Na pátého Indyho jsme čekali opravdu dlouho. A myslím to doslova, protože film byl z různých důvodů několikrát odložen. Úplně první datum premiéry bylo koneckonců červenec 2019. Nakonec se to po tvůrčích škatulatech povedlo dotáhnout do cílové rovinky až o čtyři roky později, teď když je ale pátý Indiana Jones tady, leckdo se ptá, jestli vůbec bylo potřeba tahat kvůli takovému pokračování 80letého Harrisona Forda zpátky do akce. Na tuto i další otázky částečně odpovídáme už v našich prvních dojmech.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Už asi dvě hodiny mi v hlavě zní ta slavná melodie od Johna Williamse. A ne proto, že bych si pátého Indyho tak užil, spíš kvůli tomu, že mám chuť pustit si první tří díly. Pětku už si nepustím nikdy, tím jsem si téměř jistý. On to není úplně špatný film, což se dalo říct i o čtyřce, ale prostě tam „to“ není. Nového Indyho hodně táhne Harrison Ford a snaží se opravdu ze všech sil, jenže na to zůstal sám. Nohy mu podráží vlastně téměř všechno ostatní. Pátý Indy je vizuálně nehezký a v některých momentech regulérně odpudivý, hlavně má však nudný příběh plný nudných postav a především záporáci jsou partou nezajímavých bambulů, z nichž nejde strach a Mads Mikkelsen se celou dobu tváří, že začne za půl minuty brečet.

Samotné hledání pokladu vedoucí k hodně divnému (a ještě o něco ošklivějšímu) finále se navíc skládá především z rutinních honiček, protože někomu došlo, že nemůže nechat osmdesátiletého Forda pobíhat po place a dělat akční vylomeniny. Mangold to všechno režíruje beze snahy o invenci a výsledkem je přinejlepším obstojné řemeslo někde na úrovní dvojky Lovců pokladů a malý kousek nad Uncharted, což pro tuhle sérii rozhodně není pochvala. Chybí tomu styl, nápaditost a očividná radost, která provázela první tři a částečně vlastně i čtvrtý díl. Produkt bez duše.

Jak to vidí Rimsy:

Po téměř hororových ohlasech z Cannes to mohlo být mnohem horší. Hlavní problém nového Indyho spočívá v tom, že kdyby nevznikl, nic by se nestalo. Šance na důstojné předání žezla nevyšla už ve čtyřce a tohle je jen další připomínka, že stejně jako Maverick nepatří ani doktor Jones do starého železa. Mnoho zajímavého o jeho minulosti se nedozvíme, stejně tak neproběhne ani žádná redefinice jeho světa a výsledkem je tak „pouze“ bezproblémově důstojné dobrodružství obsahující všechny dobře známé propriety.

Mezi ně patří spousta honiček, bizarní náhody, úniky z nemožných situací, cestování kvůli macguffinu a slovní špičkování ve velmi nevhodných momentech. To všechno tu je, stejně jako až smutně neschopný nacíček s tváří Madse Mikkelsena. Chemie mezi Fordem a Phoebe Waller-Bridge funguje o něco lépe než s Shiou LaBeoufem, ale hlavním tahounem je samozřejmě stále charisma Harrisona Forda.

Přeceňovaný polo-patlal Mangold (hehe) nedokázal novému Indymu vtisknout jedinečnou či moderní tvář, sází spíše na nostalgii a osvědčené prvky. Ale pokud patříte mezi ty, co si s (velmi) starým známým rádi užijí další dobrodružnou jízdu, nové dvě a půl hodiny nasazování klobouku a práskání bičem by vám vadit neměly.

Jak to vidí KarelR:

Mojí mámě se ten film bude líbit. Zhruba s touhle myšlenkou jsem odcházel z pětky Indiana Jonese, která podlehla zvláštnímu fenoménu posledních let – ignoraci věku hlavního hrdiny. Pátý Indy by klidně mohl fungovat jako old schoolové dobrodružství, v němž Harrison Ford hlavně rozdává moudra, řeší hádanky a kraluje dojemným scénám, jelikož tohle všechno v osmdesáti zvládá na jedničku. V Lucasfilmu se ale místo toho rozhodli, že ho na sílu narvou do epického blockbusteru, který usilovně sype z rukávu jednu akční scénu za druhou.

Nástroj osudu vám tedy hodinu a půl hází do obličeje honičky a přestřelky často pochybné trikové kvality (a s velmi starým pánem v centru dění), jen aby se po „celém filmu“ konečně vyložily karty na stůl a začal ten opravdu důležitý příběh, k němuž snad nešlo dojít složitěji. Jakmile se začnou dít klíčové věci, je vlastně skoro konec – a vy máte pocit, že to celé sice bylo fajn, ale mohlo toho být výrazně méně, ocenili byste prokreslenější záporáky a nevadilo by vám, kdyby Helena byla opravdová postava a ne jen Phoebe Waller-Bridge hrající Phoebe Waller-Bridge.

Takže ano, bavil jsem se a občas jsem byl dojatý, ale chtělo to ubrat na prázdné akci, přisypat Forda v dramatickém módu a nechat si víc prostoru k řešení hlavního příběhu. Takhle je z toho jen slušná velkolepá oddechovka, která však na legendární trilogii kouká z opravdu úctyhodné dálky.

Jak to vidí do_Od:

V uplynulých dnech jsem zjistil, že moje vnímání jednotlivých dílů téhle zbožňované dobrodružné série mám jako obvykle docela jiné než ostatní, přesto si troufám říct, že styčné body kritiky pátého filmu budou u většiny lidí dost podobné. Tak zaprvé je to fakt, že ten film vypadá místy fakt škaredě. Neustálé honičky jsou mixem praktických efektů a bolestivého CGI, Ford navíc není žádný mladík, takže se leccos zkouší maskovat nočními scénami, a co je za mě vůbec nejhorší, je opětovná snaha donutit zbytek světa si myslet, že digitální de-aging ve filmech funguje. Ne, nefunguje. Je to odporný, divný, a Lucasfilme – přestaň to dělat!

Dál se bude určitě právem kritizovat délka a tempo, kdy mě snímek zejména ve druhé třetině začínal lehce ztrácet, přitom právě na tyhle scény s putováním a objevováním jsem se těšil nejvíc. Jenže v tomhle filmu fungují primárně jen jako výplň času předtím, než se příběh nevyhnutelně posune dál. No a poslední univerzální výtka bude beztak směřovat k závěru, který v mnoha ohledech strká konec čtyřky svojí drzostí do kapsy. Jenže tady už se asi se zbytkem budu rozcházet.

Tak nějak jsem totiž dospěl k názoru, že mě vlastně na filmech s Indym baví nejvíc právě ty úkroky do neznáma, kdy se stírají hranice mezi realitou a fikcí a hlavní hrdina se s tím vším musí nějak poprat. Tenhle film s tím posledním pracuje obzvlášť hezky, protože představuje jakési vyvrcholení všech těch dobrodružství, co hlavní postava zažila, a přijetí, že některé věci změnit nejde, zatímco jiné ano. Zní to banálně, možná i je, v tomhle smyslu mi to však ta perfektní a překvapivá koncovka zachránila a já odcházel z kina vlastně celkem dojatý z toho, jak dobře se s hlavní postavou v tomhle filmu naložilo.

Pátý Indiana Jones není ani omylem bezchybný a k vrcholům série (ať už je máte kdekoli) se řadit nemůže, zároveň ale dělá plno věcí přesně tak, jak bych si to od filmů s neohroženým archeologem přál. V neposlední řadě mi navíc tenhle žánr na velkém plátně strašně chybí, ale fakt hrozně moc, takže stejně jako jsem loni ledacos promíjel filmovému Uncharted, letos to holt promíjím Indymu. S chutí bych však zašel znova.

Recenzi očekávejte v nejbližších dnech.