Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Vítězem filmového víkendu se stává… Christopher Nolan!

Barbenheimera už stihli rozebrat všichni a jednou se o něm budou psát nejen newslettery, ale rovnou knížky. Řada studiových analytiků už dlouhé týdny spekuluje nad opakovatelností této marketingové konstelace, protože hollywoodští hlavouni si nechtějí připustit, že něco takového jim spadlo do klína náhodou a zcela mimo jejich kontrolu. 

Já se dnes v několika tématech budu věnovat spíše jadernému spadu této boxoffice bomby, která nepřestala explodovat, jak vidíme na fantastických pondělních a úterních číslech Barbie, jež dál láme rekordy. Americká kina byla o víkendu tak narvaná k prasknutí, že mnozí se do růžového světa vydávají se zpožděním v prvních dnech tohoto týdne, což filmu umožňuje generovat čísla, která by jiné tituly záviděly i o víkendu.

Barbie vyhrála a završila svou více než rok trvající kampaň skutečně velkým třeskem. Greta Gerwig by si teď v Hollywoodu mohla nadiktovat cokoliv, takže se vyplatí ještě pochválit Netflix. Ten za ní přišel pár dnů před premiérou a nabídnul jí tučný šek za adaptaci Narnie. Kolik to musí být nul, abyste se pokusili zlomit kletbu netflixovské rutiny, místo abyste počkali na nějakou pohodlnou IP od Warnerů? Hodně, hodně nul, dámy a pánové.

O Netflixu, který má momentálně na hraní volné půl druhé miliardy (a bude nakupovat především u zadlužených studií, aby vylepšil svůj katalog) jsem ale psal minule. A královna Greta je také moc snadné téma. Co ten druhý vzadu? Christopher Nolan se – po fiasku s Tenetem, který se podle původní smlouvy MUSEL promítat v kinech, ale byl částečně torpédován covidem a nedokázal si vytvořit auru megatrháku jako předchozí nolanovky – rozkmotřil se studiem Warner Bros. a utekl ke konkurenci (Universal Pictures), kde mu slíbili modré z nebe a ochotně odklepli relativně drahý blockbuster o otci atomové bomby. 

Zatímco kritici znalí Nolanových postupů napjatě čekali, kde Christopher odpálí skutečnou atomovku, aby si ji mohl natočit na analogovou kameru, všichni ostatní byli připraveni spíše na velký náraz než třesk. Oppenheimer byl spíš okrajovým oscarovým tématem (bez ohledu na rozpočet nebo star-power ansámblu) a jeho counterprogramming s Barbie ho stavěl do nezáviděníhodné pozice. Jistě, ještě před třemi měsíci byl neoficiální tracking Barbie zhruba na čtvrtině/třetině finálních víkendových čísel, což je jenom další důkaz historického úspěchu růžové hračky od Mattela, ale Oppenheimer byl i tehdy těsně za ní. Všichni se báli, že Nolan tentokrát narazí a do nízkých tržeb se promítne i zklamání publika z příliš překombinovaného Tenetu. Jenže pak přišel Barbenheimer.

Publikum po celém světě se tohoto spinu chytlo neskutečným způsobem. Nejen že jako houby po dešti rostly dvojprojekce, komplet v kostýmech a s velkými partami. Nolan těžil i z toho, že se na Barbie někteří diváci nedostali. Minimálně šest procent amerických víkendových tržeb Oppenheimera zajistili diváci, co už byli v kině a nesehnali lístky na Barbie. A tak šli na „druhou půlku” Barbenheimera. Většina lidí, co absolvovala dvoják, šla mimochodem nejdřív na Nolana ve stylu „nejdřív hlavní jídlo a pak teprve dezert”. 

Dalším velkým faktorem byly IMAX projekce, které se na tržbách Oppenheimera podílí neuvěřitelným způsobem a nakoply dokonce i akcie samotného IMAXu. Detailní rozbor bude k dispozici později, ale víkendových 82.5 milionů dolarů je naprosto neuvěřitelným výsledkem, zastiňujícím mnohé letošní blockbustery. A než se zeptáte, v Japonsku se o víkendu nepromítal ani jeden z filmů. Oppenheimer se tam – ze zjevných důvodů – nechystá, Barbie tu má premiéru v půlce srpna. Tamní IMAXy o víkendu ovládnul nový animák z produkce studia Ghibli, poslední dílo Hayao MIyazakiho s názvem How Do You Live?

Jinak ale všechny IMAXy, včetně toho českého, ovládl Nolan. Na pražské Floře si navíc jako v jediném sále v kontinentální Evropě můžete vychutnat projekci z analogových 70 milimetrů a dokonce si poslechnout vzkaz od Nolana, který divákům děkuje, že si vybrali právě tento formát s minimem kompromisů, přesně jak autor zamýšlel. Díky této evropské raritě se do Prahy sjíždí davy fanoušků z okolních států, takže hodně štěstí se sháněním lístků, když jiné IMAXy vypisují nejen půlnočky, ale i projekce začínající ve tři nebo šest hodin ráno. Nolanův epos v nich jede 24/7 a díky operaci Barbenheimer si režisér, scenárista a vizionář pohlídal svou image hitmakera a velkého autora. Je vlastně úplně jedno, jak moc mu v tom jeho dřívější chlebodárce (Barbie vznikla v produkci Warnerů) pomohl, důležité je, že teď si Nolan opět může točit, co se mu zamane. Díky stávce herců a scenáristů byl navíc Nolan ve finále promokampaně vidět opravdu všude. Jak moc mu to bylo pohodlné, o tom lze spekulovat, ale všichni věděli, kdo stojí za Oppenheimerem. Klobouk dolů.Příběhy hraček

Největším příběhem týdne ale samozřejmě zůstává Barbie. Mattelu rostou akcie do nebes, prodeje panenek zažívají boom (krátkodobý nárůst o 60 %) a hračkářský gigant vydělává i na spolupráci s dalšími značkami (všichni chtějí něco růžového, takže výrobci oblečení, hodinek, ale i elektroniky a nejrůznějších doplňků, sypou na trh Barbie edice svých produktů). Co s tím dál? Mattel má pár rozpracovaných filmových projektů, vlastní Hot Wheels a Matchbox, takže by v plánu mohlo být něco pro kluky, a taky nesmíme zapomínat na Mašinku Tomáše. Tam bych to viděl na nějaký existenciální příběh odehrávající se mezi pražci. To je vyloženě hit!

Pravdou však zůstává, že Mattel je především Barbie, ta jediná a pravá. Letošní souboj s Hasbrem sice má jasného vítěze, ale stačí se podívat, kolik toho právě u Hasbra stihli v Hollywoodu vyprodukovat – Transformeři, G.I. Joe, Power Rangers, ale i hororová série Ouija, nebo letošní Dungeons & Dragons. Úspěch Barbie by navíc mohl do popředí posunout jejich adaptaci stolní hry Monopoly, nebo celovečerák o inteligentní plastelíně. Nepodceňujte představivost hollywoodských exekutivců, jakkoliv reálně hrozí, že se ze všeho nejdřív dočkáme dvou sequelů a jednoho spinoffu Barbie.

Půlku teď, půlku potom

Další témátka už jen telegraficky. Mohl bych tu po premiéře Barbenheimera psát o tom, že je to vlastně jen náhoda a rozhodně skrz ni nelze hledět na uplynulé filmové léto, které je spíš eskalací všeho, co v Hollywoodu nefunguje (viz text Hollywood je rozbitý v minulém newsletteru). Kolega Ryška se o tom naštěstí rozepsal v článku na MovieZone, takže se nemusím opakovat. Jen ještě přihodím k dobru zneklidňující trend filmových půlek. Všichni jsme doufali, že už je to pryč, ale letos se nám rojí jako houby po dešti! A s aktuální stávkovou pohotovostí a odsouváním blockbusterů hrozí, že se některá studia rozhodnou své nedodělky poslat do kin na víc částí, protože budou doufat, že „dvojku” dotočí poté, co se vše urovná. 

Rychle a zběsile 10 je dobře maskovanou půlkou, protože až na poslední chvíli nám Diesel prozradil, že nakonec natočí o jeden film víc a desítka má tedy pro nás připravený macatý cliffhanger. Druhý animovaný Spiderverse to zopakoval v bleděmodrém (nebo červenomodrém, chcete-li), což nutilo diváky sáhnout si do svědomí a přes všeobecnou chválu přemýšlet nad tím, jestli ta sáhodlouhá stopáž byla nutná. A Ethan Hunt se k půlení přiznal předem a dost možná to lze zařadit mezi důvody, proč nakonec zaostal za očekáváním. Serializace hollywoodských blockbusterů lidi otravuje, zejména tedy u marvelovek nebo dvouciferných sérií typu Rychle a zběsile (tam to ale doposud vždy byly uzavřené epizody), ale rozsekávat ty sequely ještě na půlky. To neděláš dobře, Jaromíre!

Pošli to dál

Když už mluvím heslovitě o filmech tohoto víkendu, měl bych se zmínit i o tom třetím vzadu, který v Hollywoodu extrémně rezonuje. Panbíčkářský Sound of Freedom nelze řešit, aniž byste sklouzli k únosům dětí a následně k sektám, jejichž jméno se nesmí vyslovovat, protože vám do komentářů nebo na sociální sítě nastěhuje rozvášněný dav konspiračních teoretiků. Proto vše oběhnu velkým obloukem, nebudu řešit ani fungování labelu Angel Studios (jakkoliv by produkce a distribuce křesťanských filmů v USA vydala na šťavnaté čtení), jenom se krátce zastavím u tržeb Sound of Freedom, jež neklesají a dokonce si o zmíněném víkendu vyšlápnuly i na Ethana Hunta!

Jak se to daří? Na podobné filmy se chodí skupinově, často si některé regionální organizace pronajmou celý kinosál, mají tam přednášku nebo nějakou formu nalejvárny a po zhlédnutí filmu se na plátně objeví QR kód, který vyzývá publikum, aby ono koncentrované dobro tzv. poslali dál, aby udělali dobrý skutek, zaplatili lístek někomu cizímu, oslovilo ho ve foyer kina a nabídli mu úžasnou možnost vidět film, co změní jejich život. A co myslíte? Lidé v publiku to skutečně hromadně dělají. Jako kdybyste vyšli z libovolného trháku s volňáskem v ruce a nabízeli ho náhodným kolemjdoucím. Věř a víra tvá tě uzdraví, nebo tě alespoň dotáhne do čela žebříčků, což zajistí spoustu publicity. Dokonce i české newslettery o tobě budou psát.

Kdo se směje naposled? Chuck Norris!

Hodil by se sem nějaký ten vtip o Chucku Norrisovi, ale asi už jste je slyšeli úplně všechny. Pět let Chuck žaloval CBS za ušlý zisk z Walkera, Texas Rangera. Ano, toho seriálu, kterému jsme se trochu smáli, ale každý na něj koukal. A nejen v Česku, ale i v USA, kde měl bambilión sezón a repríz a dokonce podle něj vzniknul i remake. Norrisova produkční společnost Top Kick měla s televizní stanicí smlouvu o exkluzivitě a tučných procentech z prodejů a propagace čehokoliv s Walkerem. Tak dlouho se zisky zatajovaly a krátily, až se nejslavnější ranger naštval a zažaloval CBS o třicet milionů dolarů. Podle Norrisových právníků CBS (a Sony TV) vydělala na původním seriálu cca 700 milionů dolarů, ale s Norrisem se nikdy nedělila o peníze z repríz nebo nasazení na VOD. Úspěšná byla i argumentace, že nový Walker (běží od roku 2021 s Jaredem Padaleckim v hlavní roli) těží z úspěchu originálu. 

Snad nebudete překvapení, když prozradím, že Chuck opět zvítězil. Přesnou částku mimosoudního vyrovnání obě strany tají, ale prý šlo o osmimístnou sumu, takže může třiaosmdesátiletý herec na svou stěnu úspěchů připnout další skalp.

Už i stromy stávkují 

Jsme dneska dlouzí a vy si určitě říkáte, že ještě nedošlo na stávku herců a scenáristů. Nebojte, telegraficky si to rozebereme, ale děje se toho skutečně moc. Herci vyrazili do ulic, případně na sociálních sítích zveřejňují fotky svých residuals, kdy dostanou od studia šek na jednotky centů. Na světlo světa se derou nejrůznější historky z vyjednávání, doložky doposud tajných smluv apod. I slavnější celebrity ztrácejí trpělivost a mají projevy před plným náměstím. Bob Iger se stal nejčastějším terčem stávkujících herců po svých „jistě dobře míněných reakcích”, které dokazují, že Bobovi v jeho druhém období hodně teče do bot a hodlá jít přes mrtvoly. Docela změna oproti jeho předchozí éře, kdy byl oblíbencem herců, režisérů a scenáristů. Inu, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Dwayne Johnson si chce koupit trochu toho dobrozdání, a tak poslal na účet solidarity sedmicifernou sumu (minimálně tedy milion dolarů). Z toho účtu mohou herci získat 1500 až 6000 dolarů na nejnutnější výdaje, aby zajistili sebe a své rodiny. Už dřív jsem naznačil, že áčkaři mohou podobnými štědrými gesty udržet stávkující nad vodou. 

Tématem týdne jsou ale stromy! Konkrétně stromy před studiem Universal, kde se také stávkuje. Ateliéry leží na kraji Los Angeles, v jednom z nejteplejších cípů města. A před branou studia stojí pár fíků, které v době největších veder poskytovaly stávkujícím vítaný stín. Jednoho dne však přijela bílá dodávka, z ní vyskákali pánové s křovinořezy a oholily nebohé fíky až na kůru. Stín byl ta tam a celé to působilo jako dětinská pomsta. WGA, SAG-AFTRA a AMPTP se v médiích častují nejrůznějšími podpásovkami, skutečně to občas připomíná děcka na pískovišti, ale jakkoliv město dalo studiu pokutu, ukázalo se později, že šlo o každoroční údržbu, tentokrát je s mimořádně nešťastným timingem. Treegate se tedy nekonala, ostatně Universal ihned po prvních zmínkách o kauze nechal před branou postavit stany a dokonce zajistil i balenou vodu. 

Streamovaná hudba ze supermarketu

Ale abychom dnes nekončili pozitivně a připomněli si, že Hollywood skutečně JE rozbitý, přidávám jednu citaci z davu stávkujících, kterou hodil do diskuze pod Karlovým článkem uživatel Joker (díky). Jak moc pravdy trochu je na tomhle šprochu, to už si musíte rozhodnout sami. A taky se zamyslete nad tím, jestli občas u Netflixu a jemu podobných surfujete na mobilu: „Producenti seriálů dostávají od zástupců streamovacích platforem čím dál tím víc poznámek o tom, že nemají diváky moc plašit nenadálými zvraty nebo audiovizuálním popichováním. Prý aby nezapomínali, že jsou sekundární obrazovkou. Míněno, že primárním screenem je displej telefonu nebo notebooku. Seriál běží v pozadí jako kulisa – podobně jako hudba v supermarketu nebo ve výtahu. Pro tu se vžil výraz “muzak”, je nemastná, neslaná, rutinní, odsouzená k tomu, aby byla kulisou a nerušila konzumenta od primární činnosti (např. nakupování).”

Streameři teď prý chtějí totéž. Obsah, co bezmyšlenkovitě zapnete a necháte ho běžet v pozadí, kde vás nebude rušit a budete ho vnímat periferně. Kdyby se v rámci seriálu náhodou něco důležitého dělo, hrozí, že odhlédnete od svých sociálních sítí a dění na sekundární obrazovce vás začne zajímat. Nebo rušit do té míry, že byste ho mohli vypnout. A toho se streameři bojí jako čert kříže. Proto prý tlačí producenty seriálů do nemastného, neslaného průměru, na který nalákají manipulací s karuselem, hvězdičkami, nebo silou samotné IP. Nejdůležitější není vyrobit kvalitní obsah, nejdůležitější je udržet vás u obrazovek a pumpovat do vás audiovizuální nicotu.

Uff, jdu chvilku na vzduch. Na viděnou zase za týden…