo další si může podobný výlet do kin dovolit a neztrapnit se případným nedostatkem zájmu u fanoušků? Tipujete správně. Beyoncé do kin dorazí 1. prosince a pokusí se svézt na vlně zájmu o podobné crossovery. Možná si říkáte, že v Hollywoodu pohotově kopírují trendy, ale za Beyoncé a jejím výletem do kin opět stojí AMC, takže kinaři už podruhé (a pravděpodobně naposledy, nikdo jiný podobný potenciál nemá) obcházejí velká studia a zachraňují podzimní sezónu.

Renaissance: A Film by Beyoncé je v přípravě už několik měsíců a nepůjde o pouhý záznam jednoho koncertu jako v případě Taylor Swift, ale o sestřih z několika show, prokládaný narativem. Zatímco Taylor ušila svůj celovečerák narychlo (protože ucítila zájem publika), Beyoncé se nechala inspirovat obrovským ohlasem a předprodeji, aby si došla do multiplexů taktéž ukrojit svůj kus koláče. AMC rádo podobnou hostinu zprostředkuje, ačkoliv předprodeje Queen B. ve srovnání s Taylor kopírují předprodeje jejich koncertních turné. Minimálně v USA vede Taylor jistotou šestinásobku, což ale není žádná ostuda. Podle zběžných propočtů by Beyoncé mohla dosáhnout na otvírák kolem 20 milionů dolarů, tj. někde na úrovni doposud nejúspěšnějších koncertních filmů uvedených v kinech (i Jacksonovo očekáváné This is it z roku 2009 dvacetimilionovou hranici sotva přelezlo). Taylor je ovšem jiná liga, tam se potenciál prvního víkendu zdráhá kdokoliv zastropovat. Může to být 80, ale klidně i 120 milionů dolarů.

Peak TV definitivně končí?

Deset let se mluví o tom, že Peak TV už je na vrcholu, takže je na čase jet z kopce. Mezitím se potenciálním divákům na streamovacích platformách plní watchlisty desítkami titulů, které jednoduše nejde ukoukat, ale jak se říká: I rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správně. Všem zlým jazykům se splnilo jejich přání, protože Hollywood oslabený stávkami dává otevřeně najevo, že těch šest stovek nových seriálových projektů, které stihnul loni a letos vyprodukovat, jednoduše už nepůjde zopakovat. Scenáristé mohou být rádi, že si uhádali lepší podmínky. Ti, co dostanou práci, si alespoň zajistí slušné živobytí. 

Obecně se očekává pokles produkce v následujících letech až o polovinu. Možná jsou to apokalyptické zvěsti, vycházející i z toho, že studia a streamovací platformy zatím obnovují dlouhodobé smlouvy jen velmi opatrně a už tu máme i případy, kdy do nich nezapočítávají oněch pět měsíců stávky (což je v rozporu s tím, co hlásali jejich zástupci dříve), ale ať hodí kamenem, komu jsou tři stovky nových seriálů málo. Tedy logicky v případě, že zůstane zachován stávající poměr kvality, kdy na deset reality show a pět rutinních žánrovek připadá jeden kult či fenomén, jež rozfouká jiskřičku naděje v to, že skvělí vypravěči stále ještě existují.

Netflix Original: Tenká hranice mezi vlastním a koupeným…

V české bublině filmových publicistů se před pár dny rozhořel malicherný, ale v zásadě velmi zajímavý konflikt, kdy si někdo postěžoval na neprůhlednou a novináři často nereflektovanou strukturu produkční historie řady filmů “od Netflixu”. Pak se ozvalo pár dotčených lidí, nakonec i pár producentů, reagujících na situaci z druhé strany. Je důležité tuto věc znovu a znovu opakovat. Netflix se velmi rád chlubí cizím peřím a označuje za Originals i věci objednané na klíč, nebo hůř, koupené na festivalech jako hotovky v bufetu. 

Je proto zásadní rozdíl mezi festivalovým hitem odkoupeným ze Sundance nebo TIFF za jednotky či dokonce desítky milionů a např. aktuálním snímkem Ještěr, do něhož Netflix vstoupil už během preprodukce. Tam nálepka Netflix Original rozhodně sedí, stejně jako u Stranger Things. Na druhou stranu u Wednesday, kde jsem v newsletteru tuto problematiku před časem řešil, lze snadno a rychle vystopovat produkci k MGM a Netflixu dalo hodně práce, než si vyjednal nové podmínky pro druhou sezónu, protože smlouva byla napsaná velmi chytře a MGM drželo v rukou všechny trumfy. 

Jádrem původního argumentu byl snímek Chicagský tribunál, který někteří novináři označují za jeden z největších úspěchů Netflixu na poli vlastní tvorby. To je zavádějící tvrzení, ostatně spletité genezi snímku jsem věnoval v recenzi na MovieZone celý odstavec:

“Steven Spielberg o něm poprvé Sorkinovi řekl v roce 2006, když pozval Sorkina k sobě domů na večeři. O rok později Sorkin napsal scénář a na projektu se v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů a hereckých ansámblů. Všechny kombinace však byly pro studio příliš drahé, než aby to vyvážil trakař plný Oscarů a pozitivních ohlasů. Až se nakonec rozhodlo, že Sorkin si to natočí sám, s castingem, který bude stát třetinu z pětatřicetimilionového rozpočtu. Paramount, který zůstal filmu věrný až do posledního momentu, chtěl vypustit Chicagský tribunál do kin v září a říjnu, před volbami a začátkem oscariády, ale s příchodem covidu, se nechal přemluvit Netflixem a hotový snímek mu za 56 milionů dolarů odprodal.”

Netflix spoléhá na to, že podobné zákulisní pletichy průměrného diváka nezajímají. A novináři se na podobné vlně nezájmu svezou, protože je jednodušší mluvit o snímku, který má exkluzivní premiéru na Netflixu a streamovací platforma si ho na pár let zaplatila, aby se s ním mohla chlubit, prostě jen jako o další „netflixovce”. Hranice mezi dezinformací a zkratkou je různě tlustá či tenká, podle toho, zda na problém hledíte optikou filmového profesionála, člověka z produkce, nebo svátečního diváka. A to přitom onen Ještěr, kvůli němuž se to celé semlelo, na jedné straně Atlantiku přehlížená, na té druhé zase výjimečně chválená kriminálka s prý oscarovým výkonem Benicia Del Tora, se nakonec musela sklonit před španělským thrillerem Uprostřed ničeho. 

Herci se nikam neženou

Kdo doufal, že se herci se zástupci studií a streamovacích platforem dohodnou v rekordním čase, toho zřejmě iluze opouští. Je pravda, že AMPTP je coby organizace nakloněna ústupkům, dokonce souhlasila s tím, že jednání proběhnou v centrále SAG-AFTRA, ale zároveň je potřeba připomenout, že herci žádají až dvakrát vyšší růst honorářů oproti scenáristům, mají vlastní specifické problémy (související např. s castingovým procesem) a chtějí konkrétnější záruky ohledně specifického nasazení A.I., které nemá s požadavky WGA nic společného.

Dobrou zprávou je, že zástupci obou organizací už jednají druhý den v řadě. Scenáristům nalezení kompromisu trvalo pět dní, takže největší optimisté vyhlížejí půlku října jako cílovou rovinku. To by umožnilo rozjezd Hollywoodu jako celku přinejhorším do Vánoc, nebo kolem začátku ledna. Pokud by se čirou náhodou vše domluvilo dřív, vyjde na toto téma samostatný newsletter.

Olympiáda zatne Hollywoodu tipec

Víte, jaké město v hollywoodských filmech a seriálech uvidíte v sezónách 2024-2025 méně? Hádáte správně. Paříž vzhledem k pořádání letních olympijských her na přelomu července a srpna 2024 vyhlašuje embargo na natáčení akčních a dobových filmů. V podstatě jde o snahu v blízkosti sportovního svátku omezit pohyb osob v maskách s automatickými zbraněmi, resp. sebrat jim případnou výmluvu, že se jedná o nevinné natáčení nějakého toho blockbusteru. Povolena jsou jen dramata, v nichž si průměrně oblečení intelektuálové zdlouhavě povídají v kavárně. 

Trochu přeháním, ale argumentace tímto směrem není vyloučena. A pokud máte pocit, že Paříž nikomu chybět nebude, dovolím si ocitovat čísla z letošního léta, kdy se ve stínu eiffelovky odtočilo 2000 hodin seriálů a filmů, konkrétně tedy 33 celovečeráků a 22 seriálů. Paříž spolu s Londýnem nadále drtivě vede v seznamu evropských destinací. Francouzští úředníci si logicky nechtějí filmaře rozhněvat. Nabízí jim dalších 1600 lokací, včetně velkého katalogu, v němž je každá rozepsána, kompletně s přehledem významných filmů, které se v ní natáčely. Plus je tu užitečný průvodce po francouzských stavbách, co vypadají „skoro úplně přesně jako ty v Paříži” a s minimálním CGI faceliftem je lze za pařížské vydávat. Uvidíme, jestli se tím producenti a location skauti nechají uchlácholit, nebo zda Praha opět zažije nájezdy hollywoodských celebrit.

Oliheň, ta pravá od Netflixu!

Věru zábavný příběh, trochu související s jedním z nadcházejících newsletterů pro předplatitele, který bude zkoumat křehkou rovnováhu mezi herci a influencery v Hollywoodu. Netflix konečně, po dvou letech od premiéry Hry na oliheň, vypustil trailer na soutěžní reality show na motivy seriálu, v níž si 456 lidí zahraje o 4,56 milionů dolarů. Při natáčení nikdo neumřel, ale po několika aférách se museli tvůrci vrátit k rýsovacím prknům a vše začít vymýšlet od nuly. Čehož využil slavný youtuber, influencer, mediální osobnost a notorický rozdavač MrBeast alias Jimmy Donaldson. Vyrobil kostýmy, kulisy a disciplíny pro svou vlastní verzi, v níž 456 lidí soutěžilo o 456 tisíc dolarů. Pořad měl premiéru už v prosinci roku 2021 (poté, co Netflix oznámil, že dělá na své vlastní verzi opravdové soutěžní show) a do dnešního dne jej na YouTube zhlédlo 509 milionů lidí, což z něj dělá nejúspěšnější video MrBeasta, který se může pyšnit 190 miliony pravidelných odběratelů.

Netflix tehdy nikoho nežaloval, protože když vám MrBeast pomáhá udržet vaši značku v popředí zájmu, nemáte si nač stěžovat. Po premiéře ukázky na oficiální show se však mezi mládeží často ozývalo, že Netflix okradl MrBeasta. Sebrali mu nápad. Vždycky budou druzí. Fuj. Netflix se nezlobí ani teď, protože podobná „kontroverze” jistě přitáhne ke Squid Game: The Challenge víc diváků. Kdyby už jen proto, aby si ověřili, že to jejich favorit zvládnul lépe a za méně peněz než chamtivá korporace. 

Hollywood stojí, Čína jede!

O víkendu už zase čínská boxoffice válcovala tu americkou, takže se začalo mluvit o tom, jak těsné bude vlastně sčítání dolarů na konci roku. Čína je světovou dvojkou v dolarových tržbách. Pokud bychom používali jiné metriky (např. vztahovaly tržby k nákladům), už by pravděpodobně byla jedničkou, ale pokud budeme hrát podle domluvených pravidel, bylo léto v Asii nečekaně silné. Zatímco Hollywood jásal nad Barbenheimerem, v Číně se pekl jeden lokální hit za druhým. V pěti, šesti asijských regionech nebyl problém opakovaně utržit k půl miliardě dolarů a Čína je momentálně jediným trhem, který v roce 2023 překonává i předcovidová čísla. Červenec 2023 byl dokonce z hlediska historických měření absolutním rekordem. 

Naštěstí nemusíme trnout, jak to dopadne, protože tomuto souboji se věnuje hned několik specializovaných firem. Jednou z nich je i londýnská Gower Street Analytics, která odhaduje po slibné letní koncovce meziroční růst globálních tržeb o 33 %. Ve srovnání s průměrem tří předcovidových let (2017-2019) by mělo jít o zaostání o pouhých 12 %. A to jde přitom o odhad ještě před ohlášením koncertního filmu Taylor Swift, takže si možná ještě o fous polepšíme.

Čínská boxoffice je momentálně na dobré cestě za historickým rekordem, průměr předcovidových let by mohla trumfnout o cca 3 %, což představuje roční tržby v objemu 8,5 miliard dolarů. Analytici přesto odhadují, že severoamerické tržby se přehoupnou přes 9 miliard. Hollywood si tak letos udrží pozici jedničky, ale napřesrok – i v důsledku stávky herců a scenáristů – už může být vše jinak.