Upoutávka na hororovou sci-fi Nikdo tě nezachrání nám před pár týdny udělala docela velkou radost a doufali jsme, že Disney+ nám na podzim nadělí zase trošku nedisneyovskou podívanou (i když od Disneyho vlastně není). S Predátor: Kořist to vyšlo, takže jsme věřili, že to vyjde i s Kaitlyn Dever a jejím soubojem s mimozemšťany. Jak to dopadlo? 

Jak to vidí Spooner:
Sice nemám podobné věty rád, ale zde ji prostě použít musím – jako kraťas by to bylo dobrý, v celovečerním podání ale kulhá Nikdo tě nezachrání na obě nohy a v podstatě vůbec nefunguje. Uznávám, že režisér Brian Duffield dokáže v některých pasážích hezky šponovat napětí a pracovat s hororovou atmosférou, kamera doručila řemeslně poctivý vizuál a Kaitlyn Dever svou one woman show uhrála se ctí. Ambiciózní sci-fi horor však paradoxně doplácí na snahu být originální a zároveň toho říct až příliš. Pokus udělat ze snímku němý film takřka beze slov funguje opravdu jen prvních 20 minut, pak se ovšem mění v prázdné stylistické cvičení a režijní honipéřinu, co se točí v kruhu a nikam se výrazně neposouvá. 

Je až srandovní, jak moc násilně a krkolomně se tvůrci snaží, aby hrdinka nešpitla ani hlásku. A to i v situacích, v nichž to není vůbec uvěřitelné. Emzáci pak nejsou vůbec strašidelní a nedokážu říct, zda se chovali víc nelogicky oni, nebo hlavní postava. Snahy o psychologii a rozebírání traumatu ústřední hrdinky pak kvůli scenáristické impotenci prakticky nefungují a ke konci už jsou, stejně jako věčné nahánění mimozemšťany, spíše úmorné. Nikdo tě nezachrání je zkrátka filmem, co zněl i s „němým“ nápadem asi dobře na papíře, to by se ho ale musel chopit někdo schopnější než Duffield. 

Jak to vidí do_od:
Film, jemuž vynikající trailer udělal spíše medvědí službu. Zatímco ukázka lákala na akční sci-fi horor, něco ve stylu posledních deseti minut Ulice Cloverfield 10, akorát s home invasion twistem, realita je maličko jiná. Nikdo tě nezachrání je totiž v jádru o něco citlivější, promyšlenější film, ve kterém hraje hlavní roli trauma, a celá zápletka s mimozemskou invazí lze číst jako očistec, kterým si hlavní postava musí projít, aby došla vykoupení za to, co si prožila v dětství. A aby to šlo takhle číst, je film pochopitelně proložen spoustou symboliky a pomalejšího vyprávění, které nejspíš většinu diváků odradí, nebo rovnou otráví.

Já jsem každopádně dostal zdařilou, byť ne perfektní podívanou, která byla chvílemi mrazivá, chvílemi napínavá a chvílemi zase upřímná v tom, co se snaží říct. Navíc se jedná v zásadě o němý film, který je prakticky celý vyprávěn jen pomocí obrazu, takže je člověk většinu času odkázán na gesta, pohyby a mimiku Kaitlyn Dever v hlavní roli, která byla v tomhle materiálu naprosto fantastická. Ano, design emzáků byl hodně staromódní (ale to v tomhle filmu spousta věcí) a kolísavé tempo nepříjemně zaskočilo i mě, nicméně za ten odvážný zbytek dávám palec nahoru a režisérovi Brianu Duffieldovi přeju brzo něco většího.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Království za dramaturga. Nikdo tě nezachrání pracuje by mohl být komorní sci-fi horor o mimozemské invazi, ale to bohužel tvůrcům nestačilo. Prvních dvacet minut s útokem emzáka je solidně natočený thriller s fungujícími lekačkami, mrazivou atmosférou a pár dobrými nápady. Jenže těch prvních dvacet minut je na začátku a mělo by být na konci. Na to, aby Nikdo tě nezachrání fungovalo dejme tomu jako znamení, tu naprosto chybí těch šedesát minut naznačování, práce s postavami, šponování atmosféry a strachu z neznáma. Místo toho v první půlhodině Brian Duffield vytasí všechny žánrové karty včetně toho, že ukáže samotné zlouny. No a pak následuje hodina, která nikam nevede. 

Dvakrát se tu zopakuje koncept „holka vs. mimozemšťani“, pokusy o nějakou hlubší práci s charakterem jsou spíš srandovní než zajímavé a navíc zoufale průhledné, a laciný gimmick, že se ve filmu nebude mluvit, časem spíš otravuje, než aby jakkoliv fungoval. Ve výsledku je tak tahle malá sci-fi kombinací cvičení na téma home invasion s mimozemšťanem a nezvládnutého blábolu, který je s postupujícími minutami víc a víc otravný a unavující. A má sakra štěstí, že talentovaná Kaitlyn Dever to uhraje. Duffieldovi se film rozpadá pod rukama a čím víc na něj myslím, tím víc mě štve, jak moc svou práci nezvládl, takže na něj raději myslet přestanu. Vzhledem k jeho kvalitám by to nemělo být nic těžkého. 

Recenzi čekejte velmi brzy