Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Kdo si počká, ten se dočká… další stávky

Dnešním dnem stávka scenáristů oficiálně trvá déle, než ta z let 2007-2008. To jen pro kontext těch následků, které nás neodvratně čekají. Ty tehdejší byly hmatatelné až po letech, tentokrát to však bude jiné, protože nám dlouhodobě stávkují i herci a konec se zatím zdá být v nedohlednu. V pátek se sice AMPTP a WGA sešly, ale výsledkem byl ještě větší příkop než kdykoliv předtím. Zástupci WGA opustili místnost vyloženě frustrovaní z toho, že se jednání nikam nepohnulo a mluvili dokonce o laciné mediální návnadě a předstírání snahy cokoliv řešit. Kdy se obě strany sejdou znovu? To nikdo neví. Stejně tak se zatím zástupci studií a streamovacích platforem nechtějí bavit s herci. Na obzoru se přitom rýsuje další průšvih.

Říká se, že neštěstí či smůla chodí zásadně v trojici. A za chvilku by to mohlo být skutečností i v Hollywoodu, protože se začíná plnit to, o čem jsem i já v newsletteru opakovaně psal. Autoři vizuálních efektů (ve zkratce VFX) nikdy nebyli sdružení v odborech a byli za to opakovaně biti, protože studio při zadávání trikových sekvencí agresivně jede na nejnižší možnou nabídku a jednotlivé trikové dílny štve proti sobě, aby ony následně při podstřelené smlouvě ždímaly své zaměstnance. Loni a letos to vyústilo v neuvěřitelný tlak na pracovníky, kdy se postprodukovalo tolik projektů, často nastřádaných z covidové éry, že se to projevilo nejen na kvalitě filmových scén, ale především na kvalitě života zmíněných trikařů, animátorů a v podstatě všech zaměstnanců těchto pracovišť.

Tak jako v případě aktuálních stávek byl za hlavního záporáka často uváděn Marvel, resp. Disney, resp. Bob Iger. Starý dobrý Bob je v posledních týdnech a měsících mezi hollywoodskými fachmany opravdu „populární”, a tak vás možná nepřekvapí, že podnět ke sdružení pod odborovou organizací podalo několik desítek trikařů z firem, co dělají na marvelovských produkcích.

Za víc než půl století, co trikové dílny existují, se je nikdy nepodařilo sjednotit v podobném kroku. A tato hrstka pracovníků je sice první vlaštovkou, ale mohla by se také stát první kostkou pomyslného domina. Hollywoodští trikaři dlouho koukali přes plot do Kanady, kde už má jejich profese odborové jištění. Žádné neproplacené přesčasy, žádné šetření na pracovním prostředí a důstojných podmínkách, žádné snahy na poslední chvíli do smluv přidávat nesmysly, případně manipulovat nadřízené proti jejich zaměstnancům, kvůli mrzkému ročnímu bonusu. Hororových historek bychom jistě našli mnoho. Důležité je, že zastřešující odborová organizace všech filmových profesí – IATSE (International Alliance of Theatrical Stage Employees), přijala zmíněných 50+ pracovníků pod svá křídla a nabídne jim stejné záruky jako ostatním 160 tisícům členů. 

Dočkáme se někdy odborové organizace pracovníků ve vizuálních efektech? Možná, ale tohle je zatím jen první krůček, konkrétní bububu směrem k oslabenému AMPTP. A logicky i odhalení systémového problému, který prorůstá celým Hollywoodem. Proto je aktuální stávka o tolik intenzivnější a komplexnější než kdy dřív. Sešlo se tu několik velkých témat, na nichž si vyjednavači opakovaně vylámali zuby. I zevnitř továrny na sny se linou řeči o velkém resetu, po němž už Hollywood nikdy nebude jako dřív. 

Umělá inteligence k nezaplacení

Jestli vás už nebaví číst o umělé inteligenci, která lidem od filmu sebere práci, možná byste to měli vysvětlit právě zástupcům studií a streamovacích platforem, protože neustále přilévají olej do ohně. Netflix před dvěma týdny vypsal poptávku na pracovní post manažera umělé inteligence pro své samoučící se algoritmy. Nejlepším odborníkům nabízí roční plat 300 až 900 tisíc dolarů. HBO a Disney na sebe s podobnými posty nedaly dlouho čekat, ve všech zmíněných organizacích bobtná A.I. oddělení obrovským tempem, protože hlavouni své dolary jako obvykle směřují za roh, kde tuší další zisky. 

Od různých lidí jsem slyšel, že nechápou, na co si vlastně herci stěžují. Že umělá inteligence je ve stádiu nemotorného batolete a dost možná nikdy nebude umět víc, než jen tupě a předvídatelně vykrádat naučené vzory. Nebo že by se s tím některé profese měly smířit, že je to prostě pokrok, bez něhož se moderní svět neobejde. Tváří v tvář jednomu z nejvyčůranějších byznysů na světě je to však zoufalé podcenění situace. Hollywood v každé nové technologii vidí nejdřív dolarová znaménka, pak až marketingový potenciál a úplně na konci možná smysl či užitek pro své vlastní procesy. Typické kapitalistické „jak na tomhle zbohatnout” předchází racionálnímu „jak mi tohle zjednoduší život”, ale v hollywoodském mikrokosmu jsme se zjevně dostali do bodu, kdy se experiment na lidech zas jednou vymknul kontrole. Dostat, obrazně řečeno, tuhle kočku zpátky do pytle, nebude vůbec jednoduché.

Další z velkých hollywoodských témat: Transparentní ratingy – ano/ne?

A protože umělou inteligenci už jsem úspěšně vytěžil a o tantiémách/residuals jsme psali minule, nezbývá nám než dnes naťuknout další z velkých témat stávky. Transparentní ratingy a s nimi související bonusy za úspěch. Tohle je oříšek hlavně pro streamovací platformy, nikoliv pro hollywoodská studia. Tedy ne, že by byl kdokoliv v Hollywoodu transparentní, slavné kreativní účetnictví studiové pětky je proslulým etalonem daňových fixlovaček, ale o to víc si herci a scenáristé dávají v tomto směru bacha a jen tak na něco nekývnou. Navíc mají alespoň jedno měřítko diváckého zájmu a tím jsou kinotržby. 

Podle těch se ostatně často podepisují ve smlouvách bonusy. Hvězdy a hvězdičky z MCU by o tom mohly vyprávět. Kdo nebyl slavný před prvním nasoukáním do pláštěnky, ten dostal jen drobné, s příslibem masivního bonusu za pokračování nebo zdolání boxoffice milníku. Utrží-li film 500 milionů celosvětově, je na místě nemalý bonus. Po utržené miliardě další atd. atd.

O něco podobného si při vyjednávání řekli scenáristé a herci. Jen se místo stovek milionů dolarů na tržbách mluví o stovkách milionů zhlédnutých hodin. Všichni vědí, že streameři podobnými daty disponují, Netflix je dokonce v omezené míře dává k dispozici (viz top10.netflix.com), zatímco nejrůznější analytické platformy nebo šikovně postavené weby (zdravíme český Flix Patrol) dají nahlédnout do hrubých čísel platforem, které si jinak úspěch či neúspěch svých projektů bedlivě střeží.

A zjevně vědí proč. Zahraju si teď na ďáblova advokáta. Představte si, že jste Amazon, Apple, nebo třeba i Disney. Utratíte obrovské peníze za seriál či film (Citadel na Prime, Ghosted na Applu, Andor na Disney+, jen abychom zmínili některé ze zaručených diváckých propadáků roku), protože si chcete namazat Netflix na chleba… a lidi ho ostentativně ignorují. Koukáte do statistik a vidíte desetinová nebo horší čísla ve srovnání s Netflixem. Zjistíte, že váš dvousetmilionový projekt vygeneroval zlomek toho, co netflixovská show o nadržených modelínách, co na opuštěném ostrově poslouchají hlasového asistenta a snaží se dodržovat sexuální půst.

To by byla ostuda, kdyby se taková informace dostala ven, co? Naštěstí můžete držet svůj vypiplaný projekt na hlavní stránce a tím budovat dojem úspěchu (nabízíme vám to mezi prvními, protože na to ostatní koukají). Můžete vydat smyšlenou tiskovku o tom, že šlo o nejsledovanější akční film s ženskou protagonistkou, na který se v Ohiu koukalo nejvíc žen ve věku 37-39 v historii lidstva. Můžete spoustu věcí, protože vás bez trasparentních ratingů nemá kdo chytit za slovo. Dokonce ani samotní tvůrci, které udržujete v nevědomosti. 

Ratingy na Nielsenu jsou sice pro potřeby amerického trhu jakýmsi vodítkem, ale vycházejí se zpožděním a částečně míchají jablka, hrušky a grapefruity dohromady. Scenáristé a herci navrhují „nezávislou” třetí stranu, která by sledovanost analyzovala, ale na to streameři nikdy nepřistoupí. Proč? Aktuální situace jim vyhovuje. Když se jim povede hit, lze to snadno vysledovat i z vedlejších účinků – seriál zahltí sociální sítě, zvedne se prodej halloweenských kostýmů, použité písničky vystřelí vzhůru na Spotify apod.

Když, a to je mnohem častější scénář, film či seriál prohučí, je velká šance, že to bude řešit jen pár angažovaných pisálků. Bez oficiálních čísel jde navíc jen o domněnky, které platforma nemusí komentovat. Tohle schovávání průšvihů se streamerům velmi, velmi hodí. Netflix zveřejňuje částečná data, protože si je vědom své dominance a schopnosti širokým masám „prodat” i naprostou rutinu.  

Jenže právě ten průměr na tom v důsledku bude nejvíc tratit. Veleúspěšné týmy za seriály á la Wednesday nebo Stranger Things mohou při vyjednávání poukázat na celou řadu důkazů o úspěchu, stejně tak nikdo nepochyboval o oblíbenosti Teda Lassa, zásahu cílovky u Euforie, nebo oblibě Mandaloriana. U průměrně přijatých seriálů ale hrozí, že budou hozeny do jednoho pytle s neúspěchy, případně že při dalším vyjednávání budou zástupci platformy tahat tvůrce za nos. Průměrné ratingy se mohou odprezentovat jako zklamání, čísla jedné cílovky nadřadit jiné, ve snaze shodit ze stolu navýšení honorářů či rozpočtů pro další sezónu. Handrkování o peníze na produkci je vždycky nesmiřitelným bojem obou stran, ale ten boj by měl být alespoň v rámci možností férový. Tady je to z pohledu tvůrců ekvivalent svatby s pytlem na hlavě, kdy si u Netflixu svou vyvolenou smíte alespoň ohmatat, ale jinde vám nedovolí ani to. 

Očekávat tady ze strany platforem jakýkoliv ústupek, by bylo bláhové. Nesmíte se však divit, že jsem jednoznačně na straně stávkujících. Jak by mě bavilo se rochnit ve všech těch číslech od studií a streamerů. V každém z nich je ukryta velká story příčin a následků, mizerných či skvělých rozhodnutí, labilních exekutivců a ještě labilnějšího trhu. Kdo potřebuje scénáře od umělé inteligence, když ty nejnapívanější příběhy píše sám život? Tak snad se někdy dočkáme.

Disney+ krvácí a Wall Street tleská

Tenhle odstavec sepisuji s vyplazeným jazykem, ale kvartální výsledky Myšáka jsme nakonec stihli. Některá čísla jsou masakr (12,5 milionu odepsaných uživatelů v Indii, nula od nuly v USA, 800 tisíc plusových duší v Evropě a jiných částech světa), za jiná se Bob Iger opatrně chválí. Odstřižení se od dumpingových předplatitelů v Indii vylepšilo účetní uzávěrku, takže ztráta ze streamingu je „jen” půl miliardy dolarů a Iger prorokuje, že se mu brzy povede ušetřit slíbené 5,5 miliardy dolarů. Jde ve šlépějích Davida Zaslava, vyhazuje, škrtá a pochvaluje si stávku, protože díky ní budou výsledky nadcházejícího kvartálu ještě optimističtější.

Všichni víme, jak krátkozraká je to taktika, ale nebojte se. Bob hodlá začarovat s cenami předplatného tak, aby se vám vyplatilo investovat do balíčků, kde na vás čekají obrovské slevy. Disney+ už od října cenově poskočí o třetinu. Jde o druhé zdražení během pouhých dvanácti měsíců a oproti startu služby před čtyřmi roky jsme už na dvojnásobku (6.99 vs. 13.99). I Hulu a ESPN zdraží, ale ne o tolik. Ceny předplatných s reklamními vložkami zůstávají na stejné úrovni a bundle Disney+ a Hulu s reklamami je vyloženě supervýhodný, což naznačuje, že chce Disney rýžovat na inzerci, co to jen půjde. Předplatné s reklamou rozšíří na podzim i do Evropy (Francie, Německo, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Norsko a Dánsko), přičemž i tam mohou čekat navýšení cen dosavadních předplatného bez předělů. 

Pokles příjmů z kabelovek a televizí Disney zvládnul vyrovnat rostoucími zisky ze zábavních parků, ale i tak je to s jeho byznys plánem dost nahnuté. Sázka na videoreklamu se bude Wall Streetu líbit, stejně jako slušné vyhlídky na šetření do budoucna. S kladivem na sdíleče účtů zatím Bob Iger nepřišel, zjevně vyčkává, jak na úspěchy Netflixu zareaguje Zaslav.

Sázka na čínskou nejistotu

Tržební pohádkou na závěr dnes není Barbenheimer, ale přerostlý žralok s cizokrajným rodokmenem. V redakci MovieZone jsme pokračování Meg s Jasonem Stathamem považovali za černého koně sezóny, protože jsou v něm pečlivě zakopané čínské peníze, což se projevilo i účastí tamní akční megastar Wu Jinga (Jackyho Wu). Druhý Meg ale není laciným se podbízením Číně, je regulérním čínským blockbusterem převlečeným za hollywoodskou podívanou. Je to rutinní sequel se vším všudy, Wu Jing tu má důležitou, ale nikoliv zastiňující roli, nikdo tu nerozumuje o vedoucí úloze Strany a Statham se dokonce ani s čínským protějškem nepopere, takže nedojde na přeměřování pindíků. 

Kdo nakoukne Meg 2: Příkop pod kapotu, ten uvidí čínské součástky, kam až oko dohlédne. Jenže stejně jako čínské vozy produkované pro Evropu (např. staronová značka MG), je Meg 2: Příkop ušitý na míru globálnímu publiku. Jistě jste ani netušili, že už první film byl velkou zákulisní spoluprací čínských investorů a Warnerů. Však také vydělal v USA, Asii a Evropě shodně peněz (třetinu z každého ze zmíněných regionů). Dvojka už ale hraje na čínskou notu výrazněji a to se odráží i ve skladbě tržeb premiérového víkendu.

V USA za první tři dny Jason Statham utržil solidních 30 milionů dolarů, v Číně si však za stejné období přišel na 53 milionů. V sezóně, která byla svědkem slábnoucích zisků z čínských kin, jde o pozoruhodný výsledek a příslib do budoucna. Čínští producenti si uvědomili, že domácí tvorba na západě neprorazí. A západu je nyní jasné, že Čína jejich filmy už vnímá jen coby exotické koření, nikoliv nepostradatelnou ingredienci. Zjevně však existuje i třetí cesta a jakkoliv Meg 2: Příkop publikum neohromil, jde pouze o první z možných asijských vlaštovek.