Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

V lásce, válce a oscarových kláních je vše povoleno

Oscaři se budou rozdávat už koncem týdne (12. 3.) a jakkoliv jsem minule naznačoval, že pozlátko téhle show bledne tváří v tvář ratingům, pro „lidi ze stříbrného plátna” má tahle cena pořád ještě smysl a je pomyslnou nejvyšší metou. Někdo se nedočká nikdy, jiný bere sošky hráběmi, ale i v době miliardových tržeb má oscarové ocenění svou váhu. S příchodem širších nominací v královské kategorii Film roku se nám sice rozevírají nůžky mezi komercí (Avatar 2, Top Gun 2) a indie produkcí, ale možná právě proto má letos největší šance Všechno, všude, najednou, které stojí symbolicky rozkročené mezi oběma tábory. 

Dnešní newsletterový úvod však nebude o tajných tipech, produkci samotného večera, nebo o odhadech diváckých ratingů. Ohlédneme se za předáváním z roku 1999, které se zapsalo do historie. Už je to skoro pětadvacet let, kdy Zamilovaný Shakespeare senzačně porazil Zachraňte vojína Ryana. Někdo to viděl jako souboj Davida s Goliášem, New Yorku s Los Angeles, ale ve skutečnosti šlo o špinavou zákulisní hru s vyhrnutými lokty, během níž Harvey Weinstein a jeho marketingový tým použil všechna trumfová esa odkoukaná právě z politických kampaní východního pobřeží. Byly to podpásovky, na které nebyla hollywoodská smetánka připravena. A nikoho to tenkrát nezdrtilo víc než Stevena Spielberga.

Zachraňte vojína Ryana bylo se svým epickým úvodem v Normandii solidní oscarovou jistotou, zabalenou v kabátku letního blockbusteru. V podstatě nikdo v Hollywoodu nečekal, že by mohl Oscara v hlavní kategorii pobrat jiný film, a když přijel v půlce prosince do Los Angeles Harvey představit Zamilovaného Shakespearea, rozhodně sál netleskal deset minut ve stoje. Dobře obsazené, solidně zrežírované a přiměřeně upovídané romantické drama, v němž není nic špatně. Díky, sbohem a šáteček…

Jenže Harvey se odmítavou atmosférou projekce nenechal odradit. Naopak, přezíravost členů Akademie ho vyprovokovala, takže nasadil všechnu svoji mašinérii. Herci museli obcházet každou talkshow, obvolávat nemocnice, kam by se mohli přijít ukázat nebohým pacientům, obrážet obchoďáky, kde by mohli přestříhávat stuhy a mluvit do dalších kamer a mikrofonu o svém filmu atd. atd. Harvey si pronajal telefonní ústřednu s dobrovolníky, kteří obvolávali členy Akademie. Před jejich domy posílal autobusy, jež se svážely do kin, kde Zamilovaného Shakespearea promítali komplet s červeným kobercem a velkolepou žranicí po skončení filmu. Každou noc Miramax pořádal obrovské párty, sponzorované ze zisků jiných filmů (kdo měl ve smlouvě procenta ze zisku, často zděšeně zjistil, že šly na propagaci studia a počítaly se do tzv. „společenských nákladů”).

Na jedné straně se posílaly nevyžádané drahé dárky (hodinky, šperky), na druhé spustil Harvey neoficiální šeptandu, která měla zasáhnout ty, co Ryana neviděli. Film byl v kinech půl roku, Shakespeare sotva pár dní, ale Weinstein do ouška akademiků šeptal, že v Ryanovi není nic nad rámec úvodní plážové čtvrthodinky, pak už je to jen rutina, v níž se hodně chodí a mluví. Oproti tomu Shakespeare je o tvůrčím procesu, umělec je tu v hlavní roli a nikoliv jen prázdná skořápka mužů slepě poslouchajících rozkazy z druhé strany velké louže.

Spielberg se odmítal s Weinsteinem pustit do křížku, protože vláčení v bahně způsobí, že jsou nakonec špinaví oba protivníci. Vymstilo se mu to, protože Ryan posbíral jen pět sošek (včetně té za režii pro Spielberga), zatímco Shakespeare jich získal sedm. Tu hlavní přebíral celý štáb, ale Weinstein se procpal k pultíku a poplácal se po zádech, zatímco Spielberg i zbytek Akademie jen nevěřícně zíral na „nový standard”.

Akademie sice zavedla celou řadu nových pravidel, omezila pořádání večírků, rozesílání dárků, či nahánění lidí do „svých” kin, ale Harvey skóroval od té doby ještě několikrát. A Spielbergův tým se poučil a začal používat stejnou taktiku. Všichni si obrazně řečeno sundali rukavice a od těch dob není nic tabu, pokud to není zákaz… resp. pokud vás při tom nechytnou za ruku. Harveymu se podobná taktika vyplatila ještě několikrát, ale stejně tak podobnými taktikami skórovali ostatní. 

Zákulisí oscarových kampaní je skutečně jen pro otrlé a Weinsteinovi pohrobci dnes úřadují např. i v marketingovém týmu Netflixu, kde se také o tuhle pomyslnou metu velmi agresivně ucházejí. Až budete tipovat vítěze, uvědomte si, že za samotným zážitkem z filmu, podle něhož možná šance toho či onoho snímku odhadujete, stojí obrovská mašinérie a několik měsíců až roků práce, napnutých čistě za tímto účelem. Čas od času nám někdo nechá do tohoto světa za oponou nahlédnout, tak jako před pár týdny „skandál” ohledně herecké nominace Andrey Riseborough. To je však velmi slabá káva proti tomu, co se dělo na přelomu devadesátých a nultých let. 

Netflix a jeho sázka na Asii

Vídáte v žebříčcích sledovanosti čím dál tím víc asijských filmů a seriálů? Není to náhoda. Netflix do APAC (AsiaPACific) regionu hodně investuje a byl v tom v podstatě pionýr, díky čemuž je jeho triumf se Hrou na oliheň jistým zadostiučiněním. Poslední rok nicméně dokázal, že nemusí pršet, stačí když kape. Japonské anime, jihokorejské filmy a seriály, akčňáky z Thajska a Indonésie, nebo indické spektákly… to všechno dokázalo podle zveřejněných čísel zaujmout i globální publikum. Na další Hru na oliheň si sice ještě počkáme (pokud počítáme chystanou druhou sezónu), nicméně Netflixu velmi vyhovuje, že tamní tvorba nejen že laská domácí trhy, ale občas svou popularitou překvapí i na západě.

Pro rok 2023 proto navyšuje investice o 15 procent, což se odrazí na kvalitě i kvantitě. Jenom v Japonsku vzrostl loni počet zprodukovaných titulů ze 60 na 109, nově se chce Netflix soustředit kromě anime i na hraná dramata. Celkový objem investic atakuje dvě miliardy dolarů, přičemž nejvíc peněz se utratí v jihokorejských studií. Netflix nedávno představil 34 projektů, z toho šest celovečeráků. Některé z nich jsme už mohli vidět (Čung_E), jiné spadají překvapivě i pod reality show (Physical: Sto statečných). V Asii investují napravo nalevo úplně všichni streameři, ale Netflix si zjevně nechce svůj náskok nechat vzít a otvírá peněženku i v nejisté době plné utahování opasků.

Creed III: Čí je to vlastně úspěch?

Třetí Creed v režii Michaela B. Jordana a bez účasti Rockyho Balboy zbořil všechna očekávání, když o víkendu debutoval za 58 milionů v severoamerických kinech. Jde o největší start v historii série, ale také nejúspěšnější debut sportovního filmu. S tržbami souzní i kritiky, označující Jonathana Majorse v roli Creedova protivníka za nejlepšího soka v celé sérii (možná dokonce celé sáze zahrnující i Rockyho). 

Sylvester Stallone má ve filmu producentský kredit, ale opakovaně se vyjádřil, že není úplně šťastný, kam to celé míří, což by u jiných filmů byl samozřejmě polibek smrti. A nemyslete si, že Creed nepotřebuje Rockyho požehnání. Např. u nás se dvojka Creeda, zřejmě i kvůli návaznosti na čtvrtého Rockyho, jmenuje Rocky: Nová výzva. Uf.

Naštěstí to všechno dobře dopadlo, Michael B. Jordan i Jonathan Majors jsou první, i když Majors je i druhý, protože na stříbrné pozici živoří třetí Ant-Man. Creed III měl jít původně na Díkuvzdání, ale celkem logicky uhnul jiné marvelovce, druhému Black Pantherovi. Možná i proto, že v něm hraje Michael B. Jordan a točil ho Ryan Coogler, režisér původního Creeda. Březnový slot loni „rozsvítil” Reevesův Batman, teď si ho s přehledem krade boxerské drama s div ne regulérně blockbusterovým debutem. 

Podíl na tom bezesporu má Amazon, jenž v květnu 2021 koupil studio MGM. Creed III nikdy nebyl naplánovaný pro debut na streamu, ale jeho případný úspěch by podpořil katalogové tituly (Rocky, Creed) jednak na Prime Video, jednak ty přeprodané jinam. Jordan natočil snímek za 75 milionů dolarů, takže už z kin bude odcházet v plusu. Amazonu se díky MGM u ambiciózních snímků otvírá snadná a výdělečná cesta na stříbrná plátna, ale nechápejte to tak, že by se Bezosův gigant jen tak vezl. Marketingová kampaň byla hodně v jeho režii, takže potisknul Creedem svoje lockery (takové ty plechové výdejny, které od něj odkoukala Alza se svými Alzaboxy), hodně promoval film na Twitchi (ten mu patří), uvolnil custom vzkazy od Adonise Creeda pro zvonky Ring atd. atd.

Tradiční část kampaně odšlapal Jordan po celé světě, plus doma navštívil všechny myslitelné talkshow. Marketingový zásah napříč sportovními stanicemi, ale i ranními pořady pro ženy, s důrazem na španělsky mluvící kanály naznačuje, že šel Amazon skutečně po všech a mohl si dovolit případný úspěch zaplatit. Ano, marketingová kampaň tohoto boxerského zápasu bude v trojciferných milionech dolarů, ale trofej „nejúspěšnějšího žánrového debutu všech dob” je k nezaplacení. 

Čekání na další Wednesday

Je už ten Peak TV konečně za námi, ptají se stovky unavených novinářů? Nedávno si v jednom podcastu dávali kvíz, kdy vyjmenovávali seriály a zamíchali mezi ně i pár neexistujících. Nikdo je nebyl schopen rozeznat, protože zápletky i názvy těch opravdových překročily všechny meze. A hlavně nikdo nemá sílu ukoukat ty opravdové, takže… co teď? Dobrou zprávou je, že na tom kopci už jsme asi opravdu byli v roce 2022, a teď následuje sešup dolů – míněno v dobrém – směrem k pomaleji dávkovanému obsahu, škrtům a období velkého vystřízlivění. 

Minimálně tradiční hráči – HBO a Disney – k téhle kocovině směřují a hodlají během ní ušetřit pěkných pár miliard. Startupový Netflix má ale jinou náturu a své šetření bude před širým světem minimálně tajit. Viz jen pár týdnů starý rozhovor s programovým ředitelem, který tvrdil, že by chtěli mít ideálně nový seriál typu Wednesday každý týden. Velké chvástání, navzdory tomu, že Netflix skutečně má dostatečně širokou základnu zákazníků, aby jeho seriály měly patřičný kulturní zásah. A ačkoliv třetí sezóna Outer Banks je momentálně hitem mezi holkami a stejně tak druhá sezóna Ginny & Georgia zametla s konkurencí, jde v obou případech o navazování na předchozí úspěchy. Výrazný seriálový debut jsme tu neměli od listopadu a u filmů je situace ještě slabší.

Začátek roku je pro Netflix tak nevýrazný, že mezi celovečeráky se v jeho globálním žebříčku vkrádají i velmi vousaté katalogovky. Snaha vyprodukovat toho víc a víc nutně neřeší problém, protože zahlcený divák raději sáhne po něčem, co už viděl, než aby riskoval průměrnou netflixovku bez chuti a zápachu. Tím nevědomky roztáčí kolo paniky, minimálně mezi exekutivci. Kde to skončí, pokud peněženky budou bezedné? 

Minule zmíněná stávka scenáristů by situaci elegantně vyřešila. Potíž je v tom, že pokud k ní dojde, pravděpodobně nebude tak dlouhá jako ta z přelomu let 2007-2008. Všichni ji navíc očekávají, takže si Netflix – poučen z Covidu – syslí spoustu obsahu na horší časy. Nespoléhejte na to, že by Netflixu došly peníze nebo nápady. To spíš rychleji utečete někam, kde nebudete muset tak dlouho vybírat a přebírat.

Zazova výplata

Vlna vyhazovů má pro mnohé hořkou tečku: David Zaslav dostal loni výplatu 276 milionů dolarů. A určitě má pocit, že si ji zasloužil. Ano, cca 202 milionů z toho představuje balík akcií, který lze směnit na peníze až za sedm let, po splnění několika zásadních milníků, ale divte se Zazovi, že se horem spodem snaží vedení vyhovět. Funguje to i naopak, viz změna smlouvy, podle níž se výplata CEO počítá nikoliv podle ceny akcií, ale podle volné hotovosti, kterou studio/firma generuje. Úprava je klíčová i proto, že volná hotovost je indikátorem schopnosti splácet astronomický dluh WarnerMedia Discovery. Ten meziročně skutečně klesnul a je momentálně na úrovni 50 miliard dolarů.

Důvody k oslavě v nejvyšší patře budovy logicky neznamenají, že se zbytek konstrukce trochu neprohýbá. Bezhlavá honba za ziskem a umořením dluhu vedla k nepřehlédnutelnému exodu kreativců a rozprodej všeho, co nebylo přišroubované, může mít do budoucna dalekosáhlé následky. David Zaslav si nicméně svou aktuální pozicí může být jistý, takže pokud se někdo ze čtenářů třese na jeho vyhazov, bude to pro něj ještě dlouhé čekání (angličtina má mimochodem pro tu aktuální situaci moc hezký termín – failing upwards).