Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Jak je důležité míti CinemaScore

Po premiéře Ant-Man a Wasp: Quantumania se hodně řešilo, že jde o čtvrtý film (z posledních šesti), který obdržel CinemaScore horší než A. Kdo ví, ten zná, kdo neví, ten byl možná zmaten, protože se orientuje podle základních metrik jako Rotten Tomatoes nebo IMDb. CinemaScore je však unikátní hodnotou, na kterou nedají hlavouni studií dopustit. Jak naznačuje tabulka (viz. níže), kterou sestavil Matthew Ball – mj. autor skvělé knihy Metaverse – CinemaScore sesbíraný během páteční premiéry může být slušným indikátorem nálad publika po víkend, nebo třeba i po několika letech.

Ne nutně předpoví filmu komerční úspěch (to většinou platí u menších snímků, které překvapí), ale stačí se podívat na tabulku a na béčka u epizod sérií, které jsou dnes všeobecně považovány za zaškobrtnutí. U marvelovek je pak ortel jasný, většina z nich inkasuje A+/A/A-, takže béčko je znakem průšvihu.

Ed Mintz rozjel celý projekt v roce 1979, kdy zaslechnul povzdech jednoho z návštěvníků kina, že nemá kde vyjádřit svou aktuální frustraci ze zhlédnutého filmu. Mintz měl úplně stejný pocit a řekl si, že takových lidí bude hodně. Vyslal proto týmy dobrovolníků do velkých kin ve velkých městech. Cílem bylo sesbírat od lidí názory na malých kartičkách. Za pět minut vašeho času a anonymně vyplněný dotazník jste mohli dostat volňásek do kina. Stačilo vyplnit pohlaví, věk, míru ochoty film zhlédnout znovu a především pak výslednou známku, která kopírovala školní osnovy v rozsahu 1 - 5 (v USA tedy A, B, C, D a F).

Obecně platí, že lidé, co se do kina vydají na film, jsou poměrně smířliví, takže se většina výsledků vejde do A až B, ovšem s plus a mínusy, které naznačují hodně. Áčka jsou pochvala, Béčka jsou mírné zaváhání, Céčka už zavánějí průšvihem. Filmy, co dostanou výsledné D nebo F jsou pak totální ústřely. Až do roku 2000 byly čistá áčka poměrně raritní (dva filmy ročně), v posledních dvou dekádách se naopak rozdávají plnými hrstmi, viz zmíněný Marvel, který má na kontě jen šest béček z více než třiceti filmů. Kontext známky ale také hodně záleží na žánru. Horory jsou obecně hodnocené níže, komedie naopak výše. C- u hororu je ekvivalent B+ u komedie. Není divu, že V zajetí démonů bylo s A- vůbec prvním hororem v historii hodnocení, který získal áčko.

Stále platí, že nejlepší možnou známku A+ dostávají z mainstreamových releasů skutečně jen premianti, za loňský rok např. Top Gun: Maverick nebo Válečnice, rok předtím Spider-Man: Bez domova, a ještě předtím např. Le Mans ‘66 či Avengers: Endgame (další MCU s A+ jsou už jen Black Panther a první Avengers). Prostě filmy, o jejichž úspěchu i kvalitách se bude mluvit. O těch „kvalitách” to platí i u dvaceti propadlíků se známkou F. Většinou to znamená, že se film nejen nepovedl, ale hlavně netrefil do nálady publika. U Sám v temnotě od Uweho Bolla není pochyb o tom, kdo co zkazil, ale např. Soderberghovo Solaris, Aronosfkého matka!, nebo Dominikovo Zabít tiše jsou typickými případy, kdy se tvůrce zcela minul se svým publikem. CinemaScore má své kritiky (zejména mezi tvůrci) i fanoušky (zejména mezi exekutivci). Při analýze komerčního úspěchu filmu se i po více než čtyřiceti letech existence jedná o jeden z klíčových nástrojů.

Warneři a Pán prstenů: Setkání po letech

WarnerMedia Discovery den po vydání minulého newsletteru ohlásili své kvartální výsledky. To samo o sobě nebylo nic zajímavého, napříč HBO, HBO Max a Discovery+ přibylo zhruba jeden milion předplatitelů, což dává dohromady sumu cca 96 milionů zákazníků (z toho HBO+HBO Max je cca 75 milionů). Protože se do budoucna nebude HBO Max a Discovery+ spojovat, znamená to, že VOD platforma Warnerů je daleko za Netflixem i Disneym. A navíc za zmíněné čtvrtletí vykázala sekeru dvě miliardy dolarů. David Zaslav to vysvětlit náročnou restrukturalizací celého podniku, v čemž má pravdu, protože Warnerům se zároveň podařilo umořit část dlouhodobého dluhu.

Aby nebylo těch špatných zpráv příliš, oznámil Zaslav jedním dechem, že Warneři koupili práva na Pána prstenů. Což může být matoucí, protože průměrný fanda si jednak řekne, že Warneři už přece Pána prstenů natočili, a druhak dodá, že teď přece Pána prstenů mají na Amazonu. Je to celé zbytečně složité, ale pokusím se to ve zkratce vysvětlit:

Práva na všechny Tolkienovy knížky a nakládání s adaptacemi Silmarillionu či Nedokončených příběhů vlastní Tolkienova pozůstalost, která je může a nemusí licencovat dalším stranám.

Práva na adaptace Hobita a Pána prstenů vlastní švédský konglomerát Embracer Group, který se k nim dostal složitými akvizicemi, které spojuje jméno Saula Zaentze, jenž zmíněná práva vlastnil už od sedmdesátých let minulého století. Od něj si Warneři, resp. kdysi Miramax, který pak skončil v jejich područí, sehnali práva na adaptace Pána prstenů a následně i Hobita. Po Zaentzově úmrtí skončila jeho společnost v portfoliu Embraceru, který byl ochoten Warnerům práva na Pána prstenů prodat znova. Kdo jiný by to taky měl znova točit, zvlášť když Warneři vlastní výluční práva na estetiku z filmů Petera Jacksona. 

Zároveň ale Zaslav tvrdí, že nebudou znovu točit úplně to samé, co už Jackson tak skvěle jednou natočil. Dokonce o tom ubezpečili i samotného Jacksona, který jim dal požehnání. Na druhou stranu mohou odvyprávět příběh znovu a jinak v podobně vypadajících kulisách, protože na ně mají právo. Tím rozhodně půjdou částečně naproti stávající základně fanoušků. Není jisté, kolik peněz za práva utratili, není jisté, kdy se adaptace objeví (ale dřív než za tři, čtyři roky to nebude). Nicméně tady je momentálně cesta k oživování fantasy klasik celkově sjízdnější než u momentálně zaseklého vesmíru Harryho Pottera.

Jak do toho všeho zapadá Jeff Bezos, Amazon a jejich Prsteny moci? Bezos se domluvil s Tolkienovou pozůstalostí na tom, že si může půjčit postavy z Pána prstenů a Hobita (protože se objevují i v dalších dílech, na něž má pozůstalost výhradní práva), ale musí si kolem nich vymyslet svůj vlastní příběh. Proto se Prsteny moci odehrávají tisíc let před událostmi v Hobitovi a Pánovi prstenů. A proto si Warneři a Amazon nebudou konkurovat. Pohybují se sice ve stejném světě, ale s odlišnou estetikou (Amazon vyloženě nesmí kopírovat Jacksonovy filmy), tisíc let daleko od sebe.

Jako fanoušek původní trilogie samozřejmě každému radím, aby si pořídil nějaký ten fyzický release Jacksonových filmů, protože existuje riziko, že s existencí nového Pána prstenů bude studio předchozí filmy buď upozaďovat, nebo v horším případě rovnou předělávat online verze po vzoru George Lucase, aby zahladilo případné nesrovnalosti.

Legendary se dohodlo se Sony

Americké know-how, čínské peníze a velké ambice. Historie produkčního labelu Legendary je poměrně zajímavá. Thomas Tull, americký yuppík, nalil do firmy peníze od nejrůznějších investičních fondů, které přesvědčil, že investice do filmů začínají být nejen zábavnou, ale i zajímavou formou výdělku. Naštěstí do hollywoodského kolotoče Legendary naskočili spolu s Nolanem (batmanovská trilogie) a Snyderem (od Třístovky dál), což přinášelo slušné zisky a spolupráce s Warner Bros. jela na plné obrátky, než se v roce 2014 na dalších pár let dohodli s Universalem. Mezi tím do Legendary přitekl východní kapitál, nejdřív ve formě velké injekce od Orange Sky Golden Harvest, pohrobka legendárního hongkongského studia Golden Harvest, a následně v roce 2016 celé Legendary za 3,5 miliardy dolarů koupila čínská Wanda Group. A bylo vymalováno.

Asijští cifršpioni po kapitálním neúspěchu Mrakodrapu s Dwaynem Johnsonem dali Universalu košem a znovu se lísali k Warnerům. Jejich peníze pomohly zpátky na svět Godzille, King Kongovi nebo Duně, což je minimálně v jednom případě velmi pozitivní. Jenže pak začal covid a Warneři spolu s HBO Max se rozhodli, že budou kinopremiéry sypat rovnou ve stejný den i na VOD. Tento krok naštval celou řadu tvůrců i menších producentů, ale především pak Legendary, zakládající si na posílání velkofilmů na velká plátna. Přešlap Jasona Kilara, tehdejšího CEO Warner Media, způsobil celou řadu právních oplétaček. A přesun Legendary o dům dál, tentokrát k Sony! 

Tady už jsou ale Legendary opatrnější, především proto, že momentálně nemají co nabídnout. Dunu a Godzillu s King Kongem musejí dojit spolu s Warnery, protože jim to velí stávající smlouvy. Kromě toho mají pár želízek v ohni u Netflixu (obě Enoly Holmes, nově i komedii Máme tu ducha), takže do budoucna v rámci dealu se Sony slíbili hlavně… adaptaci videoherního Duke Nukema? Tak snad na ni nebudeme čekat tak dlouho jako na Duke Nukem Forever…

Kriket pro všechny

Šokující dovětek loňské bitvy o práva na indickou kriketovou ligu, jeden z nejsledovanějších sportů na světě, přinesly tamní média. Loni doběhla licence Disneymu, resp. tamní odnoži Disney+ pojmenované Hotstar, načež se o nová práva popralo hned několik subjektů, mj. i Disney a Amazon. Disney si nakonec uvědomil, že se mu nevyplatí utrácet miliardy za udržení trhu, z něhož díky lacinému předplatnému vlastně nemá bůhvíjaké zisky a práva podstoupil novému vítězi. Následně pak na indickém trhu ve velkém ztrácel předplatitele. A kdo že vlastně vyhrál? Dozvěděli jsme se to až v půlce února. Společnost Viacom18, což je label indického miliardáře Mukeshe Ambaniho, založený ve spolupráci s Paramountem, je novým vlastníkem exkluzivních práv na přenosy zápasů Indian Premier League. Dal za ně celkem 2,7 miliardy dolarů, takže vás pravděpodobně překvapí, kde budou k vidění.

Ambani je chce dát k dispozici všem, rozumějte tedy všem, kdo se zaregistrují na jeho vlastní platformě. Zápasy, které se začínají hrát už koncem března, budou k vidění zcela zdarma a bez omezení, protože si Ambani spočítal, že může počítat s globálním publikem čítajícím až 600 milionů lidí. Tak uvidíme, jak se mu podobná charita vyplatí. Licence je na pět let a pro Ambaniho jde především o investici do rozvoje vlastních podniků (streamovací platformy, vlastní mobilní operátor atd. atd.). O charitu jde tedy samozřejmě jen částečně, hlavní motivací k utrácení byla zjevná snaha mít větší kladivo na konkurenci. Dál se už do komplexního indického trhu bořit nechci, ale vzhledem k výši částky jde o skutečně zajímavý a drzý počin.

SAG Awards od Netflixu na… YouTube!

Z neděle na pondělí se v Hollywoodu předávaly herecké ceny odborové frakce SAG-AFTRA (The Screen Actors Guild – American Federation of Television and Radio Artists), což samo o sobě není tak zajímavé. Herci si rozdají pár sošek sami sobě a většinou se to obejde bez většího mediálního humbuku. Předávají se od roku 1995, přičemž od roku 1998 se předávání vysílalo na stanici TNT a od roku 2007 souběžně také na TBS. Loni však obě stanice prohlásily, že už se jim to nevyplatí a SAG-AFTRA dala práva do aukce, z níž je ukořistil… Netflix.

Ten Netflix, který živé vysílání odstartuje až za pár týdnů speciálem Chrise Rocka. Takže co teď? Dvouhodinové předávání, plné hollywoodských hvězd (ať už předávajících či inkasujících) se odstreamovalo na YouTube a… byl to velký hit. Solidní čísla, ale především skvělé ohlasy, chválící show bez zbytečné omáčky, proslovy bez otravného přerušování a v rámci možností i tah na branku. Rozhodně z toho bylo největší mediální pokrytí a nejvřelejší ohlasy v historii ceny, která bývala tak maximálně jedním z lakmusových papírků na cestě k hereckým Oscarům. 

Naznačuje se tu možná cestička i pro ostatní velká předávání? Zlaté glóby jsou dost možná dalším pánem na holení a vzhledem k padajícím ratingům si nemůže být jistý ani ten Oscar. YouTube byl mimochodem ideálně zvoleným prostředníkem – všichni se mohou podívat zdarma, na stále ještě s velkým náskokem nejsledovanější platformě s online videem. Navíc YouTube nemá v kategoriích žádné své želízko (na rozdíl od Netflixu), takže zafungoval i jako neutrální půda. Mohly by se tedy do budoucna přestěhovat všechna podobná vyhlašování na YouTube, kde budou mít vysokou sledovanost už z principu, protože budou snadno dostupná nejširšímu možnému publiku? Netflixovská znouzectnost tu možná nevědomky trefila hřebíček na hlavičku!

Stávka scenáristů

V Hollywoodu se poslední dobou nemluví o ničem jiném. Proč o ní je a zároveň není řeč v dnešním newsletteru? Protože jednání studií a WGA začnou až konce března a případná stávka by odstartovala nejdřív v květnu. Pokud však události vyeskalují, bude to hezká jarně-letní kulisa některých newsletterů. Dokonce bychom si mohli v nějakém monotematickém bloku popsat i zničující stávku z let 2007-2008.