| 17:00 | 11.07.2023 |
Když jsem před lety napsal článek TOP 11 největších kasovních úspěchů roku 2019, jenom nevěřícně jsem kroutil hlavou při pohledu na mimořádnou disneyovskou nadvládu. Stačilo přitom pouhých devět snímků. V jejich v čele byli Lví král, Aladin, Captain Marvel, Avengers: Endgame, Ledové království 2, Toy Story 4 a ano, i problémové Star Wars: Vzestup Skywalkera. Zmiňované blockbustery tenkrát unisono pokořily v kinech miliardový milník a všechny disneyovky (včetně Dumba) celkem ve světě trhly více než 11(!) miliard babek. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by snad superúspěšné hollywoodské studio čekal rychlý ústup ze slávy.
Jenomže jako už mnohokrát v historii zase jednou platí, že pýcha předchází pád, a byť za všechno rozhodně nemohou jenom Bobové Iger a Chapek, střídající se u kormidla mocného molochu, svůj díl viny rozhodně nesou. Pád to je každopádně natolik rychlý, že se dokonce začínají objevovat absurdní konspirační teorie hovořící o tom, že Disney kazí, na co šáhne, schválně.
Dnes se na aktuální trable Disneyho podíváme pod drobnohledem, vrátíme se zpátky do nedávné historie a zkusíme identifikovat ty úplně největší faily. Nebude to zrovna veselé čtení, ale myšák rozhodně není první ani poslední studiový průšvihář. Současná situace, korunovaná nedávným kasovním propadákem Indiana Jonese, je každopádně fascinující kapitolou pestrých dějin továrny na sny.
Začít musím u Boba Igera. Ten se stal šéfem Disneyho v roce 2005 a dlouho se nerozkoukával. Už rok poté totiž koupil za více než 7 (tenkrát hodně odvážných) miliard Pixary, v roce 2009 si za 4 miliardy pořídil vizionáře Kevina Feigeho s „jeho“ Marvelem, no a šest tučných akvizičních let zakončilo převzetí Lucasfilmu za podobnou čtyřmiliardovou částku, jakou ho stála fabrika na komiksové hity. Každý ze zmiňovaných obchodů se Bobovi bohatě vyplatil. Stačí se podívat, kolik hitů Disney naservíroval mezi lety 2008–2019, a budete mít jasno.
Kromě chytrého a donedávna extrémně rentabilního využívání zdánlivě nekonečné knihovny klasických disneyovských pohádek doplněných o nějaké to animované Na vlásku nebo Ledové království, za vším opravdu stály právě ty zmiňované akvizice. Vždyť i Star Wars si díky další trilogii v čele se superúspěšnou dvoumiliardovou Epizodou VII, Rogue One a Solem (jasně, ten byl jako jediný průšvih, který se nezaplatil) přišly v globálu na necelých šest miliard dolarů. Jenom z kin…
Fakt, že rozporuplné kvality pozdějších snímků z té vzdálené galaxie nenávratně poškodily (ne-li nadobro pohřbily) mocnou franšízu, teď s dovolením ponechám stranou. Ke Kathleen Kennedy, která se stala jakýmsi symbolem failů Star Wars (a koneckonců i Indiana Jones), se vrátím až na závěr. Teď se budu ještě chvíli věnovat Igerovi.
Ten na první pohled odcházel na vrcholu. Když v roce 2005 nastupoval do čela Disneyho, měla společnost tržní hodnotu 48 miliard dolarů a myšák závistivě pokukoval především po Warnerech, kteří ještě pořád sčítali nekonečné miliardy dolarů utržené díky své filiálce New Line Cinema s Pány prstenů. Nemluvě o neuvěřitelně ziskových Potterech, pomalu nastupujícímu Christopheru Nolanovi s Batmanem, Matrixech…
Warneři holt měli start do nového milénia mocný. Disney nikoliv. V roce 2019 každopádně byla hodnota Disneyho více než trojnásobná, tedy 161 miliard dolarů. Co se Warnerů před čtyřmi lety týče, tak ty snad už raději nechám bez komentáře. Pokud byste se prostě chystali cestovat časem do roku 2005, tak kromě akcií Applu, chystajícího tenkrát nějaký mobil, si pořiďte i pár cenných papírů Disneyho.
Ve zmiňovaném roce 2019 se u myšáka staly ještě dvě, velmi zásadní, události. Tak předně – v březnu byla zkompletovaná transakce desetiletí, kdy Disney koupil za více než 70 miliard dolarů Foxy. No a v listopadu se po letech příprav spustila dlouho chystaná odpověď na Netflix. Disney+ započal svoji – zpočátku velmi úspěšnou – pouť za stovkami milionů předplatitelů v Americe, Kanadě a Nizozemsku. No, a právě zde můžeme vidět prvopočátek trablů, které Disneyho v plné polní dostihly právě letos.
Udělám to v tomto článku poprvé a naposledy, ale budu citovat sám sebe. Právě před čtyřmi lety (necelý rok před začátkem pandemie) jsem pro MovieZone napsal článek shrnující Igerovu dosavadní kariéru u Disneyho a tematické čtení jsem zakončil docela optimistickými slovy: „Iger sází především na to, že lidé budou chodit nadále do kin. Sází na to, že streamovací byznys čeká další růst a na trhu je místo pro další Netflixy. Sází právě na vás. Tak co myslíte, vyjde mu i tenhle plán?“
No, nevyšel. Iger předal (ne)vděčnou pochodeň Bobu Chapekovi dne 25. 2. 2020 s tím, že ve společnosti ještě nějaký ten měsíc zůstane a bude především dohlížet na start důležitého Disney+. Už tenkrát určitě tušil, že za rohem je covid, decimující už několik měsíců Čínu. Pomyslný zlom každopádně představuje 6. březen, kdy do amerických kin zamířila pixarovka Frčíme. Co se tržeb animáku s Chrisem Prattem a Tomem Hollandem týče, tak si pomohu všeříkajícím českým příkladem.
Zatímco první víkend zamířilo na pixarovku do kina 31 762 tuzemských diváků, ten další jich bylo 256. No, byly to velmi „turbulentní“ pandemické týdny, kdy vyděšení krajané donášeli autoritám na sousedy, kteří se právě vraceli z lyžovačky v Alpách. Když psal Cival 15. března na dlouhou dobu poslední tržební report, tak se se čtenáři rozloučil mrazivými slovy: „Tak teď nejspíš kasovní adieu... a na shledanou v lepších časech.“
Snad mi odpustíte, že jsem první kapitolu zakončil cliffhangerem. Pokračujte na druhou, kde konečně pomalu opustím nutnou historickou rekapitulaci a začnu se podrobněji věnovat jádru současných problémů Disneyho.
