Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Kdo pojistí Toma Cruise?

Neříkejte, že jste nad tou otázkou nepřemýšleli při sledování některého z předchozích dílů Mission: Impossible. Tom Cruise vyvádí na stříbrném plátně bláznivé kousky, během šestky si dokonce zlomil nohu při zakopnutém skoku, což zdrželo natáčení o mnoho týdnů. Je vůbec nějaká pojišťovna ochotná takového šílence pojistit? Odpověď asi tušíte, protože v Hollywoodu se před první klapkou musí pojistit vše, od herců přes vybavení až po budovu radnice ve vedlejší vesnici, když natáčíte akční scény s nějakým tím výbuchem. Pojistka proti přírodním katastrofám, úmyslným požárům, blbosti režiséra, přebujelému egu hlavní hvězdy. Mohli bychom to vyjmenovávat donekonečna. 

Jackie Chan byl v dobách své největší hongkongské slávy (přelom 80. a 90. let) nepojistitelný. Žádná z asijských pojišťoven se nehodlala zaručit za orgány a kosti herce, který úmyslně, ochotně a opakovaně posouvá hranice lidské bolesti dál a dál. Jackie se s tím smířil a veškeré léčebné výlohy si platil sám z pozice producenta. Část rozpočtu vyhradil i na výdaje pro zraněné herce a kaskadéry, případně pro zajištění jejich rodin v době nemoci. A fungovalo to. Na standardní pojištění západního střihu tehdy úsporné hongkongské produkce peníze neměly, na proplacení několikatýdenní absence ovšem ano. 

V případě pozlaceného Toma Cruise jsou podmínky nastavené trochu jinak. Přirovnal bych to k pojistce auta v případě, že si chcete jít zajezdit na Nordschleife, slavné Zelené peklo a jednu z nejkomplikovanějších a nejdelších „závodních tratí”, která je dostupná široké veřejnosti za poplatek jako kombinace adrenalinové atrakce a nejbláznivější jízdy vašeho života. Můžete se tam vydat se svou dieselovou oktávkou a proplétat se mezi supersporty. Můžete si trať předem natrénovat v Gran Turismo. A můžete tu auto opřít do svodidel, přičemž zaplatíte nejen škody na voze, ale také náhradu zničeného materiálu a ušlý zisk za dobu, kdy byl provoz na trati pozastaven. Vaše pojišťovna nezaplatí ani korunu, protože má pravděpodobně ve smlouvě na desáté straně klauzuli o tom, že zrovna tohle místo planety je vyjmuto z toho, čemu se říká veřejná komunikace.

Pojišťovny Nordschleife moc dobře znají. A Tom Cruise JE Nordschleife, na první pohled mimozemská věc, která existuje na naší planetě a denně se směje do tváře jistojisté smrti. Přesto existují specializované pojišťovny, jež vaše auto na Nordschleife pojistí. Bude vás to stát mnohonásobek běžné denní sazby, ale na každé zboží existuje kupec. Paramount v případě Toma Cruise také musí se zaťatými zuby platit obrovské částky, z nichž následně dostane i něco zpátky, když se hlavnímu protagonistovi nic nestane. 

Že byla sedmá Mission: Impossible pojištěná od A do Z moc dobře víme i proto, že studio dokonce svou pojišťovnu v roce 2022 zažalovala. Součástí pojistky do maximální výše 100 milionů dolarů totiž byly i přírodní či jiné katastrofy. A sem spadalo zpoždění natáčení kvůli covidovým infekcím. Možná si vzpomenete na Cruisův rozohněný proslov na place, když načapal někoho bez roušky. Bylo to v době, kdy už byla produkce poněkolikáté pozastavena kvůli nakažení někoho ze štábu, což podle tehdejších pravidel znamenalo zastavení úplně všeho. Paramountu se povedlo z pojišťovny v první části natáčení dostat 5 milionů dolarů za ztráty způsobené odkladem (již zaplacený zábor lokací, nasmlouvaní komparsisté, místní bezpečnostní složky apod.). Další žádost však pojišťovna odmítla a studio ji obratem zažalovalo.

Bylo to ovšem jen takové bububu, nebo možná udržení image řádného hospodáře přes investory, protože o několik měsíců později se obě strany dohodly mimosoudně, pár hodin před termínem soudního stání. Takhle to v Hollywoodu dopadá v 99 % případů, protože jinak by musela pojišťovna i studio otevřít své účetní knihy a do toho se nikomu nechce ani za zlaté tele. 

Tom Cruise tedy pojištěný je a v tomto ohledu je nejdražším hercem na světě. Jestli se to Paramountu vyplatí, to zjistíme už velmi brzy. Snímek stál podle všeho skoro 300 milionů dolarů, dalších 100 se jistojistě utratilo na marketingu, což znamená, že vydělat na sedmičce je skoro nesplnitelná mise. Ethan Hunt by potřeboval 800 až 900 milionů dolarů, což je za hranou možností této IP. Všichni doufají, že úspěch druhého Top Gunu popostrčil Cruisovu hvězdu zas o něco výš, ale zároveň je tu konkurence v podobě Barbie a Oppenheimera, obecně vzato našlapané léto s nepříliš přesvědčivými výsledky, a celková nejistota ohledně trackingů v posledních týdnech. Samotné studio by si rádo myslelo na čtvrt miliardu ze světa během prvních pěti dnů, z toho 90 milionů dolarů by mohlo padnout v amerických kinech během prodlouženého víkendu.

Je v tom trocha podvádění a kreativní matematiky, protože studio prý bude do otvíráku počítat nejen úterní americké předpremiéry, ale také evropské „předpremiéry”, které nejen v ČR, ale i jinde v Evropě běží už od předchozího víkendu! To všechno kvůli krásně kulatému otvírákovému číslu, co poslouží jako další marketing a vyhnání zbylých duší do kina. Zdání eventu to možná zajistí, ale o to větší bude následný pád bez padáku, proti kterému Paramount – na rozdíl od Cruise - nikdo nepojistí. 

Východ vs. Západ

V době utahování opasků Hollywood s nadějí hledí k daňovým pobídkám. Štáby mají v podstatě neustále sbalené kufry a nataženou ruku. Kdo nabídne víc, za tím půjdou. Mohl bych zdlouhavě vyprávět o tom, kolikrát se v Torontu stavěly newyorské kulisy, co všechno jde vyměnit v postprodukci, nebo proč Praha cca dvacetkrát hrála Budapešť nebo Moskvu, ale nikoliv sebe. Tohle je celé jedno odvětví hollywoodské ekonomiky se spoustou vypečených hlášek, ale také absurdních přesunů a řešení v důsledku přeměřování politických bodů. 

A nejinak tomu je i dnes. New York a New Jersey v uplynulých dnech navýšily daňové pobídky, což vedlo Kalifornii k tomu, aby taktéž přitlačila na pilu. Bavíme se o stovkách milionů dolarů ročně v daňových vratkách s minimálním dohledem státu. V podstatě peníze, co leží na zemi. New Jersey v posledních letech agresivně Hollywood láká, do té míry, že umožní Netflixu a Lionsgate, aby si na jejich území výhodně postavily obrovské ateliéry (psal jsem o tom v jednom z předchozích newsletterů). Stát jim stavbu zadotuje a ještě nabídne úlevy klientům, kteří novou infrastrukturu budou využívat.

Teoreticky by mohlo jít o velmi dobře utracené peníze. Rivalita mezi oběma pobřežími není ničím novým. Pamětníci jistě vědí, že Hollywood startoval právě v New Yorku a New Jersey, následně se skoro všichni přestěhovali na západ (podle někoho za sluníčkem a lepšími celoročními podmínkami, podle jiných utíkali před Edisonem a jeho patenty, ale o tom zas jindy). Továrna na sny se ještě pár let byznysově řídila z New Yorku, než se vše přesunulo do Kalifornie. Odtamtud se však kvůli raketově rostoucím nákladům na život chce každý druhý pracovník v showbusinessu odstěhovat. New York City rozhodně není vykoupením, ceny jsou tu ještě vyšší, ale najít si něco na předměstí nebo v Jersey už je realističtější. 

Budeme tedy svědky návratu (pra)starých pořádků? Osobně bych na to nesázel, tradice je tradice a na Los Angeles je navázán i nemalý turistický ruch. Ateliéry na východním pobřeží budou jistě vytížené, ale žádnou další změnu nečekejte. Jen těch letadel mezi L.A. a NYC bude létat víc než kdy jindy.

Streamovací pokémoni

Červenou nití mých newsletterů (a částečně také podcastu FIlmy v síti) jest jepičí život některých titulů na streamovacích platformách. Paramount+, Max i Disney+ v posledních týdnech rozprodaly, co se dalo, ať už na konkurenční platformy, nebo třeba do regionálních kabelovek, což znamená, že zmíněné tituly buď zmizí z globální nebo lokální nabídky služeb. Jenže pak jsou tady ještě případy, kdy má seriál premiéru, nikoho neohromí a po pár týdnech ho NIKDE nenajdete.

Jedná se mj. o prequelový seriál Grease: Rise of the Pink Ladies. Kdyby se mě někdo zeptal, rád bych mu poradil, že sypat hromady peněz do retromuzikálu se rozhodně nevyplatí. Ale stalo se a ve snaze umořit ztráty studio pro jistotu seriál z Paramount+ vyzmizíkovalo úplně. Podobný osud postihl i zbrusu nový Disney+ původní film jmémem Kráter. Disneyovský pokus o lunární Stranger Things s McKennou Grace v hlavní roli jsem měl v seznamu, ale už se k němu nedostanu, protože sedm týdnů po premiéře ho Disney jednoduše škrtnul v rámci, ehm, škrtů. 

Je to součásti odpisů v objemu půldruhé miliardy dolarů, kterou Bob Iger před pár měsíci ohlásil, ale také vztyčený prostředníček scenáristům, co bojují za férovější residuals. Jakmile titul z nabídky smažete, zaniká i povinnost platit residuals. Správci platforem mají detailní data o tom, na co se kdo kouká a co jen žere místo a peníze. A jak už David Zaslav potvrdil – a u ostatních VOD to nebude jiné – dvacet, třicet titulů zastane 95 % veškerého trafficu. Zbytek je jen stafáž, na níž lze ušetřit. 

Mizející tituly jsou na VOD logicky víc vidět, ale vyplatí se připomenout tzv. Pilot Season v tradičních televizích. U nás ji nevnímáme, protože sem – po internetu či po kabelech našich televizí – dorazí až hotové, ozkoušené americké seriály. V tamních televizích však na podzim startuje nové kolečko sitcomů, procedurálek, mystery seriálů a high-concept pilotů, jež vždy končí velkými jatkami, doslova sekerou (axe) pro řadu projektů. Některé z nich ani nevidíme, protože pilot odsoudí testovací publikum, u jiných vše končí po prvních šesti, dvanácti dílech, některé vyhasnou po první sezóně. 

Streameři nikdy podobné síto neaplikovali, snad s výjimkou startujícího Prime Video, kdy dokonce lidé mohli hlasovat o oblíbených pilotech a tím předurčit jejich další osud (Van Dammův Jean-Claude Van Johnson si tehdy vykoledoval celou sezónu). Z pohledu tvůrců poměrně brutální zatěžkávací zkouška, ale když se na to podíváte jako cifršpión, vlastně to dává smysl.