Pominu fakt, že kdyby se film, nazvaný mimochodem podobně líně a přímočaře, jako kdysi Hadi v letadle, odehrával třeba v garáži, kde by hrdiny nešťastnou náhodou někdo zamknul, asi by to nikoho moc nebavilo. Mávnul bych rukou nad scénou ztroskotání, která by vypadala lacině i na TV Barrandov. Nevadilo by mi dokonce ani, že se ústřední duo tváří v tvář mezní životní situaci (a ano, dokonce i tváří tvář smrti, byť ne vlastní) pořád jen hádá, jako by jim bylo deset a ne čtyřicet - protože jinak by jednoduše nebyla legrace. Ale odmítám se smířit s ryzí scénáristickou flákarnou, která dovolí, aby se Alice probudila za bouřky až v okamžiku, kdy leží ve třiceti číslech vody. Aby Richard na pohřbu kvůli potřebě "vtipu" prohodil, že byl majitel letadla mizerný pilot, ačkoli předtím na vlastní oči viděl, že příčinou havárie nebyla jeho neschopnost, ale zdravotní indispozice. Že se cestou k vodopádu Alice zeptá, jestli jdou správně, a Richard jí zcela vážně a bez ironie odpoví, že jo, přičemž oba stojí doslova uprostřed potoka, který z vodopádu teče. Navíc je Ostrov film - emoční mrzák, v němž jsou veškeré pocity skrz naskrz umělé. O hrdiny se ani na vteřinu nebojíme, není proč. Nikdo nemůže pochybovat o tom, jak to dopadne. Na vzpomínání na společnou dceru dojde zhruba po týdnu a to ještě jen tak na půl huby, aby se neřeklo. Zkrátka, tenhle Havlíkův výlet je ekvivalentem exotické dovolené, na které celou dobu žerete jenom napůl žluklé řízky z domu: ani v jednom případě jste tím pádem nemuseli nikam jezdit. 50 %. PS: Samozřejmě se krade z jiných filmů a to ve velkém, ale ruku na srdce, vzpomíná-li někdo na dnes už zaprášenou romanci Šest dní, sedm nocí se slzou v oku jako na žánrový klenot, má hodně děravou paměť. PPS: Jana Plodková je tady skutečně sexy a moc jí to sluší, bohužel ale není můj typ - kdo to má naopak, deset procent si klidně přičtěte. O Langmajerovi pochopitelně platí totéž...
|
reagovat
|