Při všech těch festivalových premiérách a dojmech v posledních týdnech maličko zapadl fakt, že novinka režiséra Craiga Gillespieho (Pam a Tommy, Já, Tonya) Peníze těch tupců o akciích Game Stopu taktéž nadchla zahraniční kritiky, a to ne málo. Film má na Rottenech příznivé skóre 85 % pozitivních recenzí s průměrem 6,9/10, ještě lepší je však to divácké skóre 4,2/5 (film měl v Americe premiéru o něco dříve než u nás). My film v rámci novinářské premiéry viděli až dnes, a co jsme na něj říkali si můžete přečíst níže.

Jak to vidí Spooner:

Social Network pro tiktokerskou generaci. Craig Gillespie řemeslně precizně vypráví neuvěřitelný byznysový příběh o tom, jak malí investoři dokázali díky internetové masáži přečůrat mocné byznysmeny z Wall Street. Dělá to naštěstí chytlavým a chytrým způsobem na bázi jednoduchého příběhu „chudí vs. bohatí“, díky němuž celou kauzu pochopí i finanční negramoti a dokáže diváka správně zaujmout. Gillespie pak umí opět skvěle poukázat na absurdnost a bizarnost celého příběhu i jednotlivých postav a hezky si hraje také s prvkem sociálních sítí a moderními trendy, i když na můj vkus bylo těch memeček a tiktokových videích možná až moc. V neposlední řadě se pak režisér mohl spolehnout na našlapaný casting, v němž nenajdete slabý článek.

Na druhou stranu mě ovšem Gillespieho režie nedokázala vlastně ani na chvíli patřičně strhnout a jeho snaha natočit ukecané drama jako od Sorkina zůstala kdesi na půli cesty. Peníze těch tupců totiž doplácí na přehršel postav, z nichž některé by se daly v klidu vyškrtnout, a také fakt, že dialogy zkrátka nemají tzv. „flow“, nejsou patřičně úderné a nedokáží se dostat charakterům dostatečně pod kůži. Snímek má pak zejména v první polovině kvůli krkolomnému představování všemožných aktérů problémy s tempem a ani v závěru bohužel nedostaneme patřičně silnou katarzi, v jakou jsem doufal. Gillespie tak sice natočil docela příjemnou dialogovku a dokázal vděčné téma po divácké stránce solidně využít, po jeho minulých zářezech jsem ale čekal podstatně více. 

Jak to vidí Rimsy:

Nebudu lhát, sorkinovsky ukecané filmy nemívám zrovna rád, a když se navíc jedná o finanční téma, kterému vůbec nerozumím, body nahoru jen tak nepůjdou. Tohle antikapitalistické drama přitom většinu finančních procesů, o nichž postavy většinu času mluví, příliš nevysvětluje – a když už, tak ve druhé polovině vyprávění, kdy jsem se smířil s tím, že to prostě nepochopím. Proto šel ostrovtip spousty dialogů mimo mě a spíše jsem se snažil nasávat celkovou atmosféru – která naštěstí vůbec není špatná.

Sympatickému obsazení pochopitelně vládne Paul Dano v úloze moderního revolucionáře, který ze svého sklepa vede masy k poražení boháčů z Wall Streetu. Je sice jasné, kudy se bude příběh vyvíjet, a tak si pozorný divák může odškrtávat povinné položky scénáře, důraz na spodní vrstvy je však rozhodně příjemný. Sledujeme totiž spoustu ne-bohatých, kteří se snaží vymanit z dluhů prostřednictvím hry, kterou nemohou vyhrát, s čímž film pracuje poměrně citlivě a soucitně. Sílu komunity stvrzuje hojné zapojení memů a koláží z internetových fór, jež rozbíjí repetitivnost dialogů. Film nakonec není tak revoluční, jak by se mu zřejmě líbilo, ale na zvládnutou podívanou z ranku upovídaných, sociálně angažovaných dramat to stačí.

Jak to vidí do_Od:

Jsem velice příjemně překvapen. Vlastně tak moc, až si říkám, jestli jsem letos viděl zábavnější a hravější film. Gillespie mě osobně nadchnul už se svými předchozími počiny, teprve teď jsem ale musel uznale pokývat hlavou, jak moc mi tohle téma v takovém provedení sedlo. Dumb Money vypráví povětšinou prostý (a angažovaným důvěrně známý) příběh, ovšem způsobem, který nejenže elegantně (navzdory absenci Margot Robbie ve vaně) vysvětlí vše podstatné, ale ještě navíc ve druhém plánu ukáže, jak moc šílená vlastně byla doba, během které se tohle všechno událo. Což je mimochodem vtipné, protože kdyby mi někdo tvrdil, že ten film mínus všechny prostřihy na TikTok a sociální sítě obecně, vypráví o devadesátkách, věřil bych mu. Asi už to je součástí Gillespieho rukopisu (zde navíc posíleno výběrem hudby).

Právě tohle jádro pro mě ale nakonec posunulo snímek, který by se jinak dal označit za sorkinovskou konverzačku pro „gen Z“, do sfér něčeho výjimečného. Podobně jako se to zase trochu jinak povedlo předtím Sázce na nejistotu, a před ní Vlkovi z Wall Street. Dumb Money jsou ze stejného těsta, a přesto působí svěžím dojmem, mají neuvěřitelně sympatické obsazení, skvělý tah na bránu, parádní střih, famózní soundtrack a do toho hned několik silných emocionálních momentů, které jsem upřímně ve filmu o akciích Game Stopu ani nečekal. Málokdy se mi pak stává, že mám ihned po skončení projekce chuť vstát a jít na to znova. Tady se to ale už jen za tu míru narážek, odkazů a zábavných pomrknutí skutečně vyplatí. Sorkin je pořád o fous výš, ale krucinál, tohle byla moc příjemná jízda.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.