Michael B. Jordan se vrací do ringu. Bude na to sám, protože Sylvester Stallone se v Creed III neobjeví, a k hraní si navíc přibral i režii. Po povedené jedničce a ne úplně vydařené dvojce měl tak osud série absolutně ve svých rukách. Jak se s tím dokázal porvat? A povedlo se mu vystoupit ze stínu Rockyho Balboy a samotného Slye? 

Jak to vidí Rimsy:
Michael B. Jordan se při svém režijním debutu do žádných divočin nepouštěl a pod producentským dohledem Ryana Cooglera dal vzniknout důstojnému pokračování důstojné série. Bez jakéhokoli rozmazání se to tentokrát obešlo bez Stalloneho, který ale nechybí hlavně díky strhujícímu výkonu Jonathana Majorse. Ten v úloze hrozivého ducha minulosti zasáhne do Creedova poklidného sportovního důchodu a zcela v duchu žánru tedy nikoho nepřekvapí, že Adonis bude muset ještě jednou navléct rukavice. Výsledkem je suverénně zpracované sportovní drama, které je sice na několika místech trochu otravné překvapením postav, kterým osudově docvakne to, co divák už dávno chápe, přesto film i díky adekvátní stopáži nepřesahující dvě hodiny nestihne začít nudit.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Ze třetího Creeda se vyklubal velmi solidní a sebejistý režijní debut. Jordan to před kamerou v téhle roli umí, to víme, ale zvládá to i za ní. Především v první části, která je spíš o dialozích a oťukávání dvou starých přátel, kteří se po letech setkávají a do života obou se vrací i pár ošklivých událostí z minulosti. Jonathan Majors je Jordanovi důstojným spoluhráčem jak při dialogových výměnách a snaze znovu nakopnout staré přátelství, tak i v ringu, kde působí jako nezastavitelné zvíře. Celkově je však třetí Creed lepší nečekaně v té neboxerské rovině, ke totiž konci působí malinko uspěchaně a občas lehce pateticky a možná i v některých momentech malinko úsměvně. Rozhodně ale lépe než posledně a taky lépe, než bych čekal, když bylo oznámeno, že se nezkušený Jordan chopí režie. Tady se mu i přes občasná zakopnutí povedlo dorůst do té úrovně, že se obejde bez Rockyho. I bez Stallona. 

Jak to vidí do_od:
Michael B. Jordan ve svém režijním debutu dokázal, že má za kamerou talent, cit i dobré oko. Spousta sekvencí a scén tak vypadá líp než bylo v sérii běžné, sem tam se dokonce objeví úplná novinka (při finálním fightu například vypne na chvíli všechen okolní balast a nechá v kleci jenom Creeda s Damianem, což efektně přidává na intenzitě), zatímco jindy naopak dostáváme přesně to, na co jsme v boxerských filmech zvyklí. První půlka filmu pak slouží jako velmi, velmi dobré budování základů pro pozdější konflikt, a vlastně to není ani moc sportovní drama, ale spíš thriller. Občas je to teda zároveň trochu patetické, zejména věci kolem Adonisovy rodiny, a některé pozdější zvraty navíc vidíte přicházet na míle daleko. Přesto, dobrá polovina jinak střídmé stopáže je tu zkrátka fajn a klidně bych si troufl říct že nejsilnější ze všech tří filmů.

Problém představuje ta druhá, kdy je to už tak nějak tradičně o návratu do ringu a vyrovnávání se s určitými traumaty, pocity a dalšími záležitostmi, které by měly na papíře vyvolávat silné emoce, ale ne vždy se to v praxi daří. Navíc se člověk neubrání pocitu, že ta poslední třetina je vyprávěna poněkud zkratkovitě a že kdyby se ještě chvíli věci hroutily a ústřední dvojice kolem sebe kroužila mimo ring podobně jako tak dělala v té první půlce filmu, mohlo to všechno vyznít ještě silněji. Jinými slovy tam, kde bych čekal aspoň vzdáleně podobné emoce, jako kupříkladu u Warriora, Creed přichází jen se slabým odvarem, a je to holt škoda. Jinak hlavní borci skvělí, Tessa jakbysmet, zajímavé snahy o budování univerza a za mě skvělý soundtrack. Rocky chyběl, ale spíš z nostalgie. Viděno v IMAXu a teda silně tohle obří plátno doporučuji.

Recenzi čekejte velmi brzy.