Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Soudničky podle Disneyho

To se nám to ale hezky sešlo. Tři výživné soudní případy a všechny se týkají Disneyho. Je pravda, že si to trochu ohýbám, protože v jednom případě se vše vyřešilo mimosoudně, v druhém se teprve k něčemu konkrétnímu schyluje a ten třetí případ bude na dlouhé, ale mimořádně ostré lokty. Pojďme si to rozebrat.

První případ je ozvěna minulosti, která se však díky rudé obálce aktuálního vydání Variety hodně zpřítomňuje. Scarlett Johansson tu v rozsáhlé cover story vzpomíná mj. na premiéru Black Widow a velkou při s Disneym, resp. s Bobem Chapekem. Spekuluje se, že tohle zakopnutí bývalého CEO Disneyho vedlo k jeho odchodu z čela společnosti. Mimořádně veřejné praní špinavého prádla začalo nevinně – Scarlett se domáhala ušlých zisků, protože ve smlouvě měla, že sólovka Black Widow půjde do kin. Během pandemie ji ovšem Disney bez náhrady šoupnul na svou platformu Disney+, a ještě měl tu drzost za ni u předplatitelů vybírat prémiovou přirážku. 

Na procenta z těchto zisků Scarlett smlouvu neměla, ale nebála se o ně přihlásit. Chapek kontroval jakešovským zvoláním k davům: „Ona je Scarlett hodná holka, ale víte vy, kolik vlastně bere? Dvacet milionů dolarů! A někteří z nich berou i víc. Tihleti Downeyové a jim podobní.” Lidská závist je silný pud, takže se našli mnozí, kteří se stanoviskem studia souhlasili, ale dozorčí rada si rychle spočítala, že být v tomhle světle se kvůli pár milionům nevyplatí, zvlášť kvůli budoucím vztahům se Scarlett i jinými velkými hvězdami. Proto došlo velmi rychle k vyrovnání a herečka si podle všeho přišla na cca 40 milionů dolarů. 

Je to celkem rarita, že zrovna Disney se svým týmem superprávníků z něčeho vycouvá. Rozhodně se nehodlá sklonit před Ronem DeSantisem, autoritářským guvernérem Floridy, který by hrozně rád vyhrál republikánskou nominaci v nadcházejících prezidentských volbách. I kdyby měl ponížit Disneyho za dva roky starou kauzu, nad kterou už neštěkne ani pes. Ron ale tak snadno nezapomíná. I když mu Disney udělal nádhernou legální kličku a skóroval do prázdné sítě, snaží se DeSantis protivníka ponížit a zesměšnit. Působí to dětinsky, ať už jde o chvástání v médiích o tom, jak Myšákovi zacpal pusu, nebo absurdní plán postavit přímo uprostřed Disney Worldu věznici jen proto… no jen proto, že má na to razítko a byla by to „sranda”. Bobu Igerovi naštěstí došla trpělivost a Disney Floridu zažaloval. Jak moc to bláhovému Ronovi podrazí nohy ještě netušíme, ale na další rozkvět jeho politické kariéry bych moc nesázel.

A do třetice tu máme Jonathana Majorse. Řada jeho smluvních partnerů ani nečekala na první slyšení v případu fyzického napadení jeho přítelkyně/známé, a rovnou ho poslala k vodě. Lidé na sociálních sítích také mají jasno a po premiéře třetích Strážců galaxie by nejradši Kanga Dobyvatele coby hlavního záporáka v budoucích marvelovkách nahradili Nejvyšším stvořitelem. Kevin Feige z toho jistě lehké spaní nemá, ale Marvel se zatím nijak nevyjádřil a pravděpodobně čekal na první slyšení. Majorsova advokátka byla doposud plná optimismu a slibovala, že případ bude smeten ze stolu, protože obvinění je absurdní a nejsou pro něj žádné důkazy. Trhlinu v jejím sebevědomí na konci dubna způsobila policejní ochrana pro žalující stranu a zákaz jakéhokoliv kontaktu ze strany žalovaného. 

Slyšení, kterého se Majors zúčastnil přes Zoom (byl v Kalifornii, soud se konal v New Yorku), bylo poměrně krátké. Soudkyně přijala výhrady žalované strany, ale případ rozhodně ze stolu nesmetla. Naopak stanovila nové termíny. Do 23. května se musí žalující strana k výhradám vyjádřit a žalovaný pak bude mít týden k tomu, aby reagoval. O dva týdny později, 13. června, proběhne další slyšení, u kterého už musí být Majors osobně. Pokud se nedostaví, může soudkyně do 48 hodin vystavit zatykač. Majorsova advokátka reagovala na tiskovce poměrně ostře: „Jde o hon na čarodějnice a zmanipulovaný proces. Spravedlnost má být slepá, ale tady vidí stokilového svalnatého černocha a udělá si obrázek předem. Státní zástupce nám slíbil, že přihlédne k jasným důkazům, které jsme dodali.”

Obávám se, že neobratnost Majorsova PR týmu (kterého se zbavil až tři týdny po incidentu) a plamenná obhajoba jeho právničky nejsou tím pravým ořechovým pro jeho hollywoodské chlebodárce. Marvel logicky nechce vypadat jako oběť tlaku sociálních sítí, ale Majorsova image utrpěla těžký zásah, a i kdyby byl za měsíc zproštěn obhajoby, stín podezření už z ramene jen tak nesmete. Nabízí se srovnání s ještě vážnějšími činy a zločiny Ezry Millera, jehož Flash půjde za pár týdnů do kin, přičemž se Warneři tváří, že se jich to vůbec netýká. Jenže Miller se proběhne ve Flashově kostýmu definitivně naposled, zatímco Jonathan Majors měl být tváří marvelovských záporáků na několik let dopředu. Presumpce neviny zatím těžké rozhodnutí odkládá o měsíc, ale žádný hladký průběh a „omyl justičního systému” se zjevně nekoná.

David Zaslav a jeho zrcadlo

WarnerMedia Discovery už stříhá metr do spuštění nové služby Max (za čtrnáct dní), která zkombinuje HBO Max a Discovery+, přičemž z názvu vypustí jednu z nejcennějších značek, kterou WBD disponuje. Už dříve jsem mluvil o tom, že se David Zaslav chová jako slon v porcelánu, ale zpětně je třeba mu přiznat, že s nepopulárními kroky – šetření, propouštění, přeprodej obsahu třetím stranám – přišel mnohem dřív než všichni ostatní, kteří mu kopírováním jeho strategie vlastně dali za pravdu. Po aktuálním kvartálním vysvědčení je sice streamovací sekce miliardu v mínusu, ale celkově se podařilo umořit kus dluhu, a vynořil se i slib, že HBO Max a Discovery+ budou společnými silami ziskoví o rok dříve, než se původně předpokládalo. 

Vezměte si z toho, co potřebujete, ale Zaslav se dokázal poplácat po zádech, obhájil si honorář ve výši čtvrt miliardy dolarů v akciích (!) a ještě vzkázal scenáristům, že je sice chápe, ale zároveň věří, že jejich láska k profesi je za pár týdnů až měsíců nažene zpátky ke strojům (těm psacím). Zrovna když ho chcete za něco pochválit, zas si to pokazí. Možná právě proto je radost o něm psát, protože s Warnerama je to pod jeho vedením jako na houpačce. Jestli přijde 23. května vrchol nebo pád ještě uvidíme, ale američtí zákazníci jsou na start nové služby připravování velmi potichu, takže chci vidět ten hukot, až v úterý ráno najdou svou aplikaci zpřeházenou a s novým logem. Možná se dokonce budou bát ji spustit. Černých scénářů mě napadá nepočítaně. Nezapomeňte si upražit popcorn, až budete za dva týdny otvírat newsletter.

Stávka scenáristů, týden druhý

Úspěšně jsme vstoupili do druhého týdne hollywoodské stávky scenáristů, jejíž konec je v nedohlednu. Režiséři začínají vyjednávat právě teď a jejich požadavky jsou poměrně jednoduché. Chtějí víc peněz! To je samozřejmě i jeden z hlavních požadavků scenáristů. A většina scenáristických stávek se v minulosti vyřešila právě přidáním na honorářích, penzích, tantiémách apod. Celé je to ale trochu složitější a třecí plochy mezi WGA a AMPTP začínají být zjevné z mediální války, která nabírá na otáčkách.

Hlavouni si stěžují na to, že scenáristé chtějí záruky a povinné zaměstnání scenáristických týmů v preprodukci i během natáčení, což způsobí uměle vyvolanou přezaměstnanost a naruší rovnováhu celého byznysu. Kontra od WGA? Podívejte se na desetimilionové honoráře šéfů streamovacích platforem. Na jedné straně reportují čtvrtletí za čtvrtletím obrovské ztráty, na druhé si nezapomenou vyplatit pohádkové peníze. Obojí má samozřejmě svá „ale”. Scenáristé se nesnaží vyrobit teplá místečka, naopak se snaží dostat věci do stavu, v nichž ještě před dekádou byli, než (nejen) streameři začali ty zaměstnanecké jistoty jednu po druhé ukrajovat. A hlavouni byli královsky zaplaceni vždy, takže upozorňovat na to zrovna teď je tak trochu „lazy writing” (mimochodem Michael Eisner, CEO Disneyho v devadesátkách, dostal jednoho dne roční výplatu - skrz akcie - 550 milionů dolarů).

Dalším velkým tématem je umělá inteligence. Scenáristé opět chtějí záruky, studia se o A.I. zatím nechtějí vůbec bavit a vyhovuje jim stávající úprava (kompletně vygenerovaný scénář nelze opatřit kreditem a copyrightem). A dost možná doufají, že se jim podaří najít skulinky. Nechat A.I. přepsat už hotový scénář a natočit reboot? Přemluvit scenáristy za úplatu, že jejich scénáři nakrmí a natrénují A.I., jež jim usnadní práci při zachování stejného honoráře? Využití A.I. jako script doctora? Všechny tyto varianty jsou už dnes realistické. Co teprve během nadcházejících tří let, kdy bude stávající dohoda mezi WGA a AMPTP platit. Hlavounům ta nejistota vyhovuje, scenáristy naopak budí ze spaní.Studia se mezitím snaží vrazit do řad scenáristů klín. Vynucují si chození do práce u showrunnerů, kteří jsou scenáristy a producenty v jedné osobě, protože moc dobře vědí, že jde o významné hráče v rámci WGA. Když budou nuceni pracovat – byť jen jako producenti – vnese to do situace neklid. Zároveň studia stávky využívají k výpovědím některých dlouhodobých smluv, protože přerušení prací je v některých z nich zakotveno jako důvod k odstoupení. Další ukázka toho, že hlavouni se stávkou počítali a snaží se ji částečně využít ve svůj prospěch.

Tahle chůze přes mrtvoly ještě víc ochladí vztahy mezi oběma frakcemi. Bude rozhodně trvat minimálně pár týdnů, než se vůbec začne mluvit o návratu k jednacímu stolu. Nejpozději o víkendu si předplatitelé budou moci přečíst ohlédnutí za předchozími stávkami. Jak začaly, jak probíhaly a jak skončily. Půjde o cenný kontext, který napoví, co nás letos ještě čeká.

Netflix a jeho poznámky pod čarou

Při pohledu na aktuální žebříčky Netflixu by se člověk neubránil, aby sáhnul do kapsy a něco Tedu Sarandosovi hodil do klobouku. Ve filmech vyhrává Hanksův Otto, následovaný postaršími katalogovkami a jedním céčkovým Willisem. Co se to děje? V celovečerácích Netflix ne a ne narazit na zlatou žílu. A prequel Bridgertonových sice otvírá za solidních 150 milionů zhlédnutých hodin (o 30 % méně než u druhé sezóny, ale vlastně fajn), ale scenáristická stávka odloží další hitovky jako Cobra Kai nebo Stranger Things. Netflix spoléhá na content z Evropy a Asie, ale američtí diváci si pořád žádají především domácí seriály. A tady by po slabším prvním kvartálu mohl koncem roku opět nastat snědený krám.

A pak je tu ještě nejnovější aférka, která bude zajímat především sdružení herců SAG-AFTRA, jež půjde do vyjednávání s hlavouny jako poslední. Jeden z voice-over herců nejmenovaného netflixovského animáku totiž ve smlouvě našel následující podmínku: „Vyhrazujeme si neomezené právo simulovat či napodobit váš hlas za účelem dodatečných drobných úprav v dialozích apod. s pomocí stávajících či budoucích technologií. Toto právo platí kontinuálně ve všech stávajících či budoucích regionech, kde Netflix působí.

Reakce mocného eNka? Ta podmínka už je tam prý několik let a je, ehm, zcela neškodná. Hlavním důvodem je sladit hlasy herců, pokud by mezi sezónami seriálu došlo k přeobsazení. Netflix pak použije něco na způsob autotune, aby změna dabérů nebyla rušivá. Všichni ale víme, že s moderními hlasovými nástroji toho lze dělat mnohem, mnohem víc. SAG-AFTRA připomnělo, že jakákoliv podobná manipulace zakládá nárok na další honorář ve prospěch manipulovaného, ale to je dost mizerná obrana, vzhledem k tomu, že – po vzoru scénářů – se umělá inteligence brzy může naučit řečové vzorce, akcenty a nuance tak dokonale, že se herci z masa a kostí už zakázek u nových projektů nedočkají.

Nejděsivější je ovšem v tom znění zmínka o kontinuitě. Stačí jeden zbrklý podpis a váš hlas přestane být váš. Herecké sdružení (SAG) po spojení s televizní a divadelní frakcí (AFTRA) v roce 2012 trochu tápe a v předchozích vyjednáváních vždy tahalo za kratší provaz. Přitom zrovna herci jsou v éře fotorealistických vizuálních efektů, digitálního omlazování, motion capture a umělé inteligence vyloženě na ráně. Kdo si nepohlídá svou vlastní identitu, tomu hrozí, že o ni pro cinkot pár zlatých nenávratně přijde.