Když měla před pár lety premiéru trojka Postradatelných, kde se k partě veteránů měla přidat mladá krev, moc úspěchu neslavila. Teď tu máme čtyřku, v níž absentují ty největší hvězdy, za kameru se postavil přinejmenším problematický filmař a někdo někde asi doufá, že samotná značka je pořád dost silná na to, aby lidi přišli do kina. Jak jsme si akčňák s krkolomným názvem Expend4bles: Postr4datelní užili my? 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Moc jsem nečekal a moc jsem ani nedostal. Smíření s faktem, že to nebude taková jízda jako poprvé (a vlastně i podruhé) přišlo dlouho před premiérou, když se objevilo jméno režiséra a ukázalo se, že nedorazí ti nejslavnější, kvůli nimž tahle série vznikla. Čtvrtí Postradatelní jsou o úroveň horší než původní trilogie, Scott Waugh se asi nikdy nenaučí točit filmy, které by vypadaly hezky, a Jason Statham se sice snaží, ale je na to víceméně sám. Uwais a Jaa pár fajn věcí předvedou, ale kdybych řekl, že jedou na padesát procent svých možností, tak bych přeháněl. No a ten zbytek tu víceméně je a člověk jen doufá, že nebude moc škodit. Naštěstí to má celkem rychlé tempo, pár scén s efektním využitím eRkového ratingu a výhodu v tom, že tyhle filmy už se netočí, takže člověk čtyřce Postradatelných mnohé odpustí. Ale dobrý film to není. 

Jak to vidí do_od:
Možná nepopulární názor, ale je to vlastně úplně stejně blbé a mizerně natočené jako všechny tři předchozí díly. Akorát místo nostalgie a starších ikoničtějších herců se sem navezla Megan Fox a hlavním hybatelem je tentokrát Statham. Pakliže bylo smyslem sérii takto oživit, nevyšlo to. Pokud od toho budete čekat kvalitní béčkový výplach, nedostanete ho. Ale jestli vám na Expendables stejně nikdy moc nezáleželo a láká vás jen představa toho, jak se uculujete u debilních hlášek, lol akce a několika peprnějších scén s Fox, rozhodně existují i horší způsoby, jak strávit 100 minut vašeho života. Iko Uwais je tu sice ošklivě nevyužitý, Stalloneovi někdo během postprodukce zavolal, že s ním mají málo scén, tak je potřeba ještě něco přitočit, Statham tady oproti ritchieovkám hraje maximálně tak na půl plynu a těch hudebních vypalovaček upřímně taky mohlo být víc a být lepší. Nicméně bych kecal, kdybych tvrdil, že mi to svou prostoduchostí nebylo vlastně docela sympatické, a že pokud by tahle sestava v budoucnu zase někdy v kinech chtěla strašit, masochisticky bych se na to netěšil.

Recenzi najdete tady