Hana a její sestry, r. Woody Allen, 1986

Michael Caine mi hodně dlouho neseděl – jako blazeovaný sedmdesátkový svůdník mě moc nepřesvědčoval a připadal mi jako relikt minulosti. Moji výraznou přízeň mu přinesl paradoxně film Woodyho Allena, kde není za drsňáka, ale sjíždí klasickou allenovskou šarži ve vedlejší roli – jako trochu tápající chlápek, co se musí potýkat s úklady hormonů, lásky, existenciálními otázkami a všemi těmi problémy prvního světa. Naštěstí tak ale koná v dramatu Hana a její sestry – opravdu mistrovské esenci Allenovy filmografie. A ještě se stane hlavním hrdinou dojemného konce, který udělal z téhle nestárnoucí klasiky jeden z nejoptimističtějších snímků Woodyho kariéry. Caine do něj sedne naprosto ideálně. (Cival)

Pravidla moštárny, r. Lasse Hallström, 1999

Nalijme si čistého vína: V redakci máme desítky oblíbenějších filmů z výjimečného ročníku 1999, nicméně to vůbec neznamená, že by se tu Pravidla moštárny objevily pouze z povinnosti. Kdepak, Hallströmův klasicky jímavý film vypraví o emocionálně těžkých tématech s jeho trademarkově krásným (někdy snad až příliš) vizuálem, a s pomocí povedeného soundtracku Rachel Portman spolehlivě dojí slzy i z těch největších cyniků. Když se na závěr ozve ono známé: „Dobrou noc, princové z Maine a králové Nové Anglie“, jedno oko nezůstane suché. Čerstvý devadesátník si každopádně vystřihl roli stárnoucího ředitele sirotčince s grácií sobě vlastní a na velmi omezené ploše dokonale zastiňuje mladého Tobeyho „Spider-Manem budu až za tři roky“ Maguirea. Ten se jako životními peripetiemi nepolíbený Homer vydává na zkušenou do světa a v jednom ovocném sadu se při tom zamiluje do krásné Charlize Theron. Co dodat na závěr? Caine tenkrát vyfouknul Cruiseovi Oscara za vedlejší roli, avšak Tom mu triumf, posichrovaný nechvalně známou oscarovou kampaní Miramaxu, jistě nijak nevyčítá. Jinak by Maverick před pár dny nezavítal na oslavu jeho narozenin. (TedGeorge)

Trilogie o Batmanovi, r. Christopher Nolan, 2005, 2008, 2012

Když řeknete starší generaci jméno Michaela Cainea, ihned si vybaví jeho drsné role v Sejměte Cartera či v Prácičce v Itálii. A mladším generacím? Těm se jako první zjeví před očima jeho věrný sluha Alfred z Nolanovy netopýří trilogie. Zatímco v předešlých snímcích o Batmanovi byl Wayneův starší parťák spíše nenápadnou vedlejší postavičkou, která sem tam pronesla nějakou tu vděčnou hlášku, Caine dal postavě svou nezaměnitelnou osobnost, nonšalantnost a ukázal její pravý divácký potenciál. Ostatně není náhodou, že právě od jeho ztvárnění se filmoví i seriáloví tvůrci snaží k Alfredovi vždy přistupovat trochu jiným způsobem. Herecký veterán s Nolanem šli pak cestou Wayneova věrného přítele a mentora, který ale umí přijít nejen s velkým životním moudrem, ale také s pořádnou výtkou. A každou situaci dokáže vypíchnout svou přesnou a suchou hlášku. Caine pak uhrál roli s naprostou grácií, dokázal elegantně prodat každý vtipek i moudro a ukázal, že mu spolupráce s Nolanem zatraceně sedí. A tahle fungující souhra se naštěstí ještě několikrát zopakovala. (Spooner)

Dokonalý trik, r. Christopher Nolan, 2006

Hezky to Caine zahrál. Jako by Nolan objevil ve stárnoucím herci, který už nemohl pomýšlet na role frajerů s brokovnicí (Harry Brown budiž výjimkou), moudrost a v očích probleskující smutek z toho, že jeho svěřenci zase jednou míří do pekel. Audiovizuálně vyšperkovaný kouzelnický thriller je v prvním plánu nelítostným soubojem rivalů, kteří jsou schopní pro povedený trik jít přes mrtvoly, zanedbávat Scarlett Johansson a pokud si to publikum žádá, dokonce navštívit i Nikolu. Dodnes vzpomínám nejenom na ten parádní záběr, kdy Tesla jako by samozřejmě rozsvítí louku se svými úspornými žárovkami. Dokonalý trik kdysi snad až příliš rychle profičel kiny a v tučné filmografii Nolana možná trochu zapadnul. Čas však ukázal, že úkrok do přece jenom komornějších vod stárne minimálně stejně dobře, jako Batmani. Memento, Počátek a Tenet prominou, ale Trik mi kdysi zamotal hlavu snad nejvíce a kdybych dnes mohl nějaký film režiséra vidět poprvé, volil bych asi právě dva kouzelníky, kteří se trumfují v tom nejdokonalejším ochcávaní pozorného diváka. A Christian Bale je v roli tajemného Bordena fantastický. (TedGeorge)

Potomci lidí, r. Alfonso Cuarón, 2006

Každá sci-fi potřebuje svého mentora. A Cuarón podobně jako Nolan tušil, že Michael Caine se do téhle úlohy bude hodit – nejen kvůli svému hlasu – jako málokdo jiný. Rozhodně se trefil a jeho hlas mohl divákovi vykládat důležité informace už od trailerů a působilo to velmi nenuceně. Kupodivu ale stejně organicky vyzníval jeho divoký účes s dlouhými vlasy a příbytek kdesi v lesích, přesně zapadající do „anarchistických tónů“ v rámci sci-fi-skoro-ze-současnosti, která zachycuje bezútěšnost světa, jenž se propadl do chaosu a kde se člověk stal definitivně člověku vlkem. I když Caine nevystupuje v těch audiovizuálně nejopulentnějších scénách na jeden záběr, je jeho účast nezapomenutelná a v pozici moudrého průvodce živá i přesná. (Cival)