Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Herci v médiích trochu jinak než obvykle

Dnešní newsletter bude trochu víc hopem než obvykle. Ne snad proto, že by tzv. nebylo do čeho píchnout, ale protože se nám v běžném novinkovém servisu vyrojila celá řada pseudokauz. Herci nemohou propagovat své filmy a nadcházející projekty, což řada médií obchází tím, že se jich ptá na historky ze zákulisí starších titulů. Někteří ovšem neskočí ani na takovou udičku. A tak se naskakuje i na bulvární absurdity. 

Michael Oher, hlavní protagonista oscarového dramatu Zrození šampiona, se v sedmatřiceti přiznal k tomu, že značná část jeho zázračného příběhu je výmyslem jeho pěstounů, kteří americkou pohádku náležitě monetizovali. A někteří onlinoví křiklouni už vyzývají Sandru Bullock, producentku a herečku jedné z hlavních rolí filmového zpracování, aby vrátila Oscara. Na druhé straně internetu se zase protestuje proti umělému židovskému nosu Bradleyho Coopera v životopise slavného skladatele Leonarda Bernsteina. Cooper má v první ukázce ze snímku Maestro prostetikou upravený nos, aby se co nejvíc podobal skutečnému Bernsteinovi. 

Stačily tři tweety, aby z toho několik plátků udělalo velkou story. Dokonce i potomci samotného Bernsteina musí přispěchat s vyjádřením podpory Cooperovi. Uf. Co na nás ještě zírá ze dna hrnce? Podprůměrný komediální herec Adam Levine obviňující Marvel z úpadku komediálního žánru a Zachary Levi, představitel Shazama, nadává na Hollywood jako na velkovýrobnu naleštěného odpadu. Ano, stejný Levi, který byl před třemi týdny perplex z kritických ohlasů na pokračování Shazama a doslova prohlásil, že nechápe, proč jsou (na něj) lidé tak zlí. A teď nám bohorovně radí, abychom na špatné filmy do kina nechodili? Myslím, že v případě sequelu Shazama už se podle toho všichni zařídili, Zachary. 

Média tedy přecházejí do protiútoku, dokonce i ta, která v rámci marketingových kampaní hercům nadbíhala a plácala je po zádech. Jindy si herci o pohlavek vyloženě řeknou nějakým neuváženým prohlášením ve snaze zůstat i v době stávek tzv. v éteru. Jsou z toho občas fascinující příběhy zdánlivě maskující vrchol hollywoodské okurkové sezóny. 

Barbenheimer a lepší zítřky

I na mě došlo a „musel” jsem pro Seznam Zprávy oglosovat fenomén Barbie a Oppenheimera. A vyšlo to zrovna na zlomový den, kdy se Barbie stala nejúspěšnějším filmem Warnerů (co do domácích tržeb), když překonala Nolanova Temného rytíře. Zároveň někdo spočítal, že když si Margot Robbie k základnímu honoráři přičte bonusy za zdolání tržebních milníků, vychází jí to na kulatých 50 milionů. Není to nejvyšší honorář pro herečku v hollywoodském filmu, tady zatím vede Sandra Bullock se sedmdesáti miliony dolarů za Gravitaci.

Víceméně needitovaný rozhovor si můžete přečíst zde. Žongluji tam s hromadou myšlenek a jednou z nich je i aktuální neutěšený stav továrny na sny. A za vinu to v textu kladu Disneymu, který si nakoupil drahé hračky (Pixar, Star Wars, Marvel) a následně všem ukázal, jak se dá na hrstce filmů ročně královsky vydělávat. Zatímco ostatní studia točila 20-30 filmů ročně, Disney je předjel s 8-10 projekty. Jak je to možné?

Disney sázel na marvelovky, pixarovky, Star Wars celovečeráky, nebo hrané adaptace svých animovaných pohádek. Všechno to byly blockbustery, filmy za 100+ milionů dolarů s maximálním možným marketingovým zásahem a často miliardové hity. Jerry Bruckheimer na mnoha setkání s fanoušky vždy vyprávěl o tom, proč se nenatočili třetí Lovci pokladů s Nicolasem Cagem. Svého času to byl středněrozpočtový film s loajálním publikem. Jenže na tom se velké peníze nevydělají a já vám ve zkratce ukážu proč:

Zapomeňme na chvilku, kolik peněz zůstane za nehty kinařům nebo distributorům. Pro zjednodušení počítejme tržby jako zisk. Disney točí málo drahých filmů, protože od každého z nich očekává maximální zásah. Jak měříme úspěch?

Film s rozpočtem 1M, tržby 10M = úspěch, +9M v kapse 

Film s rozpočtem 10M, tržby 100M = úspěch, +90M v kapse 

Film s rozpočtem 100M, tržby 1000M = úspěch, +900M v kapse

Disneymu podle tohoto modelu stačí jeden drahý film, který utrží miliardu, aby se v „zisku” dostal na stejné hodnoty jako jiné studio s deseti lacinými snímky, nebo dokonce stovkou ultralevných produkcí. Za předpokladu, že KAŽDÝ ze zmíněných titulů se tzv. utrhne a utrží desetinásobek svého rozpočtu. Pravděpodobnost tu hraje ve prospěch Disneyho. Proto také řada studií jeho příklad následovala a vsadila na své nejslavnější značky. Důsledek vidíme letos v létě všude kolem nás a je to zároveň důvod, proč jedna Barbie jaro (resp. léto) nedělá. Změna bude muset být systémová. A Bob Iger už dost možná ví, že ten návrat do stejné řeky pro něj momentálně znamená, že mu začíná téct do bot.

Disney a jeho „kreativci”

Investoři z TSG, kteří u Foxů finančně podpořili přes sto filmových projektů, čerstvě žalují Disneyho, který některé ze společných titulů zdědil po akvizici konkurenčního studia. Předmětem žaloby je ušlý zisk a argumentace je velmi podobná jako v případě Scarlett Johansson. Ta se během covidové premiéry Black Widow taktéž domáhala ušlých zisků, protože snímek nešel v USA do kin, ale rovnou na stream (byť s prémiovým příplatkem). Johansson zastupoval stejný právník, který momentálně kope za TSG. 

Cifršpioni chtějí miliony, o něž se Disney obohatil zkrácením distribučních oken (to uškodilo ziskům na zahraničních trzích, kam šly filmy do kin až v době, kdy už byly globálně dostupné na Disney+), ale především násilným vypovězením dosavadní smlouvy Foxů s HBO Max. Disney chtěl velké foxovské premiéry u sebe na Disney+, a tak se tvrdě rval za vyjednání nových podmínek, které však opět mohly poškodit další investory na daných titulech, jejichž zisky a benefity se domlouvaly ještě před zmíněnou akvizicí.

TSG argumentuje extrémním případem hollywoodského kreativního účetnictví, ale upřímně, tentokrát je v tom Disney spíš omylem, protože se velmi opatrně pohybuje v rámci možností existujících smluv. Warneři je před rokem, dvěma bezostyšně porušovali, když posílali filmy do kin a na stream ve stejný den. Také vzduchem létaly žaloby, ale Warneři měli v peněžence dost rezerv, aby jimi mohli zacpat pusu všem nespokojeným. V podobně štědré mimosoudní vyrovnání možná doufá i TSG. O peníze jde přece až v první řadě.

Miliardové Želvy Ninja

Máte pocit, že nejnovější celovečerní dobrodružství Želv Ninja kiny vyloženě prohučí? Že to vlastně nestojí studiu za to? Počítejte se mnou. Paramount sakumprásk celou značku koupil v roce 2009, a pak začal přípravovat hned několik projektů (nejen filmů, ale i seriálů, videoher apod.). Dobře si spočítal, že v merchi jsou velké peníze, ale ještě lépe se mu dařilo značku prodávat skrz desítky až stovky spoluprací s dalšími značkami. Fenomén držely na kapačkách povedené projekty mimo stříbrné plátno, ale i neustálé rebooty původní myšlenky. Rogenova verze může působit zcela zbytečně, ale jejím cílem je udržet značku v povědomí. 

Je úplně jedno, jestli se sedmdesátimilionová produkce v kinech zaplatí či nikoliv. Paramount v posledních osmi letech na fenoménu Želv Ninja utrží zhruba jednu miliardu dolarů ročně. To bude ještě o pořádný kus víc než v případě Transformers (ani tam nepůjde o malé peníze, proto máte pořád v kinech kromě mistra Třísky i Bumblebeeho).

Víc než půlka diváků v USA už přestřihla kabel

Tradiční TV: 20 % a kabelovky necelých 30 %. Poprvé v historii měření agentury Nielsen klesnul podíl běžných televizních diváků pod 50 %. Streaming vyšplhal na 39 % a „ostatní zdroje” si berou zbylých 11 % plus mínus. Zajímá vás rozklad zmíněných 39 %? Vede YouTube, ale na Netflix překvapivě ztratil část ze svého pohodlného náskoku. Na americkém trhu pak následuje populární Hulu a Prime Video, s velkým odstupem pak Disney+, Max, nebo Peacock.

Příjmy z kabelovek a reklamních bloků na stanicích šířených po anténě (broadcast) jsou nadále značné, ale s klesajícím počtem uživatelů klesá jednak absolutní výnos, jednak to dává zbraň do ruky zadavatelů reklam, kteří už nebudou chtít platit přemrštěné sumy. Není divu, že Bob Iger dává najevo, že televizní stanice pro studio Disney nikdy nebyly klíčovým byznysem. Snaha prchnout z potápějící lodi je očividná. Je otázkou, co Disney dokáže nabídnout potenciálnímu zájemci o tento nebezpečně horký, ale velmi rychle chladnoucí brambor. 

Skončí stávka zítra nebo příští rok?

AMPTP a WGA se sice s gustem pustily do jednání a mají za sebou už několik schůzek, ale zatím jsou výsledky spíše rozpačité. Zástupci studií a streamovacích platforem ustoupili v zaručeném minimu obsazených scenáristických profesí na jednotlivých produkcích, ale finální rozhodnutí přesouvají na bedra showrunnerů, což může vést spíše k tenzi v rámci WGA, než k čemukoliv jinému. Někteří insideři tvrdí, že kompromis přijatelný oběma stranami může přijít každým dnem či týdnem, jiní zas odepisují podzimní sezónu a nemyslí si, že bychom se z aktuální situace do příštího roku vyhrabali.

Zatímco v předchozí velké stávce (2007-2008) se AMPTP nejprve domluvilo s herci a tím vytvořilo tlak na stávkující scenáristy, tentokrát na to jde opačně. Loajalita mezi oběma stávkujícími tábory je však nadále silná, a tak je návrat k „normálu” zatím skutečně v nedohlednu. Podzimní sloty televizních stanic se už plní nejrůznějšími reality shows, takže na americké diváky situace dopadne vší silou už za několik týdnů.

Na úsvitu velké hollywoodské krize, jejíž následky budou patrné ještě několik let, si nemůže být nikdo ničím jistý. V nejrůznějších vyjádření do médií jsem byl zdrženlivý, nikdo nechce být falešným prorokem, ale apokalyptický tón je dnes už rozhodně na místě, protože studia zbaběle doufají v zázrak jménem A.I., zatímco dochází k postupnému odlivu lidských zdrojů z L.A. Napříč profesemi v paralyzovaném Hollywoodu lidé prodávají auta, domy a dávají sbohem svým kariérám u filmu. Letěli jste letos na dovolenou z některého z evropských letišť? Minimum personálu, snaha delegovat některé úkony na samotné cestující, neustálá zpoždění vynucená nedostatkem pracovní síly, která během covidu musela hledat zaměstnání jinde a už se nikdy nevrátila. V Hollywoodu nyní hrozí něco podobného. Ať už tahle zákopová válka dopadne jakkoliv, stovky, možná i tisíce lidí už daly továrně na sny definitivní sbohem. Nečekejte návrat ke starým dobrým časům. Nezbývá než doufat, že ty nové nebudou o tolik horší.