Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Nebojte se, nikdo nestávkuje, to jen newsletter pozdržela celá řada zpráv, z nichž některé nelze jen tak snadno sepsat do několika řádků. Např. konečně došlo k velkému obchodu mezi talentovými agenturami, když miliardář François-Henri Pinault, doposud známý především jako manžel Salmy Hayek, koupil majoritní podíl v CAA. Co je CAA a jakou roli mají talentové agentury v Hollywoodu? Rozebereme si to v některém z pondělních newsletterů, historky z CAA patří v historii továrny na sny k těm nejšťavnatějším. Pak je tu definitivní rozsudek nad Dannym Mastersonem, který mj. dokazuje, že scientologická církev už nemá v Hollywoodu/USA takovou moc, jako se dříve tradovalo. Jenže ani to nelze odbýt na dvou odstavcích. A obávám se, že nám to do byznysového okénka zas tak moc nepasuje. Musíte doufat, že o tom napíše nějaká jiná hlava pomazaná. Ale nebojte se, naštěstí nám toho zbylo víc než dost, takže se do toho pustím hezky po hlavě.

Šifra jménem Hulu 

Šéf Comcastu, Brian Roberts, navrhnul, aby chystaný odkup Hulu Disneym začal už na konci tohoto měsíce a zkrátila se tak původní lhůta (podle té měl Myšák ještě tři měsíce na rozmyšlenou). Zároveň ale dodal, že hodnota celé značky, která byla domluvená v roce 2019, je čistě hypotetická. Podle něj stojí Hulu rozhodně za víc než tehdejších 27,5 miliard dolarů. Pro Igera to může znamenat, že při novém odhadu bude muset z kasičky vytáhnout mnohem víc než devět miliard. Pokerová partie začne 30. září, kdy Disney navrhne cenu a Comcast buď kývne, nebo přihodí. Obě strany mají své vlastní posudky hodnoty Hulu a navíc si ještě najmou nezávislé zástupce třetích stran. 

Zpráva přichází jen pár dnů poté, co se Disney rozhádal s jednou z předních placených kabelovek Spectrum TV. Nedohodli se na prodloužení smlouvy a nových podmínkách, načež Bob Iger zmáčknul červené tlačítko a splnil dřívější hrozbu „lineární TV už není naše alfa a omega” tak, že vypnul osmnáct kanálů Disney, 8 stanic ABC a ESPN. Trh s kabelovkami zachvátila panika. Všichni věděli, že mizí před očima, ale pořád v něm byl jistý zisk. Bob Iger všechny hodil přes palubu, kde ale žádné záchranné čluny nečekají. Kdo doufal, že to kabelovky doklepou s tenčícími se tržbami do konce dekády, ten se možná ošklivě přepočítal. Kabelovky a dodavatelé obsahu vždy svádějí o nové smlouvy velký boj, ale že by někdo bez mrknutí oka odešel od jednacího stolu? To se ještě nestalo. 

Iger musí vědět, že ho tahle tvrdá hra v důsledku bude hodně bolet. I s Disney+, Hulu a EPSN v kapse si dlouhodobě podobný krok nemůže dovolit, jakkoliv jen urychluje pozvolnou smrt kabelovek jako takových. V době ztrátové streamovací platformy, nevypočitatelných zisků z kinopremiér a stagnujících příjmů ze zábavních parků je ztráta dlouhodobě plusové položky podezřelá. Nevíme, jak moc tahů má Iger dopředu promyšlených, ale z Disneyho se začínají šeptem šířit zvěsti o tom, že Igerova strategie spálené země může vést k poklesu akcií, čímž se Disney stane atraktivním pro některého z kupců. A Iger pak se zlatým padákem konečně doplachtí do důchodu. Zatím se Bobovi povedlo srazit akcie všech majitelů velkých amerických kabelovek a milionům diváků odepřít zásadní sportovní přenosy v době, kdy kvůli stávkám v televizi stejně nic kloudného nedávají. Jde většinou o postarší diváky, kterým se do streamovacích alternativ nechce, ale ochotně každý měsíc platí za kabelovku nemalou sumu. 

Komu fandíte? Igerovi, momentálně zřejmě nejnenáviděnějšímu hlavounovi v Hollywoodu, nebo majitelům Spectrum TV, co obírají stařečky tím, že jim ke třem oblíbeným kanálům přihodí dalších třicet stanic hlušiny a vyúčtují trojcifernou sumu v dolarech? Ať vyhraje v tomhle souboj kdokoliv, my prohrajeme.

I terapeuti už toho mají dost

Nedávno jsem psal o tom, že trikaři jdou do odborů objížďkou přes zastřešující organizaci IATSE, a teď to po nich zkouší i hrstka terapeutů. Je to kapka v moři, ale zároveň další kostka domina v téhle bezútěšné patové situaci. Následujících několik mikrozpráv bude o stávkách scenáristů i herců, ale i o dalších hrozbách nebo jen přirozených důsledcích bezprecedentní stávky. A jakkoliv se snažím být nestranný, přihodím i pár citací z jedné strany barikády, protože zástupci stávkujících profesí už pomalu začínají hladovět, přesně jak to popsal ten bezejmenný exekutivec před pár týdny. 

Tehdy to byla výhrůžka. Jedovatá slina, které se média ochotně chopila. Jenže ono nešťastné „Necháme je vyhladovět. Až prodají domy, auta a psací stroje, konečně s nimi bude rozumná řeč.” totiž začíná nabírat hmatatelné kontury. 

Definitivní konec hollywoodského snu?

Všeobecně se doufalo, že si všichni během prázdnin vystřílí náboje, v září se dohodnou a podzimní televizní a filmová sezóna se rozeběhne se zpožděním, které zafunguje jako vztyčený prst z obou stran. Jenže všechny ty emoce, co vyvřely po letech bolestivých kompromisů a nezahojených křivd, jaksi brání férové dohodě, takže momentálně všichni podzim odepisují a doufají, že se vše vyřeší alespoň letos. Na restartování hollywoodského stroje bude potřeba znovu podepsat celou řadu smluv (o tom ještě za chvilku), což znamená setrvačnost v řádu týdnů. I kdyby se dohody podepsaly zítra, do půlky října se nebude nic zásadního dít. A pak se možná kola a kolečka opět začnou pomalu a neochotně rozbíhat.

David Linklater na festivalu v Benátkách celou situaci trefně pojmenoval: „Hollywood je teď rozdělený na stará studia a nové technologické firmy, které film nevnímají jako umění, ale jako obsah. A důsledky toho přístupu teď sklízíme. Netflix a jemu podobní přicházejí o miliardy a snaží se najít viníka. Nejsou to tvůrci, kteří se jen přizpůsobili nové situaci. Nejsou to diváci, co odmítají na tu beztvarou hmotu poslušně klikat. Všichni tzv. drží hubu a krok, jak už to tak v poslušné demokracii bývá, ale ta kocovina z hesla “move fast and break things” je v Hollywoodu patrná. Povedlo se vám to, rozbili jste staré struktury. Co teď? Na chvilku vám stouply akcie, zisk jste si kopli na offshore a teď jste si postavili vlastní vesničku v dosud neobydleném cípu Nového Zélandu. Jednou o vás někdo další natočí film, ale bude stejně nezajímavý jako to, do čeho vrážíte peníze teď a tady.”

Kdo nesehnal práci, ten se definitivně s Los Angeles loučí, protože naděje není na horizontu, ale někde daleko za ním. Velké talentové agentury hlásí, že měsíčně přicházejí o desítky milionů dolarů, což podle jednoduché matematiky znamená, že jejich klienti přicházejí o stovky milionů. Úspěšné právnické firmy se zbavují zaměstnanců, protože jejich movití klienti z Hollywoodu se najednou nemají s kým přetahovat o cokoliv. A ve výčtu dotčených profesí bychom mohli pokračovat.

V článcích, podcastech a dalších formách dokolečka zaznívá jediné. Továrna na sny už je pouhou továrnou. Za pohádkovým životem do Los Angeles nejezděte. A zůstaňte doma i v případě, že jste ochotní pro svůj sen ledacos obětovat. Herectví, scenáristika, ale i další práce na filmu se definitivně přesunuly do oblasti dotovaných jobů. Asi jako když přijedete na stáž do velké firmy a půl roku vás sponzorují rodiče v (marné) naději, že si klofnete dobře placenou pozici. Na jednu dobře zajištěnou hollywodskou celebritu makají desítky tisíc neznámých tváří. A ta propast je rok od roku větší. Neúnosná. Případnou dohodu WGA a SAG-AFTRA s AMPTP budou všichni oslavovat, ale upřímně – na povrch během těch čtyř měsíců vybublalo tolik příběhů a znepokojujících zpráv, že ani okamžité naplnění všech požadavků beze zbytku nemůže tyhle rozevírající nůžky přesvědčivě sklapnout.

Herecké celebrity v klinči

A když už jsme u těch báječných a bohatých. Herci jsou od přírody exhibicionisti, takže onen digitální náhubek, co teď mají, když nemohou o svých nadcházejících projektech flexit na sociálních sítích, je pro řadu z nich opravdovým utrpením. Moc dobře chápu, jak to zní, když máme na jedné straně komparsisty na podpoře a na té druhé smetánku z „Třicet pod 30”, která se nudí a nemá čím plnit Instagram. Emma Stone se na festivalu v Benátkách objevila čirou „náhodou” jako běžný návštěvník a filmový fanda, ačkoliv tu byl uveden její nový film Chudáčci. Timothée Chalamet začal randit s Kylie Jenner, aby se udržel v hřejivé záři blesků cvakajících fotoaparátů.

Ostatní? Propagují nepropagují, tančí na hraně možného, aby si nepozlobili odbory, ale zároveň zůstali v přízni mediálního cyklu. V době premiéry jejich filmu se zázrakem objevují na obrazovce, aby zavzpomínali na své začátky, nebo sypali historky z placu některého z jejich oblíbených evergreenů. Je to šedá zóna a malý podraz na diváka, který pozornější fanda vycítí při prvním štěku. SAG-AFTRA to zatím toleruje, i když tu už bylo pár přešlapů a plácnutí přes ruku. Hvězdy nezávisláků, které mají onu překlenovací dohodu s odbory, své projekty propagovat smějí. Samy to často netuší a jejich agenti je musejí „honit” do práce, takže je celá situace dost nepřehledná. 

Teď do toho ještě házejí vidle videohry, v nichž si řada hollywoodských celebrit taktéž přivydělává. SAG-AFTRA má s deseti velkými videoherními společnostmi podepsanou tzv. IMA (Interactive Media Agreement) a už jednou kvůli nesouhlasu s novými podmínkami stávkovala, v letech 2016-2017. Momentálně to vypadá, že hercům hrozí ze strany videoherních producentů stejné zacházení jako v případě AMPTP, přičemž jádrem sporu je opět umělá inteligence a nedostatečné finanční kompenzace. 

V uplynulém roce měli SAG-AFTRA a zástupci videoherních společností (hádáte správně, že řada z nich má stejné majitele jako filmová studia) půl tuctu schůzek, ale k žádným posunům ve vyjednávání nedošlo. Deadline vzájemné dohody je 25. září. Pokud odborová organizace stávku posvětí, začne se stávkovat na téhle frontě.

Tolik peněz a tak málo času

David Zaslav oznámil, že WarnerMedia Discovery už na stávce „vydělalo” půl miliardy dolarů. To jsou peníze, které leží WBD na účtu a nemá je za co utratit, protože nemůže natáčet. Ostatní studia to mají podobně. Volný cashflow je ideální na moření dluhu, ale z dlouhodobého hlediska je to – vzhledem k aktuální ekonomické situaci – proti všem zaběhnutým pracovním procesům. Studia se proto snaží optimalizovat, co to jde. Warneři např. konečně přistoupili k naplnění tři měsíce staré hrozby a definitivně pozastavili dlouhodobé smlouvy s několika předními showrunnery.

Varování se rozesílalo skutečně už na začátku léta, kdy Greg Berlanti, Bill Lawrence, Mindy Kaling, nebo JJ Abrams ve schránce našli dopis, v němž stálo, že vzhledem k přerušení všech produkcí stran stávky, si studio vyhrazuje nárok na vypovězení dlouhodobých exkluzivních kontraktů. Pro Warnery by to znamenalo jedinečnou příležitost, jak si zamést v účetnictví a zbavit se některých showrunnerů, jejichž lukrativní smlouvy po několika letech tak úplně neodrážely aktuální situaci. Pár neúspěšných seriálů, ale stále několik let na smlouvě, která vám garantuje desítky milionů dolarů ročně, ať už uděláte nebo neuděláte cokoliv? 

Přesto Warneři zatím nerozesílají výpovědi, ale jen oznámení o zmrazení kontraktu. Stávající smlouvy se tedy prodlouží o stávku a všichni dotyční mohou být vlastně spokojení, protože peníze jim budou na účet chodit i nadále. Obávat by se měli naopak ti, kdo žádný dopis nedostali. U těch se počítá se standardním doběhnutím stávající smlouvy, která už pravděpodobně nebude obnovena.

Max ví, co letí

Na závěr ještě jednou David Zaslav, který s velkou pompou oznámil, že Max už taky umí topky nejsledovanějších filmů a seriálů. Jejich metrika je odlišná od té netflixovské, ale důvod je stejný a zcela zřejmý. Nahnat víc diváků na novinky tím, že v nich vzbudíme obavu. Všichni koukají na Flashe, tak já bych měl taky! Tohle popohánění publika a samovolná výroba “virálních” hitů Netflixu dlouhodobě funguje. Zaslav si přišel pro svůj kus koláče. Už zbývá jen samostatný web s týdenními žebříčky a budu mít zas o dvacet minut práce navíc.