Co si budeme nalhávat, letošní letní blockbusterová sezóna nám prozatím moc velkou radost nedělá a vlastně jsme v ní doteď čekali na kýženou pecku. Naštěstí tu byla jedna naděje, která zdánlivě nemohla selhat – a tou je samozřejmě Mission: Impossible Odplata - První část. Tom Cruise se po druhém Top Gunu ocitl na svém komerčním vrcholu a předchozí dvě výtečné mise Ethana Hunta prokázaly, že mu spolupráce s režisérem Christopherem McQuarriem neskutečně sedne. Mnozí proto očekávali poctivé filmové řemeslo a blockbuster roku. Jelikož se nakonec Ethan Hunt vydal do multikin o pár dní dřív, zašla na něj natěšená i většina naší redakce. Bohužel se sedmičkou nemožných misí to je ale tentokrát trochu složitější.

Jak to vidí Cival:

Špičková akční blockbusterová práce, samozřejmě. Cruise a McQuarrie našli svůj osobitý, poctivý a trpělivý styl a přidávají další povedený díl do série. Řemeslo je velkorysé a na vrcholu současných hollywoodských možností - a hravě a svižně utáhne víc jak 160 minut, i když příběh pokulhává - jednak je opět zbytečně zalidněn čtyřmi proplétajícími se partičkami, jejichž kmitání zbytečně brzdí osobní linku, zároveň poněkud zneklidní vize AI jako padoucha. 

Odklad o rok téhle hrozbě určitě přispěl na aktuálnosti, ale pojetí AI jako zlovolné laškující entity, zamčené na klíček v jedné skříni v ponorce, co se ráda projevuje v podobě windowsáckého screensaveru, pořádá party a není schopná zastavit jednoho ambiciózního šedesátníka, když logicky musí vědět o každém jeho kroku... je prostě bizarní. A strašlivě mimo. Film tak funguje zejména v rovině blízkých osobních vztahů (cool montáž okolo benátského mostku, nástup a výstup z vlaku), špiónský opus se však nekoná. Velmi kvalitní průměr v rámci jedinečné série.

Jak to vidí Mr.Hlad:

Já si s těmi letošními blockbustery moc nerozumím, to uznávám, ale u Mission: Impossible jsem si byl jistý, že to prostě dopadnout musí. No a nedopadlo. Ten zásadní problém jsem měl od samotného začátku, protože příběh jako by vypadl z filmů, které se točily před dvaceti lety. Celá zápletka s umělou inteligencí, která všechno ví a všechno dovede předvídat, mi připomněla v lepších momentech Oko dravce, v těch horších Next s Nicolasem Cagem. A jako hlavní záporák působí poněkud nepatřičně a ani trochu děsivě, což bohužel platí i pro Esaie Moralese. Děj mě zkrátka nestrhnul, protože působil jaksi dědkovsky. Jako kdyby scénář napsal někdo, kdo má pořád ještě tlačítkový telefon, dočetl se nedávno něco o umělé inteligenci a když mu spadne Seznam.cz, volá vnoučatům, že mu nefunguje internet… jenže ono je toho víc.

Krom mizerných záporáků s nulovým charismatem a pochybnou motivací tu jsou i občas podivně sestříhané akční sekvence, které jsou často navíc zbytečně dlouhé. Chemie mezi Cruisem a Atwell prakticky neexistuje a film doslova kašle na práci s emocemi a nezastavuje, aby si hrdinové i diváci mohli vychutnat a užít i ty hodně zásadní zvraty. Po nabušené pětce a šestce zkrátka Cruise s McQuarriem naservírovali sakra dobré hollywoodské řemeslo, kterému však oproti předchozím dílům občas dost často dochází pára a nedovede nabídnout žádnou vyloženě zapamatování hodnou scénu. Ale bohužel spolu s tím i skutečně pitomý příběh, po kterém se trochu bojím toho, co přijde ve velkém finále.

Jak to vidí Imf:

Tuhle misi jsem přijímal s tím, že Cruise a McQ vlastně nemůžou šlápnout vedle. Maj to marketingově i filmově rozjetý tak, že stačí jen opatrně přidávat plyn a ujíždět veškeré konkurenci. A oni místo toho přehodili výhybku někam k devadesátkovým bondovkám, co si občas kostrbatě hrály na drama a zaklínaly se technologiemi všemocných satelitů, zákeřných internetů a různých krabiček, co dělají blik a cvak, aby ovládly svět. Netuším, kde ten nápad vzniknul, možná za to může to neustále restartování celé série, kdy jako by každá nesplnitelná mise od čtyřky dál byla ta poslední a tvůrci pak byli hrozně moc překvapení, že chce Hollywood nášup.

Ethan Hunt je samozřejmě opět borec (jakkoliv tentokrát musí popadat dech o poznání víc a vlastně nemá šanci vyhrát, je to přece jen první půlka ze dvou), akce je fajnová, casting křupavý a peníze vzorně utraceny, ale nemůžu si pomoct, že se do toho McQ hned v úvodu tak nešťastně zamotal, že následné dvouhodinové tancování s rozvázanými tkaničkami působí oproti pětce, ale vlastně i té šestce, jako druhá cenová. Víc to rozeberu v recenzi, protože i kontext celé série je klíčový, ale jestli jsem od někoho neočekával klasické blockbusterové „lazy writing", bylo to právě tady. Nikdo není neomylný, McQ naopak své bezmála tříhodinové stopáže využívá, aby spoustu zaškobrtnutí na poslední chvíli vybral, ale výsledkem je v rámci série spíš blockbusterová rutina, než očekávaný vrchol letní sezóny.

Jak to vidí k0C0UR:

Ukousli si tentokrát Cruise s McQuarriem moc velké sousto? Podle mého názoru ano. Neopodstatněná stopáž plná dialogové prázdnoty mocně podtrhuje fakt, že tenhle dvojfilm se klidně mohl odbýt na poli jednoho celovečeráku, mohl být hustší, sevřenější a především mít o mnoho větší spád, ve kterém by zaniklo i to, jak překvapivě hloupě a naivně nové dobrodružství agenta Hunta působí. Tom Cruise chtěl zjevně držet prst na tepu doby nebo si možná myslel, že s dalším „pouze špionským” filmem už dnes neobstojí a potřebuje ho nějak žánrově povýšit. Odklon k techno-thrilleru se s boomem umělé inteligence přirozeně nabízí, ale dneska už bohužel nestačí jen nastínit devadesátkovou vizi, že zlá počítačová entita (jménem Entita) si chce podmanit lidstvo a ovládnout svět a psát na displeje mobilů věci jako „probíhá dešifrování blockchainu”. 

Tohle fungovalo v době, kdy počítače byly kouzelné skříňky, kterým rozumělo deset lidí na světě a šel z nich strach (z těch počítačů, i z těch lidí). Ve špiónských finesách bývá scenáristický tým kolem Mission Impossible na míle daleko před konkurencí, tady je prostě jenom legrační. Vidět Cruise i Rhamese, vrchního hackera, jak papouškuje ajťácké termíny, aniž by kdokoliv ve filmu věděl nebo chápal, co se děje, zkrátka bolí. Ano, pořád je tu skvělá akce, Cruise je neuvěřitelně vitální kaskadér i na prahu šedesátky, ale mám pocit, že všechny ty akční highlighty by se lépe vyjímaly ve filmu, jemuž člověk alespoň vzdáleně věří. Po Falloutu je tohle druholigový odvar, který sice v letní kino sezóně vyloženou ostudu neudělá, v kontextu zbytku série jde nicméně o pád na držku z pořádně vysokého mrakodrapu.

Jak to vidí Do_Od:

Nechci znít přehnaně zklamaně, takže se pokusím moji jedinou, přesto poměrně zásadní výtku, shrnout do jediné věty. Takhle si moderní a realistické pojednání o umělé inteligenci úplně nepředstavuji a McQuarrieho scénář mě v tomhle ohledu jednoznačně zklamal. A teď už k tomu dobrému, protože toho je naštěstí podstatně víc, a hlavně je to opět na takové úrovni, že mi logika zakazuje jít s hodnocením příliš nízko.

Sedmá mise je totiž v zásadě opět velice osobní, což ji pro mě dlouhodobě staví v rámci těchto akčních blockbusterů vysoko nad konkurenci. To, jakým způsobem se prolínají jednotlivé linky, a že jich tentokrát je opravdu hodně, je vykonstruováno zase jednou skvostně, takže jakmile se do toho pak ještě vměstnají akční sekvence, které jsou neskutečné tím, jak moc jsou skutečné, je to pastva pro oči i pro duši. Zejména, pokud už vám některé postavy přirostly k srdci, případně vás chytily za srdíčko až v tomhle filmu. Honičku v Římě bych se nebál označit za nejlepší v sérii, finále ve vlaku pak v mých očích překonává Fallout, ale už ne komornější (a drtivější) Rogue Nation. Celkově vzato si však myslím, že nám Ethan Hunt začíná lehounce „rychlezběsilovatět“, a byť je první Odplata samozřejmě pořád serióznější a řemeslně lepší snad v každém ohledu (zejména sympatičnost obsazení se nedá vůbec srovnávat), vzhledem k rozjeté zápletce mám z té osmičky trochu obavy. Podruhé si však do toho IMAXu stoprocentně zajdu, už jen kvůli ďábelské Pom Klementieff.

Jak to vidí KarelR:

Šestku Mission: Impossible považuju za mistrovské dílo – a možná proto mě sedmička lehce zklamala. Christopher McQuarrie se od začátku motá v přemíře postav a polopatických vysvětlovaček, mezi nimiž jako obvykle probleskává famózně natočená akce. Ano, všude je vidět parádní řemeslná a kaskadérská práce, i když to sem tam kazí triky (digipahorek!). Jenže laťka je až příliš vysoko a vždycky se držela elegantním propojením příběhu, sympatických hrdinů a vymazlených honiček a bitek, k němuž tentokrát bohužel nedochází. Celé se to dost slévá, chybí víc kulervoucích momentů (proč je absolutní nářez jen posledních 10 minut?) a po záporácké stránce to je jednoznačně meh. I když je tedy sedmá Mission: Impossible jasně nadprůměrnou blockbusterovou jízdou, v rámci série to nestačí ani na TOP 3.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.