Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. Tradiční směska byznysových informací nabízí vše, co potřebujete vědět o prodejích a nákupech v Hollywoodu. Dnes také o novém Street Fighterovi a měření sledovanosti s pomocí peoplemeterů.

Oscaři naženou davy do kin?

Akademie jen pár týdnů po vyhlašování Oscarů opět prohání titulní strany filmových médií a vše se prý děje v zájmu kinařů a kinematografie! Změna se týká královské kategorie Nejlepší film, kde byste si nově nominaci vykoledovali jen při splnění drakonických podmínek. Momentálně stačí, když film nasadíte na týden do jednoho z šesti největších trhů (měst) v USA: New York, Los Angeles, San Francisco, Chicago, Miami a Atlanta. Ano, skutečně vám stačí hrstka kin v L.A. a v New Yorku a splnili jste základní podmínku. Nově by však Akademie chtěla, aby váš film běžel v 15 nebo dokonce 20 největších městech z Top 50. 

To je poměrně zásadní změna, která jde především proti streamerům jako Netflix, jež se do kin příliš nehrnou a přesto podmínku snadno splní, protože vlastní několik sálů v těch největších městech. Amazon a Apple plánují kinodistribuci ve větším měřítku, HBO a Disney s touto podmínkou logicky nemá problém, takže to celé vypadá jako Lex Netflix. Stojí to ale za to? Krátkozraká podmínka, maskovaná snahou dostat důležité filmy k lidem, pořádně zkomplikuje život např. zahraničním produkcím (spekuluje se o tom, že cizojazyčné filmy budou mít výjimku), ale i menším snímkům distribuovaným nezávislými labely. Nový návrh je teprve v řešení, možná se opravdu jedná pouze o PR stunt nebo symbolické „tytyty”, ale snaha konečně dokopat Netflix k regulérní kinodistribuci svých důležitých filmů je tam zjevná. Uvidíme, kdo se bude smát naposled.

Ratingy podle Nielsena: Včera, dnes a zítra

Jste dost staří, abyste si pamatovali, když se Vladimír Železný na Nově ve Volejte řediteli oháněl tzv. peoplemetery? Ano, to byly časy, kdy mělo pár set Čechů doma chytrou krabičku, která monitorovala jejich televizní vkus. A podle toho se generovala čísla sledovanosti a Vladimírovy oblíbené koláče z Excelu. Agentura Nielsen, kterou už ve dvacátých letech minulého století založil Arthur C. Nielsen monitoring sledovanosti spustila v podstatě hned po startu americké TV, tehdy ještě ve formě diváckých deníčků, kam pár set respondentů neúnavně zapisovalo, na co koukají. Pak přišly zmíněné elektronické krabičky a speciální ovladače, které už si vše zapisovaly samy, podle toho, kam a na jak dlouho jste zrovna přepnuli.

Americké televize braly (a některé stále ještě berou) čísla z Nielsena za slovo boží a rozhodují podle toho o osudu svých seriálů. Pokročilé metody monitoringu umožňují sledovat chování diváků minutu po minutě, vše porovnávat a analyzovat. Nic, co by vás překvapilo. V roce 2020, po letech testovacího provozu a experimentů začal Nielsen publikovat také digitální ratingy na VOD. Samozřejmě tu stál proti řadě provozovatelů, kteří nechtěli svou sledovanost publikovat, takže výsledky byly značně neúplné a navíc prezentované se zpožděním oproti interním datům streamerů. Minimálně jednoho z toho se však mění.

S předplatitelskými modely zahrnujícími reklamu se totiž na VOD ve velkém hrnou inzerenti. Ti vyžadují transparentní zacházení, takže i doposud neoblomné platformy najednou publikují svoje nejsledovanější filmy a seriály, ne nutně s čísly jako Netflix, ale třeba ve formě žebříčků v rámci rozhraní služby. Zároveň se všichni postupně přihlásili do Nielsena. Minulý týden se slavnostně ohlásilo, že startovní pole je kompletní a Nielsen nyní monitoruje v USA všechny důležité VOD platformy. Co to znamená? Jedinečnou možnost je nějakým způsobem porovnat, sami se na to můžete podívat na jejich stránkách. Žebříček operuje s miliony zhlédnutých minut, dává vše do kontextu i díky údaji o počtu dostupných epizod, ale skutečně zajímavá čísla od Nielsena získají jen platící klienti (podobně to má i české FlixPatrol, které online nabízí velký dataset, ale fascinující podrobnosti získáte až jako zákazník).

A ten háček? Výsledky jsou k dispozici se čtyřtýdenním zpožděním, což je např. oproti oficiálnímu žebříčku Netflixu, který je publikován každé úterý večer, velký krok zpět, protože samotní streameři často vydávají už po víkendu PR o tom, jak si který titul vedl (resp. vydají je, když si vedl dobře). Dozvědět se z čísel Nielsenu o úspěchu Wednesday s téměř měsíčním zpožděním proto není to pravé ořechové, nicméně stále jde o razítko, o nějž mají inzerenti, investoři a vlastně i provozovatelé velký zájem.

Disney má pořád ty nejlepší právníky

Z Myšáka jsme tu měli posledních pár týdnů tak trochu fackovacího panáka. Jenže teď ten panák zasadil ukázkový levý hák Ronu DeSantisovi a státu Florida. A dokazuje, že jeho právnické oddělení je pořád top. Vždy bylo, protože hlídalo intelektuální vlastnictví takového rozsahu, že se strýček Walt nikdy nerozpakoval sehnat si ty nejlepší z nejlepších. A skutečně, Disneyho právníci na všech frontách potírali bez milosti kohokoliv od velkých korporací, nejrůznějších vykuků až po ty nejmenší umělce, youtubery, nebo imitátory, kteří se chtěli přiživit, nebo třeba jen vyseknout poklonu. Měli smůlu, protože než se vůbec nadechli, měli schránku plnou obsílek.

Jenže bojovat proti malým soukromníkům je jiné kafe, než vyzvat na souboj celý stát. Ron DeSantis hraje o prezidentské volby v roce 2024 a Floridě vždy vládnul železnou rukou. Jak ale prezidentská kampaň nastupuje do horké fáze, je na něj upřeno čím dál tím víc očí. A teď se vlastní nešikovností nechal od Disneyho vyškolit tak ukázkově, že se na tento okamžik dost možná bude vzpomínat ve volebních analýzách.

Ale musíme trochu zpátky, abychom si to vysvětlili. DeSantis prosadil na Floridě celou řadu kontroverzních (čti na hlavu padlých) zákonů a jedním z nich byl i tzv. „Don’t Say Gay” zákon, podle něhož by se na prvním stupni základní školy vůbec neměla s dětmi diskutovat sexuální orientace a cokoliv takového by se mělo vymazat ze všech učitelských osnov. Vedlo to samozřejmě k velkému odporu aktivistů i korporací, s jednou velkou výjimkou. Disney jako největší zaměstnavatel na Floridě poměrně dlouho mlčel. Jeho šéf, Bob Chapek, přišel na pozici ze sekce zábavních parků, a proto moc dobře věděl, jak je Florida cenná. Podle analytiků ho právě toto zaváhání stálo funkci, protože Boba Igera takhle opatrná (přizdisr…) taktika namíchla a ještě před Bobkovým vyhazovem začal v této věci velmi nenápadně podnikat jisté kroky.

Disney se nakonec vyjádřil proti DeSantisovu návrhu a tím se dostal do hledáčku mnoha republikánů a samozřejmě začal dostávat sodu i na Fox News. Zároveň se ocitl v ohrožení jeho speciální status, jehož na Floridě požívá. Obrovský Disney World nedaleko Orlanda je totiž „státem ve státě”, resp. speciální okrskem, kde platí Disneyho pravidla. Oblast se jmenuje „zušlechtěná zóna Reedy Creek” a může si sama rozhodovat o stavebních povoleních, vyrábět elektřinu pro vlastní potřeby, provozovat vlastní hasičskou zbrojnici, policejní sbor, několik autobusových linek atd.

To samo o sobě ušetří Disneymu několik milionů dolarů ročně na daních, ale mnohonásobně víc tím ušetří Florida. To DeSantis zjistil loni, když se rozhodl okrsek rozpustit a zjistil, že by to okolní okrsky stálo ročně desítky milionů dolarů navíc. A ještě by mezi ně musel rozpustit miliardový dluh, který si tam Disney hýčká (a je s ním spokojený, protože ho může kdykoliv splatit). DeSantis tedy couvnul, ale vymohl si alespoň to, že Disney už nemůže do pětičlenné dozorčí rady nominovat nikoho jen tak. Tuto pravomoc nyní ve svých rukou drží právě namíchnutý politik.

Jenže…

Disney oznámil, že mu to nevadí. A pak se začaly na povrch drát skutečnosti, které snad poslouží jako základ parádní minisérie na Hulu. Disney totiž měsíc před DeSantisovým vítězstvím a návrhem nové dozorčí rady přijal změny v legislativě, které mu zaručují v podstatě neomezená práva, přenášená z jednoho člena rady na dalšího v dědické klauzuli, jež se inspirovala ve šlechtických úmluvách. Doslova je zde uvedeno, že dohoda platí až do uplynutí 21 let po úmrtí posledního potomka v rodové linii Karla III. Britského (ano, aktuálního britského panovníka). 

Naprosto dokonalý trolling, který PLATÍ, protože Disney splnil všechny podmínky, došlo i k veřejné diskuzi a zveřejnění návrhu v novinách. Obojí DeSantisův tým přehlédnul a teď si ponese následky. Následujících několik dekád se Florida zmůže na Disneyho pozemcích tak maximálně na sečení trávy. A Disney má teď dokonce víc práv než kdy dřív, takže DeSantisovo březnové chvástání ve stylu „ve městě je novej šerif” zpětně působí tragicky a zasazuje jeho image obrovskou ránu. Disney navíc podle všeho neměl a nemá co ztratit. I kdyby se kontrola nad okrskem nějakým zázrakem dostala DeSantisovi do rukou, může Myšák kontrovat tím, že místní obyvatelé by měli mít možnost novou dozorčí radu zvolit. A kdo myslíte, že v tom speciálním okrsku bydlí? Z 99 % jsou to zaměstnanci Disneyho. To je jako kdybyste v Mladé Boleslavi nechali hlasovat v referendu, jestli si má Škodovka sebrat svých pár švestek a přestěhovat se jinam. Něco mi říká, že ono masivní propouštění se u Disneyho právníků nedotkne. Naopak letos dostanou přidáno.

Super Mario, Street Fighter: Kruh se nám uzavírá

Příští newsletter bude pravděpodobně mj. o Super Mario a dokonale promazané mašině jménem Illumination Studios (Já, padouch, Mimoňové) a vůbec o tom, jak úsporně umí u Universalu vyrábět animované hity. Po premiéře seriálového The Last of Us a dost možná miliardovém Mariovi se hlasitě mluví o tom, že Hollywood z videoherních adaptací udělá stejného žánrového obra jako z těch komiksových. Zatím spíše zbožné přání, ale licence na nejrůznější herní IP mizí jako housky na krámě. Nejnověji Legendary koupili práva na Street Fightera (už mají slavnou střílečku Duke Nukem). Tím se symbolicky vracíme na úplný začátek, protože Super Mario a Street Fighter byly v roce 1993 a 1994 prvními mainstreamovými adaptacemi, které naplno ukázaly jednak nepochopení celého konceptu, ale také bezbřehou naivitu herních studií. 

Ještě by se k tomu dal přičíst Double Dragon, ale ten už dnes nevychází, a proto má pro filmové producenty defakto nulovou hodnotu. To berte v úvahu, až začnete vypočítávat v hlavě své oblíbené herní série, které by podle vás měly skončit na stříbrném plátně. Hollywood si (zatím) vybírá jen živé série plodící další a další sequely. Super Mariovi se už nyní prorokuje zázračný otvírák a dlouhotrvající úspěch. Street Fighter bude pravděpodobně skromnou adaptací, která bude doufat alespoň v podobný úspěch jako reboot Mortal Kombatu. Nebude to ale mít snadné, kromě srovnání s Van Dammeovým průšvihem z devadesátek totiž bude stát proti velmi povedeným anime adaptacím ze stejné doby, které jsou mezi skalními fanoušky hry dodnes velmi oblíbené.

Návrat do Bradavic

Warneři nedávno získali zpět do své stáje Pána prstenů a David Zaslav několikrát „vyhrožoval” tím, že ukecají i toho Harryho Pottera. Jednání s J.K. Rowling už probíhají, není divu – Hogwarts Legacy je jedním z nejúspěšnějších videoherních titulů posledních let a Warneři už do médií pouštějí vlaštovky, že je v plánu dlouhý seriál, kdy co sezóna to jedna zmapovaná knížka. Jestli si s J.K. plácnou (bude to stát hooooodně peněz), můžeme očekávat kompletní restart, ale zároveň větší důraz na život v Bradavicích, méně škrtání v předloze a dost možná i nějaká camea herců z původní filmové série. 

A víte co? Fanoušci to slupnou jako malinu. Ano, J.K. Rowling má nemalou armádu hlasitých kritiků z důvodů, do nichž nebudeme zabrušovat, ale zjevně nejsou tak militantní či efektivní jako členové kultu Zacka Snydera, protože přes četná twitterová tažení za bojkot zmíněné videohry padaly rekordy v prodejích, což pravděpodobně Warnery definitivně utvrdilo v tom, že „psi štěkají, karavana jede dál”. Navíc producenti definitivně udělají z Bradavic hlavního hrdinu (viz i úspěchy školních seriálů jako Wednesday) a budou dojit další a další bradavické zábavní parky ve skutečném světě, kam budou proudit miliony natěšených fanoušků, co nechají kloboukem vyjevit příslušnost k jednotlivým kolejím a vše zapijí máslovým ležákem. Profit!

Scenáristé začínají psát novou kapitolu

Stávka scenáristů je zas o krok blíž. Po dvou týdnech vyjednávání nedošlo k žádnému posunu a WGA (Writers Guild of America) oznámila svým členům, že nechává oficiálně hlasovat o tom, zda půjde do stávky či nikoliv. WGA ještě plánuje jednat s producenty další dva týdny, ale celá branže tuší, že se schyluje k nejhoršímu. A co je nejhorší? Skoro nikdo nemá nakřečkováno. Netflix sice tvrdí, že zásoby jsou a navíc může v klidu natáčet v Asii nebo v Evropě, kam chapadla WGA nedosáhnou, ale finanční nejistota, utahování opasků a zvyšující se náklady na výrobu způsobily, že – stávka nestávka – v Hollywoodu se toho v posledních týdnech moc neděje, všechno je zdržováno, nebo odkládáno, což rozhodně nevěstí nic dobrého do budoucna (efekt takových anomálií se projeví za 18 až 24 měsíců).

Jestli scenáristé skutečně začnou prvního května stávkovat a budou držet producenty ve svěráku dva, tři měsíce, můžete zapomenout na návrat k tržbám předcovidových let. Už teď to vypadá, že letošek zaostane za loňskem bez ohledu na vyšší počet premiér, protože těch zaručených hitů tam je prostě méně a těžko lze doufat v dalšího Mavericka nebo dvoumiliardového Avatara. A pokud budou nadcházející sezóny ovlivněny případnou stávkou (tj. aby studia vykryla chybějící projekty pro rok 2025, nadávkují střídměji už ročník 2024), budou to neveselé počty.