Režisér poněkud slabšího Hodného dinosaura Peter Sohn se po letech vrací do kin s novým animákem Mezi živly, v němž si tentokrát posvítil na společenství živlů vody, ohně, země a vzduchu. Jeho variace na Zootropolis: Město zvířat se u zahraničních kritiků zatím těší vřelému přijetí, v kinech to však – jako tomu je u Pixaru už delší dobu – na příliš velký hit nevypadá. My už snímek ještě spolu se zhruba třiceti malými dětmi viděli také a tady máte naše krátké dojmy.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Proč mít na triku nejhorší Pixarovku, když můžete mít na triku dvě nejhorší Pixarovky? Peter Sohn, režisér unylého Hodného dinosaura, bohužel potvrzuje, že v tomhle studiu patří k těm méně schopným. A bohužel se jeho druhý celovečerák dostává do kin v okamžiku, kdy animovaný Spider-Man ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost animovaných filmů. Sohn bohužel oproti dravější konkurenci nestíhá, jenže on nestíhá ani vedle jiných pixarovek nebo velkých animáků. Jeho Mezi živly sice vypadá pěkně, Pixar si jako vždycky vyhrál s různými detaily i se zajímavým systémem fungování světa a společnosti v něm, ale to už je jaksi standard. No a nic nad rámec tohohle standardu už pixarovská novinka nenabízí.

Město plné živlů je samo o sobě hezké, ale bohužel dost připomíná Zootropolis, jenže to bylo co do nápadů, vtipků a chytrých řešení fungování metropole o řád zajímavější. Ještě větší problém však je, že se tu neodehrává nic zajímavého. Vtipy postavené na „živlovosti“ se rychle okoukají a když začnou hrdinové složení z vody dělat na zápase vlnu, která vypadá jako vlna, už vám to bude jedno, protože půjde o dvacátou variaci na ten samý vtip. Samotní hrdinové jsou pak šablonovití a nudní a jejich romantika sice funkční, ale naprosto ničím unikátní. Pixar se se svou novinkou zařadil mezi animáky, kterým stačí, že jsou celkem pěkné a vyprávějí jednoduchý srozumitelný příběh s pár emočně silnějšími momenty a několika fóry. A člověk na ně za pár dní zapomene. I když to s tímhle studiem v posledních letech vypadá bůhvíjak, pořád si nechci připustit, že tahle průměrnost a absence ambicí by měla být jeho novým standardem. 

Jak to vidí Rimsy:

Nikoho už nepřekvapí, že se na novou Pixarovku krásně dívá. Dynamická animace ohně se za celou, bezmála dvouhodinovou stopáž neokouká, a barvičkami se tentokrát hýří snad ještě opulentněji než obvykle. Jenže co z toho, když je do tohohle líbivého kabátku navlečen klišovitý romantický příběh o dvojici dospívajících, kteří pocházející ze zcela odlišných a zdánlivě nekompatibilních poměrů?

Impulsivní dívka Jiskra je vychována v konzervativním prostředí migrantů z Ohnivé země, kteří si zakládají na své etnické příslušnosti a pracovitosti. No a tito Jihokorejci mezi sebe rozhodně nechtějí vpustit mladíka Vlhoše, pocházejícího z privilegované umělecké rodiny, která emoce raději projevuje, než aby je v sobě kvůli rodině a práci potlačovala. Témata to jsou zajímavá, ale obzvlášť na poměry Pixaru podaná překvapivě bezkrevně a rutinně. Pozornost na sebe naopak strhne bizarně hyperrealistická animace v několika nevhodných momentech a překotně odbytá motivace některých postav. O průšvih se nejedná, ale o v jakémkoli ohledu zlomový (či alespoň jasně nadprůměrný) animák bohužel taky ne.

Jak to vidí do_Od:

Nic jsem od toho nečekal a na oplátku jsem dostal vcelku sympatickou, docela svižnou, i když příběhově poněkud slabší, přesto však hřejivou podívanou o tom, jakou neplechu může způsobit generační úděl, jak se i dvě zdánlivě neslučitelná společenství dokážou spojit a vytvořit něco krásného, a v neposlední řadě jak i emocionálně nevyrovnaní kluci dokážou občas sbalit holku, která na první pohled kope jasně vyšší ligu. Že u animáku o živlech budu vzpomínat na sexy Alice Eve a zoufalého Jaye Baruchela v Na tuhle nemám mě upřímně předtím nenapadlo, ale tak už to holt někdy chodí.

Peter Sohn rozhodně nenatočil nijak zásadní pixarovku, na kterou by bylo třeba hnát se i s malými potomky do kin. Na to má občas až příliš fádní příběh a málo atrakcí. Na druhou stranu, pokud tak učiníte, film vás v žádném případě neurazí, protože je dost chytrý, hravý, má skvělou animaci a se vztahem ústřední dvojice pracuje poměrně nápaditým způsobem. Užít by si ho tak mohli i dospělí, kteří už se na takové pohádky cítí staří.  Mohli bychom zde polemizovat, jestli to od studia, které nám dalo V hlavě, Vzhůru do oblak nebo třeba Hledá se Nemo, není trochu málo, když se na to ale budeme dívat optikou čistě toho, jestli je Mezi živly zábavný a technicky zase o něco vyspělejší snímek pro celou rodinu, je to naprosto pohodová podívaná.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.