Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Super Mario Bros.: Úspěch hodný následování?

Minulý týden ve čtvrtek vyšel podcast Honzy Modráka, v němž jsme celou hodinu (pro předplatitele dokonce trochu déle) řešili aktuální vztah videoher a Hollywoodu. O Super Mariovi jsem tam mluvil jako o budoucím miliardovém blockbusteru, který má víkendový tracking 85–90 milionů dolarů, protože jsme natáčeli s poměrně velkým předstihem. Tracking se pak proměnil na 115… pak na 125 a film si nakonec ze severoamerických kin o prvním víkendu odnesl téměř 150 milionů dolarů. Podobný skok oproti původnímu, už tak optimistickému trackingu, se jen tak nevidí. A v návaznosti na chválu seriálového The Last of Us už samozřejmě média mluví o videoherním boomu.

Není divu, Sony má do kin nachystaných hned několik projektů, velké seriálové tituly se chystají na Amazon Prime a Netflixu, takže v následujících dvou, třech letech si od videoherních hrdinů skutečně neodpočineme. Zároveň se sluší dodat, že miliardové ambice ve stylu Maria tu nepotkáte, takže kdo čeká, že Super Mario je videoherní Spidey, po němž se utrhne blockbusterová lavina, ten je možná přílišným optimistou. V případě hopkajícího instalatéra se totiž sešlo hned několik důležitých faktorů, které vydláždily jeho cestu k úspěchu.

Když pomineme, že Super Mario je globální fenomén napříč mnoha generacemi, kde ti starší vlastně znají jen tu původní „jdem zachránit princeznu” zápletku a nechají si v rámci budování nového světa vnutit cokoliv, kdežto ti mladší mohou vychytávat pixarovsky vrstvené odkazy v druhém a třetím plánu, pak je to zejména spolupráce osvědčeného animačního brandu s původními tvůrci. Chris Meledandri, šéf studia Illumination (Já, padouch, Mimoňové, Zpívej), je hitmaker se vším všudy. Chris má navíc za sebou i práci v Blue Sky Studios, takže si může připsat i úspěch Doby ledové, a jako mladý producent s mlíkem na bradě dělal na Kokosech na sněhu. A teď pomáhá Dreamworks restartovat Shreka a druhý Kocour v botách byl jeho první příspěvek v roli rádce a mentora. Ten člověk má prostě čuch. 

A navíc miluje všechno japonské, takže měl k Nintendu vždy blízko a už někdy v roce 2014 se poprvé sešel s tvůrcem Maria Shigeru Miyamotou. Byla to neformální schůzka přes společné známé a dlouhé povídání o animovaných filmech a videohrách. Mezitím se Universal a Nintendo sblížily kvůli výstavbě zábavního parku Super Nintendo World, a tak začaly první námluvy mezi oběma stranami ohledně případných filmových adaptací. Zásadní bylo, že tvůrci hry budou spolupracovat s tvůrci filmu na každém detailu. Meledandri se v létě roku 2021 dokonce oficiálně stal členem režisérského týmu Nintenda jako vůbec první západní tvůrce v celé historii značky.

Co z toho vyplývá? Že na rozdíl od problematické adaptace z roku 1993 se tentokrát sešli na obou stranách šikovní lidé s hvězdnými kariérami. Illumination je navíc proslulý tím, že umí filmy dělat úsporně, leč často stejně spektakulárně jako konkurence. A nebojí se nových nápadů. Při pohledu na Já, padouch a Mimoně je může leckdo vnímat jako továrnu na sequely, tedy něco, v co se aktuálně proměnil Pixar, ale už to, že je můžeme v jedné větě stavit na stejnou úroveň, je pro Meledandriho jistě velký kariérní milník. Další videoherní adaptace ve frontě ani zdaleka nemají podobně pohádkové konstelace, takže očekávejme jisté vystřízlivění z miliardových snů. Na roztočení důležitých kol a koleček by to ale prozatím stačit mohlo.

Netflix a jeho karusel

A když už jsme u kol a koleček, chtěl bych pár odstavců věnovat jedné z největších a nejpřehlíženějších zbraní Netflixu. Nejeden ze západních odborníků na streamovací platformy se v uplynulých týdnech podivoval nad tím, že do každotýdenního Top 10 nejsledovanějších netflixovských filmů se probojovávají i starší katalogové filmy. Tentokrát je to Noe od Darrena Aronofského, před pár týdny to byl thriller Na špatné straně od S. Craiga Zahlera. Dalo by se to vysvětlit tím, že Netflix v první půlce roku skutečně nemá moc zajímavých Originals, dokonce ani Sandlerovo pokračování úspěšné Vraždy na jachtě vlastně negeneruje taková čísla, která Netflix očekával (jsou na úrovni mnohem lacinějších rutinních rom-comů z loňska), ale celé je to mnohem, mnohem prozaičtější. 

Netflix se prostě naučil dokonale využívat svůj karusel. Nástroj známý mnoho let z nejrůznějších webů, kdy vám nahoře rotují (jako na karuselu-kolotoči) nejen nejnovější odkazy, ale především ty, které potřebuje vydavatel „prodat”. U Netflixu to není nepodobné. V pátek mají logicky přednost premiéry Originals, na nichž je potřeba nahnat čísla. Proto většinou ty ambiciózní releasy „vyhrávají” ve všech zemích bez ohledu na kulturní preference, protože Netflix divákům novinku doslova nacpe do chřtánu, při každém odchodu na hlavní stránku na ně titul svítí z karuselu, ale i výpisu mnoha rubrik (nově přidáno, oblíbené).

Při záplavě obsahu jen těžko odolat, přece když to trenduje a líbí se to ostatním, tak to musí být dobré.Mezi novinkami se ale objevují i katalogovky a často jde o velmi rafinovaný výběr. Úplně stačí malý experiment adminů: v Rumunsku je populární Mel Gibson, nasadíme nějaký jeho film do „kolotoče”. Hmm, točí se rychle, zkusme totéž v okolních zemích. Točí se ještě rychleji? Pojďme to nasadit na Xtou pozici globálně. Kolotoč se trhá z pantů? Hoďte to na první pozici na pár hodin a uvidíme, co to udělá. A bum, máte postarší nenápadný titul v topce. Příklad je pouze ilustrační, ale adminové mohou měnit pořadí karuselu z minuty na minutu, mají k dispozici detailní statistiky a jednotlivé regiony komunikují mezi sebou, takže vyrobit mexickou vlnu, nebo chcete-li virální hit, je skutečně jen otázkou efektivní komunikace. 

Ostatní se zatím buď nenaučili identický prvek využívat tak efektivně, nebo jim prostě nevidíme do talíře, protože nezveřejňují podrobnější statistiky po vzoru Netflixu. I v žebříčcích Disney+ však vidíme katalogový efekt, kdy po premiéře sequelů vytáhnou diváci do topky i předchozí filmy, při releasu nových marvelovek začnou vykukovat i ty starší apod. Čím víc je obsahu, tím častěji diváci podlehnou doporučení samotných služeb a vodění za ručičku, ať už jde o přímé tipy nebo chytře nastavené uživatelské rozhraní. Tady má většina služeb ještě slušné rezervy.

Star Wars Strikes Back

Jestli jste v posledních týdnech po premiéře třetí sezóny Mandaloriana měli pocit, že je na čase sepsat Hvězdným válkám parte, možná byste měli to pero nikoliv odložit, ale rovnou zahodit. Disney sice se svou mimořádně cennou IP v posledních letech dost experimentoval a dal si po premiéře deváté Epizody a Sola trochu pauzu s celovečeráky, ale teď je připraven se do všeho ponořit znovu až po lokty. Nečekejte ale vyloženě nové nápady. Kathleen Kennedy – k frustraci mnohých online trollů – zůstává na svém místě a hlavní trio nových celovečeráků je především cvičením v koncernovém sdílení zdrojů. 

Největší vlny zcela jistě dělá nový film Jamese Mangolda o prapůvodu řádu rytířů Jedi. Mangold zjevně úspěšně vrátil do hry Indyho (studio už z interních projekcí musí vědět, že se to povedlo), v DC si ho půjčují na Swamp Thing, což je něco, na čem by si mohla řada nezkušených režisérů vylámat zuby, a teď si ho Disney hodlá pojistit i jako jednoho z architektů triumfálního návratu Hvězdných válek. A protože se myslí i na fandy poslední trilogie, vrací se i Rey, takže se nepřestaneme točit kolem rodinných půtek Skywalkerů a Palpatinů, tentokrát v nové éře, kdy se Rey snaží obnovit kdysi slavný řád. S pomocí těch knížek, co se zázračně zachránily, pamatujete? Takovou příležitost přece Disney nemohl nechat ležet na zemi!

Třetí film je pak typický Disney. Celovečerák za odměnu, upletený pro fanoušky seriálů z Disney+. U Marvelu momentálně vidíme, že tahle dvoucestná strategie se může vymstít, ale asi až finanční ohlasy The Marvels nám definitivně potvrdí, zda je to slepá ulička či nikoliv. Režisérem a producentem není nikdo jiný než Dave Filoni, člověk stojící za seriálovými Star Wars hity, ale podle mnohých také za jejich úpadkem a celkovou vyprázdněností, jež dohnala i zmíněného Mandaloriana. 

Na druhou stranu se potvrdila i další sezóna Andora a v seriálových slotech jsou i další pokusy, které mají daleko k sázkám na jistotu. Sílu prostě nezastavíš. Jen čas ukáže, zda ta pauza po Vzestupu Skywalkera zapůsobila jako výchovný políček, nebo jestli se dál pojede v zajetých kolejích. I pro případnou budoucnost MCU bude velmi zajímavé, jak se Disney k celé situaci – zvlášť pod vedením Boba Igera – vlastně postaví.

Vy máte Hulu, my máme Hulka!

Hulu nepřestává být největší záhadou streamovacího trhu. Jeden z největších amerických hráčů, s plně funkčním systémem předplatného s reklamami a řadou velmi zajímavých IP, které Disney jako většinový vlastník často těží pro svůj mimoamerický katalog. Jenže pokud by Myšák skutečně odkoupil poslední třetinu Hulu od Comcastu (Universalu), jak se ostatně již dříve zavázal, co s ním vlastně bude dělat? Expandovat za hranice nemá smysl, jen tak značku „rozpustit” do Disney+ možná také ne. 

Budoucnost platformy, jejíž hodnota se odhaduje na cca 30 miliard dolarů, je tedy nejistá. Bob Iger už se vyjádřil, že na stole jsou všechna řešení, včetně případného odkupu poslední třetiny a následného prodeje celého Hulu zpátky Comcastu, ale to může být jen vějička pro nalákání dalších nečekaných kupců a vyšponování ceny. Nejrůznější varianty a scénáře zaměstnávají celou mediální scénu, která už několik týdnů zmiňuje i další aspekty vyjednávání mezi Disneym a Universalem.

Universal totiž stále vlastní Hulka a Namora, což byla vždy překážka k tomu, aby mohl Marvel natočit sólovku zeleného obra a nabídnout mu prostor, který si bezesporu zaslouží. V roce 2008 se Marvel rozjíždějící MCU a Universal dohodli, že budou koprodukovat sólovku Neuvěřitelný Hulk s Edwardem Nortonem v hlavní roli. A Universal získal patnáctiletý kontrakt na distribuci jakékoliv další celovečerní marvelovky s Hulkem v hlavní roli. I proto se Marvel nikdy do ničeho podobného nepustil, musel by se totiž s Universalem dělit o zisky. Podle původní smlouvy se Hulk mohl v MCU objevit ve vedlejší roli, nebo v rámci seriálových epizod (She-Hulk typicky), ale nikoliv jako hlavní hrdina, ať už filmu nebo seriálu (Namor má podobný „problém”). 

Není jisté, zda stále platí původní smlouva (která např. u Spider-Mana vyžaduje nový blockbuster každých pět let, jinak se práva vrátí Marvelu), nebo jde o onen patnáctiletý distribuční deal, který shodou okolností vyprší letos. Pak by mohl Bob Iger začít vyjednávat o tom, že se Hulk vrátí domů. Pomoci by v tom mohly i zmíněné tanečky kolem Hulu. Kdyby se prodávalo nebo nakupovalo od Comcastu, mohla by se do smlouvy vejít i poznámka pod čarou, která by práva na slavnou postavu připsala zpátky Marvelu. Můžeme jen doufat, protože Hulk v MCU doposud rozhodně nebyl tím obávaným a nezastavitelným gigantem, jak ho prezentují komiksy.