Poté, co nám druhá Duna utekla až na jaro příštího roku, zůstala na zbytek roku už jen jedna významná sci-fi, na níž jsou kladeny poměrně vysoké nároky. Je jí samozřejmě Stvořitel režiséra Garetha Edwardse, jenž má za sebou například Rogue One: Star Wars Story nebo Godzillu z roku 2014. Ten se pak nyní čerstvě o svém nejnovějším kousku rozpovídal na akci zasvěcené IMAXu, kde například prozradil, kde čerpal inspiraci, jak vlastně samotné natáčení probíhalo, i jaké otázky si kladl při psaní záporáka v podobě umělé inteligence.

A začneme u těch inspirací. Film je údajně mixem Apokalypsy a Blade Runnera, což rozhodně nejsou tituly, jakými by se dalo ohánět kdovíjak často. Jenže právě natáčení válečných scén jako z Vietnamu na analog a následná kulminace jak těch starých technologií, tak těch nových v dechberoucí obrazy evokující právě to nejlepší ze sci-fi Ridleyho Scotta, zkrátka podle všeho nejde přehlédnout. Nebyli to ale pouze výše dva zmínění filmaři, u kterých Edwards hledal reference. Stejně tak čerpal ze Spielberga nebo Camerona.

Každopádně dál Edwards uvedl, že celý projekt začal v podstatě tak, že zaúkoloval několik concept artistů, kteří mu v podstatě celý film vizuálně předpřipravili podle jeho zadaných představ, a jakmile to měl komplet, šel za studiem, kterému vysvětlil, že ve skutečnosti nepotřebuje 300 míčů, ale stačí mu jen malý štáb, se kterým vše natočí na lokacích. Jeho primárním záměrem totiž od začátku bylo mít film, který vypadá, jako by se odehrával v našem současném světě, akorát se sci-fi prvky hozenými přes to. Což je přesně to, co následně udělal – jakmile totiž měl dotočeno a sestříháno, začalo se v postprodukci ladit pozadí a veškeré ty žánrové propriety, kterými se snímek ohání v trailerech.

No a co se samotné umělé inteligence týče, s tou je to celkem vtipné. Scénář totiž Edwards začal psát v roce 2018, kdy se zdálo, že má AI ke světové nadvládě ještě pár desítek let daleko. Minimálně z laického pohledu. Nyní se píše rok 2023 a hned dva filmové svazy stávkují mimo jiné i proto, že je studia chtějí do velké míry nahradit právě AI. Konverzace o umělé inteligenci pak zabrala docela značnou část roku, a to jsme pořád víceméně na začátku, vše ale zároveň postupuje tak rychle, že ačkoliv Edwards film zasadil do roku 2070, zpětně si říká, že klidně mohl vybrat mnohem bližší datum. Co všechno pak jeho verze ve filmu umí a neumí, to už režisér do detailů nerozebral a dozvíme se to pravděpodobně až v kině. Snad to ale bude o něco realističtější, než co nabídl McQuarrie v poslední Mission: Impossible.

Každopádně jak jste nejspíš po zhlédnutí ukázek sami uznali, Stvořitel vypadá z hlediska vizuálu náramně dobře. Mix skutečných lokací (případně archivních záběrů jako třeba kritizovaná exploze v Bejrútu) a často ručně dokreslených objektů působí věru autenticky, teď tedy ještě doufat, že se Edwardsovi povedl i scénář, které si doteď sám moc nepsal, a pak že na film koncem září dorazí do kin co největší houfy lidí, tak aby se podobně ambiciózní sci-fi mohly točit i dál.