Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Stávka herců: Váhající blockbustery, výjimky pro indies

V úterý jsem zaskočil do podcastu 5:59 a ve svižném tempu popsal příčiny a možné důsledky stávky herců i scenáristů (v zásadě jsem zopakoval teze z pondělního článku). Bylo to příjemné, protože jsem jednak z počtu lajků a postů zjistil, že Twitter pořád funguje, jednak mi odtamtud skrz nejrůznější kanály přišlo na newsletter nemálo nových duší, které tímto srdečně vítám. 

Stávka odstartovala s velkým halo, podle předpokladů do ulic vyrazily i střední herecké váhy, neváhající prát na veřejnosti špinavé prádlo, což zahrnuje i nejmenované áčkové celebrity, které u SAG-AFTRA prosily nejen za další prodloužení vyjednávání, ale také za výjimku pro svůj blockbuster. O Tomu Cruisovi bude ještě řeč a je samozřejmě jako egocentrik, scientolog a srdcerváč až příliš snadným terčem. A taky potřebuje dodělat osmou Mission: Impossible, než si Paramount uvědomí, že ty peníze, které posílá na Tomovy bláznivé kaskadérské kousky, se mu dost pravděpodobně napřesrok (zas) nevrátí.

Má ovšem smůlu, SAG-AFTRA sice rozdává výjimky některých roztočeným nebo dokonce i chystaným produkcím, ale vesměs se jedná o nezávislé filmy. Pozor, to může klidně znamenat drama s Paulem Ruddem a Jennou Ortega za třicet, čtyřicet milionů, nebo stejně drahou diblíkovskou komedii Bride Hard s Rebel Wilson. Pokud film neprodukují členové AMPTP, není tak těžké získat výjimku (konkrétně tedy voucher), jež členům SAG-AFTRA umožňuje natáčení či propagaci snímku. Je to ovšem trochu šedá zóna, protože zrovna Bride Hard je lovnou zvěří pro streamovací platformy. Dokonce bych se divil, kdyby se film ohřál v kinech a neputoval rovnou na Netflix. Podobný záměr však nezávislým producentům předem dokázat nemůžete.

Co ti ostatní? Netflix má jako obvykle největší náskok, protože nejsnáze nakupuje i natáčí v zahraničí, ať už v Evropě nebo v Asii. Může se sice bát toho, že cizojazyčnou nabídku nebudou diváci na nejsilnějším americkém trhu reflektovat tak ochotně, ale tady nejspíš platí, že jednooký mezi slepými králem. Netflix navíc nemusí řešit bolest velkých filmových studií: Po až nezdravě nabité letní sezóně roku 2023 by mohlo přijít velmi chudé léto 2024.

V zásadě teď všichni čekají, kdo mrkne první a přesune některý ze svých podzimních či zimních blockbusterů na jaro či léto 2024. Kdybych si měl vsadit, tipoval bych nějakou disneyovku, která zaplní místo po Deadpoolovi 3, kterého Marvel do května nejspíš dodat nestihne. Možná si řeknete, že takový přesun je hračka. Oželí se pár milionů prozatím vydaných na propagaci a za čtvrt roku, až emoce povolí a odbory se dohodnou, stačí sestříhat nové upoutávky, zaúkolovat Ryana Reynoldse na sociálních sítích a je vymalováno. 

Jenže na velké blockbustery je navazaná celá řada dalších spoluprací (tzv. tie-ins). Horko těžko budete přesouvat např. The Marvels, protože LEGO už má hotové stavebnice, Mattel figurky a v McDonald´s nebo Burger Kingovi už balí hračky do happy mealů. Hodnota všech dealů může snadno dosahovat desítek milionů dolarů, nehledě na do budoucna právem naštvané partnery, kteří musí schovat hotové výrobky do skladu a ještě akcionářům vysvětlovat výpadek příjmů.

Nezávislé produkce podobné problémy řešit nemusí, dostanou výjimku a do kin mohou díky jednodušší postprodukci klidně pár měsíců po poslední klapce. Znamená to, že nás na podzim čeká víc oscarových dramat než obvykle. Žádnou velkou revoluci nečekejte, setrvačnost hraje roli i zde, případná inflace nezávislých produkcí, případně větší podíl regionálních kinematografií se projeví nejdřív za rok či za dva. V případě déle trvající stávky herců je ale dost dobře možné, že se v těch nezávislácích objeví hvězdy vyšší svítivosti. Tímto připomínám, že Tom Cruise byl v Praze v roce 1996 a pak o čtrnáct let později. Už je čas, už je čas… doufám, že čeští producenti nenechají tuto rukavici ležet na zemi.

Netflix skóruje. Co to znamená pro jeho odpůrce?

Už začátkem týdne se začalo v kuloárech řešit, že Netflix poroste. Středeční kvartální výsledky prý slibují pořádné překvapení. Tři, čtyři, možná dokonce pět milionů nových předplatitelů. Po několika kvartálech stagnace napříč konkurencí by šlo o pořádný gól, což je jedním z důvodů, proč newsletter nevyšel tradičně ve středu, ale až ve čtvrtek. Čekání stálo za to, protože Netflix si připsal během tří měsíců dokonce 5,9 milionů nových předplatitelů a závratně rostl především v USA.

Odhady odborníků byly přitom sotva třetinové a odhady laické veřejnosti byly, že Netflix poletí volným pádem do zapomnění poté, co si došlápnul na sdílení hesel. Opak je pravdou, dámy a pánové. Bububu na sdílející účty zabralo a Netflix dodává, že do nových účtů nepočítá ony příplatkové účty za černé pasažéry (tržby z nich ale uvádí jako součást příjmů). Noví předplatitelé se našli v USA a Kanadě (1,17 milionu), Evropě a Africe (2,43 milionu), Latinské Americe (1,2 milionu) a v Asii (1,1 milionu).

Disney a WarnerMedia budou se svými kvartálními výsledky následovat v řádů týdnů, ale už teď můžeme prozradit, že výsledky Netflixu nedotáhnou, naopak Disney+ bude dál ztrácet v Indii, což možná bude znamenat globální ztrátu předplatitelů. Především pak nevykáží zisk půldruhé miliardy dolarů jako Netflix.

V příštím kvartálu prý firma očekává podobné zisky (předplatitelů i dolarů), přičemž si Ted Sarandos rovnou kopnul do konkurence, když v souvislosti se stávkujícími herci uvedl, že Netflix alespoň dává k dispozici sledovanost svých pořadů na rozdíl od Max a Disney+. Na tuhle smršť pravých a levých háků se bude Zaslavovi a Igerovi reagovat těžko, ale pro koncového uživatele je nejdůležitější, že úspěch zásahu proti sdílení účtů urychlí jeho nasazení i ve zbytku světa, takže pokud jste ještě mail s varováním o černých pasažérech nedostali, očekávejte ho v nejbližších dnech. Netflix navíc na trzích, kde už má k dispozici předplatné s reklamami, zrušil nejlevnější variantu předplatného bez nich, aby do cenově výhodnější služby nahnal víc lidí. Na prodeji reklam totiž streamovací platforma vydělává mnohem snáz než na prémiových účtech. Nejde o pár dolarů navíc, ale doslova o násobky, takže až budete váhat nad třemi dolary navíc za vyšší rozlišení a absenci reklam, mějte to na vědomí.

Po velkolepém úspěchu v souboji se sdílením hesel očekávejte VELMI rychlou otočku u všech ostatních. Moc bych se divil, kdyby do roka podobnou strategii nepřijali za vlastní u Disney+, (HBO) Max, Apple TV+, nebo Prime Video. Kdo před pár týdny teatrálně rušil Netflix s tím, že má přece všechny ostatní VOD, které si na šerifa nehrají, ten se dočká krutého vystřízlivění.

Bob Iger rozprodává impérium?

V předešlém tématu jsem nezmínil, že WarnerMedia i Disney mají obří dluhy, ať už jde o důsledek špatného hospodaření, dluhy společností, které odkoupily někde po cestě, nebo nadměrné utrácení. Zaslavovi (WarnerMedia) se povedlo brutálním škrtáním snížit meziročně dluh o deset miliard dolarů a Bob Iger se nechal inspirovat, protože i na Disney+ začaly mizet seriály, případně budou prodány konkurenci a ztratí tak punc streamingové exkluzivity. Igerovi to však nestačí a začal do médií vypouštět varovné balónky. Lineární TV už prý není pro Disneyho klíčovým byznysem a do budoucna by se mohla stěhovat. 

Iger velmi pravděpodobně mluví o televizní stanici ABC, protože o sportovní ESPN už několikrát prohlásil, že si ji ponechá. Kromě toho, že je to významný zdroj příjmů z balíčků (Disney+ plus Hulu plus ESPN), jde o největší televizní sportovní značku, kterou chce v portfoliu každá americká kabelovka. ABC je ovšem i přes klesající počet diváků zisková a její ztráta by Disneymu ledacos zkomplikovala. Stojí to za zisk několika miliard dolarů, ze kterého by Iger mohl zaplatit Comcastu za zbylou třetinu Hulu (tu je Disney podle předchozí dohody povinen v roce 2024 odkoupit)?

Ztráta ABC by zkomplikovala např. vyjednávání exkluzivních práv na televizní přenosy NBA, protože liga chce co největší publikum. Proto se k právům nedostanou streameři, ale ani WarnerMedia, protože HBO a další kanály jsou tzv. za paywallem. Především jde ale o ztráty v ekonomice filmových studií. 

Jistě občas žasnete nad tím, že je hollywoodské studio schopné utratit za propagaci filmu sto milionů dolarů. Kam se ty peníze sypou? Uvědomte si, že natřít v Malibu barák na růžovo a vytapetovat televizní vysílání reklamními spoty není levné. Ano, bezmála deset milionů dolarů za třicetisekundovou ukázku v rámci Super Bowlu platíte jen jednou ročně, ale ono se to nasčítá. A tady Disney, ale např. i Comcast, resp. NBCUniversal, resp. Universal Studios, tasí trumf diverzifikovaného portfolia. Protože Disney vlastní ABC, může do jejích talkshow vnutit svoje hvězdy, aby si tu odpromovaly nadcházející blockbuster (míněno před stávkou herců a scenáristů). Může ABC naúčtovat horentní sumy za spoty v reklamních předělech, protože se peníze v zásadě stěhují z jedné kapsy do druhé. 

Totéž dělá Universal s NBC a Paramount se CBS. Málo se o tom mluví, ale pak ty výdaje na marketing vypadají hned jinak. A jsme jenom na špičce ledovce, protože musíme počítat i inzerci v korporátem vlastněných novinách, časopisech, reklamkách atd. Studio to naúčtuje někomu, kdo je v hierarchii pod ním a šikovní účetní zařídí, aby nikdo nebyl v zisku, ale všichni zůstali bohatí. I proto někteří analytici považují Igerovo prohlášení jen za varovný balónek. Chce řečmi o prodeji lineárních televizí vylákat kupce, aby mu dali nabídku. Případná vysoká suma pak ujistí trh a udrží akcie nahoře i tváří v tvář projekcím dalších poklesů předplatitelů amerických kabelovek.

Hollywood je rozbitý

I kdybychom neměli dvě souběžné stávky v ulicích Los Angeles, hlavouni hollywoodských studií by pravděpodobně panikařili. Proč? Protože po optimistické jarní sezóně se ta letní profiluje jako neúspěšná. Blockbustery stály kvůli covidovým opatřením a prodlevám o 30 % víc než obvykle, ale jejich tržby jsou naopak o 30 % níž, než studia doufala. Pár výjimek existuje, ale vězte, že ani zázračná Barbie nic nespraví, ba právě naopak. Humbuk kolem růžové modly je výjimkou, která je plně v rukou nezbedného publika. Buzzu kolem Barbie jistě pomohl vynalézavý marketing, ale např. operace Barbieheimer je neplánovanou konstelací, která Warnerům a Universalu přináší stejně tak radostí jako starostí. Zástupci studií nechtějí – tak jako se to stalo hudebním producentům na Spotify – ztratit svou moc manipulovat vkusem publika. 

Oni vám chtějí vysvětlit, co se vám má líbit, na co máte chodit. Vaší svatou povinností je, abyste svým nadšením pro filmy zaplatili desáté Rychle a zběsile, pátého Indyho, nebo sedmou Mission: Impossible. Třísetmilionové trháky, které všechny skončí v červených číslech. U Ethana Hunta jde přitom o velké překvapení. Skvělá hodnocení u kritiků na Rotten Tomatoes i u diváků na CinemaScore. Pozitivní image Toma Cruise coby posledního akčního hrdiny, co dýchá pro kinematografii jako takovou. Stovky milionů zhlédnutí motorkového veleskoku a příkladná propagace napříč všemi platformami, která tak tak unikla vyhlášení stávky (že v tom měl Cruise své dlouhé prsty, to je věc jiná, běžný divák si to ani náhodou nespojí).

Přes to všechno víkendové výsledky zaostaly za očekáváním. Globální otvírák byl sice plus mínus největší ze série, ale jde o mimořádnou mentální gymnastiku, protože film se v Evropě, v Asii a vlastně i v USA promítal už od předchozího víkendu a každý dolar se nakonec započítal do “pětidenního otvíráku”. Pokud však vezmeme v úvahu jen severoamerický víkend a jeho necelých 55 milionů dolarů, pak je to zklamání v rámci letošního léta, ale i celé série. Všechno bylo připraveno na bezproblémové přistání a očekávalo se minimálně o deset, patnáct milionů dolarů víc. 

Nevyšlo to, poslední hvězda pohasla i přes jištění oblíbenou sérií. Super Mario i Barbie, dva úlety letošní sezóny (ano, nepřipouštím si, že by Barbie najednou nevydělala sto milionů o nadcházejícím víkendu), jsou výjimkou z pravidla, navíc čerpající z předem existující silné značky. Na zopakovaní podobných úspěchů Hollywood nemůže spoléhat. A stávka nestávka, neudrží ani současnou výši rozpočtů, protože jen letos budou muset studia z kin odepsat minimálně miliardovou ztrátu. A podobná čísla propadnou kanálem i na streamovacích platformách (Disney+, Paramount+, Peacock, Max), kde se na zisk zatím marně čeká. 

Finanční model přestává dávat smysl. I když studia před laikem zatají celou řadu bokovek a dodatečných zisků, začíná se výroba blockbusterů krutě nevyplácet. A model, na který dekádu zpátky nasednul Disney, aby ho se zpožděním všichni ho následovali (proč točit deset různě velkých filmů a vydělat na každém v průměru 200 milionů, když můžeme pět velkých blockbusterů a vydělat na každém z nich třikrát víc), se definitivně zadrhnul. Vzpomenou si ještě studia, jak natáčet středně drahé filmy a nahazovat udičky nových perspektivních IP? Nic jiného jim pravděpodobně nezbude. 

A možná, že aktuální stávka je zhmotněním toho okřídleného „zkoušel jste to vypnout a zapnout” z technické podpory. Tak snad to někdo co nejdřív zapne a bude to zase šlapat. Věří už ale jen poslední optimisté, jen se ohlédněte za dnešními tématy – kinotržby nefungují, placeným kabelovkám ubývají předplatitelé, na streamu kromě Netflixu a jeho „videofilmů” nikdo neumí vydělat a blockbustery jsou přitom rok od roku dražší. Tak teď babo, nebo spíš Bobe, raď…